KillHurt komentáře u knih

Jako u každého dílu jsem si dal po půlce půlroční pauzu. Vždycky mě první polovina omrzí a pak sbírám apetit na druhou, kterou smlsnu během pár dní. Ke konci mi vadilo neustálé odvádění pozornosti od Richarda a Kahlen a zaměřování se na politické šméčka v Anderitu. Nakonec jsem vše vzal na milost, protože právě završení některých osobních příběhů je velmi zajímavé. Opět se Goodkind nebojí postavy psát jen pro jeden díl a těžko říct, jestli se někdy vrátí. Nevím, čtu tuto ságu poprvé. Samozřejmě u některých postav není návrat možný... I když je to sakra fantasy. U některých mě jejich epizodický charakter až mrzel, protože byly velmi dobře vypracované. Na druhou stranu, jak už jsem psal, díky většímu prostoru pro epizodní postavy, ztrácí prostor postavy hlavní. Zedd má důležitý úkol, který je odbytý v pár kapitolách. Matka představená Anna zažívá příkoří, které by se daly více vykreslit. Verna po první půlce knihy někam zmizela atd. Je to zkrátka něco za něco. Ale co? Fitch, Dalton a Beata jsou výborné postavy, které drží čtenáře v určité normálnosti. Jsou to totiž obyčejná lidé, o které jde Richardovi především.

29.12.2021

Předně - nemám dohraný první díl a nic jiného jsem z tohota světa nečetl, což se asi valně podílí na mých pocitech z Hrůzy za závojem. Kniha odkazuje na hry, na předešlé knihy a na komiksy, které nejsou u nás k dostání.
Hlavní postavouje Billie Lurková. Bývalá assasinka, Daudova chráněnkyně, momentálně velká kamarádka císařovny Emily... Kniha trpí velkou popisností. Stále předkládá popis okolí a toho, co zrovna Billie dělá. V některých pasážích to hraničí s líčením hráče, který s postavou prochází jednotlivé levely. Neustále se dozvídáme, jak Billie otevírá dveře, používá srpek (umělé oko), plíží se okolím atd. Přistihl jsem se, že uvažuju o tom, které klávesnice k daným činnostem použít. Navíc Billie nemá žádný charakter. Jediná její vlastnost je, že žvýká bylinu zelená královna, aby utlumila dozvuky nočních můr. Svojí závislosti se navíc rychle a bez důsledků zbaví. Její motivace je prakticky neznámá. Kolem ní se dějí zvěrstva a ona na to nijak emočně nereaguje. Kniha je prezentována jako zakončení důležitých příběhových linek. Trhliny se nevyřeší a Billie čeká kvanta práce, která je příběhově nezajímavá, protože její výsledek už byl vyzrazen v této knize. Echch.

2 19.12.2021

No, být pořádný badass chvílí trvá a přesně o tomhle je tento komiks. Vyvolený začíná tam, kde Epizoda III skončila. Velmi rychle se rozdají karty a jde se na první mise za temnou stranu. Světlo pohasíná naznačuje, že v Imperiu nebyl skoro dvacet let klid o Jediů. A Pravidlo pěti nabourává status quo v imperiálním velení. Všechny tři příběhy jsou rázné a velmi dobře načrtávají změnu Anakina ve Vadera. Kresba je velmi čistá a přehledná, klasický mainstream, ale k dané látce se hodí.

