Ikkju komentáře u knih

Zvláštní, jak se o historii vědělo od určité doby víc a víc, od vkládání pěstních klínů pod krovní trám proti bleskům až po pochopení, že jde o primitivní nástroj z určitého období.

Na druhou stranu ani "lidová moudrost" od dřevních dob nezaostávala, v autorovo době by například menhiry s potvrzeným původem šly spočítat na prstech ruky, dnes už se přesně "ví", k čemu sloužily, od romantických teorií o keltském telegrafu po různé, často protichůdné a někdy až šílené teorie o různých energiích.

Zajímavé čtení, pár míst jsem znal i ze svých návštěv podřipského pivovaru, pokud má člověk štěstí a narazí na správného místňáka, dozví se, že místní databáze hrobů praotce Čecha od doby vydání vůbec nezahálela...

Děda se narodil ve smíšené rodině v Sudetech v roce 39, jmenoval se Adolf. S prarodiči se jeho matka rozloučila záhy při jedné názorové výměně, dítě stačila při útěku vytáhnout oknem. Po prababičce zůstaly jenom hlášky o dláždění silnic lebkami Čechů.

Po dědovi, úžasném, pracovitém a spravedlivém pánovi, zůstal kufr knih, jejich výběr a pár věnování skládá z útržků zvláštní obraz jeho života. První knihy byly psané švabachem, hry pro malé spartánské němčourky, s ostrými ilustracemi. Následoval krátký oddech - vázaný ročník 47 časopisu Junák. Když mu bylo 12, vstoupil pro změnu do pionýra, a na uvítanou dostal knihu o boji hrdinných partizánů s fašisty se skřivenými tvářemi, "milému Adíkovi" ji jistě vybírali s velkou láskou, nejspíš dle ilustrací.

Mladá srdce už pomaličku připravují pionýra na vstup do života, je potřeba si udělat přehled, a zvolna začít s výběrem povolání. Traktoristka plašící na mezích spící ptáčky, ve volném pokračování meze rovnou rozorávající, nechávajíc za sebou scelený kaleidoskop políček lidí, kteří se o ně dříve starali, a kteří jistě byli plni nehezkých vlastností. Pilot práškovacího letadla, či soustružníček v begovce, kterého srdce tluče v rytmu tažení ocelové špóny. Ti všichni se realizují povznášející prací, nechávajíc za sebou šeď až čerň lidí, kteří se takto nedokáží povznést, zatížení snad soukromým vlastnictvím, či přirozeně nedobrou povahou.

Naštěstí nad vším bdí soudruh prezident, vlast a strana, a kdyby ani to nestačilo, tak přichází člověk. Ale ne člověk obyčejný, ale ten opravdový, jedinečný a jediný: soudruh Stalin.

Nad básničkami jsem se usmíval, jak jsou blbé, ale někde vzadu na páteři mě lechtal hodně divný pocit..

Rozesmál mě dovětek, že hradlové pole z tisíců lidí by bylo pomalé, umím si představit dost geeků, kteří by se k podobné akci nechalo překecat.

Působilo na mě hodně jinak, zvláštně, snad jako čirý vzduch vanoucí pod blankytně modrou oblohou nad rozlehlými pláněmi Číny, indiferentní k lidskému štěstí i utrpení, které se zdá skoro nekonečné, ale po jedné dvou generací z něj zůstává jen záznam v paměti, historie.

Četl se smýšenými pocity (mírně se přibližovalo maglajzu v hlavě Střelky ), konečný verdikt: celkem dobré, neotřelé. Díky podivné synchronicitě jsem pár minut po přečtení objevil genezi vzniku elfů, sedělo to jako prdel na hrnec!

Přečteno za jeden večer, prohlížení obrázků je pro mlaďáska na hodně večerů.

Překlad je místy toporný, zasekl jsem se na místě, kde se plameny rozzuřily, zaregistroval jsem i pár překlepů. Tyhle věci obvykle neřeším, ale u těch pár vět které v knize jsou je to trošku bída.

Příběh celkem dospělácký, závodní letadlo po vážném zdravotním problému zvolní a snaží se najít nějakou novou životní náplň, hrdinné nasazení může být bez ohledu na aktuální schopnosti risk pro hrdinu i pro letadla okolo.

V první větě osedlá parta H2O bičíkovce, trepku a nálevníka, a podobně šílená jízda se prožene téměř sty stranami jako nic. Kombinace Rychlých šípů s Vilémem z Baskervillu, lehce napsané, nápady autor nešetří, i když chvíli mi přišlo, že to má tak řemeslně zmáknuté, až si dovolil to lehce odfláknout.

Vysvětlivky k textu jsou hodně vtipné, u sousloví "dostat čočku" si nejspíš už pokaždé vybavím stančíkovu variantu starozákonního příběhu sporu o prvorozenectví.

Příjemné čtení na jeden večer, jdu shánět první díl.

