KnihovniceVěra komentáře u knih
Lehké oddychové čtení ze života puberťáka, závažné téma je podané čtivě. Podle stylu psaní i vývoje samotného příběhu mi přijde, jakoby bylo napsáno programově v boji proti drogám tak, aby oslovilo mladé lidi.
Očekávala jsem cestopis, ve skutečnosti se jedná o historii Indiánů v celé Americe od nejstarších dob do 60. let 20. stol. Kniha nabitá fakty mně dala zabrat, hlavně začátek se jmény tolika panovníků... Pak jsem se začetla, ale poslední 2-3 kapitoly plné socialistické propagandy jsem vysloveně protrpěla. Oceňuji jmenný a zeměpisný rejstřík v závěru knihy, ke kterému se v případě potřeby chci vrátit. Naopak mi chyběla jakákoli mapa nebo názorná časová osa historických událostí, unavovalo mě stále vytahovat atlas a hledat si v něm místa, o kterých autor píše. Celková grafická úroveň včetně fotografií odpovídá době vydání a je slabší.
Fotodokumentace dříve zakázaných částí jižní Šumavy, nyní napadených kůrovcem, na mě působí trochu depresivně. Hledala jsem spíše takové klasické, které bych si zvětšené pověsila do obýváku, což z této knihy je jen pár.
Kniha mi pomohla vyrovnat se s minulostí a uvědomit si, že existují mnohem horší rodiče. Je zde velké množství otřesných příběhů chování rodičů k dětem. Vlastnímu řešení problému je věnována menší část knihy, autorka doporučuje hlavně skupinovou psychoterapii.
Strhující, opravdové, místy až moc drsné. Dle mého názoru autor píše stále lépe.
Skvěle jsem se bavila na rozdíl od četby v době vydání, kdy jako mladá jsem asi nepochopila, že jde o parodii. Dílo se ve své době zcela vymykalo šedému průměru a přes četné socialistické reálie je nadčasové.
Z knihy je patrný rozdíl jak navštívených míst, tak i cestování dnes a před 60 lety. Dříve to byla unikátní cesta za poznáním, dnes dostupná komerce a cestovatelé hledají hlavně dobrodružství mimo turistické oblasti. Hoši to vzali letem světem a stejně je psaná i tahle kniha. Bohužel příliš často obsahuje pasáže pouze o tom, jak složitě hledali původní kompozici a jak ji nakonec vyfotili, ale fotka samotná v knize chybí. Působivé jsou osobní příběhy a silné momenty setkání obou cestovatelů s lidmi a historií. Fotky jsou vynikající, ale očekávala jsem jich daleko více.
Po shlédnutí stejnojmenné výstavy doplňuji: Výstava je super, jsou na ní opravdu srovnávací fotky dnes/dříve. Nechápu, proč se do knihy nedostaly.
Komerčně velmi dobře napsaná moderní detektivka, ovšem na konci stěží uvěřitelná rvačka Kim s pachatelkou, místy mi vadilo trochu moc moralizování o osudu přistěhovalců, zatímco jejich pocity a osud uneseného dítěte se odbyly dost rychle.
Fundovaně napsaná kniha se mi nečetla snadno, protože obsahuje velké množství faktů z historie budhismu. Nejedná se o text náboženský, ale je psána čistě racionálně. Obsahuje i výčet dochovaných budhistických památek, k němuž se chci vrátit a snad některé i navštívit.
Příručka vydaná k propagačním účelům mě překvapila tím, že obsahuje i spoustu důležitých a zajímavých informací z historie elektřiny. Je ovšem zaměřena hlavně na přenos elektřiny na dálku.
Brilantní, zábavné, nadčasové. Nejen u nás jsou daně nesmyslně složité. Daněmi se zabývám dlouhou dobu a u této knihy jsem se bavila od začátku do konce.
V úvodu je cenný popis jednotlivých čaker, jinak je tento úvod spíše pro úplné začátečníky. Vlastní jádro knihy tvoří 5 - 6 cviků, které Evropani viděli cvičit zkušeného mnicha v k Tibetu. Začátečník, který navíc chce v krátkém čase dosáhnout co nejvíc, by si mohl některými z nich i ublížit, např. Tibeťan č. 3 - rychle prováděné záklony, kdy se doporučuje prohnutí v pase. V józe se tento cvik nazývá pozice velblouda a cílem je naopak co nejmenší prohnutí v pase a co největší prohnutí v hrudní oblasti. Cvičím jógu asi 19 let a některé cviky a meditace uvedené v závěru knihy jsou pro mě inspirací, konečné hodnocení knihy napíšu případně po vyzkoušení.
Kniha střípků z vyprávění politických vězňů z rakousko-uherského vězení mě příliš nechytla ani nepobavila. Zakládá se sice na autorových osobních zážitcích z pobytu z vězení, ale je psána ve 3. osobě, jakoby se ho osudy Čecha ve vězení nedotýkaly. Uplácení dozorců je zde zcela běžnou věcí, díky které si opatřují potřebné věci a zprávy zvenčí. Na archaický jazyk jsem si zvykla, ale čekala jsem od knihy více.
Velmi fundovaně napsaná historie vzniku Plzeňské diecéze a její vývoj v těžkých podmínkách sekularizovaných západních Čech, postižených dodnes odsunem Němců a vojenskou přítomností na rozsáhlých územích za komunismu.
Prokousat se knihou mi dalo zabrat, protože je psána popisným stylem z dob reálného socialismu, kdy středobodem zeměkoule byl Sovětský svaz. Zcela v ní chybí fotografie a technické nákresy mlýnů aj. zařízení. Zajímavá byla jenom kapitola Chléb v moudrosti lidu obsahující přísloví a rčení o chlebu a částečně i recepty na konci knihy. Zbytek knihy je poskládán z drobtů z historie + neustále se opakuje hlad prostého lidu + vykořisťování ze strany kapitalistů (tj. drobných živnostníků-pekařů, trhovců a statkářů) + historie boje pekařských dělníků za osvobození.
Lidové veršovánky mně připomněly lidové písně a možná ve spojení s hudbou by byly pro mě zábavnější. Náměty se stále opakují a jsou na jedno brdo. Básničky jsou v knize řazeny od počátečního písmene první sloky. Na konci v obsahu se dozvíme, odkud pocházejí.
Oddechové retro detektivky ze 70. let dvacátého století, kdy počítač zabíral celé místnosti a mobily neexistovaly. Tomu odpovídá poklidné tempo a srozumitelnost děje.
Příběh primitiva psaný primitivním jazykem a myslím, že i se špatným překladem.
Letní pohodovka, ke které jsem musela dozrát (před mnoha lety ve slovenštině nedočteno). Nádherný, laskavý humor. Kromě dávky optimismu mě její čtení obohatilo poznáním, že Temže se jezdila oběma směry - proti proudu i po proudu.
Pěkné počtení určené zejména pro dospívající dívky, zaujaly mě hlavně momenty vztahu matky a dcery. Mohu jen litovat, že za mého mládí nic takového u nás nevycházelo.