1 12.08.2021

Z každým dalším dílem chápu víc a víc rozdělení na dvě části u předešlé edice. U každé knihy si dám cca půlku. Pak mám půlroku a zbytek zhltnu na posezení. Goodkindovy bichle by snesly proškrtání. Překvapení z prvního díly, když jsem si v závěru říkal: "Co tam chtějí ještě dělat?" a pak přišla maje oblíbenkyně Dena, se tentokrát nekoná. Osobně mě začíná iritovat kolika zkouškami vztahu chce ještě Richarda a Kahlan provést (píšu to po zhltnutí první půlky Ducha ohně, tak mám jasno :-) ; jo a zasekl jsem se :-D ). Po zabití Darken Rahla jsem se bál jaké nebezpečí může být větší. Ono to šlo občůrat Strážcem a Darkenem podruhé. Jagang také nepůsobí jako ořezávátko. Problém je, že knihy sklouzávají k epizodickému charakteru - Jagang na nás hodil tohle, my jsme si to pokáleli takhle. Já už bych chtěl řežbu s Císařským řádem. Zatím to smrtí hodně studenou válkou. Snad v druhé půlce pátého dílu, ale bojím se, že Řád zase bude hrát druhé housle. V Chrámu větru mám jedno malé zklamání. Od začátku je zřejmé, kdo je onen tajemný zabiják a moc mě mrzí, že vrah nebyl někdo jiný. Přesto dávám pět hvězd, protože je zde hromada skvělých momentů. Kahlenina pomsta, která se vyvine v částečnou rehabilitaci "zlé" postavy. Drefanův popis epidemie, který jakoby vyskočil z roku 2020. A nepřekonatelný popis myšlenkových pochodů Kahlen, když se snaží vyrovnat s nepřízní osudu. Prostě famózní. Jo a Nadine je tak nádherný prototyp maloměšťácké p**e až to bolí, ale seděla tam výborně. Jo, holt některé chyby z minulosti mají tendenci se vracet.

26.02.2021

Po pár úvodních scénách se děj vrací tam, kde postavy v Záblescích smrti skončily. Tomoe díky zákulisní politice je odklizena stranou. Tady klobouk dolů před Sakaiem. Tomoe by lorda Noriyukiho nikdy dobrovolně neopustila. Takhle to dává smysl. Usagi se vrací do provincie Geishu a připlete se ve správný čas na špatné místo. Společně zažívají dobrodružství, na které jsou i ve dvou krátcí. Plus se dere na povrch Tomoeina minulost, která je výborně napsaná. Sakai prostě umí. No a podle titulu další části (Příběh Tomoe) to nebude tak lehké jak to vypadá.

26.02.2021

Já pořád nevím, jestli mám raději sbírky kratších příběhů a nebo delší dějové linky. Ono je to asi jedno. Sakai umí obojí. Nejlepší je, že dokáže drobnými náznaky v kratších příbězích uvést ten delší. Úvodní "Lekce vaření" je k zamyšlení nad výcvikem a životem samuraje. "Kontraband" reflektuje mísení rozdílných kultur a tradic. "Lov na krysu" je detektivní intermezzo inspektora Ishidy. "Samuraj k pronajmutí" je čistě na osobní úrovni a popisuje život obyčejných lidí. "Sny a noční můry" společně s "Den a pes" vrací do hry staré známé postavy a (pravděpodobně) slouží jako připomenutí před větším příběhem. "Když králici létají" se snaží předestřít lidskou hloupost, závist a pokrytectví. "Uprostřed mlh" je předehrou k dalšímu svazku a navrací do hry Tomoe. "Noční děs" předkládá další s japonských legend a fantaskních stvoření. "Konec vendety" završuje Matabeiovu pouť za pomstou. V závěru Usagi došel do provincie Geishu, kde se na něj chystá o něco delší dobrodružství. Za což jsem rád, protože v Záblescích smrti mnoho prostoru neměl, ale zase se vrátily další oblíbené postavy, které jsou nosné i bez Usagiho.

