Ithaka komentáře u knih

K edici Malá díla zaniklého nakladatelství Votobia mám nostalgický vztah, neb na knižní trh v devadesátých letech postupně dodávalo díla, která dřív běžně nebývala k mání, navíc za poměrně únosné ceny, takže byl člověk ochoten překousnout i méně povedený překlad. Dva rozhovory představují stárnoucího a již slepého Borgese pár let před smrtí nejenom jako spisovatele, ale také básníka. Především však jako člověka, kterému se ztrátou zraku zcela změnil způsob vnímání času. S častými odkazy na díla jeho oblíbených autorů je útlá knížka zároveň podnětným průvodcem po malé části jeho knihovny.

10 09.11.2021

Niterná, mateřská poezie, která mne zaujala již v Tíze vlny a přes níž jsem se tak nějak anachronicky dostala k básnířčině debutu. Díly knih se nečtou na přeskáčku, u básnických sbírek to však nevadí. Rezonují ve mě, všechna ta kuchyňská posezení v melancholii všedních dní vyhlížející s křehkou nadějí tušený zítřek.

My přece mezitím žehlíme, šijeme.
V kuchyni vonící po mandlích
se nahříváme u topení jako kočky,
zatímco knížky zapomenuté vedle sporáku
chytají po okrajích.
Básně tolikrát přeprané
připevňujeme do větru
smrkovými kramlíky.
Slova, po celé dny
poletují naším bytem.
Děti je dýchají a ráno z nich kašlou.

10 30.09.2021

Devadesátky pro mě byly magické z mnoha důvodů a jedním z nich byly knihy, které se prostřednictvím přátel nebo příbuzných ke mě dostávaly a já se jich nemohla nabažit. Bylinář Lesley Bremnessové mívala na nočním stolku moje teta a byl to jeden z nejlepších prázdninových objevů horkého krkonošského léta. Fascinoval mě přebal, fotografie i návodné recepty k tvoření či vaření z bylin. Držím se jich dodnes a už víc jak 15 let je mi tento bylinář věrným společníkem. Dávno jsem mu odpustila drobné nedostatky ztracené v překladu, jako na str. 103 zaslíbené Onopordum acanthium, kdy těmi zasvěcenými měli být čtenáři Medvídka Pů a nikoliv Skřítka Winnieho. Poprvé jsem se na jeho stránkách totiž setkala se jmény Johna Gerarda nebo Nicholase Culpepera, potěšila mě drobná zmínka o Gregoru Mendelovi, ale i přehled severoamerických importů bylin. Momentálně mé srdce plane pro zavinutku podvojnou (Monarda didyma), která se nikoliv plameně ohnivě, ale něžně nachově, snaží na našem záhonu nasytit čmeláky, včely i motýly a nás večer konejší svou milou bergamotovou vůní.

10 11.07.2021

Jako pravidelná čtenářka ĎaSu se musím přiznat, že pro tuhle jejich celkem nenápadnou edici mám velkou slabost. A pojí-li se milovaná edice se jménem oblíbeného autora, je pak radost dvojnásobná. Miloš Hlava je předním znalcem nejenom dějin archeologie a archeologických sbírek, ale především skvělým vypravěčem. Máte-li opravdový zájem o archeologii jako obor, nechte si filmy o Indianu Jonesovi na dlouhé zimní večery a čtěte o J. A. Jírovi!

"Jíra nebyl zdaleka jediný, kdo se na přelomu 19. a 20. století pohyboval v cihelnách a pískovnách v okolí Prahy. Byl ale patrně jediný, kdo výpravy za archeologickou kořistí podnikal pravidelně, vytrvale a systematicky. Když bylo po roce 1901 zřejmé, že své zálibě bude muset obětovat především volný čas (od července 1901 totiž pracoval v Zemském finančním ředitelství s pevně stanovenými úředními hodinami, byť jeho nadřízení mu příležitostně vycházeli vstříc), neváhal se přestěhovat z bytu ve vnitřní Praze do Dejvic, aby měl cihelny s nejbohatšími nálezy v tamějším okolí nablízku."

