kirmakX6on komentáře u knih

kniha se mi hodnotí obtížně - na jedné straně autor přináší veřejnosti opravdu zásadní a přelomové informace, konkrétní doporučení, konkrétní jména látek, spoustu překvapivých experimentálních výsledků ...na druhé straně mi kniha z mnoha důvodů nepřipadá nějak extra dobře napsaná (takže se zdráhám dát pět hvězdiček). Především je tu ona "druhá půlka", kde autor s pomocí pár nesystematicky vygooglených statistik a údajů nudí čtenáře svými povšechnými rádoby chytrými úvahami o minulosti, budoucnosti a globálních problémech lidstva, o kterých ve skutečnosti neumí říct nic podstatného, co by před ním neřekly a nenapsaly už desítky jiných lidí. I k první půlce ale, kde se autor drží svého kopyta, mám výhrady. Kniha zjevně neměla moc čas uzrát a nebyla nikým připomínkována. Autor např. někdy během pár stránek zopakuje ve dvou poznámkách pod čarou tu samou věc, v rámci jedné kapitoly (kdy člověk nemohl ještě zapomenout, co před chvílí četl), jindy naopak nevysvětlí některé pojmy vůbec, případně se neobtěžuje připomenout zkratku, kterou použil před padesáti stránkami a od té doby už ne. Své metafory rozvíjí často postupně, na několikrát - jako by sám napřed nevěděl, jak danou věc nejlépe říct a přicházel na to teprve s psaním. Místo toho, aby se vracel k pojmům, se vrací k metaforám. Pokud knihu nečtete na jeden zátah, může se vám stát, že najednou začne mluvit o kuličkách a čtenář si holt musí vzpomenout, co to je za metaforu a co měla vyjadřovat. Mám raději, když se autoři vrací k pojmům, nikoliv k metaforám, protože knihu nečtu s cílem si vštípit metafory, ale s cílem dozvědět se něco o dané věci. Celkově výklad působí poněkud neuspořádaně a z didaktického hlediska s chybami. O stárnutí se člověk dozví pravděpodobně méně než by z názvu knihy a počtu stránek čekal - kniha má 384 stran, ale shrnout by se dala uplně v pohodě, se všemi podrobnostmi, do cca 120. Přesto všechno, jak už jsem napsal, tato "hodnotná třetina" je natolik významná a natolik nutící člověka přehodnotit styl svého života i představy o budoucnosti medicíny, že knihu považuji za důležitou k přečtení a čtyři hvězdy rozhodně zasluhuje.

7 18.12.2022

Knížka je velmi podrobná a přínosná především co do popisů aplikace metod kognitivně-behaviorální terapie, které je věnováno dalece nejvíc prostoru. Na to, že se zabývá poruchami, také obsahuje poměrně podrobné kapitoly i o osobnosti obecně. Část týkající se popisů jednotlivých poruch je taky velmi podrobná, ale pokud jde o jejich diagnózu, kniha zde má jeden vážný nedostatek a tím je příliš malá konkrétnost (díky tomuto jsem nedal plné pětihvězdičkové hodnocení). Co to znamená "puntičkářství" ? Nebo "nebere ohledy na práva ostatních" ? Každý zná ve svém okolí např. bezohledné lidi...to maj všichni disociální poruchu? Asi ne, že --- o typickou disociální poruchu jde, pokud člověk nebere ohledy na práva ostatních stylem, že jde po ulici, uvidí v otevřeném okně láhev červeného vína, dostane na ni chuť a tak do bytu oknem vleze, víno vypije a když se objeví majitel a má s tím problém, tak mu dá po hubě a na policii se hájí tím, že neměl náladu poslouchat jeho rypákování. S tímto nedostatkem (obecné popisy nejsou doplněny konkrétním vysvětlením) pak souvisí další, že v knize nejsou vodítka, jak rozlišit mezi poruchou osobnosti a pouze vyhraněným osobnostním stylem -- např. kde vede hranice mezi narcistickou poruchou a velmi ctižádostivým člověkem nebo mezi paranoidní poruchou osobnosti a velmi nedůvěřivým člověkem, mezi hraniční a impulsivní osobností, mezi schizoidní a rezervovanou osobností atd. Věta v anotaci, že výklad je doplněn řadou kazuistik je pak velmi zavádějící. U každé poruchy je pouze jedna jediná kazuistika - bez výjimky. To je velmi nedostatečné množství.

