Kacz komentáře u knih

Odstavec po odstavci se zatajeným dechem, bušícím srdcem a slzami v očích. Nádhera.
100 %

9 02.12.2014

Sestru miluju. Je to moje součást, moje noční můra i světlo tančící v mých vlasech. Asi u žádné knihy jsem nezažívala takové vlny emocí, jako když jsem četla Sestru. Brečela jsem, smála jsem se, chtělo se mi zvracet, chtělo se mi jenom se do těch slov položit a vyválet se v nich. Jedna Polka mi kdysi řekla, že Sestru není možné číst, aniž by se předtím člověk opil nebo si dal nějakou drogu. A jo, je to psycho a někdo to skousne, někdo možná ne. Sestra je hnusně krásná a krásně hnusná, a přestože napodruhé už to nebylo tak silné, jako když jsem ji měla v rukách poprvé, je to pro mě rozhodně jedna z nejzásadnějších knih.
100 %

6 17.04.2014

Pán prstenů je prostě nejklasičtější klasika fantasy a propracovanost světa, v němž se vše odehrává (včetně mapy!), je obdivuhodná. Vyprávění příběhu je pojaté velkolepě, je to skoro, jako byste četli o osudech velkých starověkých nebo středověkých hrdinů. A přitom ten největší hrdina je maličký hobit... Díky postavám „obyčejných“ půlčíků je tak putující družina čtenáři téměř důvěrně blízká. Vždyť hybatelé dějin (i těch smyšlených světů) jsou často právě ti malí a na pohled nepodstatní...
Společenstvo prstenu je tak trochu horor, tak trochu pohádka – provede vás temnotou Morie i elfím lesem zářivých barev, to vše podáno krásnými slovy, která prostředí i samotný děj vykreslují s neskutečnou plasticitou.
85 %

4 07.10.2014

Doufala jsem, že třetí díl mě asi ne zrovna ohromí, ale aspoň příjemně překvapí. Přece jenom uzavíral původní trilogii. A ono ejhle, nepřekvapil a já pořád nechápu, proč je série tak oblíbená. Ano, autorka umí ty akční a dramatické scény (třeba pasáž s Ithurielem mě pěkně vtáhla). Jsou ale poslepované čímsi, co mi silně připomínalo jihoamerické telenovely. No a ten příběh o původu jednoho z hlavních hrdinů... to už je teda skoro jak z Cimrmana. Kdyby aspoň člověk ty dějové "zvraty" netušil už dávno dopředu a nemusel jenom čekat, až je Cassandra konečně vítězoslavně vytáhne na světlo. No, všechno zásadní už teda víme. Co si asi autorka na naši natvrdlou Clary mohla vymyslet v dalších třech knihách? Možná se to poněkud masochisticky ještě rozhodnu zjistit, ale teď ne, pardon. Už se trochu nudím.
60 %

Po knize jsem sáhla asi jen proto, že jsem ji dostala jako dárek od kamarádky a nechtěla jsem ji nechat jen tak bezprizorně ležet v poličce. Vyloženě ženské literatuře se většinou obloukem vyhýbám... Ve výsledku to ale bylo docela příjemné čtení o obyčejných ženách a jejich trápeních, která v určitých životních fázích potkají téměř každou z nás. Většina čtenářek tak asi nebude mít potíže s některou z hrdinek se ztotožnit, mnohé situace jsou prostě důvěrně známé... Přitažený za vlasy mi přišel jen příběh nejmladší z nich, ale to byl naštěstí jen jeden úkrok směrem k červené knihovně, uff. Ke konci se vše vyřeší téměr lusknutím prstů a nastane předpokládaný happy end. Jednou provždy je přece jenom oddychovka, nic jiného asi nemá cenu čekat.
65 %

2 31.07.2014

Druhý díl Pána prstenů se mi nečetl úplně nejlíp. Hlavně první půlkou jsem se prokousávala docela dlouho – v ději a všech těch jménech a názvech a národech aby se čert vyznal. Nebylo to nudné čtení, přece jenom Tolkienův styl je potěšením sám o sobě, jenom už to místy bylo jakési komplikované. Směrem ke konci se ale všechno začalo zase spojovat a vyjasňovat a napětí se pořád stupňovalo až k závěru Dvou věží a jejich vyústění do finálního dílu. A příběh mě začal pomalu strhávat a unášet...
75 %

1 02.12.2014

Od prvního setkání s Austenkou jsem čekala hezké a inteligentní klasické čtení (hlavně) pro holky. Nějakou tu nešťastnou lásku a vylíčení poměrů a konvencí v současné společnosti, které jí brání... A to všechno tam taky je. Ale nečekala jsem (ach, já neznalá) tu ironii, ten suchý anglický humor! A to pro mě byla velká třešeň na dortu, to já prostě můžu. K některým pasážím jsem se s chutí vracela (bavili mě obzvlášť Palmerovi), potěšil mě taky závěrečný dějový zvrat. Místy jsem se možná lehce ztrácela v tom, kdo je kdo, ale celkově jde o hezký obraz doby, v níž majetek určoval chod všeho a často přiměl rozum zvítězit v jeho neustálém střetu s citem.
80 %