10 19.06.2021

Půvabná knížka, jejíž objev v Informačním centru v Krásné Lípě byl pro mne příjemným překvapením. Provázela mě při prázdninových cestách Lužickými horami, při výletě do Drážďan i Pirny, neb se díky malému formátu pohodlně vejde do kapsy sebemenšího batohu. Kniha je zajímavým vhledem do duše mladého básníka, který se pro svou první cestu za hranice Dánska rozhodl na základě jak osobní, tak i umělecké krize. Deníkové záznamy vedené reportážní formou dokumentují nejenom jeho momentální zájmy a postoje k životu, ale především se v nich zrcadlí kulturní život Evropy 19. století, jehož se rád účastnil. V textu je patrné nadšení z představení operních společností, znatelná je hluboká úcta k německým romantikům, není mu cizí ani politicko-satirická nadsázka. Nade vším ale stojí bukolické popisy krajiny (německé i české), kdy o té první prohlásil, že se stala jeho druhou domovinou: "Cesta z Míšně do Drážďan je osázena akáty a hrušněmi; na polích je zelí a brambory; je to neskutečná kuchyňská zahrada." Kniha je doplněna soudobými mědirytinami, opatřena průvodcem ilustracemi, precizními poznámkami a zasvěceným doslovem německého překladatele Ulricha Sonnenberga. Milou jest i překladatelská poznámka Jaroslava Holoubka. Všem, kteří se rádi toulají krajinou se starým kletrem na zádech, může být kniha milým společníkem na jejich cestě. Doporučuji též etnografům a studentům historie, neb se jedná o zajímavý pramenný materiál ke kulturním dějinám 19. století.

10 15.12.2020

Když váš rodný dům osaměle trčí mezi zelinářskou zahradou páně Čápovou a skleníky s orchidejemi firmy Stibralovy, navíc poblíž "zelené zahrady" Olšanských hřbitovů je jasné, že se vám botanika vryje tak hluboko pod kůži, že ji nepřehluší ani vaše humanitní vzdělání. Přesně to se stalo Františku Kubkovi. Očarován obrázky Karla Svolinského, Dvořákovou Květenou a Smržovými Dějinami květin pustil se s láskou do vlastního převyprávění biblických staro i novozákonních příběhů, čínských a japonských a mnoha dalších staropražských, jejichž původ už se dnes asi ani nepodaří dešifrovat, což jim neubírá na jejich kráse. Každý z příběhů je navíc uveden často velmi odvážnými kreslenými iniciálami Jiřího Wintera. Přibalte do batohu a vyrazte na cesty!

9 10.03.2023

O existenci překladu Borgesovi autobiografie jsem neměla ani potuchy, než mi ji při naší obvyklé knižní disputaci nabídl k přečtení přítel, který ji dostal darem. Blahoslaveny budiž knihovny přátel, kteří mají velkomyslného ducha! Nadchla mě už obálka Jakuba Trojáka, stejně jako grafická úprava knihy, potěšil překlad Mariany Machové. Autobiografie je poněkud atypicky tvořena především soupisem čtenářských zážitků a životních cest, které formovaly Borgesovu tvorbu. O tom, že se cítil být také básníkem jsem měla jen matné povědomí, překvapilo mě rovněž jeho rodinné zázemí a provázanost rodu s historií Argentiny, stejně jako slabost pro anglickou literaturu a obdiv k německému jazyku. Všechno nahlíženo s jemnou ironií, nadhledem a především pokorou muže, který přišel o zrak ve chvíli, kdy byl jmenován ředitelem Národní knihovny. A přiznám se, že více než to, co bylo řečeno, by mě zajímalo všechno, co zůstalo skryto a autorem záměrně utajeno. Proto mě na samém konci knihy potěšil odkaz na o dva roky starší monografii Anny Houskové Nekonečný Borges od stejného nakladatele. Těším se na ni, myslím, že knihy by se vzájemně mohly dobře doplňovat.