6 10.12.2013

od téhle knihy mě odrazovalo to, že jsem viděl kousek přednášky Matthewa Walkera kdesi na youtube a vypadal jak maniak, co především rád spí a tak si o tom napsal knihu. Spánek jako všelék. Při čtení jsem se sám sebe ptal, jak to, že jsem ještě naživu - doslova důležitost spánku nadřazuje jak sportu, tak stravě. Kdo spí méně než 7 hodin, má radikálně zvýšenou pravděpodobnost vzniku všeho možného od Alzheimera přes obezitu až po mrtvici a rakovinu, včetně např. emocionálních poruch ...a malých varlat. Problém je, že autor zmiňuje miliony korelací, ale většinou se vůbec nevyjadřuje k příčinné souvislosti (nedostatek spánku může být jen společný důsledek něčeho - např. směnoví pracovníci často kouří, často méně spí a často mají miliony zdravotních problémů - nedostatek spánku zde nemusí být příčina, ale průvodní okolnost (a příčina může být např. kouření -- anebo samozřejmě naopak)). Pokud už příčinnou souvislost přecijen řeší, zmiňuje naprosto směšné výzkumy (typu týdenní experimentální výzkum - ten pochopitelně neřekne nic o dlouhodobých efektech). Na druhé straně, kapitola o zdraví je jen jedna z mnoha kapitol a zbytek vše víc než vynahradil. Věděli jste, že kytovci dokáží spát polovinou mozku (a druhou plavou)? Nebo jaké funkce mají sny a jejich obsahy? Nebo že vědci v laboratoři umí zjistit, o čem jste snili? Že lidé v lucidním snění prokazatelně, na magnetické rezonanci a s předem domluvenými signály dokázali během spánku komunikovat s lidmi? Nebo že během spánku se může stát vražda? Některé věci pro mě byly tak neuvěřitelné, že jsem si je ověřoval, spoustu studií jsem si našel a Matthewa při lži nenachytal. Kniha je napsána velmi čtivě a není přerušovaná žádnými odbočkami a historkami, věnuje se plně tématu a že Matthew opravdu má hodně o čem mluvit. Mohu vřele doporučit.

5 13.12.2022

první čtyři kapitoly byly docela zajímavé, ve zbytku převažovalo autorčino všeobecné tlachání a filozofování. Příklad: autorka zmíní jeden výzkum o tom, jak i jen poslech příběhu ovlivní skoro celé tělo ..přidá k tomu pár obecně známých informací o škodlivosti chronického stresu (opravdu jen obecné informace) a autorka se od toho odpíchne a nabádá, že k sobě máme být zdvořilí, pokud nebudem, podílíme se tím na zvyšování stresu ve společnosti a snižujeme tím pak její ekonomickou výkonnost a zvyšujeme výdaje na zdravotnictví, tedy - nezdvořilostí k ostatním škodíme sami sobě. Ne že bych s ní nesouhlasil, ale knihu jsem si kupoval proto, abych se dozvěděl něco o mozku, nikoliv proto, abych se dozvěděl o politických přesvědčeních a názorech nějaké vědkyně. Tlachy autorky tvoří minimálně půlku textu. Stejně tak se mi příliš nelíbily autorčiny výpravy do jiných oborů, zvláště do psychologie nebo antropologie. Nic proti syntéze a mezioborovým souvislostem, ale opět -- autorka tak činí příliš plytce a obecně, takže vlastně neříká skoro nic, co by nebylo součástí běžného všeobecného přehledu (minimálně u lidí, kteří sledují zpravodajství z vědy). Proto, druhá část knihy mě vyloženě nudila. A i pokud jde o tu lepší, podstatně zajímavější první část, nečekejte kdovíjaké podrobnosti - jim se autorka vyhýbá a mám pocit, že nejen proto, aby byla "čtivá" (jak sama zmiňuje), ale i proto, aby neztrácela čas tím méně podstatným - totiž vědou - a měla čas na to (pro ni) jak se zdá podstatnější - totiž filozofování. Kniha byla nicméně dost levná a celkově tedy - asi se dá říct, že kvalita obsahu odpovídala ceně.

