kristina6651 komentáře u knih
Surreálný obří nadsvět chrlící depresivní stereotypy vytváří ideální kulisy pro ventilaci klasicky lidské a skvěle napsané hrdinky (velmi by se líbila autorce Janě Dvořáčkové). Kniha je plná alegorií na problémy naší civilizace, geniálních nápadů, surovosti či sarkasmu a skvěle funguje i bez "napojení" na mýtus Cthulhu. Ta, co jde první je skoro až osobní příběh, který musel ven. Který vznikal z vnitřního drásavého pnutí autorky. Je živelný a živoucí. Je nebezpečný a jedinečný.
Aby se mi líbily stejně úplně všechny povídky v knize, navíc od jednoho autora, to se mi stalo... tuším jen u Petra Bočka. No, a teď u Jirky Sivoka. Parádní nápady, znepokojivá témata, skvělý a bezchybný jazyk = radost číst.
Musím velmi pochválit audioknihu. Je vidět že autorka a její družina do toho vrhli s odvahou a rozvahou, ale i nevídanou precizností. Všechny neduhy knižní verze byly odstraněny, to nejkrásnější zůstalo - hudbou prodchnuté kouzlo severu a dramatický příběh v podání vynikajícího Romana Hrušky. Přepracovaná verze Harfeníků vyšla i jako e-book.
Že je Petr Boček vynikající autor už dokázal bezpočtem povídek, že je bezvadný vypravěč zase mnoha přednášekami a příběhy (nejen) z dětství a minulosti. Na knihu podobného ražení a kvality jsem čekala už dlouho - na strašidelný a znepokojivý příběh, který by se při tom opíral o známé reálie, byl vyprávěný kultivovaným stylem, a zachoval si tajemství a strach o hrdiny až do poslední chvíle. Nesouhlasím s komentářem Rassmussena, protože oné "ploché erotiky" se v románu oproti většině knih "novodobých" autorů vyskytuje minimum, totéž platí o bezduchých vyvražďovačkách. Mízožravci jsou především napínavý a dojemný příběh o síle opravdového přátelství, čestnosti, závislosti, vůli, strachu a hlavně vzpomínání, příběh zelený jako zašlé linoleum prastaré páchnoucí kliniky…
Sbírka temných povídek - silně čtivo o hrůzách v nás samotných a o českém pohraničí, kde se může stát skoro vše.
Některé příběhy mě zasáhly... až moc.
Poutavý a drsný příběh, který navodí atmosféru starých dobrých westernů. Zajímavé postavy, jejichž osudy se proplétají, aby se spojily a nechaly událostem zapadnout na jejich místo. Stylistika by šla místy doladit a vyvrcholení před koncem jako by trochu ztratilo drajv (trochu zmatečné a natahované), nicméně samotný konec je dojemný a zanechá mrazení. Zdá se, že lze napsat domácí svižnou akční věc i bez hromady vulgarizmů. Mimořádně zdařilá je i samotná kniha s pevnou vazbou a dokonalou grafikou, ilustracemi krásně navozujícími napětí - co že se stane v další kapitole. Kniha by si zasloužila velké vydání, je radost ji držet v ruce.
Svět Asterionu nějak zvlášť neznám (dávám přednost literatuře před hrami), ale v žádném příběhu o Magnólii mi to zatím nevadilo – jsou vždy ucelené a nic jim nechybí (některé knihy, včetně této, jsou navíc vybaveny mapkami a rejstříkem postav).
Román Krev teče vždycky červená je vyzrálým literárním dílem již vypsané autorky, která tentokrát před fantastickými prvky upřednostňuje spíše intriky, nečekané zvraty, uvěřitelné záporáky, pečlivé popisy a atmosféru. Líbí se mi, jak pravá povaha některých hrdinů postupně vychází najevo, někteří zase docela lidsky dospívají. Můžete mít pocit, že se všechno, o čem čtete, mohlo dít tady za kopcem, a přesto cítíte doutnající vulkány, písek ve víně nebo mořský vánek, který se ale brzy mění v uragán. Kniha velmi potěší také oko, je vidět, že si nakladatelství dalo záležet. Mohu jen doporučit.
Jestli na poli fantastiky jde ještě překvapit, stalo se. Propracované univerzum je zasazené do současné Prahy a dál, přes to mu je snadné uvěřit. Postavy mají jasné cíle (některé hrdiny a hrdinky si zamilujete od první věty), nechybí vtip, sarkasmus, cit, akce, a naopak se šetří vulgarismy. Styl psaní je vytříbený (autor je evidentně vypsaný) a zároveň čtivý. Doufám, že se všechny minulé i budoucí svazky z tohoto světa dočkají oficiálního vydání.
Dala bych 90%, protože někteří hrdinové se mi v příběhu trochu ztráceli, jednoznačně ale jde pro mě o jednu z nejlepších CZ knih za posledních pár let. Budu ráda za jakoukoli další v tomto žánru, za pokračování Záře bych se také nezlobila.
Druhý svazek Lehkého fantasijna jsem shltla jedním dechem. Prakticky všechny povídky byly něčím zajímavé, rozmanité a čtivé. Naprostou peckou pro mě byly Slučka (prvotřídní horror s minimem zásahů nadpřirozena, kdo zažil lucidní snění nebo sen ve snu, bude tajit dech) a O pár kroků blíž (temná, znepokojivá a napínavá sci-fi, brala bych celý román na takové téma a s takovými postavami). Celkový dojem z knihy opět podtrhuje perfektní a líbivá grafická úprava.
Velmi čtivý koktejl horrorových povídek u kterého se pobavíte, otřesete hrůzou nebo okoušete nehty napětím. Ačkoliv všechny práce pochází z pera jedné dvojice autorů, je velmi různorodý, takže si v něm každý "horrorista" najde to své. Knize samotné by slušela dokonalejší grafická úprava.
Ačkoli jsme zásadně proti škatulkování, Žena se lvem mě zaujala. Jednak pro to, že jde o u nás netradiční projekt, ale také pro to, že jde o velmi líbivou, graficky vyšperkovanou knihu, kterou stojí za to mít doma. Povídky nebyly až tak zvláštní, jak jsem čekala, ale určitě byly čtivé. V paměti mi utkvěly Černý samet, Étuda pro výjimečnou mysl, Mizera z Mexika nebo Případ osla canterburského, ještě trošku poučesat by naopak zasloužily Návrat a Nikdy neříkej nikdy.
Velmi originální a čtivé. Jedno z nejlepších sci-fi, co jsem četla. Pod slupkou mezihvězdného Shakespeara nalezneme silné lidské příběhy, odehrávající se v zajímavých a originálních kulisách.
Perfektní horror se vším všudy. Zajímaví hrdinové, jejich proměna v šokujících podmínkách,. vše šlape, jak má. Příběh je ozvláštněn nadpřirozenem i osudovostí. Mile mě překvapil i formát (pohodlně čitelný a dobře skladný), připomínající mi staré detektivky, které jsem jako malá tajně louskala na naší chatě.
Neotřelý, zábavný ale i napínavý příběh, který se čte sám. Hlavní hrdina není superman, ale obyčejný člověk s těmi nejobyčejnějšími lidskými problémy. Za těmi se ovšem skrývá celkem nefalšovaná hrůza. Není nouze o humor ani napětí... skvělé čtení.
Dít této knížce jsem doslova prochechtala dovolenou. Nevím, co si o mě tamní mysleli, ale teď už je to jedno. Jen vzpomínka na čtení zůstává...