9 23.12.2021

Drobnou knížku mi přivezla kolegyně jako překvapení. Na rozdíl od ní mě fenomén sochařství ve veřejném prostoru již dlouhou dobu zajímá. Praktický formát knihy se vejde téměř kamkoliv a přiložená mapa nabízí dvě turistické trasy po Liberci a jednu procházkovou Žitavou. Obě města mám ráda od dětství, protože jsme tam v osmdesátých a devadesátých letech jezdili s rodiči a zvláště v případě Žitavy jsme se často velmi obtížně dostávali k informacím o objektech, které nás zajímaly. Proto oceňuji, že průvodce kromě jazyka českého obsahuje všechny informace také v angličtině, němčině a polštině. Nabízí vám milé tiché setkání s díly Štefana Nejeschleba, Josefa Klimeše, Slavoje Nejdla, Jana Solovjeva, Jiřího Seiferta, Miloše Košky, Miloslava Chlupáče, Karla Pešaty či Evy Kmentové. Zatímco liberecká část je zaměřena především na 60. až 80. léta 20. století, ta žitavská potěší tím, že se zabývá sochařstvím od gotiky po současnost. Můžete obdivovat pískovcové reliéfy i epitafy, kašny a portály i jednotlivé reliéfy. Skvělé je i upozornění na domovní plastiky berlínského výtvarníka Sergeje Alexandra Dotta ve čtvrti Mandauer Glanz. Více takových knih!

9 01.10.2021

Objevila jsem ji úplně náhodou díky blogu Centra pro studium raného novověku Masarykovy Univerzity v Brně. Stejně jako vydavatelství Books & Pipes Publishing, v jejichž edici Maturandum začátkem letošního roku vyšla a které mě příjemně překvapilo svou nabídkou. Monografie zaměřená na umělecký život ve dvou vrchnostenských městech 16. století nechává čtenáře nahlédnout pod pokličku podob mecenátu, měšťanské reprezentace a konfesních aspektů uměleckých děl vytvořených pro měšťany v sakrálním i profánním prostoru. Zaujal mě především způsob výzkumu renesančního umění ve spojitosti s reformací, což je tradiční přístup v německých zemích, u nás příliš nevyužívaný. Skvělá je práce autorky s dochovanými písemnými prameny. Dalším překvapením pak bylo sdělení o existenci Bočkovy sbírky v Moravském zemském archivu v Brně. Potěšil také odkaz na práci Petra Hlaváčka věnované náboženské pluralitě v severozápadních Čechách v předbělohorské době. Příjemným překvapením pak bylo zjištění, že velkou část obrazové dokumentace pořídila sama autorka. Inspirativní, doporučuji!

9 09.09.2021

První, co mě před lety zaujalo na hřbetě knihy zastrčené v poličce nakladatelství Mervart na veletrhu Svět knihy, byla karmínově červená rámující bílý nápis Pohřební výbavička. Hned jak jsem jí vylovila z regálu, vyděsila mě krev na přední stránce, která jak se ukázalo, byla nakladatelova, neb se při manipulaci řízl o papír. Nefalšovaná duchařina par excellence! Otevřela jsem zcela náhodně a vybafli na mě Spící andělé. Okamžitě jsem se mi vybavila scéna z Amenábarova filmu Los otros, při čtení dalších povídek se mi mihlo před očima del Torrovo El espinazo del diablo. Neodolala jsem. Teď se k ní příležitostně vracím, protože je skvělá. Nejenom do horkých letních nocí, kdy si přejete, aby vám alespoň chvíli běhal mráz po zádech.

9 11.06.2021

Prostota, pokora, něha a (odevz)danost. S tou poslední jsem při čtení sama v sobě mírně bojovala. Připomněla mi železnobrodská nedělní rána s babičkou v kostele, kdy faráři jsem chtěla věřit vše a stejně tak i ostatním, ale nedokázala jsem to. Už tenkrát jsem byla zkažená, četbou Andrejeva a poslechem Brassense. Ale vykládejte to babičce, zvláště, když ani není vaše vlastní a má srdce na dlani. Verše mě vrátily do těch let zpět k vlastním pochybnostem. Děkuji.