Četl s vědomím, že jde o nadsázku, užíval si příběh i literární odkazy (Mipam, Třetí oko, Milarepa), od strany 144 (Třetí ucho) jako by i mě autor přeřízl uzdičku jazyka, směs sotva postřehnutelného humoru a parádní pojetí tématu, jízda. Tenhle "skok na vyšší level" jsem do konce knihy pocítil ještě několikrát, mléko kovové bohyně, šílený klášter, kutenův yetti fatale, a spoustu dalších momentů. Nádhera.

Jednoduché konstrukce ze starých tesláckých součástek. Rád bych zkusil tichý odposlech, šikovný přijímač, který místo rádiových vln používá jemné změny magnetického pole. Dřevní konstrukce je i krystalka, jednoduché rádio (se složitou anténou, jak se člověk dočte, hned jak zjistí, že mu ty tři spájené součástky samy o sobě moc hrát nebudou), součástky z popisu bych měl mít, jediné co musím někde sehnat je germaniová dioda.

Kniha je psaná hodně přátelsky, vysvětlení principů je umístěno v popisu, jednodušší konstrukce jde tvořit bez nutnosti tišťáků, nějaká teorie je na konci knihy.

Knížku jsem si vzal sebou pod širák do lesíka za domem. Jednoduchý přístřešek z maskáčové plachty mě kryl před mrholením a průvanem z jedné strany, z druhé strany stála v mechu pětilitrová plechovka Svijan s děrovaným dnem naplněná hořícími větvemi, které se vahou samy přikládaly - improvizovaná kamna. Knížku jsem držel ve vojenských pletených rukavicích (levné a pevné), a přes klín mi ležel čerstvě vyrobený dubový prak uříznutý krátkou zlodějkou vloženou do batohu po vzoru zákrční mačety. Před prakem se třásly všechny pařezy v okruhu třiceti metrů, udržoval jsem je v pozoru ocelovými kuličkami ráže 8 mm. Štěknutí gum, zvuk lámaných větviček v cestě a duté ťuknutí ohlašovalo zásah!

O pár metrů dál v březovém křoví odpočívala věrná babeta. Když jsem jí cestou domů tlačil osamělou roklí, odolal jsem chuti připevnit jí na světlo na zemi se válející zvířecí lebku. S dostatečným kanistrem by mi mohla dělat věrného společníka v případném postapo světě, její masívní cívky by asi nerozhodilo ani silné EMP, malá spotřeba a velká prostupnost (s vahou kolem 50 kil se dá přenést i několik desítek metrů v ruce) z ní dělá ideální dopravní prostředek na krátké vzdálenosti, i když pravda, elegance dopravních prostředků z šíleného Maxe nedosahuje.

Knížka mi sedla do nálady, po delší době jsem chytl tempo čtení, navíc je nepříliš náročná, při čtení jsem zvládal dělat i různé hovadiny..

Tablet je vybitý, tak jdu hledat v papíru. Paráda, minirecepty! Ale v knížečce není recept na bramborajdu, mě klepne :o.

No nic, žena trpělivě nadiktuje recept, píšu si do notýsku mezi návody na naprogramování vlastní kamery, výrobu středověkého inkoustu a návodu na třaskavé kuličky...

Příběhy ementálských pralidí, kteří si postupně přicházejí na objevy věcí i činností, například vynález harfy díky brnkání tětiv luků.

Vtipné čtení po depresívních Broučcích přerušuji jenom občasným"hají!", nebo tématickým láteřením: "do psí ďoury, ale už!"

Na soutok Labe s "divokou" Vltavou (o pár metrů dál se do Labe ještě vlévá plavební kanál - fotka na obálce) se dá dobře dojít od podzimu do jara, kdy ještě rostliny nedosahují do pasu, přes léto je na špičku divokého poloostrova - Úporu přístup jen z řeky.

Jedinkrát jsme se pokusili o pozdní expedici po souši, někdy začátkem června, rozjeté babety po pár desítkách metrů začaly ztrácet dech, rozpálené motory tiše vaporizovaly směs kopřiv a trav, za šlapkami se táhly metry svízele; bez kosy to prostě dál nešlo.

Kniha o kraji mého srdce, při jejím přidávání do DK jsem navíc zjistil, že bych si docela rád přečetl i nějakou další knihu autora.

Zkoušel jsem učebnice pro střední školy, něco načteného už mám, ale je vtipné, že spoustu otázek, které jsem k tématu měl, mi nakonec odpověděla knížka pro zvídavé kluky.

Snad každý zná básničku, že cívka je jako dívka, ale co to znamená mi pořádně nedokázal vysvětlit ani elektrikáři s maturitou; potvrdilo se i moje podezření, že účinný proud je čtverec plochy proudu, s tímhle dotazem mě praktici vyprovodili tak rychle, že jsem předběhl i integrál, který jsem použil jako synonimum plochy; krásně rozkreslené schema schodišťových vypínačů by snad stačilo i kolegovi, který s dotazem na ně zavařil dva vysokoškolské absolventy oboru.

Schémátek v knize moc není, ale umím si představit, že bych podle ní sestavil třeba zkoušečku tranzistorů.

