LadyKopřivA komentáře u knih

Empirický a modelový autor a empirický a modelový čtenář na cestách v lese... Metafory zajímavé, jiskřičky humoru odlehčující, text je přehledný, ale bohužel mě vůbec nezaujal. Nedonutila jsem se to ani dočíst (respektive doposlouchat). Přinesl mi obrovský objem pro mě nadbytečných a nevyužitelných myšlenek, pohledů a interpretací. Určitě zajímavá kniha, možná se k ní v budoucnosti ještě vrátím, ale nyní nemohu hodnotit nijak.

Snad moje poznámka nebude působit kacířsky. Bylo to jako: Autorka nastíní originální svět, rozvine příběh s nosnou myšlenkou, která bohatě utáhne knihu, píše a píše, a pak si najednou řekne, že by měla jít dělat něco jiného, a mrskne tam tenhle konec. A šmitec.
Než jsem se pročetla ke konci, tak to bylo na minimálně 4 hvězdy. Takhle ponechám bez hodnocení. Knížka určitě stojí za přečtení kvůli pěkným metaforám, trefným příměrům o životě a lidech, popisům dystopického světa, kde je málo vody, a popisům pramene, pěkně vystiženým charakterům. Příběh sám má pro mě jednu vadu - je useknutý za druhou třetinou.

(SPOILER) Obří hvězdu za překlad, který je opravdu skvělý. A k ní hvězdu za několik níže zmíněných prvků v příběhu. Díky nakladatelství za zajímavý počin. Knížka má pěknou obálku, čtenáře neruší překlepy.

Návrh playlistu je na konci knihy. U čtení hudbu neposlouchám, ale kdo ano, ten by na něj asi měl přijít dřív než po dočtení. Nebo všichni ostatní koukají nejdřív na konec, jen já čtu od začátku? Proč nedat zmínku např. na obálku?

Obálku i první 3 stránky zabírá barvitá chvála na text novely - měla jsem proto nízká očekávání. Bohužel mi je příběh splnil. Podle mě by novele prospělo, kdyby byla o čtvrtinu kratší.
Prvních 20 stran, kdy se řešila mrtvola exmanžela hlavní hrdinky Sheily a vzpomínky na jejich špatné manželství, které zničil démon alkohol, mě bavilo. Zajímavý start. Pak děj uvázl na mělčině a plahočil se stále podrobněji, podrobněji a podrobněji vzpomínkami na exmanžela a tím, jak se Sheile všechno vrací a vadí jí kondolující lidé, nekonečným zaléváním květin a hulením trávy. Tyhle stránky jsem přelétávala :( Pak přišlo monstrum plně na scénu. Bude to teď zajímavější?
Co jsem se o Sheile dozvěděla, ukazovalo na její mírně patologickou mysl. Krom toho, jak zkoumá Daveovu mrtvolu, má doma oltář s popelem svého psa a smutečními oznámeními svých přátel... Ale nebylo to dost na to, abych uvěřila, že se po pár letmých kontaktech intimně oddá monstru. Je tu sice zmínka, že monstra milovala od dětství, ale je to tak málo - oproti těm nekonečným vzpomínkám na Davea a jejich vztah. Dave nebyl monstrum, ale člověk.
Měla dřív psa, takže se už starala o živého tvora. Ale objeví se monstrum, začne s ní žít a ji ani nenapadne, že by mohlo něco potřebovat. Třeba jídlo, pití nebo cokoli krom sexu. Poté svůj přístup zpětně hodnotí jako sobecký, no, asi bych pro to měla jiné slovo. Mohla být v nějakém poblouznění nebo úplně mimo z hulení? O jiných věcech přitom ale uvažuje jasně.
Sežrání kamarádky monstrem ji - tak torchu mrzí! Přemýšlí, zda by monstrum mohlo sežrat i všechny příchozí policisty. Co by tyto reakce mohlo způsobit? Nejspíš duševní porucha. V tomhle ohledu je její povaha po celou dobu příběhu konzistentní, což oceňuji. Další plus jsou vize a vzpomínky samotného monstra. Těchto pár věcí je na příběhu fajn.
Stále jsem čekala, kdy začne něco hororového. Nic nenastalo. Odvezla monstrum, které jí jako jediné bylo blízké a s nímž se intimně sblížila, do bažiny - a nazdar bazar. To mě finálně utvrdilo v tom, že emoce hlavní postavy nejsou v pořádku. Inu, i takové postavy jsou zapotřebí. Pak ještě chvíli přemýšlí o životě a smrti, projede se k oceánu a konec.

