jakub2199 komentáře u knih

Nádherná básnická sbírka. Seifert a jeho poezie má jistou hudebnost, kterou především u modernějších básníků postrádám. Jde o rozsahem nevelkou sbírku, takže je možné přečíst celou knihu za jediný den. Mé doporučení je si ji ale přečíst více než jednou a vychutnávat si jednotlivé verše. V případě vydání z roku 1962 pak také doprovodné ilustrace od Ludmily Jiřincové.

1 07.03.2021

Pokud bych měl knihu k něčemu přirovnat, tak by to byly budhistické rozpravy nad povahou existence. Autor-císař uvažuje nad rolí člověka i sebe sama ve společnosti. Rozhodně je v knize obsažena řada zajímavých myšlenek a názorů a s mnohou z nich není možné než se ztotožnit. Ovšem, kde mě kniha poněkud odradila byl formát. Je pravdou, že císař zřejmě nesepisoval svoje myšlenky s cílem je vydat jako souborné myšlenky. Což se podepisuje na formátu knihy. Ta není nic jiného než sérií úvah nad nejrůznějšími tématy. Ke knize je tak dobré se vracet jako materiálů ke čtení v průběhu let, ale jako jednolitá četba mě příliš nezaujala. Tedy nejde o spojený text, který postupně vysvětluje nebo objasňuje nějaké téma, ale pouze o sérii myšlenek - ať už jsou jakkoliv obdivuhodné a hluboké.

05.03.2021

Edice portrétů byla a stále je jednou z nejzajímavějších edicí československého nakladatelství. Ačkoliv samotná kvalita prací se různí, některé zpracované "biografie" jsou na velice vysoké úrovni. Obzvláště neobvyklé je vzhledem na dobu vydání například práce se zahraniční odbornou literaturou a to ne jen tou sovětskou ale i západní.
Zarathuštra je zpracován velmi informativně ač by bylo rozhodně možné vytknout například jistou systematiku v závěrečné části knihy, kde jsou citované literární odkazy. Samotná životopisná část knihy a poté základní přehled o zoroastrismu jsou na vysoké literárně vědecké úrovni a jsou rozhodně přínosné i dnes. Přestože rozhodně existují mnohem obsažnější knihy na dané téma, ale pro základní úvod a přehled k tématu rozhodně doporučitelné čtení.

Krátká, ale velmi krásná knížečka. Můžeme na ni nahlížet jako na alternativní převyprávění známých mytologických příběhů, nebo prostě jako romantickou literaturu v dopisech. Vezmeme-li v potaz stáří díla nelze než obdivovat talent autor při vytváření živých bytostí (žen), které trpí a milují, jejichž emoce jsou stejně autentické a relevantní dnes jako byly před stovkami let, kdy vznikly.
Rozhodně doporučuji.

5 07.12.2020

V jistých ohledech dílo zastaralé a jiných zase tematicky nestárnoucí. Téma boje svědomí a společnosti je tak staré jako lidstvo samo. Zda má jedinec udělat, co je správné, i když ví, co ho to bude stát. Jaká je skutečná cena spravedlnosti. Tyto a jiné otázky si autorka klade. Neodpovídá na ně ovšem jako dospělá osoba, ale ve formě vyprávění dítěte, které hledí na společnost a problémy dospělých skrze svou nezkušenost a nevinnost. Můžeme říci objektivně, protože věci nepřikrašluje, ale nazývá je tak jak se mají. Ne nadarmo se jedná o klasiku, bohužel stejně jako v případě Salingerovi knihy Kdo chytá v žitě jde o autorčin Opus Magnum.
Některá témata v knize nezestárla, postavení ženy a její role ve společnosti, spravedlnost rasové a majetkové segregace. Přetvářka a rozčarování z dospívání. Ovšem názory týkající se těchto témat už tak nedotčené nezůstaly (namátkou nevhodnost žen pro výkon zákonodárné funkce).
Přesto morální kompas Atika je něco k čemu bychom měli všichni aspirovat a určité jeho výroky ve mně vyvolali vzpomínky na pasáže v Moci Bezmocných od V. Havla. Rozhodně stojí za přečtení, pokud by ovšem knižní forma nebyla lákavá, tak existuje dokonalá adaptace s G. Peckem v hlavní roli.