26.02.2021

Dílo páně Tolkiena mám rád a patřičně v úctě. Nemůžu však říct, že bych byl skalní případně ortodoxní fanoušek. Takže Když se objeví parafráze na Pána prstenů, tak autora hned nepokládám za heretika a nepřeji mu pomalou smrt a znásilnění Balrogem. I v případě Posledního pána Prstenu jsem přistoupil s myslí otevřenou. Začátek a konec se nese právě na vlně Pána prstenů. Čerpá z klasiky, odstraňuje zlyričtělou verzi postav a upravuje události, aby byly reálnější. Pomluvy o Gandalfovi nesoucí se Středozemí jsou pravdivé. Aragorn je nastrčená figurka, která se sebou nenechá jen tak manipulovat a Elfové jsou mocichtiví parchanti - vlastně stejní jako všichni dříve zmínění. Na Faramira po jedné z největších bitev zbyly jen drobky. Nazgűlové jsou jen mocní čarodějové libující si v technice a Mordor je jen vyspělou zemí, tak jak ji popisuje památná a hlavně poplatná československá recenze Pána prstenů ze 70. let. Tohle všechno relativně funguje a čte se jedna báseň. Bohužel prostředek knihy je popisem špionážních kejklů barona Tangorna. Samotný Tangornův úkol je zajímavý a dokonce by byl samostatně nosný, ale jako propojení mezi úvodní a závěrečnou částí nefunguje. Prostřední část na mě působí jako autorova invence, při které se naprosto pustil ze řetězů. Špionážní boj několika stran je totiž zasazen do světa nepodobného jihu Evropy v době renesance, která moc nedává v tomto světě smysl. Všechno však korunuje epilog, který už spadl do učiněné parodie. Rád si přečtu jak dopadly postavy, které mě během čtení bavily, ale opravdu nepotřebuji vědět, že se Středozemně prokousala středověkem a novověkem až do současné doby, u Minas Tirith postavili letiště a kromě psané verzi Pána prstenů si můžete v Ardě pustit pochybný seriál Isildurův meč a zahrát si střílečku z prostředí Morie.
Na závěr se neubráním srovnání s Tajemstvím Morie Vladimíra Šlechty. Obě knihy začínají se stejnou myšlenkou: "Historii píšou vítězové". Z mého pohledu Šlechta prokázal mnohem větší znalost originálu a dokázal mnohem lépe propojit své "výmysly" s původním zdrojem a díky tomu Tajemství je mnohem rafinovanější než Yeskova kniha. Škoda, že se autor nevykašlal na Pána prstenů a nenapsal vlastní knihu s tématy špionáže. Asi by neměla takový věhlas a komerční úspěch, ale zase by napsal lepší a kompaktnější příběh.

2 01.01.2021

Páni. Po slabším, ale zajímavém Běžícím muži jsem zabředl do Kingova románu na pokračování Zelená míle a ještě než jsem dočetl poslední šestý díl jsem natrefil na Čtyři roční doby. I tenhle soubor novel si hodlá dávkovat pomalu a po částech.

Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank - 5*
V kontrastu právě se Zelenou mílí mě udivuje zručnost nejen Kinga, ale i filmařů. Jak dokázali na jedné straně udělat skvost z útlé novely a na straně druhé z 6-tidílné bichle a to bez toho aby měl čtenář/divák pocit, že něco chybělo nebo přebývalo. Vězení dob minulých na člověka dýchne mrazivou atmosférou, která mění duše vězňů, ale i čtenářů.

Nadaný žák - 5*
Nadaný žák je skvost o ošklivých věcech, které jsou lidé schopni dělat jiným živým bytostem a hlavně o tom, co je k tomu vede. Obě postavy vrávorají životem a snaží se zuby nehty udržet reality, která jím proklouzává mezi prsty a mění se v jejich šílenství. Díky tomu může čtenář v jistých momentech najít určité pochopení pro jejich činy. Novela popisuje, že zlo může číhat v každém z nás a hlavně o sobě nemusí dát vědět předem.

Tělo - 4*
V této novelce nejde ani tak o dobrodružnou výpravu jako o psychologický rozbor hlavní postavy. Spisovatel se vrací k nejsilnější vzpomínce v dětství, která ho formovala. Nejsilnější zážitek nemusí znamenat nejhezčí a také nemusí mít jen špatné důsledky.