9 27.05.2021

V teplickém antikvariátě U Kostela (ano, toho červeného) jsem se smála tak, až se antikvář zvedl ze židle a ptal se, co je to za humbuk. Půvabnou literární koláž Bohumila Hrabala s černobílými fotografiemi Miroslava Peterky sestavenou z bezděčného humoru prvorepublikových vyšetřovacích soudních spisů, pasáží Pražských tajností od Popelky Biliánové a přeslechnutých rozhovorů totiž neznal, ač jí do regálu musel vložit sám. Chvíli se zdráhal mi jí prodat, možná jen naoko a pak řekl, že si sežene jinou, jen pro sebe. Ona je totiž skutečně půvabná. Náš děda z ní s oblibou citoval a protože kniha není stránkovaná, tak jen pravím, že jsou to ty odstavce vedle fotografie KOLEJ U DOMINIKÁNŮ.

9 18.03.2021

Mám ráda knihkupectví na pražském Hlavním nádraží, neb je to příjemná duševní osvěžovna při cestě ze severu na jih. Navíc v jeho přízemí se nachází nadstandardně dobře zásobený oddíl s poezií. Hledajíc čtivo na cestu do Brna, objevila jsem Lístky. Úžasný dokument doby, kdy neexistovaly počítače a myšlenky cizí i vlastní se ručně vpisovaly na kartotéční lístky. Přestože lístky Bohumily Grögerové nebyly určeny k publikaci, tvoří díky výběru svébytný soubor, nabízející s každým heslem další dveře, které můžete, ale nemusíte otevřít. Podnětný experiment!

9 18.03.2021

Počátek devadesátých let a samá změna. Z mé nejlepší kamarádky knihovnice se stává knihkupkyně a já vůbec nemusím přemýšlet, kam zajít po škole na celé odpoledne relaxovat. Navíc nás pojí společná vášeň pro vyprávění si nejenom vlastních snů, takže je nasnadě, že další, za co utratíte peníze z brigády, budou právě dorazivší Divišovy záznamy snů z let 1905 - 1987. Protože do té doby jediné čtivo tohoto typu byl babiččin stařičký snář a obdobný spis Artemidóra z Efesu, byly pro mne Divišovy zápisky vstupní branou do snění 20. století, se všemi reflexemi pro něj tzv. strašlivé doby. V poznámce autora potěšily odkazy na snění K. J. Erbena, Jakuba Demla, biblické sny či snění Adrienne von Speyer. V knize najdete sny dětí a o dětech, sny z pohyblivého kamene, sny erotické, literární, o Vladimíru Holanovi,sny vazebné i psychotické, gigantomachické i labyrintické, vizionářské, okupační, emigrantské, sny persekuční, agresivní, exekuční, s touhou po světě i steskem po domově. Sny o Praze i o Ústí nad Labem. Psány jazykem hutným, krevnatým, jitřícím obrazotvornost. Nakonec možná i vy začnete uléhat se zápisníkem a tužkou na nočním stolku, protože nikdy nevíte, k čemu vás nakonec inspirují.

9 05.03.2021

Mrzí mě, že jsem neviděla výstavu, katalog ke mě doputoval až po jejím skončení jako překvapení z Havlíčkova Brodu. Díky dvěma milým dámám - paní Annick Auzimour z Francie, která darovala rané kresby Bohuslava Reynka a paní Evě Librové, která opatrovala výtvarné dílo svého strýce - mohla vzniknout nejenom výstava, ale i menší katalog dokumentující vnitřní svět tehdejších chlapců v době jejich návštěv jihlavské reálky. Souhlasím se sdělením Jiřího Šerých, které mírně parafrázuji: "Přestože díla obou byla dlouho ponořena do nuceného mlčení, je v nich paradoxně stále co nového objevovat."

