Joker208 komentáře u knih

První třetina jsou politické dějiny, Druhá třetina (spíše čtvrtina) hospodářský a společenský vývoj. Poslední část (skoro polovina knihy) je popis baroka, jak architektonického tak výtvarného či hudebního.
Musím říct, že díky této knize jsem na baroko změnil názor. Jelikož nás v ČR baroko obklopuje na každém kroku, zjistil jsem, že je mému srdci blíž, než jsem si myslel. Po přečtení, jaké všechny druhy dekorací se používaly, jsem při prohlídkách pamětihodností o něco vnímavější a dokážu lépe docenit onu estetiku. Také popis technik, které se používaly, byl poučný. O inkrustaci jsem třeba vůbec nevěděl, a vážně si myslel, že když to vypadá jako mramor, tak to musí být mramor. Ale ta poslední kapitola o hudbě a divadlu byla zbytečně dlouhá.

V některých kapitolách nebylo jasné, o co autorovi vlastně jde. Při vyprávění skákal nejen z místa na místo, ale i v čase. Čtete o Španělské občanské válce a najednou čtete o vývoji komunistické strany ve Velké Británii a hop, už jste zase v SSSR. Mohlo to mít tedy logičtější strukturu, ale jinak poučné čtení.

Nějak takto si představuju beletrizovaný životopis historické postavy. Patosu se autor občas neubrání, ale vše je v rozumných mezích. V knize je kladen důraz nejen na popisy bitev, ale i na širší strategické implikace a zahraniční politiku. Osobně bych rád četl více podobných děl, neboť z běžných historických životopisů někdy čtenář nepozná pravý charakter osobnosti.

Jedná se o nějaké základní popisky všech tarotových karet a pár příkladů výkladu. K celkovému chápání Tarotu to nestačí, ale může posloužit alespoň v počátcích.

Na rozdíl od předchozích dílů se mnohem více prostoru věnovalo architektuře, výtvarnému umění a dokonce i knihám. To však nejsou témata, proč tyto knihy čtu. Politické dějiny, které jsou pro mě to hlavní, zabíraly asi třetinu knihy. Zbytek byl společenský a kulturní vývoj. Navíc jsem měl pocit, že autor nepolitické části jaksi tíhnul k tomu ospravedlňovat konání Tovaryšstva Ježíšova v Českých zemích, což mi moc neimponovalo. Doufám, že následující díly už budou lépe koncipovány.

Při hodnocení knihy ji musím rozdělit na třetiny. První třetina, která se týká počátku dějin až po raný novověk a následně dějiny 20. století hodnotím na 5 hvězd. Autoři těchto částí mi dali to, co jsem od knihy očekával. Stručné faktografické shrnutí polských dějin. Třetina věnující se novověku mě však zklamala, neboť ji psal prof. Miloš Řezník, který se soustřeďuje na dějiny kolektivních identit, historickou paměť a proměny elit. Z faktografie jsem se o tomto období tedy dozvěděl velice málo. I něco tak formativního, jako bylo Chmelnického povstání, zde nebylo popsáno skoro vůbec. Celkové hodnocení knihy je tdy průměrem oněch tří částí.

Kniha má pomalejší rozjezd, ale popis autorova dětství je tady klíčový. Pro mě byla hodnotná i proto, že jsem poznal muslimský komunitní život, který autor popsal jako pokrytecký. Když byl jejich otec s nimi doma, všichni je respektovali. Jakmile se otec ocitl ve vězení, všichni se k nim otočili zády. Toto pokrytectví byla věc, která autora v budoucnu vedla k tomu přemýšlet, zda je islám skutečně dobrý životní směr. Postupem času mu však docházelo, že islám je spíš příčina blízkovýchodních problémů než jejich řešení. Jelikož moc nečtu špionážní trillery ani životopisy různých zpravodajců, druhá polovina knihy byla pro mě skvělá ukázka toho, jak vypadá skutečná operativa. Konverze autora ke křesťanství knize dává i další duchovní rozměr. Určitě knihu doporučuji všem se zájmem poznat palestinský konflikt.

Vratislav Vaníček často a zbytečně používá akademický jazyk. U této série, která měla být určena širšímu čtenářstvu, je to nevhodné. I já, jako někdo s politologickým oborem, jsem měl problém pochopit kapitoly věnující se vývoji středověkých vládnoucích institucí. Často jsem měl pocit, že ve větě snad chybí podmět a čtenář si sám má domyslet, o čem je vlastně řeč. Nicméně je toto období plné na zajímavé zvraty v mezinárodní politice, takže bych každému zájemci o naše dějiny doporučil se s nimi seznámit.

Autoři nezabíhali zbytečně do podrobností, a tak si z přečtení knihy odnesete skutečně jen to nejpodstatnější. Za mě spokojenost.

Nevím, jestli to je tím, že se toho v 16. století u nás událo příliš málo nebo se autor věnoval především jemu zajímavým fenoménům, ale celkově je v této knize mnohem víc teorie o vývoji stavovské společnosti a stratifikace a měnových reformách než by asi bylo záhodno. Trochu pak zamrzí, že stěžejní soupeření Habsburků s Turky popř. Uhry je popsáno jen okrajově. Kniha sice není koncipována, aby pojmula vývoj v celé střední Evropě, ale v předchozích dílech byly naše dějiny přece jen zasazeny do celkového středoevropského dění mnohem lépe.