Celé je to o řešení si jen zdánlivě vyřešeného vztahu s exmanželem (i po jeho smrti) a o opuštěnosti člověka (ženy). Hororové to může být pro někoho, kdo čte pouze velmi pokojné knihy, kde nejsou žádné mrtvoly, a F&SF obchází obloukem. Po přečtení příběhu nenacházím žádný bod, ke kterému bych se chtěla vracet, nebo který by inspiroval. Dovolím si teda úplně subjektivní nízké hodnocení.

Ale věřím, že si knížka svoje čtenáře najde, především je pro čtenáře, kteří se rádi probírají vztahy a řešením zdánlivě uspaných traumat. A pro ty, pro které platí, že inspirace reálným příběhem znamená, že je to automaticky perfektní.

2 28.12.2022

Vpravdě magická kniha, temná a těžká jako noc, horká i mrazivá, a jestli je taková i tvoje duše, bude se ti líbit... Nalezena díky Databázi, opravdu díky...
Velmi mě potěšil příběh, fantazie, charaktery. Pro vztahy typu Marije a Kostěj mám slabost a zde je vylíčen s úžasnou vášní. Vášnivost touto knohou doslova pulzuje, a to mě taky potěšilo. Skvělé popisy prostředí. Baba Jaga je esence zlé čarodějnice, perfektně trefená. Politická satira skvělá (jen nevím jistě, jestli jsem nepochopila některé věci jinak než měly být pochopeny - uvidí se při opětovném čtení...!)

Jak čtu ostatní komentáře - záleží i na tom, na jakou literaturu je kdo zvyklý. Mně coby čtenáři fantastiky v ději nic nechutného nepřišlo. Má rozlišovací schopnost se v tomhle ohledu patrně už umenšila! :D
Děj mě velmi bavil a překvapoval, tedy až do návratu do Leningradu. Pasáž v Jajčině mě nebavila, má být asi nejen vyléčením Marije, ale i vyléčením čtenáře od předchozích zážitků, u mě to nefungovalo. Ten děj mi ke zbytku příběhu nepasoval. A příběh se začal sám do sebe zavíjet, aby dostál všem těm (uznávám, že skvělým) alegoriím na svět a jeho podivné zákonitosti... Úloze ptáka jsem moc nerozuměla, i když je vysvětlena podrobně, a asi i proto mi konec trochu unikl. Ale, jak se v knize často zvolává, Tšá! Plný počet hvězd, už za tu vášeň.

1 26.10.2022

Samosebou, tak jako nejspíš každý, i já znám spoustu pozdějších zpracování Drákuly a ozvěny jeho literární postavy z mnoha zdrojů. O to víc mě tento klasický román příjemně překvapil. Především upír je tu vylíčen velmi uvěřitelně. Na děsivosti mu přidávají prvky jako vjemy zápachu či zrůdnost zjevu, na mystičnosti fakt, že reaguje a chová se jinak než lidé. Tohle často bývá v různých zpracováních opomíjené, proto se mi obzvláště líbilo, jak pečlivě je tu vykreslené pozoruhodné chování a myšlení této figury. Líbila se mi atmosféra celé knihy. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, Mína je chytrá a odvážná, takových postav není nikdy dost. Co se týká stylu - kdyby gentlemani z poloviny 19. století mluvili a vyjadřovali se moderně, spíš by mě to rušilo. Záplava emocí, které si lidé vzájemně vyjadřovali, a s nimiž situace prožívali, mi nevadila. Naopak, může být pro dnešního čtenáře paradoxně osvěžující. Ostatně, kdy naposledy mě kniha vedla ke skutečnému zamyšlení nad pojmy "zblednout hrůzou" nebo "pocit absolutního štěstí"? Působilo to opravdově.
Pár postřehů: 1) Román nepostrádá sem tam jiskru suchého britského humoru, až jsem se zasmála nahlas, což četbu velmi osvěží. 2) Van Helsing pendloval na trase Londýn-Amsterdam s takovou svižností, že by se mu o tom dnes mohlo jen zdát. 3) Pokud si člověk dá záležet, ani honba za upírem mu nemůže zabránit, aby se nezapomínal dobře a pravidelně stravovat.
Na závěr citát: "Nikdy se nebojme přemýšlet."