Interaktivní leporelo pro prcka, když po stopadesáté reprodukuji vrabčáka, budníčka a sýkorku, napadá mě, že bych si je měl venku naposlouchat. Holuba dávám, prasátko je náročné na hlasivky. Nicméně není to takové utrpení, jako vymýšlet zvuky u knížek, ve kterých jsou žirafy, lachtani, tučňáci a lišky.

V "přehrávači" občas dochází baterky :o

Rok 2015: do několika let by mohla fungovat většina domácností na vodík. 2018: do dvou let by mohla v ČR vzniknout první stanice pro auta na vodík.. Aktuálně jediný palivový článek, který jde v ČR sehnat je dětské autíčko od konráda.

Otevřu Arendáše z roku 1978, a narazím na popis palivových článků včetně jejich provozu, účinnosti a nevýhod.

Na konspirace moc nevěřím, ale tahle technologie nevypadá, že by se v blízké budoucnosti někam pohnula.

Jinak kniha kupovidu není až tak neaktuální, olovo nebo ni-cd se používá stále. Jednoduchá schémátka se na bastlení do garáže víc než hodí. Klasické čtení..

Kniha jde v tématu tranzistorů neskutečně do hloubky, řeší podrobně vlastnosti součástek i jejich návaznosti - vlastní obvody. Dojde i na logické funkce, jedna kapitola dokonce vysvětluje dnes už snad trochu zastaralou diodami realizovanou logiku - DTL.

Trochu se to pokouším pochopit, ale nejsem si jistý, jestli to už není daleko nad moje síly a vlastně i potřeby. Trochu nevhodné je asi podobnou literaturu používat jako relax v úmoru běžného života, že jsem to trochu přepálil mi došlo ve chvíli, kdy jsem na radiožurnálu zaslechl známý citát z bible - vaše řeč budiž ano ano, ne ne. Co tím autor výroku myslel netuším, ale nevěřím, že by chtěl přeměnit člověka na logickou jednotku s binárním výstupem. Jsem rád, že žiji ve světě, kde podobné věci zůstávají doménou věcí jako je senzor hladiny vody v sudu, absence poesie a fantazie je v jejich případě víc než na místě..

Děkuju, OK5NW!

Vysvětloval jsem v hospodě kamarádovi svojí koncepci nesprávných předpokladů pro posouzení různých jevů z historie na experimentu z knihy: při sklízení obilí historickými nástroji se na nejvyšším místě ocitly samozřejmě železné nástroje, pod nimi bronzové, nicméně srpy z pazourku nezaujaly místo nejméně efektivních pomocníků, ale hrdě obsadily pozice mezi železem a bronzem! Pokud člověk vychází z toho, že vývoj efektivity technologií je lineární, nesou v sobě závěry chybu už od začátku.

Autora, o kterém samozřejmě téměř nic nevím (není nad to ovládat umění hovořit o věcech, o kterých člověk ví kulové) jsem kamarádovi představil jako trochu kontroverzní postavu skeptika, který tvořil opozici k tématům v době, kdy představovaly jen křehký endemit, už jenom z hlediska rozmanitosti jistě hodný ochrany. Nicméně i z nesmělého endemitu se za změny podmínek může stát bující plevel dusící květiny zdravého rozumu, tak i mě nepřijde špatné čerpat informace a argumenty, které by tyto dle mého čím dál vzácnější byliny chránily před náletem životaschopnějších semen.

Pravda, experimenty s historickými technologiemi nemají takovou záři jako pecky "kolize světů", "ztracené roky z kalendáře " či "pyramidy úplně všude", ale aspoň pro sebe si zachovám dobrý pocit, že třeba o žetí obilí jsem si udělal představu z víceméně poctivých pokusů dobrovolníků, kteří ho vyzkoušeli na vlastní kůži.

Těším se i na pokusy s tavením kovů, snad v tomhle životě ještě zvládnu pokus s vlastní vlčí pecí. Fotografie z knihy však svým oponentům ukazovat nebudu, běžko by se mi vysvětlovalo, že snad nemá větší význam, že experimentátoři týdenní dřinu rvaní měchů nahradili malým olejovým kompresůrkem..

Knihu jsem koupil tchánovi k narozkám, před blahopřáním ji stihl i z větší části přečíst. Informace z knihy jako například kufříkovou bombu s podkritickým množstvím štěpného materiálu používám na pokusy o přerušení či zastavení frontálního útoku tchánovo téměř nezastavitelného monologu, ve kterém figurují šílené obrazy jako rudoarmějci na pancíři tanků primárně určení ke snížení součinitele tření při nárazu projektilu apod. V rukávu mám i jiné zdroje, hod Tuchačevským mírně zeslabuje Stalinovo běsnění, nicméně v tématu jsem stále spíše přihlížející uklízeč než rovnocenný sparinkpartner.

Autentičnost informací z knihy posoudit nedokážu, měl jsem i záblesky černého svědomí, když jsem z úst tchána zaslechl informace z knihy mezi citáty renomovaných historiků jako jak G. Knopp ..

Jediná kniha od autora kterou jsem četl, a musím uznat že je to vtipné. Jen si musím dát pozor, abych při debatách nepoužíval reálie z knihy, nemám poslední tušení, jestli věci uvedené v knize mají něco společného se skutečností.