immortal-party komentáře u knih
veronique: kniha by neměla své kouzlo bez "zvrhlých praktik"! dle mého názoru autor velmi precizně manipuloval se čtenářem prostřednictvím psychologie. skutečně se domnívám, že do takové situace se může dostat téměř každý pár. jistě, možná bez těch zvrhlých praktik. i když do ložnice svých přátel nevidíme, pokud nás tam nechtějí mít zrovna jako pozorovatele.
byla jsem nadšená. a jak!
zopakovala bych právě proto formuli, která byla vyřčena ve filmu - "...taková láska nemůže být oplzlá".
byla jsem překvapena. netušila jsem jaký poklad se ukrývá vevnitř! rozhodně si troufám říct, že je to lepší četba než kolovrátkové postkatastrofické knihy.
kdybych měla Caveovo dílo asociovat na barvu byla by to černo-žlutá.
mrzelo mě, že povahy a charakteristické rysy tří hlavních postav (matky, syna a otce) nebyly sofistikovanější. nicméně tak nějak jsem se ztotožňovala s postavou matky, která si nepřála, aby ji syn oslovoval "mami".
pěkné.
u druhé povídky - Yacaré - mi dojem zkazila jakási nesmyslná kolerace toho divocha mimo své přirozené prostředí.
je zde užito mnoho odborných a lékařských pojmů, což laika většinou nepustí ani k druhé větě. jsem vděčná této publikaci za objasnění panektomie.
BRAVO! tak dlouho jsem hledala knihu, která by tak opravdově vykreslovala sexuální choutky.
mám ráda knihy, kdy hlavní postava vyniká něčím specifickým čeho si obvykle druzí nevšímají. Jean-Baptiste Grenouille je tímto příkladem.
v určitých chvílích jsem si přála vnímat svět čichem, avšak to mě omrzelo ve chvíli, kdy se nademnou skláněl v městské hromadné dopravě ajťák ve flanelové košili. čím jsou specifické tyto osoby víme. a když ne, přijde na to náš nos.
vyvrcholení bylo téměř jako to opravdové vyvrcholení.
film jsem si dovolila označit za "jeden z mála, který je udělán podle knihy" až na nevoňavý detail - hlavního hrdinu. ten hubený mladíček mi tam prostě neseděl, představovala jsem si ošklivějšího muže. to bylo "to", co mi vadilo už od začátku.
nechci se opakovat, ale nejlepší fejeton je V obklíčení manažerů. autor je velmi často inspirován svojí ženou od čeho bych v budoucnu lehce upustila, ač v některých případech je to právě vtipné tím, že něco podobného "žijeme sami". jsem ráda, že jsem byla na autogramiádě s netradičním křestem v podobě slizu. nesmím ještě zapomenout na kresby Optika, který je v tomto "prostě dobrej".
Líbivé čtení, které asi uvítá spíše ženské pohlaví. Avšak nejedná se o červenou knihovnu! Leckterý muž by zde mohl pochopit proč si některé ženy potrpí na luxusní interiérové zařízení v domácnosti.
Neočekávaný konec mi nahnal vteřinový třes rukou.
Působivý komiks, velmi mě nadchlo i filmové zpracování, které si nic nepřikrášlovalo.