15 25.07.2022

Kde zjistit, pro koho je kniha Valgir? Dočítáme se, že se kniha v mnohém odlišuje. Ale fantasy je žánr velice pestrý a je to tedy moc obecné. Ukázka na webu je ze samého začátku, ale ten charakterem dalšímu ději příliš neodpovídá. Tak co je nejpodstatnější?

Jakýkoli autor se musí popasovat s tím, že některým čtenářům hlavní hrdina "sedne", jiným ne. To laskavý čtenář může překonat. Ale ich forma, kterou je kniha Valgir napsaná, je sázka vabank. Tu se čtenář hlavního hrdiny nezbaví. A mně Valgir vyloženě vadil, což silně subjetivně ovlivnilo celý můj pohled na knihu. Motivuje mě to přinést potencionálním čtenářům pár řádků o tom, zda je kniha Valgir pro ně. Protože bude jistě mnoho takových, kteří budou mít odlišný vkus než já, a ti by si knihu přečíst měli.

Valgir jako hrdina na mě působil, že má dvě pozitivní vlastnosti. Je velmi emotivní a je latentně submisivní masochista. Obě vlastnosti považuju u mužů za roztomilé. Ale tím to bohužel končilo a nastoupil dojem nepříjemný. Ač se cítí hrdý, sám sebe si neváží, ač je vzdělaný, často se chová jako hlupák, je nedostatečně cílevědomý a mrhá příležitostmi. Své četné emoce neprožívá rozervaně, jako hrdinové romantičntí, ani je neupozaďuje a nebojuje s nimi, jako obvyklí hrdinové fantasy knih, ale utápí se v nich, často je sebelítostivý a malicherný. To vše mu vydrží po celou dobu děje. Příběh je vyprávěn především prostřednictvím emocí, což je pro fantasy zajímavé zpestření a výrazný prvek. Pokud vám bude Valgirova osobnost vyhovovat, určitě tuto formu oceníte.
Po více jak 100 stránkách vystoupí ze stínů Arx, což je bytost stabilní a rozhodná, hlavní hrdina se ale nezmění. Je nutno se připravit na to, že děj je skutečně nasáklý násilím. To zde musím uvést, ač jako čtenář nepatřím mezi měkké. Zprvu jsem oceňovala, že jsou vynechány naturalistické popisy, ale i na ně pak bohužel došlo. Když nejste v prožívání s Valgirem na jedné vlně, těžko v ději naleznete katarzi.
Když se příběh přesouvá na sever, přichází řada nových lokací a několik svěžích dobrodružných momentů. V druhé polovině knihy se také objevuje sem tam humor.
Souznění s hlavním hrdinou tedy považuju za nejpodstatnější v tom, zda se vám kniha bude nebo nebude líbit. Další věci jsou spíš drobnosti, plusy a mínusy, tak, jak to nemá jen málokterá kniha. Pojetí boje muže proti muži tu není realistické, zato se mi líbil archetyp chrámu se zrnem života ve vlhké džungli u díry smrti. Nesedělo mi, že v tomto typu fantasy světa patnáctiletého, potažmo sedmnáctiletého muže považují skorem za dítě, zato oceňuji velmi dobře vystižené všechny ženské hrdinky v knize. Vyloženě mi vadil prvek drogové závislosti hlavního hrdiny, zato se mi líbilo těch pár dobrodružných momentů na severu.
Snad můj komentář pomůže Valgirovi nabrat ty pravé čtenáře. Zaslouží si je nalézt.

