Lamanai komentáře u knih
Mně se na knihách AI líbí, že je tam dost moderních témat, takže to někdy trochu chapadlí až do dramatu, ale Seance smrti byla dějově taková statická a řada věcí odhalena příliš brzy, což vedlo ke snadné odhadnutelnosti. Fajn je Indridasonova stavba románu prakticky podle staré detektivní školy, ale u této knihy mi přišla až moc konzervativní. Pokud se budeme bavit o tom, proč je například Nesbo úspěšnější, řekl bych, že má trochu větší vypravěčský dar. Indridason se občas zamotává do vlastních vysvětlení. Jo, a tykání mi nikterak zvlášť nevadilo, už jsem o něj zavadil v dalších jeho knihách a rychle jsem si zvykl. Je to jeden z možných překladatelských přístupů a netroufám si říct, že špatný.
Jak už jsem psal na několika místech - jedna z nejkrásnějších knížek, jakou jsem četl. Přečetl jsem ji v angličtině, takže neumím zhodnotit, jak se povedl český překlad. Ale jsem rád, že ji teď mohu doporučovat a kupovta lidem, kteří angličtinou nevládnou. Protože tenhle příběh je nádherný a John Green je okouzlující vypravěč.
Po úžasné The Fault In Our Stars od Johna Greena, která vyjde snad na jaře 2013 v Odeonu (a tady ještě není, protože teprve čeká na české vydání) jsem měl znovu šťastnou ruku. Neobyčejná kniha, poutavě vyprávěný a silný příběh. A přesto, že nás jím provází sama Smrt, je především o nezdolné lásce k životu.
Co k tomu říct. Brrr. Krutost a zlo kořenící z nás samotných. To, že nejsvětlejším momentem je přijetí chlapce Rudou armádou je se znalostí historického kontextu hodně drsné (za Stalinismu bylo popraveno a zlikvidováno ještě mnohem více lidí než v německých koncentračních táborech). Ačkoli se tak na první pohled netváří, drsný je doslov - jen potvrzuje krutost a zlo ve skutečném světě, lynčování davem a vraždění nejen ve vlastním zájmu, ale zejména pod rouškou krytí ideologiemi. Koneckonců ani církev nedělala v dějinách nic jiného. V tom je román strašlivě silný, i přesto, že sám autor popírá, že by větší část díla byla postavena na autobiografických zážitcích. Snažíme se zlo potlačovat, v sobě i jiných, ale přesto jsme ho pod sebemenší záminkou schopni v sobě vzkřísit. Denní zprávy jen posilují tuto myšlenku (zneužívání a vraždění dětí klerikály, věznění žen a dětí ve sklepech, rozmach sekt, ponižování na videu na veřejných webech, svědectví o chování vojáků nejen okupačních, ale i osvobozeneckých vojsk v různých světových oblastech a válkách atd.).
Poctivý kus literatury. Malevil mi připomněl de Exupéryho Citadelu, Camusův Mor, Tevisův Zpěv drozda nebo třeba Wyndhamův Den Triffidů. Je zajímavé, jak na "čistém listě" v "extrémních podmínkách" studie člověka vyniká. Zdařilo se to i v McCarthyho Cestě. Malevil je i přes vyslovovanou skepsi vůči liV mém žebříčku se kniha vyšplhala velice vysoko.
Ze začátku pecka. Perfektně uchopené situace a zajímavé pohledy a názory. Potom už mi to přišlo, že to jede ze setrvačnosti. Škoda, že autor na konci vygumoval zajímavé postavy, zejména Dusseldorfa, a udělal z nich jen takové vedle si panáčkující alkoholiky. Vtipný mi přišel konec, hodně literární, bez kompromisu. Ale četlo se to parádně a opravdu jen škoda, že autor neudržel absurditu situace až do konce.
V prvních dvou třetinách jedinečné čtení. Skvěle podchycené a vykreslené reálie a beznaděj. Pak se ale kniha překlopí do překombinované roviny, v některých momentech se náhle se objeviší naděje přelije až do naivity a konec je bohužel v zajetí patosu. I přesto moc doporučuji, i kdyby vás to mělo jen přivést k další literatuře a pramenům :-)
teprve dnes jsem dostal tip na stránky, kde uvádí svůj pohled také matka obou chlapců, doporučuji všem, kdo knihu četli:
http://wherearewegoingmum.monsite-orange.fr/index.html
http://wherearewegoingmum.monsite-orange.fr/page1/index.html
Naprávem opomíjená kniha, kterou doporučuji všem, kdo se zajímají o lidi jako takové, o druhou světovou válku a o židovskou otázku. Silné a skvěle napsané.