iveta.vaisova komentáře u knih
Santiago absolvoval dalekou cestu. A nemyslím tím tu z andaluských pastvin k egyptským pyramidám. Myslím tím cestu, kterou by si měl projít každý člověk - cestu vlastního sebepoznání. I na jejím konci se skrývá poklad.
Knížka, která je plná bolesti, smutku a osamělosti. Přesto může právě osamělým a zraněným lidem přinést naději. Tihle dva životní ztroskotanci se minuli, přesto si v nejkritičtějších momentech byli oporou. Měli by ji číst všichni, kteří by snad trochu ztráceli naději, sami sebe, smysl života... Nikdy v tom nejste sami.
Knížka, která nelze přečíst jinak než na jeden zátah. A na konci si uvědomíte tu v knize řečenou pravdu: "Desítky generací nositelek starobylého učení přežily nástup křesťanství, čarodějnické procesy raného novověku, řádění místních kněží i justice, výzkum esesáckého komanda, a nakonec je zlikviduje bolševik." Krev se ve mně vařila při čtení pasáže o tom, jak Švanc naložil se Surmenou a dětmi - a poté, co byly odhaleny motivy jeho jednání...
V jednoduchosti je krása. V téhle knížce je obsažena obrovská moudrost. Nezapomeňme být dětmi.
Velmi dobře jsem se bavila - a to byl zjevně účel. Vždy zlepší náladu.
Oblíbená knížka mého 7letého syna. Vtipná a poučná věc - děti si po přečtení možná některé "zlozvyky" předem rozmyslí.
Půvabná knížka, dcerka si asi nejvíc oblíbila pasáž "Jak se Anička otřepává z mouky". A taky nám doma z některých bot zmizely tkaničky. :) Autorka dětskému světu opravdu rozumí.
Svět snů je neprobádanou krajinou - o to poutavější je tato kniha. Ačkoli to není můj žánr, knihu jsem přečetla jedním dechem. A nevím, jak vy, ale já už během čtení začala kontrolovat členy své rodiny, jestli náhodou nespí v botách... :)
Vždycky, když jsem nemocná, vracím se k ní. :)
Zkouška z dějin pravěku bez Štorchovek - nemyslitelné! :)