Velmi pěkně zpracovaná publikace s množstvím obrazového materiálu. Dobře poslouží nejen těm, kteří se zajímají o historii šperku, ale i těm, které baví dobové oblečení - protože jak se měnila móda, měnily se i šperky.

17.01.2022

Perfektní detektivka. Skvělá atmosféra, spád, výstižně vykreslené charaktery. Tedy stejně jako u všech knih se soudcem Ti. Mám velké uznání pro zachycení pohnutek lidské mysli, jak to autor dokázal, všechna čest.

6 30.05.2021

Moje první literární setkání s panem Herriotem. Knížku jsem chtěla přečíst již delší dobu, a tak jsem po ní teď sáhla v rámci čtenářské výzvy. Nejsem úplně cílová skupina a tento druh literatury moc nečtu, ale příběh mě zaujal. Čtenář se dozví mnoho o vetrinářské praxi na anglickém venkově 30. let. Co bylo zvláštní - mnohé pohnutky a motivy chování lidí i samotného pana Herriota jsem moc nechápala. Ale přičítám to právě tomu, že se knížka odehrává v jiné době a jiné zemi, a také tomu, že já mám dost svéráznou životní filozofii. Např. v situaci, kdy by se mi zle hřebila klisna a veterinář by přijel ve tři ráno a pomohl, tak pokud by měl na sobě pyžamo, nepřipadalo by mi to divné, nejspíš bych si toho ani nevšimla, natož abych si ho kvůli tomu dobírala :) Ale i proto bylo zajímavé knížku si přečíst a určitě ji mohu doporučit. Charaktery lidiček jsou hezky vystižené, i když se mihnou jen na pár stránkách. A speciálně oceňuji popisy krajiny, které jsou opravdu úžasné.

9 14.05.2021

Velmi pěkná knížka, která čtenáři příjemnou formou přinese kaleidoskop zajímavých drobností, vztahů a souvislostí z různých období historie našich zemí. V některých pasážích je velmi detailní, ale posléze se na konci kapitoly vyjeví, že podrobnost je pro celkový obraz okolností dané "záhady" potřebná. Autorův styl mi vyhovuje a ráda si přečtu další knihy z této řady.

2 27.01.2021

Koupě lituji. Procházela jsem příspěvky v poradně autora, a nakonec se rozhodla pořídit si nějakou knihu od něj, že se dozvím o přístupu ke psům uceleně a přehledně, inu "Souvislosti, Informace"... Dostalo se mi rozsáhlých příběhů konkrétních pejsků, v nichž jsem pro svou situaci sotva mohla něco najít (můj pes je hodný a má jen drobné nešvary), v knize chybí sumarizace faktů a souvislostí. Nejsou tu rozpracována konkrétní témata, nutno hledat (s příslovečnou svíčkou) v psích životopisech. Navíc příběhy pomůžou dle mě především těm, kteří mají psa, který si prošel stejnou situací, což rádius dopadu dost zužuje.

V druhé části knihy je přesný přetisk dotazů a odpovědí z internetové poradny, tj. to, co jsem už před koupí knihy byla přečetla. Vadí mi, že pan Desenský nekrotí ani v knize své nutkání povýšeně zesměšňovat tazatele a na tisíc a jeden způsob z něj dělat hňupa. Na jedovatou slinu nejsem zvědavá.

Témata z poradny mohla být přepracována, odpovědi rozšířené, to by se z logiky vydání papírové knihy nabízelo. Mohla být vytvořena tématické hnízda a zvýšena přehlednost. Ale s tím by asi bylo moc práce, snažší je to zkopírovat z webu.

Ergo, kdo o pořízení knihy uvažuje, doporučuju mu si ji nejprve půjčit v knihovně, ať ví, jestli se mu vyplatí.

