KillHurt
komentáře u knih
Nejlepší den pro umírání: (Thompsonův rok)
Vladimír Šlechta
Výborná povídková sbírka, která vlastně funguje jen jako celek. Povídky samostatně by byly hodně vytržené z kontextu. Thompson je skvělou postavou, která má vlastní kodex cti a protože je ten kodex jeho, tak si ho může upravovat jak potřebuje. Thompson není žádný dušínovský charakter. Je to půlelf, který se chce probít životem a občas si ten život dostatečně užít. Jeho "rodina" je také družina k pohledání. Naštěstí Šlechta nespadl ke klasickému klišé družin - Dupneme tam válečníka, zloděje a čaroděje a hotovo. Všichni členové družiny mají vlastní motivy proč jsou součástí družiny. Otázkou je, jestli se všechny zakládají na pravdě. Postavy jsou opravdu živoucí, stejně jako celé Pohraničí. Děj odkazuje na postavy a příběhy z jiných knih a některým opravdu pěkně umetá cestičku. A to co se může zdát jen jako zbytečný detail se může s dalšími knihami změnit v krásné pomrknutí.
Orcigard
Vladimír Šlechta
Vliv Pterrů na pohraničí vystupuje do popředí. Lze poznat, že tato sbírka byla sestavena jako první z trilogie. To však neubírá na zajímavosti postav a ději samotném. Sylvia této knize vládne a v kombinaci s Thompsonem, který se už po prvním díle stal mou nejoblíbenější postavou Pohraničí, dodávají knize obrovský šmrnc.
Vítěz bere vše
Simon R. Green
Druhý díl mi vyhovoval o něco více. Děj není tak tajemný, má mnohem větší spád a objevuje se mnohem více akce. Přesto detektivní práce nechybí. Celá kniha velmi dobře vykresluje Haven jako takový a policejní řeholi hlavních postav, Rozhodně jedu dál. Těším se.
Útok vyšinutých zmutovaných zabijáckých obludných sněhuláků
Bill Watterson
Opět smích, nostalgie nad ztraceným dětství i hluboké zamyšlení. Nejraději mám Calvinovy chvilky trudomyslnosti, kdy komentuje vlastně celé lidstvo i se všemi našimi neduhy. Navíc jeho hry se čím dál tím víc blíží spíše psychické poruše než přebujelé fantazii.
Vědecký pokrok dělá „žbuch“
Bill Watterson
Stále se bavím. Stále mě Calvin dokáže rozesmát i donutit se zamyslet. V případě duplikátoru si myslím, že Calvinovy hry začínají mít prvky začínající schizofrenie.
Za stíny
Brent Weeks
Předně autorova práce s postavami je skvělá. I když mi 20 bylo už před pár lety, tak jsem se do Kylara a jeho vrstevníků dokázal vcítit. To že máte zachránit svět je fajn, ale pokud jste u toho pořád panic, tak je to pořád pruda. Druhý díl jsem četl před půl rokem a první před roky čtyřmi. Z těchto důvodů jsem se ztrácel v některých postavách a podrobnostech. Třeba doteď si nejsem schopen vybavit, že se v prvním díle vyskytoval Dorian a spol. Chtělo by si to dát v rychlejším sledu. Přesto mě autor dokázal udržet v příběhu a všechny cestičky navedl do zdárného konce. Osobně mám raději delší rozloučení s postavami, ale možná by takto zastínil bombastický závěr. Weeks se nebojí některé dějové linky nechat ladem a chtít po čtenáři, aby si vše domyslel (např. loďka se dvěma černými vlajkami). Místy to působí jako neuvážené škrty, ale mi to vyhovovalo.
Thanos Nezbytný
Dan Abnett
To byl zase maglajz. Jako u mnohých jiných komiksů mi i tady zážitek kazí má velká nevědomost. I když čtu komiksy už nějaký pátek, tak stejně jsem narazil na řadu postav, o kterých jsem slyšel poprvé. Bohužel americký hrdinský komiks je součástí naší pop-kultury jen chviličku a zatím nejsme na takové úrovni, abychom zvládli tento kousek zkousnout. Ale jinak se jedná o zdařilou a krásně barevnou space operu nevídaných rozměrů.
Útok titánů 20
Hadžime Isajama
Z tohoto dílu sálá zoufalství a strach a právě tím je nejvíc podobný samotným začátkům. Zkušenosti hlavních postav pokročily. Stejně tak pokročila i hrozba, které čelí.
