ladyfromskye komentáře u knih
A mně se to líbilo. Tolik lásky k zemi... připomnělo mi to starou irskou tradici, podle které si každý Ir, který odcházel ze své rodné vlasti, bral na cestu hrst hlíny do kapsy. A připomnělo mi to taky mě. Rodnou Prahu jsem měla ráda od té chvíle, co jsem věděla, co to je mít ráda. Ale teprve když jsem odešla studovat do Opavy, teprve tehdy jsem pochopila, jak moc ji vlastně miluji a jak moc jsem její, byť tou nejnepatrnější, součástí. Cymbál a husle si jednou určitě přečtu v plné verzi, jejich autor je dnes zcela neprávem opomíjen.
Co říci o této monografii?
Zaprvé: je silně ovlivněna režimem. To je ale prostě fakt, nepřemýšlejme nad tím, jen litujme, že dodnes neexistuje jiná, modernější monografie o mistru českého psychologického románu, a dávejme si pozor, co je fakt skutečný a fakt upravený.
Zadruhé: o schopnostech autora monografie, Františka Götze, není tak těžké si něco nemyslet. Psát monografii a přitom alespoň krátce neříct něco o životu spisovatele, o kterém se píše, to není úplně standartní. A Götze tu rozhodně nemůže omluvit ani fakt, že knihu sepsal rok po spisovatelově smrti. Ale budiž. V seminárkách na vysoké škole se životopis taky nevyžaduje, ba dokonce není v nějak zdlouhavé podobě ani žádaný. Co se ale odpustit opravdu nedá, to je (ne)výklad Řezáčových knih.
A) Zbytečně zdlouhavé věnování se všeobecně známému světovému kontextu, které často zabírá více jak polovinu samotného výkladu o konkrétní knize.
B) Hodnocení děl pouze na základě historických událostí (notně upravených, ach, ten režim) - kdo to kdy, u všech rohatých, slyšel a viděl?! Montovat druhou světovou válku jako jedinou příčinu vzniku Řezáčových děl, montovat druhou světovou válku do postav knih, do jejich chování a do jejich charakteristiky... Fuj! (Neříkám, že válka na Řezáče vliv neměla, ale jedinou příčinou rozhodně nebyla!)
C) Omáčka, omáčka, omáčka... Takové litry nicneříkající a neobjektivní (a tudíž naprosto nepoužitelné) omáčky jsem v žádné monografii ještě neviděla.
Pane Götzi, to se vám nepovedlo.
Všem, co potřebujete něco o Václavu Řezáči napsat, radím: přečtěte si Komentář od Jiřího Holého v knize Václav Řezáč - Rozhraní (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004) a doslov Variace na téma zla od Dobravy Moldanové v knize Václav Řezáč - Černé světlo / Svědek (Československý spisovatel, Praha 1988 - navíc tu v edičním doslovu zjistíte, že existují vydání Černého světla a Svědka, která jsou silně pozměněná a tudíž nekanonická). A doufejte, že brzy někdo tuto nevhodnou monografii nahradí novou a podstatně lepší.
Za mě: Divoká kachna 3*, Rosmersholm 3*, Paní z námoří 5*, Hedda Gablerová 4*, Stavitel Solness 5*
Velmi milá knížka, která mě přesvědčila, že František Langer si zaslouží mou větší pozornost. A jako bonus jsem si vybrala mnoho dalších knih ke čtení, za všechny jmenuji Kavárnu nad Prahou od Lenky Reinerové.
První část knihy jsem sice pochopila až při druhém čtení, přesto je pro mě Nadja velice zajímavé dílo. A přesto se k němu už asi nikdy nevrátím.
Půvabná knížka, skvělá ukázka toho, že i určité "vypisování se" může v sobě skrývat nějakou literární hodnotu a velké potěšení. Jediné, co se textu musí vytknout, je melancholičnost, která se jím nese, přestože je vlastně naplněn mnoha primárně veselými výjevy. Když jsem Babičku četla večer, vždycky jsem se tíhou toho smutku, který sem Němcová vložila, téměř dusila. Je to zvláštní, když si člověk pomyslí, kolik idyličnosti se v ní přitom skrývá. A je velmi příjemné slyšet, že Číňané nebo Japonci "naši" Babičku tak moc milují, že ji dnes "hltají" už v několikátém vydání.