2 10.01.2021

Velmi těžké hodnotit. Tuto knížku jsme doma četli záhy po r. 2000, pobavila nás a v té době podle mého názoru byla přínosná a zasluhovala by 4 hvězdy. Je tu pohromadě spousta drobných rozdílů mezi tzv. ženským a mužským myšlením (přičemž k jednomu či druhému inklinuje člověk ze své podstaty a nikoli dle toho, čím je), mezi schopnostmi pravé a levé hemisféry. Je také potřeba celý komplex sdělení knihy brát s humorem (to se teda obecně v životě vyplatí) a nadsázkou. A co dnes, po téměř 20 letech? Rozdíl mezi schopnostmi pravé a levé hemisféry celkem lidem přešel do krve, hodně lidí s tím vědomě pracuje v rámci seberozvoje a existuje řada nových knih. Doba je jiná a pokládá jiné otázky, má na lidi a jejich životní filozofii kapičku jiné nároky. Z dnešního pohledu kniha už tolik nepřináší, ale význam bych jí přesto neupírala.

Psáno úsporně, popis lokací, postav a atmosféra jsou ale působivé. Pečlivá volba metafor; lyričtější prvky kompenzují syrovost a bezútěšnost děje. Násilné scény nejsou moc naturalistické a sprostá mluva dokresluje primitivnost ve vztatích, hrubost života postav. Pro takové zprostředkování lze využít i jiné způsoby v literatuře, ale tohle odpovídá celkové úspornosti knihy.
Často se uvádí drsnost, tak jsem se připravila. Po dočtení: Nevím proč, ale četla jsem knihy, v nichž na mě zapůsobily vypjaté vztahy, násilí a projevy negativních stránek lidské povahy daleko víc (Žítkovské bohyně, Věštění z krajky, Syn luny).
Líbí se mi vývoj hlavního hrdiny v přístupu k situacím a lidem. Nad věcmi přemýšlí, což není v knize explicitně napsané, ale z jeho chování to vyplývá. Má přirozený soucit se zvířaty. Zajímavost - autorka pracuje s astrologickou charakteristikou (hl. hrdina narozen na konci října, tedy ve znamení Vah, a je emotivní, váhavý ale ne bez cílevědomosti, nezkoumá věci do hloubky, je esteticky založený, má pohledný zevnějšek s dolíčkem ve tváři).
Prvek zvracení je nadužíván a přítomen i v situacích, kde jsem to moc nepochopila. Třeba je brán z psychosomatického pohledu, jako neochota přijmout to, co je člověku vnucováno, ale mohlo by toho být míň.
Text byl pro mě časem jednotvárný, poslední pětinu jsem už četla velmi rychle, ve snaze zjistit, co vlastně hledal a jestli to najde, ale prostředí už mě nezajímalo.
Nicméně kniha se mi líbila, časem ji asi přečtu znovu a budu o ní ještě nějakou dobu přemýšlet. Díky za zdejší komentáře (už. lubtich a další), byly důvodem, proč jsem se rozhodla knihu si koupit - a nelituji.

6 09.11.2020

Skvělá příručka, ať už co do výběru zobrazených rostlin, členění nebo krátkého ale trefného popisu každé byliny včetně habitatu. Perfektní ilustrace a výborná předmluva Václava Větvičky.

7 25.09.2019

Tato trilogie je fantasy klasikou. Kvůli svému stáří může těm čtenářům, kteří jsou zvyklí na soudobou tvorbu, připadat oldschoolová, a ona vpravdě je - ale umí to nosit. Dík patří Tritonu za vydání knihy. Na tomhle místě si však nemohu odpustit zmínit věc, která mi při čtení hrozně vadila, a to velké množství překlepů, jeden skoro ob stránku... Mrzelo mě to, protože celkově je překlad velmi povedený.