Dýchací metoda 4*
Tuto povídku jsem si užil díky dvěma přesahům. Za prvé: metody popsané v povídce a jejich směřování do současnosti mi není cizí. Za druhé: vyprávěl jsem o těchto myšlenkách a dostalo se mi nepochopení hlavně ze strany žen. "No mě se líbí, že o tom píše chlap. Co ten o tom může vědět?" Povídka s myšlenkou, nápadem i lehkým tajemnem.

4 31.12.2020

Úvod, vsuvky i závěr se podepisují na kvalitě knihy. To každopádně. Je na čtenáři, jestli dobře nebo špatně. Chápu jejich význam. To nic nemění na tom, že mě někdy pěkně sr... vytrhávaly z děje. Nakonec jsem je však vzal na milost. Samotná "pohádka" je kouzelná, vtipná a zábavná. Problém je, že tak původně neměla vyznít. Mělo se jednat o parodii, která nenechá na podobných žánrových kusech nit suchou. Goldman Princeznu přepracoval, tak jak si ji jako kluk pamatoval. Je to jako by někdo vzal Pulp Fiction, které viděl jako dítě a udělal by z toho skvělou akční gangsterku, kterou by ale zkrátil o veškeré "zdlouhavé" dialogy, které nebyl schopen v tom věku pobrat.

2 31.12.2020

Jsem velice rád, že se autoři oprostili od seriálového zpracování a drželi se knih. Kresba skvělá, scénář velmi dobře vybírá důležité momenty. Jinými slovy, pokud si chcete přečíst Píseň ledu a ohně a nebaví vás několika stránkové referáty na téma co měli Stárkové k obědu a Lannisteři k večeři, tak je komiks jasná volba.

2 31.12.2020

Výborná povídková sbírka, která vlastně funguje jen jako celek. Povídky samostatně by byly hodně vytržené z kontextu. Thompson je skvělou postavou, která má vlastní kodex cti a protože je ten kodex jeho, tak si ho může upravovat jak potřebuje. Thompson není žádný dušínovský charakter. Je to půlelf, který se chce probít životem a občas si ten život dostatečně užít. Jeho "rodina" je také družina k pohledání. Naštěstí Šlechta nespadl ke klasickému klišé družin - Dupneme tam válečníka, zloděje a čaroděje a hotovo. Všichni členové družiny mají vlastní motivy proč jsou součástí družiny. Otázkou je, jestli se všechny zakládají na pravdě. Postavy jsou opravdu živoucí, stejně jako celé Pohraničí. Děj odkazuje na postavy a příběhy z jiných knih a některým opravdu pěkně umetá cestičku. A to co se může zdát jen jako zbytečný detail se může s dalšími knihami změnit v krásné pomrknutí.

31.12.2020

Vliv Pterrů na pohraničí vystupuje do popředí. Lze poznat, že tato sbírka byla sestavena jako první z trilogie. To však neubírá na zajímavosti postav a ději samotném. Sylvia této knize vládne a v kombinaci s Thompsonem, který se už po prvním díle stal mou nejoblíbenější postavou Pohraničí, dodávají knize obrovský šmrnc.

31.12.2020

Uff. To bylo. Zvládl jsem devět knih během asi 14 dní (díky ti karanténo). A vůbec to nebylo špatné. Tohle píšu pár měsíců po dočtení. Těžko se mi vzpomíná, co se v Gordonové zemi vlastně stalo. Zážitek to byl intenzivní. Na mnoho postav a jejich příběhy budu dlouho vzpomínat, protože jsou sakra dobře napsané. Celý válečný střet je vlastně jen plátno, na které autor vypustil hromadu úžasných úlomků ze života hrdinů. Osobně bych uvítal o něco méně putování z bodu A do bodu B a pak C až D. Jsem rád za objevení Šlechty jako autora. Rozhodně doporučuji přečíst. Nechal jsem si v záloze Kukaččí mláďata a Zimu v Thonnierice a už se na ně těším.

