jindra2 komentáře u knih

Čechov byl velmi chytrý muž. Jeho povídky mají druhý plán, který běží pod povrchem. Z nenápadných poznámek jej zpětně vydedukujete až na závěr. Svými rozbory "ruské duše" připomíná Dostojevského, ovšem bez jeho tragiky a jisté patologičnosti. Vypadá to, že hlavními faktory, které formují a determinují ruskou společnost, jsou mráz, vodka, vztah k ženám (...byl to dobrý manžel, ženu bil jen v opilosti...) a částečně náboženství. Některé povídky jsou více než hořké, přímo tragické. Jsou to momentky ze života středních a nižších vrstev, spíše rusky specifické ale některé univerzálně přenosné.

2 25.01.2021

Pěkné počtení. Záznam života v jedné zapadlé ulici, který se mohl odehrávat třeba na Žižkově. Vše se točí okolo plasticky podaných postav samotářského doktora a charismatického Macka. Vlastně se nic zvláštního neděje, to by o tom ale nesměl psát Steinbeck.
Ústy Macka autor na začátku druhého dílu popisuje, jak by měla vypadat struktura románu. Nelze, než souhlasit.

2 20.08.2020

Schopný inteligentní kariérista musí potlačovat svou hrdost. Ale každá trpělivost má své meze... Všechny postavy jsou nesympatické ale ne jednorozměrné. Kdo má děti, ocení popis vztahu Joea k Barborce a Harrymu. Závěr není příliš přesvědčivý. Navíc je prozrazen už v anotaci na obálce.

2 18.02.2020

Knížku zhltnete velmi rychle. Upřímná a sugestivní zpověď novinářského workoholika. Když máte výdrž, zdravou drzost a sebevědomí, dosáhnete velkých cílů. Nemusí vám úplně sedět vztah pana Etzlera k ženám, můžete polemizovat s některými názory (srovnání československé emigrace 1968 a muslimské 2015) ale musíte si ho vážit jako odvážného člověka, kterému nejsou lhostejné poměry v zemi, kde nežil polovinu života a chce pro nápravu něco dělat. Slušnost je pro něj základní lidská vlastnost a tou poměřuje svůj vztah k jiným lidem i politice.

2 26.11.2019

Ta kostrbatá souvětí se nedají číst.

2 20.10.2019

1. kniha je příběhem "zbytečného" muže středních let, žijícího v nepodařeném manželství a trápeného existenčními problémy. Pan Polly ničím nevyniká, má o sobě nevalné mínění a nic od života nečeká. Jeho frustrace vyústí v sebevražedný pokus. Teprve útěk od manželky, setkání s jinou ženou a násilný boj s vetřelcem obnoví jeho sebeúctu a umožní mu najít nový smysl života. Nikdy není pozdě začít znova.
Hrdinou 2. knihy je mladičký nadaný univerzitní student, který v duchu svého vědeckého přesvědčení sepíše "Schéma" - plán svého budoucího života. Avšak setkání s krásnou stenotypistkou obrátí jeho spořádaný život vzhůru nohama, umožní mu dospět a poznat, že pány svého osudu jsme jen do určité míry.
H.G.Wells má své postavy rád, nesoudí je, nahlíží na ně a jejich počínání laskavě s jemným humorem. V obou knihách se nevyskytuje žádná záporná postava, i rabijátský sok pana Pollyho je podán s určitou grácií.
Příjemné oddechové čtení.

2 24.06.2019

Kniha klame názvem. Jde o vycizelovanou psychologickou studii mezilidských vztahů, odehrávající se během několika dnů v zapadlém belgickém letovisku. Nenaplněná láska studentky k učiteli poskytuje příležitost rozehrát jemné předivo skryté vášně, mužské samolibosti, až patologické lásky k dítěti, napětí po letech manželství. Nic na povrchu nevypovídá o tom, co se skutečně děje. Některé pasáže jsou téměř mysteriózní. Autorka nenápadně stupňuje napětí, další vývoj je nepředvídatelný (což je vždy znakem kvalitního díla). Do textu vkládá zdánlivě nepříliš významné poznámky a detaily, které se složí na poslední stránce. Závěr o rozměru antické tragédie čtenáře přibije k židli.

2 26.03.2019

Častá bolest moderních autorů: nadbytek slov. Jak řekl jeden známý spisovatel: Něco napíšu a pak stejný čas věnuji škrtání. Asi se dají najít zajímavé myšlenky a filozofie ale odmítl jsem se prokousávat a knihu odložil.

1 21.10.2023

Tahle studie Čechy nepotěší. V novodobé historii pociťují absenci "velkých okamžiků". K výjimkám patří shoda na pevném odhodlání v 1938 bojovat. To je dle Tesaře velká lež. Co by nám vlastně zbylo, když v 1968 jsme bojovali týden, 1989 jsme byli poslední... Autor také zpochybňuje odboj za německé okupace, obviňuje průmyslníky z nepřímého vyzbrojování Wehrmachtu. Jistě se na tyto otázky dá nahlížet i z jiného úhlu. Např. v odboji za protektorátu se angažovalo dost nesmírně odvážných a obětavých lidí. Namátkou ve Francii byla kolaborace pravděpodobně ještě rozšířenější. Tvrzení, že jsme mohli počítat se Stalinovou vojenskou pomocí, je jinými historiky popíráno. Přesto některé otázky zůstávají. O českém postoji ke skutečnému boji svědčí např. fakt, že dodnes nebylo uděleno státní vyznamenání Mašínům.
Tesař píše, že mnichovská zrada spočívala nikoliv v odmítnutí pomoci ale v tom, že ČR nebyl nabídnut kompromis. Jak ale mohl ten kompromis vypadat?

