klodnerovic komentáře u knih

(SPOILER) To, že je knížka poklad, je zřejmé. Popisy přírody a dobrodružství v přírodě mě nijak neobtěžovaly. Naopak, díky nim jsem si upamatovala, že byly časy, kdy jsem s chutí sahala po encyklopediích. Chvíle jsem se u knížky pochechtávala - Mojenka a chovatelák - chvílemi se kutálely slzy. Nic naplat, jde o knížku o rakovi.
Co zbývá zjistit je, jaké děti knihu zvládnou. Asi bych spíše doporučovala ke společnému čtení. S rodiči. I v případě odolných jedinců. Protože v situaci, ve které se ocitla Mojenka, se bohužel může ocitnout v podstatě kterékoliv dítě, a vždy to bude na ... houby. Ať držíme notu přírodní prózy.

2 25.09.2023

(SPOILER) Příběh super - hráč rugby, servírka, oba kupu starostí, láska největší, dokud nepřijde na podraz, na dítě a rozhodnutí, kterému by, myslím, nechtěl čelit nikdo. Jazykově trošinku slabší. Chvílemi jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna mluví, o čím myšlenku jde. Ale třeba jsem tento problém měla jen já. Takže těm, kteří mají toto "romantické" čtení rádi, doporučuji.

2 23.03.2023

Knihy AP jsou zloději času. Jak se člověk začte, čte, dokud nedočte. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Z některých příběhů mi bylo trochu smutno, jiné mě znepokojily, jeden i pobavil - Kostra nozdra :-). Skvělá kniha a tak trochu zrcadlo našich postojů vůči lidem, kteří žijí, vypadají jinak.

2 29.05.2022

Tak tohle je kniha dle mého gusta. S nápadem a krásnými ilustracemi. A ty jazykové hříčky - Franz Prskavka! Vzpomínky, paměť, sny, chaos. Fikce a přeci tak blízká realitě. Že Sigmunde?

2 05.04.2022

Fí-ha! Po knize jsem sáhla, abych si udělala představu, jak starým dětem ji můžu nabídnout. Po dočtení nejsem o moc moudřejší. Autor v doslovu píše, že horory baví děti od školky do páté třídy. Většina příběhů v hororové čítance mi pro takto "staré" děti přijde nevhodná. Pochybuji o tom, že by byly s to pochopit, že jde o nadsázku. Těch nechuťáren a mrtvol je v knize doopravdy hodně. Ale i pro ty třeťáky, kvůli kterým jsem knihu četla především, by se z HČ dalo vybrat. Některé příběhy mají překvapivou (resp. překvapivě poučnou) pointu. A bonus na konec? Dost dobrý. Syrová játra ... Úplně to vidím, od děcka by se pokoušely mdloby :D.

2 31.10.2021

Nejsem, nebyla jsem a asi ani nikdy nebudu echt fanda Jane Austenové, přesto mě svým způsobem fascinuje. Spolek Jane Austenové je románový průvodcem díla JA, hlavně ale nabízí milý příběh. Jde o příběh o lidech, kteří si zažili své, děj knihy se odehrává po druhé světové válce, a přesto neztrácejí naději, že bude líp, že opět budou šťastní, a odhodlání bojovat za to, co je pro ně důležité. Doktor byl super, ale Evie! To její odhodlání a vytrvalost. Zaplať bůh, že existuje jen na papíře. Být z masa a kostí, asi bych z ní měla depku.

2 28.10.2021

Jak to ten pan Palán dělá, že do tří stránek formátu "oněcomenšínežápětka" toho vmáčkne tolik? Tolik ze života, tolik moudrosti, tolik humoru, tolik (sebe)ironie? A těch originálních oslovení Boha! Rady pánu Bohu 2 jsou stejně dobré, ne-li lepší než Rady č. 1. Přečetla jsem je na dvě nadechnutí a určitě se k nim ještě někdy vrátím.

2 22.07.2021

Řek Zorbas, myslím, nebude čtení pro každého. Nenabízí žádný velkolepý děj, balancuje na hranici ne/uvěřitelného a (tak trochu) provokuje. Mysleli jste si, že je OK mít zálibu ve čtení? Podle Zorbase ani ne. Měli byste problém někoho okrást? Zorbas ani ne. Za předpokladu, že by si to ten někdo vlastně zasloužil. Některými svými činy a názory mi byl až protivný, jinými si mě získal. Co se mu ale musí nechat je, že uměl žít. A to bez zbytečných vytáček a výčitek. A bez strachu, že jednou zjistí, že vlastně pořádně nežil. To se mi na Zorbasovi, potažmo na celé knize líbilo nejvíc. Pak se mi líbila řada myšlenek, např. "Bůh mění tvář a šťastný je ten, kdo je s to poznat ho pod každou maskou. Jednou je sklenicí čerstvé vody, jindy zas chlapcem, který nám skáče na kolenou, pak zase okouzlující ženou, nakonec je to krátká ranní procházka." a jazyk.

2 19.07.2021

Tak trochu retro a tak trochu variace na Pýchu a předsudek, ale jo - bavilo mě to. Před patnácti lety byl/a takový/á, takže takový/taková je pořád, jenže - ouha - není. Na ženskou je fakt dobrá (grafička), on je férový chlap. Team building na Vysočině a ... fůra důvodů, proč by to nešlo. A ta neotřelá přirovnání. Prima oddychovka :-).