9 14.02.2021

Objeveno v ústeckém antikvariátě na Bělehradské a obratem zakoupeno. Skvělé nejen na cestu vlakem do Prahy, ale i z Prahy. Ostatně, parádní kdykoliv a kdekoliv:

"Ve snu mám několik oblíbených autorů, kteří ve skutečnosti neexistují."
"Básníci, kteří se vypsali, byli pouze tužkami."
"Ani slovníky nesmíme brát doslova."

9 19.01.2021

Prázdninový úlovek přivezl muž odněkud z cest pro naši dvouletou treperendu, kterou knížka chytla tak, že jsme jí četli a čteme stále dokola. Krásné ilustrace, poučný příběh - to, že je jednou z mnoha neznamená, že nemůže být svá. A to Líza rozhodně je! Vhodná podle mě i pro mladší děti. Dobře se na ní učí zvuky zvířátek, barvy a nám šlo podle ní pěkně i znakování.

9 09.01.2021

Knížka, která klame tělem, respektive přebalem. Přiznám se, že žena v červeném slamáčku hledící směrem k Eiffelově věži na přebalu knihy, mi přijde být zbytečným klišé českého nakladatele. Francouzský originál má přebal mnohem nápaditější. V knihovně mě naštěstí nalákal hřbet knihy a samotný název. Žena s červeným zápisníkem. Ta rozhodně musí mít nějaké tajemství a možná bude i pikantní! A navíc titulním hrdinou je bohémský knihkupec. Kniha se čte sama, je sice předvídatelná, ale to vůbec nevadí. Doporučuji jako milou odpolední či večerní jednohubku a je úplně jedno, zda v létě na plovárnu nebo v zimě do deky a k čaji. Máte-li rádi Paříž, nekomplikované a přesto sofistikované čtení, film Amélie z Montmartru a příjemný nadhled nad stavem současného světa a rodinných vztahů, mohla by se vám kniha líbit. Jednu hvězdu ubírám za absenci přímé řeči, která ze začátku čtení mírně komplikuje. Ostatní uděluji za hezký příběh, sympatické hrdiny, netradiční prostředí, deníkové zápisy a zajímavou odpověď na obligátní otázku: "Víte, co jste dělali 11. září 2001?"

9 03.01.2021

Padne-li v Karlíně noc a na ženu obdařenou mnoha talenty tíseň, nezačne se modlit, jak by se dle názvu knihy dalo očekávat, ale vezme do ruky první knihu ležící na nočním stolku a tužkou vepíše do ní báseň, která se stane základním kamenem její básnické prvotiny. Můžete tak naslouchat jejím (ne)vědomým odhalením umně zakonzervovaným do černých liter a surrealistických koláží.

Neštěstí nechodí nikam
sedí doma za ústředním
topením a nahřívá si uši
téměř osleplé hrůzou nad
tím jak je svoláme k Činu

8 13.03.2021

Možná je to tím, že už mi dávno bylo "náct" a za chvíli mi nebude ani těch "cet", že babička byla dámská krejčová a máma na nás šila doma. Ines de la Fressange psala knihu ve věku, ke kterému se pomalu, ale jistě blížím a tak mi spousta jejích doporučení přišla skvělá. Nikam už nepospíchá, má nadhled, umí si vystřelit sama ze sebe a drží se zlaté rady, že méně znamená více. Navíc respektuje základní pravidla formulovaná Coco Chanel, neváhá je však vtipně modifikovat. Moc se mi líbily její tipy na místa, která turisté při cestě po Paříži zákonitě minou, stejně jako odkazy na malá zapadlá muzea či knihkupectví. A vůbec mi nevadí, že nejsem frankofonní. Inspirovat váš styl totiž může cokoliv, třeba starý obraz nebo decentně řešený interiér, stačí se jen dobře dívat. V knize je nespočet dobrých tipů na místa, které se dají navštívit třeba i jen virtuálně. Aneb jak pravil klasik: "Móda je to, co kupujete. Styl je to, co s ní uděláte."

8 12.03.2021