1 24.06.2014

Druhý díl Nástrojů smrti je o kus lepší než ten první. A díkybohu se v něm Cassandra už odpoutala od fanfikce na Harryho Pottera. Pořád je to napínavé, pořád se to dobře a rychle čte. Ale. Pořád to bohužel není nijak zvlášť dobře napsané. Chabě konstruovaný děj, pitomoučké dialogy, nepravděpodobné motivace, metafory, které mě nutily buď se ďábelsky chechtat, nebo aspoň zvednout obočí. Taky pár míst, kdy jsem si musela říct: A na to, sakra, přišel/přišla kde? Šlo by to prostě udělat líp. Vzhledem k naprosto otevřenému konci a některým pozitivním dojmům jsem se pustila do třetího dílu. Přece jenom mě zajímá, jak to dopadne, a taky nemám až takový problém sympatizovat s postavami jako spousta jiných čtenářů. Třeba Krasomil je docela zajímavý týpek a do Jace bych se i přes tu jeho aroganci beztak taky zabouchla, co si budem vykládat...
60 %

1 14.04.2014

Tak to bychom měli. Spousta lidí tuhle knížku miluje, spousta ji nesnáší, já zůstávám tak nějak mezi. Sáhla jsem po ní s úmyslem ponořit se zas do nějaké fantasy série a během čtení mi párkrát přišlo na mysl, že tohle asi nebyl úplně ideální výběr. Pravda, do cílovky už nějaký ten pátek nepatřím, to ale neznamená, že knížka z young adult žánru nemůže být dobře napsaná a atraktivní i mimo předpokládanou věkovou kategorii. Ale jaksi... není. Příběh je sice napínavý a plný akce, ale taky tak trochu šitý horkou jehlou. Motivace jsou často podivné, menší i větší detaily nedomyšlené, nemůžu se prostě zbavit dojmu, že to autorka docela odflákla. Navíc mě rozčilovalo to množství prvků shodných s Harrym Potterem. Možná je to tím, že HP miluju a tak ho vidím všude... ale upřímně řečeno, myslím si, že ne. Místy jsem se až divila, že tohle Cassandře Clare vůbec někdo vydal. Ale abych Město kostí jenom nehaněla - nuda to není, a jak už jsem řekla, příběh ubíhá svižně, Jace mě baví, no jenom škoda, že je to s ním tak, jak to s ním je. :) Takže dám šanci ještě druhému dílu a uvidí se - třeba tu sérii dám nakonec celou.
50 %.

1 25.03.2014

Nebe, peklo, zem potěší asi hlavně všechny fanoušky létání a ty, kdo se zajímají o osudy lidí kolem letadel v dobách 2. sv. války a 50. let. Když jsem knihu začala číst, vytanuly mi na mysli různé televizní dokumenty, možná se dá říct, že je vystavěna podobným způsobem. Mozaika různých příběhů, zajímavostí, dat a milníků československého letectví soustředěná kolem osudů jedné z prvních českých letušek. Úplně si umím představit filmové záběry a fotografie z dané doby doplněné texty čtenými z knihy. A možná by jí taková forma i slušela líp. Každopádně je znát, že autor tématu věnoval spoustu svého času a energie. I když si možná občas neuvědomí, že některá jména apod. čtenář nemá tak jako on vtištěná v paměti. Až na tyto nedotaženosti (které by ostatně měla vychytat spíš redakce) jde ale o vcelku čtivou knihu i pro ty, kterým není létání celoživotní vášní, ale spíš jen dnes už zcela běžným způsobem přepravy.
70 %

17.02.2015

Khaled Hosseini ve své prvotině ukázal, že je především skvělý vypravěč. V příběhu o zradě a výčitkách svědomí, před kterými se nedá utéct, se zaobírá téměř výhradně mužským světem a hlavní hrdina určitě není z postav, které by si čtenář vysloveně zamiloval. Přesto je to román, který jsem přečetla v podstatě jedním dechem. Škoda jenom přehršle všech těch příznačných náhod a paradoxních situací. Když se kruh uzavřel už asi popáté, byla jsem jednoduše předávkovaná. A pak taky to klišé s Ásefovým původem. Ale když se to vezme kolem a kolem, nepovažuju to za až tak výrazné vady na kráse jinak silného příběhu.
Lovec draků je ale také připomenutím, jak lehko se dá zneužít náboženství. O to mrazivějším, když islámští fundamentalisté zůstávají naprosto reálnou a od dob napsání tohoto románu spíše rostoucí hrozbou.
85 %

19.12.2014

Pokud se chcete začíst do Pána prstenů, je prý lepší odstartovat to Hobitem, který vás do Středozemě uvede a pomůže líp se v ní zorientovat. Jelikož jsem se rozhodla konečně napravit svoji neznalost Tolkienovy trilogie, rady jsem uposlechla a seznámila se ze všeho nejdřív s Bilbem Pytlíkem. A byla to hezká, milá, vtipně odvyprávěná pohádka. Příjemně temná, ale ne zas moc, napínavá, ale ne úplně ten typ příběhu, co prostě nejde odložit. Možná by si ta kniha i zasluhovala víc, ale já jsem k ní vlastně od začátku přistupovala jako k jakémusi úvodu k PP a předznamenání toho, co teprve přijde. Byl to prostě předstupeň a možná i proto mě taky nijak nestrhla... Ale můžou být vůbec strhující takové roztomilosti jako trpajzlíci a hobiti na ponících? Podle komentářů spousty ostatních asi jo. Tak to bude holt ve mně.
75 %

04.09.2014