17 30.11.2020

O Janu Patočkovi se pěje chvála jako o nejoriginálnějším českém filosofovi. Rozhodně ho mohu položit na roveň autorů světových. Problém pro mě spočívá v tom, že většinu konstrukcí, či spíše závěrů, nejsem schopen sledovat. Konstrukce jsou na mě tak komplikované, že se ztratím v jedné větě a potom několik stran netuším o čem to vlastně autor psal.
Je důležité poznamenat, že je kniha tvořena dvěma díly - ty sice nesou platonismus jako spojující myšlenku, ale mimo to jsou vlastně úvahy nad tématem metafyzické filosofie. První z prací - Negativní platonismus mi přišla mnohem stravitelnější, v druhé bych řekl, že se obtížnost lišila kapitolu od kapitoly. Jako celek tedy hodnotím jak hodnotím. Mám v plánu se ke knize vrátit a přečíst ji znovu. Doufám, že odstup a čas pomohou jejímu pochopení. Prozatím pro mě spíše jako čtenářská zajímavost.
Nemohu si odpustit poznámku o řeckých názvech - setkal jsem se s tím v nakladatelství Oikoymenh několikrát. Proč jsou řecké výrazy psány v řečtině? Například při četbě Aristotela je text prakticky nepochopitelný, protože vůbec netuším o čem se v něm píše, protože klíčové výrazy jsou psány v řečtině a to bez překladů, stejně tak i zde.

1 17.10.2020

Pohádky a Andersen. Ty by v dnešní době měla být snad synonyma. Většinu pohádek z výběru již čtenář musel spatřit dříve a to ať už skrze tvorbu pozdější, nebo nějakou z adaptací - ať už baletní, filmovou nebo divadelní. Příběhy jsou mnohdy výrazně naturelnější než jejich novodobé adaptace. Některé příběhy se staly inspirací budoucí tvorbě (Divoké labutě - Sedmero krkavců) (Malá mořská víla - Malá mořská víla - ovšem v moderním kabátě). V některých pohádkách je cítit vliv křesťanství (v žádné ne více než v Rajské zahradě) v některých prakticky vůbec (Létající kufr, který bere svou inspiraci z arabských pohádek - konkrétně o létajícím koberci).
Ale ať už čtenář čte pohádky jakkoliv, nedá se než konstatovat, že jde o krásný sborník a že rozhodně nezalituje, že po knize sáhnul.

11.10.2020

Prazvláštní čtení. Na jednu stranu jsem knihu chtěl milovat, na druhou to nešlo. Příběh jako takový mi byl samozřejmě znám z mnoha zdrojů, ale v podání autora původního jsem ho četl poprvé. Musím rozhodně docenit představivost a živost s jakou jsou postavy vykresleny. Nepůsobí, jak je tomu u některých starších děl jako pouhé figurky, ale jako bytosti z masa a krve. Stejně tak popisy hrůz války jsou vykresleny tak živě, že není možné, aby jich autor nebyl sám svědkem, a přestože jim dává punc velikosti jejich hrůzy nikterak nezlehčuje a ukazuje, že i stateční mužové mohou ztratit nervy v posledním okamžiku.
Příběh je vcelku sevřený, odehrává se během všeho všudy cca 50 dní. Hlavním tématem je křivda a hněv Achillea.
Zvláštní bylo číst text a všímat si jistých historických reálií. Například rituály pohřbívání, náboženské praktiky a představy. Rozdělování kořisti, způsob vedení boje. A další a další příklady.
Rozhodně nelituji čtení a musím doporučit, ale spíše pro význam a k pochopení děl, které přišly později a byly Iliadou inspirovány, než pro samotný požitek z čtení.