2 04.12.2022

Naprosto nedoporučuju. Za prvé kniha je jen z poloviny ekonomická, z té druhé je politická. Autor je pravičák jak poleno a bohužel se to projevuje v demagogickém stylu, v jakém se snaží levicovou politiku pomocí ekonomických pouček vysvětlit jako naprosto iracionální. To pak vede k dvěma věcem. Člověk znalý věci bude zuřit, člověk neznalý věci bude nechápat, jak je možné, že se to děje a to nejen "u nás", ale i ve světě. Pokud jde o způsob výkladu, je extrémně upovídaný a pomalý. Příkladů z praxe je nadměrně - primitivní věci vysvětluje na desítkách stránek. Průměrně inteligentního člověka jeho výklad naprosto uspí. Mnohem více doporučuju Ekonomii a ekonomiku od Vlčka, která probírá stejná témata do stejné hloubky, nicméně na zlomku rozsahu, přitom bez ztráty srozumitelnosti. Navíc Vlček zvládá být politicky neutrální a vysvětlit i zdánlivě iracionální zásahy státu, přitom však s prostorem pro svobodné subjektivní zhodnocení na základě vlastních politických přesvědčeních.

2 10.12.2013

kniha je perfektní pokud jde o popis a vysvětlení nemoci - dělá to velmi srozumitelně a podrobně...a za tuto kvalitu jí náleží 4*. Pátou ale nedostane, neboť jejím nedostatkem jsou otázky praxe -- možnosti léčby jsou zmíněny na pouhých dvou a půl stranách! Také konkrétních rad typu "jak přivést nemocného k lékaři" je v knize málo - zabývá se jimi sice samostatná kapitola, ale nedostatečně. V knize je naznačeno, že to pořádně ani nejde -- člověk v depresi nemá sil a člověk v mánii se nikdy necítil lépe, tak proč by chodil k lékaři? S tímto ovšem nelze souhlasit a autor si zde ulehčuje práci. Člověk v jakékoliv z epizod neztrácí zcela paměť...právě proto je možná terapie, která je založena na tom, aby se člověk naučil a následně zautomatizoval (v době, kdy je v pořádku) potřebné techniky, které mu pak pomáhají lépe rozeznat a zabraňovat dalším manickým nebo depresivním epizodám (viz např. http://cdn.intechopen.com/pdfs/31825/InTech-Cognitive_behavioral_therapy_for_the_bipolar_disorder_patients.pdf )

2 04.12.2013

Steve Radcliffe v této strhující knize (poprvé jsem usnul na str. 38) představuje svůj revoluční systém efektivního leadershipu, který stojí na třech pilířích: budoucnost, zaujetí a výkon. Budoucnost je o tom, že víte, co chcete. Zaujetí je o tom zaujmout pro svůj plán ostatní lidi. Jak? No především tím, že s nimi budeme mít pevné dobré vztahy a dále tím, že se jich zeptáme "jaký by byl skvělý výsledek" a "jak spolu můžeme dále spolupracovat" (to prý dodá pocit, že se na naši vizi spolupodílí) a úplně nakonec, máme být i konkrétní. Poslední z té světoborné trojice, výkon, ten je o tom ...tvářit se vážně a myslet to vážně (pak nás budou druzí respektovat a odvedou výkon) a prý se hodí i delegovat a vést průběžné rozhovory o tom, jak se daří. Nic víc, než co jsem právě napsal (a přesně v té podrobnosti, v jaké jsem to napsal - naprosto povrchně, všeobecně, plytce, bez jakýchkoliv příkladů ap.), v knize není (krom asi stovky otázek, zda opravdu víme, co chceme, zda umíme být nároční, zda víme, jak se cítíme, když... atd. atd.), a nic víc, než je v knize, nepotřebujete, abyste byli špičkovými leadry. Pokud má někdo o knihu zájem, najde ji v popelnici v Praze Měcholupech.

