jaryn komentáře u knih

Poněkud netradičně jsou zde převážně prózy, avšak prózy spíše lyrické, kde příběh jaksi jen zdánlivě hraje hlavní roli, pochopitelně plné typického Wernischovského humoru a poetiky s mnoha výrazy již (téměř) zapomenutými a poetickými tedy již svojí podstatou.

26.12.2017

Tak si říkám, že by namísto užvaněné knihy stačilo vydat jenom její záložku, protože tam je vše. Kniha to všechno už jenom natahuje jako opravdu grandiózní žvejku. Je to pořád dokola to samé: Jaký si to uděláš, takový to máš! Navíc mě vyloženě iritoval autorův zcela abstraktní styl. Máme zrušit špatné dohody, které jsme se sebou uzavřeli, ale jak to máme v praxi provést, když většina oněch "dohod" byla uzavřena nevědomě? To by musel být každý z nás přinejmenším C. G. Jung!

P.S. Nemohu zde ještě nevzpomenout Duškovo představení. Ten je sice konkrétní a hodně názorný, avšak lidé (nebo spíš poněkud hysterické mamky) se na něj chodí, jak vidno, vychlamat a myslím, že nějaké dohody mají "někde". Nevím, dělá-li to Dušek vědomě nebo nevědomě, ale každopádně z toho dělá akorát prču.

P.P.S. Takže co říci závěrem? Nevím, jak dalece může bandě zapřísáhlých ateistů pomoct guláš (stále je řeč o Duškovi), ve kterém se míchají východní filozofie s Toltéky... Raději si uvědomme odkud jsme a modleme se Otčenáš!

1 19.11.2017

Popravdě, zaujaly mě pouze kapitoly o Březinovi a Janáčkovi. Zbytek mi přišel jako takové bodré tlachání jedné tetky.

28.10.2017

Autor není žádný spisovatel, jenom jakýsi zapisovatel. Jeho knihy jsou v podstatě nezáživné, a ani těmi úžasně zajímavými informacemi to zrovna nepřetéká.

3 16.10.2017

Bondovka, no...

16.10.2017

Tak tohle bylo zklamání!!! Naivně jsem se domníval, že to bude kniha o rodu Borgiů, o jejich eskapádách všeho druhu, o světě a myšlení zvrhlých papežů, o renesanční "Itálii"... avšak autorka si udělala radost a napsala si dívčí románek (jakkoli je tlustý, je to pořád jenom románek). Jsou tu dvě hlavní postavy (ona a on), které jsou tak žalostně ploché, až se musíte smát.

Komisař Durman je vpravdě gurmán, a to jak v rámci pražských restaurantů, tak i bordeláků. Skvělá kniha, která jde nekompromisně kupředu a je napsaná svěžím a bohatým (básnickým) jazykem.

5 16.10.2017

Jestli se ten autor nechce jenom vykecat... navíc jednotlivé pasáže jsou poněkud nesourodé a humor trošku troškovský.

16.10.2017

Hluboké sondy do charakterů? Prdlačky!!! O co jde? Ten miluje tu, jenže ta miluje jiného, a ten jiný se pochopitelně souží pro zase úplně jinou... Zpracovat to nějaký angličan, mohla to být dobrá konverzační komedie... Tady jsou všichni hysteričtí, a to doslova pro nic! Nikomu se vlastně nic - ale opravdu VŮBEC NIC - nestalo, nicméně každá postava je zralá pro Bohnice či Opavu (ruské cvokhauzy neznám); a na každé stránce to vypadá, že apokalypsa přijde nejpozději zítra! Navíc tak zbytečně užvaněný, jako Dostojevskij, není snad žádný jiný autor na světě. Takže: ne, ne a stokrát ne!

Nádherná kniha pro každého, koho dojímají staré fotografie, resp. fotografie z doby Rakousko-Uherského mocnářství - a to od školních dítek v zimnících až po slečny, které se ještě nerozhodly, co si obléknout - a kdo navíc miluje poetiku a humor Ivana Wernische. Petra Hrušku jsem doposud neznal, ale jako by Ivanu Wernischovi (literárně) z oka vypad.

2 15.01.2016

Velmi kreativní a pohodový diskurz W + Š.

09.01.2016

Romantika v tom nejlepším smyslu toho pojmu! Dnešní homo cynicus by tohle už nenapsal - naše myšlení je nenávratně jinde... a tak, už i proto, si to zaslouží nejvyšší hodnocení!

3 05.01.2016

Říkal jsem si, proč se do tohoto "remaku" Dyk pouštěl, ale v závěru mi to došlo, resp. katarze stála za to!

2 03.01.2016

Vedle spíše notoricky známých příběhů (Hrabalův pád - či skok - z nemocničního okna; Kafka a Felicie; Máchův hanbatý deník; Nezval alias Robert David) jsou tu i osudy, alespoň pro mě, neotřelé: český dandy Artur Breisky; Jiří Mordechaj Langer, tzv. rabi z Belzu; Artur Longen, autor dobových hitů "To neznáte Hadimršku" nebo "Anton Špelec", který (paradoxně) tvrdil, že "Umění bylo degradováno na civilizační prostředek, kterým buržoazie zaslepuje davy a krmí jejich lačnost po zábavě."

Úhrnem tedy: obstojná kniha.

02.01.2016

Téma otcovraždy nedalo Máchovi evidentně spát... Už jenom vzhledem k jeho věku je to úžasné dílo, a to jak strhující atmosférou, tak důmyslnou kompozicí.

3 22.11.2015

Je mi líto, ale Malý princ mi nepřijde ani tolik moudrý jako spíše skepticky přechytřelý. A taky si myslím, že kdyby jej většina jeho milovníků poznala v reálném životě, musela by ho mít jen za suchopárného chytrolína a nudného patrona. Ten kluk (Malý princ) je případ pro psychiatra! Všechno vidí černě, popř. černočerně, a i když mluví o lásce nebo přátelství, zní to jako nekrolog.

P.S. Nikdy jsem taky nepochopil konec knihy! Chtěl Malý princ zemřít, protože poznal, jak je svět špatný? To by bylo ovšem krajně negativní! Co všechny ty děti - resp. jejich milé mamky - uchvácené tímto dílem? Ví vůbec, co je tak uchvacuje, potažmo, co je na tom uchvacovat má? Tím si opravdu nejsem jist.

5 18.11.2015

Rozkošný mikropříběh (mimojiné) o uprchlém trestanci, kterému se útěk slavně podařil den před jeho propuštěním.

2 26.10.2015

Je zde připomínán Charms nebo Kafka... ten první mi nikdy nic neříkal, druhý ano, ale stejně, nenechme se zmýlit - tohleto je Wernisch!

1 26.10.2015

Tohle byl tuším "můj" první Wernisch. A spíše až po letech mi došlo, že tahle nenápadná poezie (někdy téměř ne-poezie) je pro mě to pravé ořechové, potažmo - jak to tak alespoň vidím - pravdivé, upřímné, čisté a až dětsky naivní, ale o to moudřejší a dojemnější.

26.10.2015

Kniha nikterak strhující, psaná docela věcně... Je taky vcelku zajímavé, jak se autor vyhýbá jakýmkoli sebeméně detailním popisům Mydlářovy práce: měl popravit toho a toho, a tak ho tehdy a tehdy popravil. Tečka. Naopak nejvíce se však autor rozcamral, když se jednalo o Mydláře (jak otce, tak syna) zamilovaného. J. Svátek byl evidentně "dítětem" své (romantické) doby.

15.10.2015