3 29.09.2020

Kniha jež si možná neprávem vysloužila mé hodnocení vlastně ani není knihou v úzkém slova smyslu. Jde o soubor autorových textů. A přesto, že tématická variabilita se zprvu jevila zajímavě i tak nezabránila tomu, jak na mě "kniha" zapůsobila. Měl-li bych to shrnout tak by to bylo zamyšlení nad problémy o jejichž existenci jsem neměl sebemenší ponětí a navrhující řešení, které mi nic neříká a vlastně mi na tom ani nezáleží.
Ta trochu drsná slova je nutné dát do kontextu. Jde o knihu od historika a o historii, ale bohužel musím konstatovat, že rozhodně pro historiky. Nevím jestli si autor dával za cíl oslovit i širší čtenářskou obec, ale pokud dal, tak rozhodně neuspěl. Tedy minimálně u mě ne. Minimálně polovina kapitol mě doslova nezaujala a nezajímala. U zbytku jsem váhal. Vysloveně se mi líbila jen dvě témata a to Tragický konec české poznámky a Georges Duby a středověká mentalita - a myslím, že hlavním důvodem je jejich přesah mimo úzkoprofilovanou historii, jak si ji autor vytýčil.
Pro historiky možná zajímavá kniha, zde rozhodně spekuluji, za mě spíše k prolistování
i když pro hltavého čtenáře mohu doporučit kapitoly o historicích a úvahy metodologické. Ostatní snad ani nemělo smysl číst.

29.09.2020

Ke knize jsem bohužel nepřistupoval jako tabula rasa, ale byl jsem poznamenán sledováním slavné adaptace - nikoliv Plein Soleil ale Talented Mr. Ripley s M. Damonem v hlavní roli. Vzhledem k tomu, že se jedná o adaptaci, která děj v jistých aspektech pozměnila tak si dovolím říci, že jsem osciloval mezi znalostí a neznalostí.
Každopádně byla kniha velice příjemným počtením. První polovina je rozhodně kvalitnější než druhá polovina, která místy tíhla spíše k opakování se. Na rozdíl od filmové adaptace, není v knize Ripleyho sexuální orientace explicitně vyslovena ač obsahuje silné narážky na bisexualitu či případně homosexualitu.
Obzvláště vnitřní pochody hlavní postavy jsou zajímavým počtením. V Ripleym jsou jisté kvality Raskolnikova a jeho odmítání si připustit vlastní chyby bylo zajímavým psychologickým pokusem. Obzvláště konec, který nechává otázku finálního osudu - spíše v rovině vzdálené budoucnosti nevyslovenou je srovnatelný s koncem filmu, který ho podle mého názoru provedl lépe, ač bychom mohli říct, že na konci děje jde ve filmu a knize o odlišné postavy.
Rozhodně kniha za přečtení stojí ikdyž pro fanoušky bych doporučil spíše starší filmovou adaptaci, která je knižnímu ději věrnější.

3 13.09.2020

Krásná kniha/učebnice. Vzhledem k rozsahu se hodí jako úvodní seznámení. Většina informací je dostatečně vysvětlena na to aby sloužila jako úvodní seznámení. Autor balancuje důležitost informací a hloubku probíraného tématu. Seznamuje s tématem, ale nezabíhá do zbytečných detailů. Pro obecné seznámení je věnováno nezvykle mnoho prostoru pro lidskoprávní problematiku. A pro teoretické seznámení jsou vhodnější jiné učebnice, ale jako rychlovka před zkouškou nebo pro seznámení kvalitně zpracováno.