milá kniha se spoustou krásných fotek, zaměřuje se především na praxi - najdeme v ní různé metody správné přípravy kávy (v závislosti na pomůckách, kterými disponujeme), zabývá se nejen domácí přípravou, ale i profesionální přípravou v kavárně s profesionálním kávovarem, dále jsou přítomny recepty na různé kávové nápoje i popis technik latte art (malování obrázků do cappuccina). Stručně též ozřejmí způsob pěstování a zpracování kávy. Mně osobně v knize chyběly dvě věci - v prvé řadě (čistě pro zajímavost, jsem dost zvědavý) trochu více teorie, jak té biologické (kultivary a jejich biologický popis), tak té ekonomické (podrobněji kde se pěstuje, kam se vyváží atd.) a chemicko-medicínské (co káva obsahuje, jaké jsou účinky na zdraví). Tyto věci v knize téměř nejsou řešeny, naštěstí jdou poměrně snadno dogooglit. Víc mi proto vadila druhá, tentokrát praktická věc --- ocenil bych průvodce jednotlivými druhy výběrové kávy (tzn. průvodce jednotlivými značkami podle lokalit, kde byla káva vypěstována) a jejich charakteristiku. V knize je zmíněno, že druhů jsou tisíce, ale zmíněny jsou jen 4 (!). To je trochu málo. Ideální by bylo vyjmenovat a charakterizovat třeba 50 nejlepších / nejdostupnějších na trhu.

1 23.12.2013

velice obsažná a kvalitní kniha se spoustou příkladů z praxe, nicméně trpí tím, že byla psána kolektivem autorů - je poněkud nepřehledná a různé věci se v ní řeší na mnoha místech. Je proto vhodná spíše k nastudování než k vyhledávání. Celkově lze ovšem všem zájemcům o psychologii doporučit - je to totiž jedna z mála knih, kterou může využít v podstatě každý člověk, neboť asi každý občas zažije někoho ve větší či menší krizi a je vhodné, aby dokázal podat emoční podporu

1 04.12.2013

v knize se probírá vše, od výkladu tarotových karet (coby nástroje cenotvorby) až po techniky emoční svobody založené na ťukání konečků prstů (coby způsob, jak zlepšit svůj vztah k penězům). Ideální pro zájemce o ezomikroekonomii, nový obor, který se autorka touto knihou nejspíše pokusila založit. Z celé knihy mi přišly zajímavé asi tři strany, ovšem je otázka, jestli se -s ohledem na ten zbytek- těmto informacím dá věřit.

24.10.2022

přínos knihy je řekl bych omezený. V knize jsou rozebírány konfliktní situace nikoliv z běžného života, ale "laboratorní konfliktní situace", většinou hry o body plně popsatelné jednoduchými výplatními maticemi 2x2. Výsledky těchto experimentů jsou často triviální, bohužel autor postupuje s iracionální rigorozitou a věnuje trivialitám uplně stejně prostoru jako zajímavým a překvapivým věcem...toho důsledkem je, že zajímavé věci zapadnou v balastu. Čtivost také snižuje autorův nešvar opakovat jednou řečené věci ve dvou bezprostředně po sobě jdoucích odstavcích jen s formálními obměnami. Stejně také jeho časté řečnické otázky a extra krátké věty mě dosti zdržovaly ve čtení (člověk má automatickou tendenci po tečce na chvíli zastavit - obvykle je to vhodné, protože má čas domyslet a dovstřebat právě přečtené souvětí, bohužel Křivohlavý coby mistr krátkých vět sází tečky tak hustě, že to člověka zdržuje. A ne a ne se to odnaučit, dělá to i v jiných svých knížkách..). Za vše výše napsané je první hvězdička dolů. Druhá hvězdička dolů je za neprovázanost předkládaných zjištění s realitou. Hádám, že většinu zajímá, jak řešit konflikty v praxi, v reálném životě. To se z této knížky dozví jen velmi omezeně, resp. záleží na fantazii a talentu čtenáře, zda si dokáže nebo nedokáže domyslet implikace suchopárné teorie do skutečných mezilidských konfliktů. Knížku doporučuji přečíst (přecijen mnohé zajímavé poznatky v ní jsou), ale nedoporučuji kupovat - není potřeba ji mít doma.

