K.O.
komentáře u knih
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Na téhle knížce se mi toho líbí hrozně moc. Ani jednou jsem se při čtení nenudila. Oceňuju krásný vypravěcí styl, charakteristiku postav - každá má svoje pro a proti -, myšlenkové pochody Sinuheta, detailní popisy dějů a historických událostí (byť někdy upravených), humor a především přesah, který tato knížka má. Navíc jsem měla to štěstí a četla vydání s připojenýma vysvětlivkama od překladatelky.
Tma
Jozef Karika
Knížka se dá přečíst na jeden zátah. Začátek slibný, poslední třetina k uzoufání čím dál víc nudná. Přišlo mi, že se autor snaží narvat do děje co nejvíc zvratů, aby přiostřil atmosféru, ale nemělo to žádný účinek. Plus dávám dobrému začátku a pár dobrým vtípkům, u kterých jsem se trochu pousmála.
Na hrudi obra obláček zlatý
Anatolij Ignaťjevič Pristavkin
Nemám co vytknout... Tohle vůbec nebylo jednoduché čtení. Těžko uvěřit, že se něco takového opravdu dělo.
Alchymista
Paulo Coelho
Rozumím tomu, proč je knížka oblíbená. Mě bohužel tento ezo/vesmírněobjímající styl nesedí, ale to není problém knížky.
Srpnové světlo
William Faulkner
Výborná kniha. Klasické Faulknerovo téma zase trochu jinak. Je to náročná kniha, ale zdaleka ne Faulknerova nejnáročnější, např. Absolone! Absolone! se mě osobně četl hůř. Detailní charakteristika postav, historického kontextu, děje - všechno vás nutí přemýšlet. Až na pár na můj vkus moc vykecávacích pasáží to pro mě byl zážitek, jako zatím vždy!
Poslední pokušení
Nikos Kazantzakis
Zezačátku bylo pro mě obtížné se do knížky začít jakožto nekřesťan. Velmi pomalý rozjezd, odložila jsem to po 30. stráce.. Pak jsem jednou jela někam vlakem a čekala mě 4 hodinová cesta, takže jsem knížku zase otevřela. A jo, už to šlo líp, od toho šílenství, kdy byl Ježíš sám v poušti a bojoval proti svému vlastnímu nitru a jeho nepříliš lichotivě vyobrazených podobách a Bohu a celkově tak nějak proti všemu, mě to začalo bavit. I Ježíš měl právo, jako každý člověk, pochybovat o sobě, o své budoucnost i o budoucnosti světa, obzvlášť pokud máte na bedrech nelehký úkol v podobě spasení světa a vy jste akorát frustrovaní, že to nikdo nechápe. Zajímavé mi přišlo i vyobrazení Jidáše, on to byl vlastně nakonec sympaťák a leželo to skoro celé hlavně na něm! Takže chápu, proč tahle knížka je kontroverzní spolu se skvělým filmem. Výborně napsané, tak lehce, lidsky. Místy jsem se i zasmála. Není poznat, že je to poměrně starý román, je to napsané velmi čtivým způsobem. Konec byl perfektní, úžasný plot twist. Doporučuji přečíst, pokud vás zajímá "zakázaná" literatura. A teď hurá na Nový zákon pro srovnání! (ne, žertuji... to bych si netroufla)
Atlas mraků
David Mitchell
Pořád jsem čekala na nějaké finální propojení všech postav v jejich klíčovém století/dimenzi, ale nepodařilo se mi z toho vyčíst. Možná to nemělo být tak očividné, co spolu mají všichni společné kromě jednoho fyzického znaku? Občas jsem se usmála nebo zamyslela, někdy mě něco zaujalo, většinou jsem se bohužel nudila :(. Ale pár příběhů z těch všech má výborný potenciál na to se stát samostatnou jednotkou, dovedla bych si představit jejich rozepsání klidně do nějakého dalšího románu.
Tři muži ve člunu
Jerome Klapka Jerome
Ale jo, lehoučké čtení na maximálně tři tahy. Že bych se vyloženě smála, to zas ne, ale pár vtipných momentů tam bylo :).
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Pěkná oddychovka plná zajímavých úvah.