2 31.12.2020

Tady jsem začal ztrácet nit. Autor má spousty skvělých nápadů. Bohužel někdy "plevelí" sám sebe. Přináší spoustu skvělých postav a nápadů z předcházejících knih. Dává je do kontextu současného příběhu a jen tak mimochodem načrtává další linky pro pokračování Pohraničí. Přiznáme se, že si pamatuju jen pár důležitých událostí a nevím, ve které části trilogie se odehrály. Ztratil jsem se v hromadě postav a dějových zvratů. Přesto to bylo fajn.

1 31.12.2020

Musím říct, že jsem si začátek této trilogie trochu pokazil hypem, který se ve mně tvořil během čtení Krvavého pohraničí, Likarijské trilogie ad. Všechny zmíněné příběhy jsou zaměřené na silné a zajímavé postavy a já si je velmi oblíbil. Proto mě trochu mrzí, že tady nedostávají tolik prostoru a pozornost se obrací k novým postavám, které pro mne nejsou až tak zajímavé. Dokonce jsem si u některých hrdinů říkal, že vzešly původně z jednoho nápadu a až časem se z nich staly rozdílné persony. Některé nápady jsou však opravdu skvostné.

2 31.12.2020

Po přečtení Krvavého pohraničí, Šíleného lesu a Likarijské trilogie jsem čekal, že Roger bude mít v Gordonové zemi větší roli. A ono nic. Nejsem však zklamaný. Po dočtení právě Gordonové země jsem zjistil, že mi od Šlechty vyhovují víc menší a osobnější příběhy. Tady čtenář najde pár epizod z života jednoho člověka, který sice má vliv na pár lidí, ale pokud by se mu nedařilo, tak se svět nezboří.

2 31.12.2020

Zajímavé a nápadité scífko ukazující jak je snadné lidi zmanipulovat. Na druhou stranu předvádí, že si lidstvo vždycky najde cestu. Některé části jsou hodně klaustrofobické - ani ne tak uzavřeným světem jako spíš smířením obyvatel sila. Osobně bych uvítal menší rozsah. Některé části mi připadaly zbytečně natahované, ale i přesto jsem si knihu užil. Jsem zvědav jak to bude pokračovat.

4 31.12.2020

Druhý díl mi vyhovoval o něco více. Děj není tak tajemný, má mnohem větší spád a objevuje se mnohem více akce. Přesto detektivní práce nechybí. Celá kniha velmi dobře vykresluje Haven jako takový a policejní řeholi hlavních postav, Rozhodně jedu dál. Těším se.

31.12.2020

Mám nakoukané skoro všechny vyšlé filmy od 60. let i přesto stála knížka za přečtení. Rozhodnutí filmařů pak dává větší smysl snad ve všech filmových variantách. Osobně mám rád sci-fi, které není úplně hard. Zde je technika jen prostředkem nikoliv hlavním tahounem. Také oceňuji, že autor nemá potřebu knihu uměle natahovat třeba vysvětlováním, proč se děje na obou planetách to samé. Samotný děj nastavuje lidské rase zrcadlo. Odpor k testům na lidech je přirozený. Co kdyby se role obrátily? Rozhodně kniha stojí za přečtení a několikáté. Je útlounká a stránky mizí pod rukami.

7 31.12.2020

Tak tady je děj opravdu jen okrajový. Od začátku do konce se jedná o čistou akci. Bohužel se to odráží i v kvalitě. Začátek mi přišel zmatený. Jakoby autorka už už chtěla postavy vrhnout do zběsilého tempa. Konec byl rázný a možná až překotný. První tři díly jsem přelouskal v rychlém sledu. Ten čtvrtý mě nějak ani neláká. Dám tomu čas.

1 30.12.2020