1 21.10.2023

Podařený mix složený z úryvků románů a originálních povídek. Povídky mají myšlenku a některé i pointu. Pro nástin tvorby Pavla Kohouta podnětný přehled, který ponoukne k přečtení některých knih v plném znění.

1 23.03.2023

Dobře napsaný politický thriller z Itálie osmdesátých let. Prostředí levicových či pravicových bojůvek, anarchistů a na druhé straně zkorumpovaného státního aparátu, nedbajícího na demokratická pravidla, dobře známe z filmů italské realistické vlny, např. filmu Ctihodné mrtvoly. Poctivý prokurátor, snažící se vyšetřit tajemné spiknutí, naráží na zeď apatie či rovnou odmítání svých kolegů a nadřízených. Otázka zní, jak průhledně, transparentně a přísně demokraticky řídit stát, kde vláda je nedůvěryhodná, z nedostatku výkonnosti státního aparátu napojená na různé nelegální struktury, stát je zmítaný bojem různých skupin, vyznávajících protichůdné ideologie.

1 18.03.2022

Hráč - Výsek ze života slušného avšak slabého člověka, zmítaného svými vášněmi. Nakonec převládne ta hráčská. Částečná autobiografie.
Věčný manžel - Ponurý psychologický příběh manžela, který odhalí nevěru své zesnulé ženy a rozhodne se pomstít. Autor si pohrává s jednou ze 2 hlavních postav i se čtenářem, který tuší, že manžel zná pravdu ale neví to jistě. Je to studie vyšinutí ze zklamané lásky a mimikrů, kterých jsou lidé schopni.

1 20.09.2019

Opravdu slabé. Měl jsem pocit nezodpovědnosti autora, který grafomansky napíše, co ho napadne. Scény se chaoticky mění bez viditelné koncepce a vnitřní soudržnosti. Jako povídka by to asi bylo lepší - hutnější a soudržnější. O psychologii postav se stejně nedá moc mluvit.

Dle Andrzeje Wajdy kniha velmi věrohodně popisuje stav polské společnosti bezprostředně po 2.sv. válce. Na mě politický postoj autora nepůsobí prokomunisticky, naopak lze vysledovat "podvratné" sekvence. Je třeba si uvědomit, kdy byla kniha vydána.
Jak řekl Wajda: Dnešní čtenář nemůže pochopit, co bylo tehdy jasné všem, kteří museli počítat s komunistickou cenzurou.

1 17.06.2018

Napsáno čtivě lehkou rukou, místy až příliš. Když Najman zlikvidoval balkánský gang pomocí středověkých rekvizit, bylo to už moc. Postava hrdiny je plastická, dialogy svižné a věrohodné. Pan Frýbort psát uměl, jen si měl dát trochu víc práce s věrohodností zápletky a nepopouštět tolik uzdu fantazii. Méně je někdy více.

1 27.11.2016

Psychologické drama s pokusem o atmosferický přesah s prvky tajemna a nereálna. Snaha jistě chvályhodná, jen by to chtělo více lehkosti. Dialogy mi místy přišly trochu toporné. Ale čtenář se docela začte, a o to jde.

1 10.06.2016

Strhující, velmi čtivý epický román. Fallada má talent pro charakteristiku postav a dialogy. Příběh v 2. dílu je téměř detektivní, atmosferický až mysteriózní. Mimo jiné pochopíte, proč Němci do dnešních dnů mají panickou hrůzu z inflace. Motivem románu je přerod floutka Volfganga Pagela v zodpovědnou a čestnou osobnost (možná až příliš idylický).

1 19.01.2015

Aneb jak se lámou charaktery. Známe to všichni, těch opravdu nezlomných je hrstka. Také je pěkně popsán sebeobranný mechanismus: Vlastně mám svědomí (skoro) čisté, mohou za to jiní, ti mě do toho vehnali. Pavel Kohout má úžasný dar poutavě vyprávět a přitom maximálně šetřit slovy, z čehož by si někteří současní autoři měli vzít příklad. Vyplatí se číst pozorně, věty jsou promyšlené a každé slovo či obrat mají svůj význam.

20.10.2023

Neuvěřitelné, kolik lásky, odvahy, šlechetnosti se prokázalo v těžké době. Výmluvný byl příklad německých manželů starajících se o odebrané české děti. I v době zfanatizování německého národa si zachovali rozum, čest, nezištnost a empatii. Jaký protiklad k některým českým "vlastencům". Jen poslední příběh mi připadal poněkud nesourodý.

28.09.2023

Román znázorňující ve fragmentech životní cestu nadaného intelektuála. Pěkná je například pasáž Jeanovy diskuze s jeho velkou láskou o lesbické nevěře. Lze v ní nalézt i humor. Je třeba nechat text působit a vnímat spíše jako poezii. Poněkud se vymyká část, pojednávající Dreyfussovu aféru. Tento obrovský skandál zřejmě zasáhl Proustův smysl pro spravedlnost. Proust musel být neobyčejně citlivý člověk s pozorovacím talentem.

30.11.2022