Solipsista
Henry Rollins
Lidi mě taky serou, ale až tak? No, skoro k tomu nemám ani co dodat. Knížka se mi četla špatně, už dlouho se mi nestalo, abych se takhle nutila k četbě. Myšlenky solipsismu asi pro mě nebudou to pravé ořechové. Skoro v každém odstavci se vyskytuje štědrá dávka egocentrismu nebo nenávisti k lidem. K mému překvapení je tam ale dost pasáží o zoufalství a frustrace z osamělosti, čímž si autor pak ve výsledku protiřečí, když se snaží skoro celou knihu ukázat, jak moc je nad věcí a jak moc by byl ve skutečnosti rád, kdyby všichni chcípli, protože nic jiného si nezasloužíme. Ztotožnila jsem se s pár větama, nad něčím jsem se místy i zasmála, jinak to pro mě ale byl špatný čtenářský zážitek, protože jsem nejspíš neunesla takový ranec negativity. Nebo si možná jen potřebuju víc prostudovat osobnost Henryho Rollinse, abych to snáz pochopila, nevím.
Inferno
Dan Brown
Inferno mi půjčil táta na počátku koronavirového zamoření někdy před měsícem. Spiklenecky na mě mrkl: "To si přečti, je to dost aktuální a stejně hrůzostrašné!". Jinak Dan Brown jde úplně mimo můj knižní záběr. Neměla jsem ale co číst, knihovny mi zavřely. A musím říct, že je to snad první knížka, u které jsem se musela doslova přinucovat ji dočíst. Asi jsem zhýčkaná náročnějšími tituly, nevím. Rozumím tomu, proč je to masově oblíbené čtivo. Přesto jsem musela častokrát knížku odložit s otázkou "Proč, proboha?!". Pro mě stupňování napětí nespočívá v tom, že věty, které mají v člověku vzbudit strach, zopakuje autor v té samé kapitole několikrát na konci odstavců. Vím, že je to akční mysteriózní historicko-detektivní žánr (nevím, jak to pojmenovat), a proto je třeba být připraven na to, že tam o logiku v ději moc nepůjde, i tak jsem se ale musela párkrát chytat za hlavu, když něco mělo dopadnout NĚJAK a podruhé to bylo zase jinak a nikomu to nevadilo... Ta adaptace na novou situaci mi prostě přišla až moc rychlá. Navíc nechápu jednu věc - Langdon má místo mozku očividně Google, je to studnice faktů a pálí mu to, a neví, co je to benzodiazepin? Achjo. Dávám plus za to, že jsem se dozvěděla pár zajímavých informací o Dantovi.
Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit
Susan Cain
Zvladla jsem 120 stran, pak uz jsem to odlozila. Nerada knizky nedocitam, ale musela jsem udelat vyjimku - prilis mnoho vyzkumu, teorii, popisu firemniho sveta v marketingu, ktery mi vubec nic nerika... Nope.
Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod
J. D. Salinger (p)
Chvilku jsem si musela zvykat na Salingeruv styl psani. Prvni cast knizky se mi moc libila, dokazala jsem si diky autorove peclive popisemu a barvitemu stylu zive predstavit pred ocima dej. Az mi bylo lito, ze to neni delsi. Zato u druhe poloviny knihy jsem uz trpela. Stostrankovy popis jednoho cloveka v tom samem stylu, ktery zaujal na zacatku, me vycerpaval. Spousta odbocek, detailu, prilis mnoho slov v prilis mnoha vetach, proste vseho moc. Dohromady jsem z toho nic nemela a jen jsem si prala, at uz to skonci. Takze zatim pro me takovy prumer. Urcite dam Salingerovi jeste sanci (minimalne Kdo chyta v zite si prectu rada), ale prozatim si od nej davam pauzu.
Inovovati budeš: Jak izraelská vynalézavost pomáhá k nápravě světa
Avi Joreš (p)
Pěkný souhrn izraelských vynálezců. Na Izraelcích obdivuju jejich neutuchající vytrvalost o zachování svého rodu i o hledání řešení a možností, jak pomoct sobě i jak pomoct okolnímu světu usnadnit a zlepšit životy. Taky dávám palec nahoru jejich předvídatelnosti, byli vždy o krok napřed. Je fakt, že mnohdy jsem měla pocit, že je tam té národní pýchy až příliš. Jinak dobré čtivo.
Nefalšovaná kočka
Terry Pratchett
Takový průměr, řekla bych. Pratchettův humor mě neoslovil, když jsem četla Barvu kouzel, byla jsem zvědavá, jak to bude v knížce, která se vymyká příběhům ze Zeměplochy. Občas jsem se pousmála, pobavil mě sem tam výstižný popis jedinečných vlastností koček, ale čekala jsem od toho asi trošku víc. Což samozřejmě může být jenom koneckonců jen můj problém.