A teď ke knize samotné, autor vytvořil svět plný fantazie, velmi svébytný a konzistentní, kde rytíři jsou skutečně rytířští a zlosynové zlí. Hlavní hrdina je také čestný a přímý, zároveň svojí chrabrou povahou baví a dovede získat sympatie čtenáře už na prvních stránkách. Děj je skutečným dobrodružstvím, je plný zvratů a různých dějových linek, zajímavých postav a lokací a při čtení si nejen odpočinete, ale také se dobře pobavíte, humor v knize obsažený je ostatně oceňovaný i v dalších komentářích. Ani jsem nečekala, že mě knížka bude tak bavit, tlusté knihy nejsou moje hobby, jelikož jsem tvor poněkud roztěkaný, ale tuto jsem přečetla na pár nádechů a jednoznačně doporučuji!

5 25.09.2019

První kniha od A. C. Clarka, kterou jsem přečetla - a na další se chystám. Můj celkový dojem z knížky je nanejvýš příznivý. Příběh má příjemné tempo, drží se sci-fi obrazů z vědeckého hlediska opodstatněných, charaktery postav jsou zajímavé a bavilo mě sledovat, co lidé v příběhu zažívají.

V knížce, ač není rozsáhlá, je poměrně hodně momentů, které čtenáře dovedou k zamyšlení, a to jak nad lidmi a jejich osudy, nad obecnými otázkami filozofické podstaty, ale i nad tím, co by mohlo být, kdyby... Mohou lidé přirozeně vytvořit společenství značně jiné podoby, než jakou dnes ze Země známe? Jak moc by mohla být odlišná kultura lidské kolonie, která se bude vyvíjet hodně dlouho samostatně? Vytvoří jiný svět - a co zůstane, co je lidská přirozenost? Ergo, zajímavá knížka, a přestože je autor místy maličko - a teď skalní fanoušci prominou! - sucharský, vynahrazuje to jinde vtipem a velikou fantazií. A taky umí vykouzlit momenty vpravdě romantické. Překlad je fajn, prostředí kolonie je působivě vykresleno a na čtenáře tam čeká nejedno překvapení.

A nakonec se neubráním poznamenat, nad čím jsem při čtení dumala - proč vodu mrazili už na planetě, nebylo by snažší transportovat ji v tekutém stavu, načež by na oběžné dráze zmrzla? Odpařila by se snad při transportu? A led ne? Je snad rozdíl mezi ledem zmrazeným na povrchu a ledem vzniklým ve vesmíru? Doteď nevím, ale bavilo mě nad tím přemýšlet!

6 25.09.2019

V moři čínské poezie má vskutku oblíbená autorka. Velmi oceňuji zpracování životopisu, po jehož vstřebání si může čtenář texty a jejich poetiku lépe zasadit do doby i spojit s životními etapami autorky. Obrazy křehké krásy přírody těsně spojené s pocity jsou načrtnuty jako mistrovská malba tuší. K přečtení i zamyšlení velmi doporučuji, jakožto i svazek Jizvy rosy.

7 24.09.2019

Knížka mě nebavila. Nevím, zda to bylo tím, že mi samotné obrazy, na kterých je vysvětlováno, tedy myši v bludišti, nejsou sympatické, nebo stylem psaní, kdy text působil dojmem záměrného prodlužování. Po několika stránkách jsem se přistihla, jak text jen přelétávám očima bez iniciativy se nad ním pozastavit. Metafory mě nenutily k zamyšlení, chybělo mi tam naznačení hlubších souvislostí nebo nějaké zabroušení k archetypům. Už jsem přečetla několik podobných knih, ale ty mi přinesly alespoň nějakou inspiraci, tahle ne, jen mě nudila. Pokud by se text proškrtal a zkrátil tak, aby byl úderný (a použil by se menší font, hustěji by se potiskly stránky...), nebyla by to kniha, ale článek či pojednání, ovšem to by textu podle mě dost prospělo. I tak mě ale neláká představa, že je v pořádku cítit se v životě jako myš v bludišti. Tahle knížka pro mě není, ale neznamená to, že někomu jinému nemůže pomoci.

4 24.09.2019