13.09.2020

Je mnoho knih, které se hlásí o kategorii distopie, ale jen málo která si ho zaslouží. Konec civilizace však mezi ty zasloužené patří bez pochyb. Čtenář si nemůže než knihu srovnat s takovými klasikami jako 1984 a 451 stupňů Fahrenheita. Vize budoucnosti je to rozhodně pochmurná. Ale co je na knize nejzajímavější je její rozdíl od dvou výše zmiňovaných knih. V každé z nich nacházíme protagonistu, který rebeluje proti systému. Vyrostl v něm, ale přesto ho začne zpochybňovat. Konec civilizace nám takového hrdinu nedopřává. Spíše bychom mohli říci, že takovým hrdinou jsme my sami. Jsme to totiž my, kteří hodnotíme společnost v knize, my srovnáváme a kritizujeme.
Popravdě si ani po dočtení nejsem jistý zda autor zachycenou budoucnost kritizoval nebo ne. Měl-li bych se odvážit mu přisoudit nějaké hodnocení, tak by to bylo - Je to jiné než jaké to máme my, ale když je většina spokojena, proč jim to brát. Možná, že šlo o kritiku konformity, možná a možná o pouhou fantazii. Tak či onak je to rozhodně kniha hodná přečtení.

7 25.08.2020

Zatím asi moje nejméně oblíbená kniha od sira Terryho. Rozhodně obsahuje vše, co může čtenář od knihy ze série Zeměplochy očekávat. Nedorozumění, humor, magii, absurditu a dokonalou genialitu. Přesto se nabízí ale. Knize chybí pojící myšlenka. Ano je pravdou, že většina knih Zeměplochy je vlastně humornou esejí na téma, co kdyby to co známe bylo trochu jinak. Ale většinou je to pro autora jen odrazový můstek. Zde se pojící myšlenka - tedy Austrálie (pro zjednodušení) stala Alfou a Omegou. Bohužel ke škodě výsledného příběhu. Čtenář by nebyl daleko od pravdy pokud by děj přirovnal k sérii eskapád Bustera Keatona nebo Charlieho Chaplina.
Přesto musím dodat, že kniha má své světlé okamžiky a rozhodně to není špatné počtení, ale v porovnání s ostatními knihami Zeměplochy poněkud zklamání.
Musím ještě vyzdvihnout překlad Jana Kantůrka - boha překladatelské kreativity. Jedna ukázka, která shrnuje vše: filosof Li-Tin O'Weevidle (jak ho litinové vidle napadly netuším, ale je to poklad).

2 12.08.2020

Zůstávám fascinován rozličností tvorby Neila Gaimana, každá kniha, kterou jsem od něj četl (bylo jich zatím jen poskrovnu) byla jiná a přitom všechny měli něco zajímavého co čtenáře vtáhne do světa. Ne jinak tomu bylo s Koralínou. Musím se přiznat, že jsem v minulosti viděl filmovou adaptaci, takže jsem byl s příběhem jako takovým seznámen, takže jsem nebyl abychom tak řekli tabula rasa, když jsem do četby vstupoval, to že se mi příběh líbí jsem již věděl. Mnohdy ovšem četba filmové adaptace překvapí. Režisér či scénárista může mít jiný přístup než autor a mnoho toho může být řečeno vizuální cestou, kdežto autor musí vše napsat a je na čtenářově fantazii to dotvořit.
Nyní ke knize samotné. Jde o prototypickou pohádku. Tím nemyslím, že jde o generickou tvorbu pro mladé čtenáře. Myslím tím, že přestože Koralína se odehrává v moderní době, její příběh a způsob jejího podání by se mohl s hrdostí postavit vedle takových klasik jaké napsali bratři Grimmové, či Andersen (ne však jejich moderní převyprávění, ale jejich původní nepřikrášlené a surové příběhy).
Na konci je řečeno, že příběh působí jako pohádka pro děti a horor pro dospělé a musím se k takovému hodnocení přidat. Celým čtením mě provázel pocit, který člověk má, když má zahnout za roh v neosvětlené části města, kde nikdy nebyl - pocit neklidu a nejistoty.
Jak doufám z předchozích řádků vyplynulo, kniha je to navýsost povedená a rozhodně neprohloupí mladý ani starší čtenář, pokud po ní sáhne na polici.

