Karča.K komentáře u knih
Spíš bych knihu nazvala “Jak se karty hrají u nás v hospodě.” Používat u Prší pojmy jako předák a talon je zvěrstvo. Nezmínit u téže hry alternativy s pikovým králem, měniči hodnot či směru rovněž. No a fota autorů s popisky na předsádce je kapitola sama pro sebe - dýchla na mne morální bída devadesátých let (byť kniha vyšla “až” v roce 2002), kdy mimo jiné všichni uměli všechno. A očividně neuměli.
Obohatila jsem si svou již beztak širokou slovní zásobu: "snažit se dostat k samotnému jádru slova a základu jazyka" = "neumět kloudně psát".
Výborná kniha pro malé děti, angličtinářským začátečníkům doporučuji i její anglickou verzi.
Četla jsem jako povinnou četbu na ZŠ a trpěla jako zvíře. Zřejmě jsem se měla řídit názvem knihy a co nejdále od ní utéci.
Jako dítě jsem tu pohádku měla ráda, ale dnes si už vůbec nevzpomínám na děj. Tak to už ale asi bývá: do života vám vstoupí pták ohnivák, řádně s vámi zacloumá, ale v pozdějším věku si pamatujete už jen to, že se vám to líbilo.
Oblíbená knížka mého bratra, tedy předtím, než se začal zamykat na záchodě.
Po prvním díle "Rubín v kouři" epos Sally Lockhartové pokračuje a čtenář se dozví, že mezi ní a Frederickem nešlo jen o kouř.
Mám jiný názor, než zdejší přispěvatelé. Jednoznačně nejhorší díl celé série, náboženský podtext z toho přímo prýští na sto honů. Filmové zpracování se mi ale líbilo a těším se na hollywoodský remake Strakonického dudáka s Bradem Pittem v hlavní roli.
Co říci? Prostě je to výborný kus kvalitní literatury. Ženám, které chtějí jen vyplnit čas mezi dvěma kopulacemi čtením bych ale raději doporučila literární veledíla Barbary Woodové.
Celou základní školu jsem se tomu epickému kusu vyhýbala a myslím, že jsem udělala dobře. Možná jde pouze o šifru: zjistila jsem, že když změníte poslední písmenko názvu knihy, tak dostanete věc, která dokonale označuje její literární hodnotu.
Příjemná odpočinková četba, přečetla jsem na jeden zátah, i když mě při tom rušil manžel. Pak si však na mém nočním stolku všimnul výtisku Strakonického dudáka, začetl se a dal pokoj, loudil můj jeden.
Ze série knih o Harrym jsem měla rozporuplné pocity: na jednu stranu knihy nalákaly mnohé děti zpět ke čtení, na druhou stranu jsou z uměleckého hlediska spíše tragické. Až když jsem si koupila kompletní dárkové balení, tak mi došla genialita Rowlingové. Vzhledem k rozdílným délkám (a tím pádem i tloušťkám) knih se jedná o univerzální sadu pro podkládání nábytku. Škoda, že nebyla přibalena vodováha, tu jsem musela dokoupit sama v Uni Hobby.
Tuto knihu několika generacím českých čtenářů spolehlivě znechutila povinná četba na střední škole. I já bych díky tomu po této knize sáhla jen pokud bych potřebovala podložit nábytek a po ruce nebyl některý svazek Harryho Pottera.
Kniha je to zcela zbytečná - soulož nemá cenu plánovat. Uvedu příklad: manžel venku štípal dříví, došel ušpiněný domů a uviděl mě jen v košilce a vrhl se na mě. Kdybychom se řídili knihou, tak na té podlaze ležíme dodnes a úhloměrem se snažíme najít ideální úhel pro to, jak do mě proniknout.
Kdyby žila moje nebožka babička, zřejmě by řekla, že toto dílo je "drek". Jako studentka anglistiky jsem jej musela přelouskat a nikdy jsem nepochopila, co se na něm panu docentovi tak líbí. S odstupem času si pamatuji jen konec a také to, že v jedné kapitole Kate Chopin poruší vypravěčskou perspektivu, což svědčí o nekvalitě tohoto kusu. Nestojí mi však za to, abych si to přečetla znovu a pak to nejmenovaným kantorům přišla na katedru anglistiky omlátit o hlavu.
Tyla zbožňuji, ale podle názvu bych spíše očekávala příběh dívky, jejíž otec šíří nelegální software.
Podle mého názoru jedno z nejlepších děl české literatury vůbec. Z dnešního pohledu ovšem přehnaně euroskeptické a Švanda by si před odchodem do světa zasloužil láskyplné fellatio od Dorotky (určitě by zvýšilo návštěvnost divadla).
Podle mého skromného názoru nejlepší pohádková kniha, jaká kdy byla napsána. Všechny postavy jsou výborné, za mě je jednoznačně nejlepší strašák, který si tak moc přeje mít mozek. Trochu se s tužbami postav identifikuji, vzpomínám, jak jsem si jako dospívající chodila do koupelny k zrcadlu prohlížet hrudník a přála si mít velká prsa. S velikostí 80D si nakonec nemohu stěžovat a postavičky v knize dopadnou stejně dobře jako já.
Věřte nebo ne, ale studium anglistiky jsem úspěšně zvládla i bez přečtení této knihy. Tento hřích mládí jsem však napravila a knihu přečetla, když se mi blížily čtyřicáté narozeniny. Styl vyprávění je tragicky zastaralý, román je místy nudný. Scéna s honičkou (myšleno na kánoích) je však výtečná. Za přečtení toto dílo ale stojí, honičku bych si dala ještě teď.