Autor se snažil pojmout vzhledem k okolnostem dlouhý dějinný úsek Německa. Od konce výmarského systému po pád Třetí říše. Ale nahustit něco takového do 200 stran prostě není možné. I když jsem se nějaké nové věci dozvěděl, nedostal se autor u žádného z témat příliš do hloubky.

Velice dobře napsaná kniha. I když jsem spoustu těch geologických úkazů znal, četlo se to velice dobře. Cením si práce, kterou si autor dal s vyhledáváním všech dat a údajů, aby byly popisy událostí co nejpřesnější. Více českých autorů by se mohlo vydat touto cestou popularizace svých vědních oborů.

Autor to dle mého názoru uchopil celkem špatně. Jiné knihy tohoto formátu se zaměří na několik zlomových období dějin daného státu a ty probere trochu víc podrobně. V této knize se J. Black snaží postihnout celou historii od dob římských až po moderní dobu. První kapitola o starověkém Římu bylo vlastně shrnutí celého tisíciletí, takže to spíš působilo jako zápisky středoškoláka, který se chystá k maturitě. Další kapitoly byly o něco lepší, ale často se autor uchyloval ke zkratkám, které čtenáři nic moc nepřinesly. V moderních dějinách, kdy již Itálie byla sjednocená byly kapitoly předneseny lépe. Ostatně sám autor to na začátku knihy zmiňuje, že psát stručné dějiny státu, který po většinu dějin jednotným státem ani nebyl, je prostě těžké. Dle mého názoru se autor příliš rozmáchl, a tak vznikla kniha, která sice čtenáři nové informace přinese, ale takovou nešťastnou formou, že je zase hned zapomene.

Výborné shrnutí francouzských dějin. Autor se toho zhostil jako vyprávění příběhu jedné země často z pohledu jeho vládce. Kniha tak působí čtivě a přitažlivě. Autor vůbec nenudí suchopárným výčtem letopočtů a událostí. Oproti knize Stručné italské dějiny, kde se autor snažil pojmout úplně vše, ale nakonec neobsáhl nic, mnohem lepší lidský přístup.

Jak název napovídá, jedná se o stručné shrnutí, ale pan Galeotti to pojal bravurně. Vhled politologa do ruských dějin se v dnešní době určitě hodí. Dějiny nahlíží z ruského pohledu s otázkou: "Lze si ze Západu vzít technické vymoženosti a pokrok bez přejímání západního liberalismu a morálky?"

Dílo shrnující počátky vrcholného středověku u nás je sepsáno celkem prezicně. Nicméně mi nesednul akademický styl psaní pana Vaníčka. Čtivost oproti dílům Petra Čorneje je asi poloviční. Tam, kde Čornej dokáže s nadhledem povyprávět složité dějinné skutečnosti tak, aby je pochopil i školák, se Vaníček zaplétá do odborné terminologie a neologismů. Co do věcnosti ale knize mnoho vyčíst nemůžu.

Kniha byla dobře rozvržená. Své místo tu mělo Husovo mládí i filosofické spory. Avšak něco tomu chybělo. V dnešní době se historici snaží napsat knihy o významných osobnostech bez patosu a glorifikace. Což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu, čtenář přichází o emoce při čtení a na konci se dostaví jen malý pocit hrdosti, že právě český národ započal mnohasetletou reformaci katolické církve. Číst životopis Jana Husa by mělo být o vcítění se do jeho situace a o kladení si otázek, zda měl ten boj smysl a zda bychom my dnes měli vůli postupovat stejně.
Nabízí se srovnání s Čornejovým Žižkou, kde autor aspoň spekuloval o vnitřních motivacích husitského válečníka a čtenáři jej tak přiblížil více jako člověka.
Rád čtu historicky přesná díla, ale zrovna životopis Mistra Jana Husa by měl být něco víc, než jen encyklopedií jeho dějinotvorného putování.

Celkem zklamání. Očekával jsem vědečtější přístup, i když autor vysvětluje, že sterilní vědecký přístup k výzkumu účinků psychidelik hned z počátku zavrhnul. Popisy některých tripů jsou zbytečně zdlouhavé a nic neříkající. Nakonec autor přišel k závěru, který jsem očekával. "Zapnout" lidi těmito látkami se podaří jen na nějaký omezený čas. Následně však člověk musí řešit praktické problémy života, které jej odvedou od změny svého myšlenkového nastavení.

Průvodce válečnými taženími mladého Říma až po zničení Kartága. Autor často cituje antické prameny, věnuje se i popisu výzbroje, výstroje a organizace legie. Vzhledem k počtu stran je zde i obšírná polemika na téma konstrukce a použití válečného námořnictva. Kniha dle mého gusta.

Vrcholné dílo historika Spěváčka a tuším také jeho poslední. Pro běžného českého čtenáře možná i stravitelnější dílo než autorovi předchozí publikace Karel IV a Král diplomat, neboť se děj Váslavovy vlády odehrává především v Čechách a není potřeba pamatovat si jména xy říšských šlechticů či biskupů a papežů. Některé kapitoly se nevěnují ani samotnému Václavovi, ale počátkům revoluce a Janovi Husovi. Každému, kdo by si chtěl počíst o předhusitských Čechách můžu vřele doporučit.