Útok titánů 19
Hadžime Isajama
Opět pořádná akce se závěrečným cliffhangerem. Předcházející díly byly fajn, ale postrádaly akci, které je v tomto díle vrchovatě.
Útok titánů 16
Hadžime Isajama
Ty jo. Mám pocit, že mi to dalo více otázek než odpovědí. Nicméně jsem rád, že některé linky si můžu škrtnout a zase se boj přesune mimo zdi.
Říše stínů
Andy Diggle
To bylo tak fajn občas se dozvědět, jak to bylo dál. DD jako záporák sedí výborně a dokonce mu člověk věří jeho motivaci, která je nosná i bez našeptávače. Já bych se toho nebál a nechal ho kopat za zlo už napořád.
Otcové a synové
Stan Sakai
V minulém díle mi z mých oblíbených postav chyběl Gene a Tomoe. Tady si to u mě Sakai trochu spravil, protože mi dopřál aspoň tu druhou. Otcové a synové i Samurajská hrdost dokreslují Usagiho a Jotarův vztah v paralele jiných otců a synů. Zabijte pána z Geishu! a opět Samurajská hrdost znovu rozkrývají povinnosti, život a hlavně čest samurajů, kteří nám z dnešního pohledu mohou přijít až blázniví v hondbě za nedosažitelným. Hokashi není až tak vypointovaný závěr jako v jiných knihách. Je to spíše krátká povídka, která začíná nové dobrodružství, které nebude - jak znám Sakaie - jen tak rychle dovyprávěno. Poslední povídka je vyjímečná loučením Usagiho a Jotara, které mi nenechalo oči suché.
Na cestách s Jotarem
Stan Sakai
Sakai v tomto a dalším díle trochu přehnal hromadu navrátivších se postav a to tak, že se nejen Jotaro diví, že jeho strýček každého zná, ale je překvapen i sám Usagi. Jsem za navrátilce rád. Chizu, Kitsune a hlavně Sasuke mě vždy v příběhu potěší. Jsem nadšený, jak dokáže Sakai zakomponovat legendy a udělat nich malé epizodky, které dokreslí charaktery (Komainu, Usagi a Tengu) a atmosféru (Ze stínů, Tamago). a nebo velké epické příběhy, které slibují pokračování (Sumi-e).
Démoni
Kurtis Wiebe
To nemůže mít jenom tři díly. Vždyť tam je tolik možností, tolik linek. Se třetím dílem získávají Královny na epičnosti a síle. Já potřebuju další díly.
Do dáli se vinoucí chapadla N'rygothova
Kurtis Wiebe
Druhý díl skvěle navazuje. Ubylo prvoplánových a vulgárních vtipů a děj se začal někam hýbat. Možná autoři zjistili, že v kontrastu s úspěchem, který možná nečekali, budou muset asi něco dělat, což je pro čtenáře jen dobře.
Šmrncem a magií
Kurtis Wiebe
Neuvěřitelně svěží zážitek. Postavy zvládají si utahovat ze zažitých fantasy stereotypů a zároveň reflektují stereotypy moderní doby. Bavil jsem se přímo královsky a těším se na další díly.
Muž, který zná pravdu
Masaši Kišimoto
Aaaahh. Já to tušil. Epický boj. Epický twist. Cliffhanger hodně vysoko. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Tajemství kaleidoskopu
Masaši Kišimoto
Zjišťuju, že mi podobné rozdělení dějových linek na jednotlivé díly nedělá moc dobře. Jedna kulervoucí se uzavře a druhá se načne. Navíc jsem doběhl české vydání, takže musím čekat. Džiraija super. Při setkání Sasukeho s Itačim si vždycky vzpomenu na čuninské zkoušky, kdy jsem si říkal: Nejsou tyhle techniky trochu přepálené pro tak malé děti. Pokud autor plánoval toto, tak opravdu nejsou.
Čarodějova nevěsta 4
Kore Yamazaki
Jo. To je ono. Konečně se začínám chytat. Sem tam nějaké dovysvětlení historie některých postav. Sem tam náhled do minulosti. A trochu čarodějnického tréninku. Konec je patřičně otevřený, aby navnadil na další sešit. Proč ne?
Čarodějova nevěsta 3
Kore Yamazaki
Jako pejskař dávám palec hore. Děj plyne a stále jsme v době postupně objevovací. Až bude rozdána většina karet, tak se začne něco dít. Věřím tomu. Nemůžu však říct, že bych se nudil. Čise je sympatická - navíc má slabost na zrzky - a určitě nás něčím ještě překvapí.