11.12.2013

knížka tak výborná, že ani nevím, co k ní napsat :-) Zajímavé téma, odborně, podrobně a srozumitelně sepsáno...ze všech úhlů pohledu. Nemám žádnou výtku.

10.12.2013

tohle je s přehledem zatím nejsložitější psychologická knížka, s kterou jsem měl tu čest...při jejím čtení jsem často musel přemýšlet jako u skript z matematiky. Fakt nejsem zvyklej na to, abych musel nad několika blbejma stránkama přemýšlet hodinu než je pochopím. Jednoznačně obtížně stravitelná, toť první výtka. Čitelných je z ní navíc jen prvních 180 stránek, pak následuje "část experimentální", která je plna naprosto nezáživných a nudných experimentů typu stlačit tlačítko po zaznění tónu, nicméně rozebíraných skutečně do nejmenších detailů. Přiznám se, že na vše, co je za stranou 180 jsem v naprostém šoku a nepochopení, proč je to součástí knihy, rezignoval a ani se nesnažil do toho proniknout. Ani těch prvních 180 stránek ovšem není procházkou růžovým sadem, nicméně kvalita informací jednoznačně stojí za tu námahu. Pokud skutečně přehled literatury na dané téma je úplný (což při Brichcínově pečlivosti bych věřil, že ano), tak bych řekl, že Brichcín vytvořil dílo na světové úrovni. Co do odbornosti a celkové přínosnosti bych proto dal ihned 5 hvězdiček... nicméně za experimentální část jde jedna dolů a za příliš obtížnou pochopitelnost jde druhá dolů, takže celkově za tři.

05.12.2013

perfektní knížka, člověk se hodně dozví o fungování lidské psychiky, z informací je možno mnohé vytěžit a poučit se i přesto, že sexuálně vzato je plně spokojen. Pro toho, kdo není spokojen se sebou nebo svým partnerem, tato knížka bude vyloženě spásná. Postupy jsou totiž velmi dobře a podrobně popsány, teorie je dokreslena spoustou kazuistik, jak úspěšných, tak i neúspěšných. Je fascinující, nakolik se může člověk ve své sexualitě změnit -- a jak i "odjakživa" frigidní člověk najednou po 15 letech manželství může přijít sexu na chuť, dokonce ani nemusel změnit partnera. Je fascinující sledovat, jaké to mělo příčiny a co vedlo ke změně. Je ovšem trochu smutné, že lidi chodí k terapeutovi teprve až po letech trápení, jak hloupé věci se jim honí v hlavě, jak málo vědí, co chtějí a jak iracionálně se mohou chovat zatímco škodí sobě i partnerovi.

05.12.2013

Kniha má jen velmi omezené užití. K čemu je přehled všech možných testů, když se s nimi člověk v psychologické praxi stejně nesetká, neboť se u nás nepoužívají? Stručné popisy a charakteristiky testů, které se používají běžně, člověk najde na stránkách našich dvou vydavatelů psychologických testů - Hogrefe Testcentrum a Psychodiagnostika Brno. Psycholog v praxi knihu taktéž nevyužije, ten potřebuje podrobnou příručku ke každému testu, který používá. Pro laika je tam zas plno nicneříkajících podrobností a metody mu budou splývat. Pro ty, kteří by se snad chtěli dozvědět něco o tom, jak testy fungují a jaká "věda" je za nimi skryta, je kniha opět k ničemu, protože metodologickým otázkám, způsobům konstrukce testů, vytváření norem, ověřování spolehlivosti a objektivity testů apod. je věnováno jen velmi málo prostoru. Já učebnici použil jen jednou a to před přijímačkami na psychologii. Myslím, že pouze pro studenty je taky tato učebnice vhodná. (komentář se týká 3. vydání knihy z r. 2005).

04.12.2013