Jedna hvězdička za takřka lyrické pasáže, ve kterých si autor krásně pohrál s jazykem (Škoda, že nepsal i jiný žánr literatury, k tomuhle se totiž absolutně nehodí.), jedna hvězdička za to, že některé informace se mohou hodit historikům. Literární hodnotu ale nevidím a sama knihu už nikdy číst nebudu. Z některých scén se mi dělalo zle.
Naprosto báječná knížka! Tak dobře jsem se už hodně dlouho nepobavila. A ještě jsem se toho spoustu dozvěděla. Jen maličko vztyčený prst - za poměrně velké množství tiskových chyb.
Úžasná smršť realismu, impresionismu, experimentálnosti, dokonce existencialismu v příběhu, který mě chytl hned na první stránce a nepustil mě a nenechal mě vydechnout, dokud jsem ho nepřečetla.
Je to sice trochu neuspořádaný výbor povídek, ale nejsou vůbec špatné. Nejspíš se k nim nevrátím, ale jsem ráda, že jsem si je přečetla. Co mně ale hodně dráždilo, to byla jazyková úprava. Po třicáté zaznamenané chybě jsem přestala počítat. Ke stovce jich ale bylo zcela určitě. Pod takovou korekturu bych se tedy rozhodně nikdy nepodepsala! A proto ještě jedna hvězdička dolů.
Řezáčova mistrovská psychologie hlavní postavy, antihrdiny, mě přivedla k tomu, že jsem si Karla Kuklu spíše oblíbila. Zkrátka, jsem zvláštní, ale vím to o sobě :-)
Pro toho, kdo má Prahu rád, může se tato sbírka stát jednou z těch nejkrásnějších, která kdy Prahu oslavovala, a to i přesto, že byla původně psána pro celý národ, který v době války tak moc potřeboval povzbudit a pohladit po ztrápené duši.
Pozdější Yeatsovy zásahy, myslím, celkovému vyznění knihy hodně ublížily. Navíc názvy jednotlivých kapitol nejsou příliš vhodně vybrané. Také styl psaní často kolísá mezi něčím výjimečným a něčím dokonce plytkým. Snad za to může jen nekvalitní překlad. Celkově na mě knížka působí poněkud chaoticky. Velká škoda.
Základní osnova příběhu je velmi zajímavá a jen díky ní jsem přidala hvězdičku navíc. Bohužel, o Bédierově spisovatelském umění nejsem příliš přesvědčená. Stejně jako Sathana ho ovšem chválím za jeho snahu vrátit čtenářům tento z poloviny ztracený, a přesto nesmrtelný příběh.
Dvěma slovy: prostě úžasné. Je ale třeba mít na paměti, zejména co se oddílu Kontrapunkt: Erik a Christina 1881 týče, autorčina slova z její poznámky na konci. Jakmile totiž začne čtenář porovnávat tuto část s knihou Gastona Lerouxe, mohl by velice snadno na Fantoma Susan Kay zanevřít kvůli nepřehlédnutelným rozdílům. A to by byla moc velká škoda!
Půvabná knížka, díky níž se čtenář dozví mnoho zajímavého o životě beskydských horalů v polovině 20. století. Bohužel, jak půjdou roky, bude pro širokou veřejnost tato národopisná a sociologická studie stále méně zajímavá a číst ji budou jen skuteční labužníci. Škoda.
Drama je výborně psychologicky propracováno a autor sám je tu neuvěřitelným citovým vyděračem. Přečteno za dvě hodiny, ale následky budou nejspíš trvalé. Tak rozjitřeně jsem se už hodně dlouho po přečtení nějaké knihy necítila. Hilbert je dnes neprávem opomíjeným autorem, skvělým žákem Ibsenovým.
Kniha mého srdce to tedy rozhodně není. Nechtělo se mi do ní, ale nějak zvlášť neurazila, ale ani nepotěšila. Nevím, zda se k ní ještě někdy vrátím, ale tak úplně to nevylučuji. Teď jsem zvědavá na seriál...
Jak kniha, tak Muzikál Andrewa Lloyda Webbera Love Never Dies, jsou prostě úžasným pokračováním Fantoma Opery a zároveň jeho důstojným zakončením.
I když spisovatelský um trochu pokulhává, dechberoucí příběh to snad každému čtenáři vynahradí.