2 06.07.2021

Alea si mě získala, bavily mě všechny díly, ale tento jsem nemohla jaksi dočíst. Možná to bylo tím horkem, ale docela určitě k tomu přispělo i to, že se vlastně jednalo o jakousi rekapitulaci předchozích dílů. Jsem dospělá, 600 stran+ mě nerozhodí, ale ... omladinu, které je série určená, by to rozhodit mohlo, v horším případě i odradit. I když... pokud sáhnou po šestém dílu, pak jim bude počet stran pravděpodobně šumák, neb po něm sáhnou, protože si ho budou chtít prostě přečíst, dozvědět se, jak to s Aleou dopadlo. Btw, nevíte někdo, kolik bude mít série dílů?

2 28.06.2021

Jsem z těch, co zažili, že ve škole se o evoluci říkalo něco a něco jiného se o ní říkalo na nábožku a doma, a musím říct, že ač jsem ze školy dávno venku a jakýsi názor na věc jsem si za ty roky vytvořila, jsem ráda, že se mi Návrat ke Stromu života dostal do rukou. Názory nevnucuje, ale nabízí, jde o odborné, ale ne odporné čtení... Ne všechno jsem pochopila, ale četla jsem se zájmem a užívala jsem si to. Vědecká hantýrka měla navrch, ale tu a tam se v textu objevilo i cosi ne nepodobného poetizmu. Následující slova, která jsem si vypůjčila ze strany 121, moc poetická nejsou, ale... zato jsou - pro dnešní dny/dobu - příhodná :D
"Máme stejný genetický kód jako všechny živé organismy na Zemi. Máme dokonce - naneštěstí - stejný genetický kód jako viry. Kvůli tomu se viry dokáží vnutit do našich buněk a napadené buňky pak vyrábějí virové proteiny podle instrukcí virové nukleové kyseliny. Bylo by pro nás velmi výhodné, kdybychom měli jiný genetický kód než viry, protože bychom pak nikdy nemohli dostat chřipku, žloutenku, ani AIDS. Viry naneštěstí mluví stejnou genetickou řečí jako my."

2 21.04.2020

lapgerie, "Sattle byl zjevně první český čmuchal" je vskutku trefné. S ohledem na jeho dar :D.

2 12.04.2018

Podivná hra je doopravdy podivná. Hlavní hrdinka, ač vcelku mladá ženská, se vyjadřuje jako by jí bylo alespoň o dvacet let více, pracuje jako účetní a vám se tomu nechce věřit, protože i na základě toho mála, co účetnictví víte, víte, že takhle to nefunguje, a navzdory tomu, že by už o životě mohla něco málo vědět, je naivní až to bolí. Na její obranu, nevymyslela se sama. Ne že bych chtěla chytračit, ale myslím si, že tvorba pro děti autorce sedí daleko více. Po Podivné hře jsem sáhla ze zvědavosti. Zajímalo mě, jestli bude tak dobrá jako knížky, které autorka napsala pro děti. Zjistila jsem to. Ale bylo to bolavé. Přesný počet stran si už nevybavuji, ale ... vím, že mě bavilo až posledních padesát. Stát se obětí kyberútočníka, taky bych nemyslela na nic jiného, ale opakované sdělování pocitů, které hrdinka prožívala, mě vážně nevzalo. Nicméně, téma zajímavé a aktuální.

2 22.11.2017

"Že co?" ptám se, kdykoliv si na tuto knihu vzpomenu. Nemůžu pochopit, kde se vzala. Co do formy by se jí dalo ledasco vytknout. Hlavní hrdina je až nereálně uvědomělý a to, že boj co boj probíhá vždy stejně, taky není nic, co by potěšilo, ale ... co do obsahu jde o pecku peckovatou. Možná že to teď trochu přeženu, ale ... druhé zpovědní zrcadlo, které by bylo takto srozumitelné, lidské a čtivé, jsem v rukou ještě nedržela. Takže ... doporučiji. Všem;-).

Knížce, v níž se hlavní hrdinka jmenuje stejně jako já, nemůžu nedát jinak než za pět (hvězdiček). Ale nemyslete si, kdyby si je nezasloužila i z jiných, podstatnějších důvodů, nedostala by je.

Milá/milý Hun, nesouhlasím. Rozhodně se nejedná o pohádku. Alespoň ne pro děti. Třebaže se jedná o dílko, které jim mohlo být původně určeno. Souhlasím ale s tím, že jde o dílko inteligentní. K tomu ale dodávám, že nad to je také humorné a laskavé. Takže, dostane-li se vám tato kniha do ruky, neváhejte a přečtěte si ji :-).

2 11.05.2017

"Jestliže se totiž první lásky většinou jeví počestnější a jak se říká čistší, jestliže se přinejmenším rozvíjejí, pak to totiž není, jak se lidé domnívají, způsobeno jemnocitem či nesmělostí, nýbrž tím, že srdce, překvapené neznámým citem, se tak říkajíc na každém kroku zastavuje, aby vychutnalo okouzlení, které zakouší a jež má nad nedotčeným srdcem takovou moc, že je celé zaplňuje, takže srdce zapomíná na všechny ostatní rozkoše" stálo na rukou psaném, okřídlenými srdíčky dozdobeném lístku, který si do knihy kdysi kdosi založil a já jej dnes objevila. Inu, asi si to přečtu ;-).

Docela fajn čtení, ale ... některé dialogy, zejména mezi hlavní hrdinkou a jejími kamarádkami, na mě působily dojmem, že se mezi sebou nebaví osmnáctiletí, ale o poznání starší lidé - té uvědomělosti a ambicí tam na mě bylo too much. A co se fakt nepovedlo - nikoliv autorce - byla velikost, respektive malost písma.
Co se týče postav, Marina a Jakub byli dobří, Erika si mě získala.

To je přesně to, co jsem hledala. Ne moc dlouhé příběhy, které pobaví a na které půjde navázat nějakou tou srandaaktivitou. Druháčci těšte se! :D

1 15.08.2023

Och a ááách. Prosté a krásné. Příběh i ilustrace.

1 31.07.2023