5 03.08.2020

Úžasná kniha napsaná studentkou právnické fakulty a rozšířená pro potřeby vydání. Obsahuje veškeré možné informace k tématu volby amerického prezidenta a takové množství pramenů, že si čtenář své zdroje může vybírat.
Pro kohokoliv zajímajícího se o téma volby amerického prezidenta, nebo jen pro srovnání s naším systémem, rozhodně mohu doporučit-

31.07.2020

V porovnání s ostatními knihami od p. Zakarii jsem byl spíše zklamaný. Nejde o špatnou knihu, nebo špatně napsanou, ale když jsem dočetl jeho předchozí knihy (Postamerický svět a Budoucnost svobody) tak jsem se cítil obohacen, autor mi představil myšlenky, postoje a názory, které byly zajímavé a nečekané a skoro mě až nabádaly si o věcech zjistit něco dalšího.
Ovšem v případě této knihy jsem nic podobného nezažil. Celá kniha by se za mě dala shrnout takto - liberální vzdělávání je důležité, nejsou pro to žádné přesvědčivé důkazy, ale takový je můj názor. Paradoxně stojím na straně autorově a myslím, že liberální, či spíše všeobsažné vzdělávání je důležité, ale pokud bych jeho názor nesdílel, tak tato kniha by mě o opaku rozhodně nepřesvědčila.
Pokud mohu doporučit knihu o učení či důležitosti zdánlivě nesouvisejících zkušeností a vědomostí, tak doporučuji prakticky cokoliv od M. Gladwella především Mimo řadu a od Ch.Duhigga knihu Síla zvyku.

1 31.07.2020

Klasicismus - období literatury, které nám přineslo Goetha. V mé mysli je tak neodmyslitelně spojeno s romantickou literaturou a myslím, že je v jistém smyslu jejím prodloužením. A podle mě nebylo krásnějšího literárního období. Byron, Puškin, Novalis, Lermontov, to jsou velikáni literatury. A Uloupená kadeř je stejně nádherné dílo, básnicky zajímavé a podmanivé. Měl jsem ze čtení podobné pocity, jako když jsem poprvé četl Démona od Lermontova, nebo Ruslana a Ludmilu od Puškina. Báseň se četla jedním dechem a rozhodně se k ní mám v plánu několikrát vrátit.

1 29.07.2020

Velice zvláštní zvláštní zvláštní kniha. Moje první zkušenost byla skrze filmovou produkci Kubrickovu, ale naštěstí v době tak vzdálené, že si toho mnoho nepamatuji. Kniha je psána jako zpověď hlavního protagonisty. V originálním znění je Alexův argot silně ovlivněn slovanskými jazyky, takže je vcelku srozumitelný pro čtenáře naší provenience. Přesto je nutné si chvíli zvykat, o to zajímavější pak je, když se v ději objeví postava, která hovoří "běžnou" angličtinou.
Zasazení příběhu do dystopické verze budoucnosti je rozhodně zajímavé, čtenář cítí jisté náznaky orwellovského světa, ale rozhodně se nejedná o žádnou kopii. Vpravdě většina myšlenek autora působí vcelku originálně a pro čtenáře sci-fi žánru rozhodně doporučená četba.

2 17.07.2020

Kvalitně zpracovaná skripta s odkazem na dodatečnou literaturu. Ale rozhodně vhodné spíše k opakování, pro samotné učení příliš heslovité, struktura nekopíruje otázky, ale jde spíše tématicky, ale pro zopakování rozhodně výtečný materiál.

16.07.2020

Krátká sbírka plná národních básní k oslavě či možná motivaci českého národa. Musím říci, že s výjimkou básně Láska, která byla úžasná mě ostatní příliš nenadchly. Nevím jestli je na vině jejich až na můj vkus strojený nacionalismus nebo prostě jen stylistika, ale rozhodně jsem od Nerudy četl už i krásnější básně. Přesto báseň Láska mohu s radostí doporučit.

1 08.07.2020