hopla komentáře u knih

Děj není zasazen do neurčité doby ani místa a přesto by být mohl. Vše se odehrává krátce po válce (2.sv.), v přeosídlovaném pohraničí, za onoho budování čehosi, co mělo být ukončením všeho utrpení a stalo se naopak zatěžkávací životní zkouškou jedněch a dobou mlčenlivé poslušnosti a otupělé smířlivosti druhých. To však není v tomto románu podstatné. Politika a společenské proměny jsou jen v pozadí, na jednání postav mají vliv až druhotný. Leitmotivem je tu konfrontace názorů na to, co má v životě smysl a úvahy nad tím, zda lze a má smysl hledat možnosti, jak svůj osud změnit. Proto je tato kniha čtenářsky přitažlivá i dnes. Kdo by se někdy v životě nezamyslel nad tím, proč vlastně žije a co je to ono štěstí...

4 26.10.2014

Opět poctivě a poutavě připravená publikace. Chtěl jsem ji jen prolistovat a nakonec jsem nad ní strávil celý den. Zase bylo co objevovat. Těším se už do terénu.

25.10.2014

Knihu jsem objevil čistě náhodou, ani o titulu, ani o autorovi jsem předtím nic nevěděl. O to silnější účinek na mne měla. Sugestivně melancholické líčení událostí, zdánlivě se odehrávajících v pouhých sedmi dnech. Autor nás však klidným, vyrovnaným, až metodickým způsobem provází nejen okolnostmi úmrtí jeho ženy, ale i úvahami nad svým vztahem k ní a její rodině, vzpomínkami na zážitky osobní i v souvislostech se společností, v níž žil. Žádná sebelítost, jen smířlivost s osudem a rozjímání nad minulostí a lidskou povahou. Děkuji, rád jsem Vás poznal...

4 24.10.2014

Osvědčená dvojice autorů opět představuje zajímavé kriminální případy, tentokrát z pohledu motivace pachatelů. (Kapitoly: Svědomí - Pomluva - Žarlivost - Anonym - Kšeftaři - Nuda) Nevtíravé komentáře a drobné kritické poznámky na adresu tehdejší společnosti. I po letech zajímavé čtení.

23.10.2014

Před lety jsem zaznamenal diskusi kolem dvou pamětních desek - jedna byla odstraněna, druhá se objevila. Památka na oběť vraždy zmizela a její pachatel dostal pamětní desku místo ní (stačí si dát vyhledat jména Rudolf Šmatlava a Vladivoj Tomek). Tato kniha k tomu má co říci. Rok jejího vydání i autoři ve mně nevzbuzují dojem, že šlo tehdy o komunistickou propagandu. Smutný příběh, podivná doba - i ta dnešní...

2 21.10.2014

V tomto příběhu nejde ani tolik o děj, jako o syrově autentické vykreslení atmosféry místa, vztahů i doby. Však se v doslovu, který je významnou součástí knihy, dozvíme (pokud nám to ještě nedošlo :-), že se jedná o metaforu kapitalistického drancování anebo, že "Dům z hlíny je v podstatě meditací nad tím, jak chudí lidé hledají lásku i smysl života ve zkaženém světě, kde bohatí ztratili veškeré morální zábrany."
O tom, že byl Woody socialista a možná utopický a že znal život chudých lidí a měl pro ně pochopení, se nedá pochybovat, byť se s jeho pohledem na svět asi každý neztotožní. Ale třeba šlo o proroka... Že se současné politické systémy vyčerpaly a změny budou nutné, je dost pravděpodobné.
Knihu jsem si vybral k četbě, protože jsem kdysi viděl film podle jeho autobiografie Cesta ke slávě.
Autorův styl psaní se mi líbil. Škoda, že se Woody nepustil do rozsáhlejšího díla.
Polemizoval bych jen s tím, že Dům z hlíny je román (jak říká tetička Wiki: "nutnou vlastností románu je, že rozvíjí příběh několika směry..."). Spíš jde asi o novelu.

1 17.10.2014

Popisované případy jsou jedny z těch nejznámějších, a tak je dobře dozvědět se skutečné okolnosti a nezůstat u novinových článků, které nejsou vždy objektivní. Máme tak možnost pokusit se nahlédnout do duše pachatelů, kteří často sami nevědí, proč páchali takové hrůznosti anebo hůř - i při rekonstrukci si dokáží znovu své "dílo" s rozkoší vychutnávat. Prakticky všechny takové případy, kdy se člověk nechá ovládnout svými pudovými atavismy a páchá těžké zločiny, jsou tu posuzovány z hlediska příčetnosti a o potrestání pak rozhoduje znalecký posudek psychiatra. Že navrhovaná "ochranná léčba" pak nemusí být vůbec účinná a nikoho nechrání, není ojedinělým názorem. Není divu, že se proto v knize často objevuje narážka na dnešní stav, kdy u nás neexistuje trest smrti. Např. na str. 129: "...15.2.1980 oznámil předseda senátu rozsudek: Trest smrti! Verdikt se nijak nevymykal z tehdejšího přísného posuzování podobných zločinů. Doba ještě nebyla změkčilá jako za našich časů, kdy pseudohumanisté vnucují společnosti, aby na vrahy a další přestupníky zákona hleděla jako na chudáky zasluhující místo trestu ohled a pomocnou ruku."
Knihu jsem přečetl ve dnech, kdy jsme se s hrůzou dozvěděli o činu šílené ženy, která ve škole ve Žďáru nad Sázavou ubodala studenta a další tři lidi zranila. Co dodat...? :-(

6 17.10.2014

Tehdejší populární publicisté nás provázejí ukázkovými kriminálními případy z jednotlivých oborů té doby (Kasař - Kapsář - Přepadení - Automobilová nehoda - Rozkrádači - Potrat - Bytaři - Podvodníci - Pašeráci - Maniaci - Vrah). Spousta dobových zajímavostí, obrazové přílohy, prakticky bez politiky. Zajímavé čtení i v dnešní době.

1 14.10.2014

Spíš, než slibované příběhy zločinů, je to příběh osobní. Když mi však došlo, že podtitul je evidentně jen komerční tah vydavatele, se zájmem jsem se začetl do vyprávění vzácného člověka, který obdivuhodně dokázal vzdorovat marasmu doby. Smutné svědectví o prohnilosti systému, ve kterém žijeme...

2 13.10.2014

Ačkoliv jsem vždy vyhledával knihy M. Urbana pro jejich tajemnou atmosféru a bizarní příběhy, nepřekvapil mne autor románem úplně jiného žánru (měl jsem to snazší o to, že jsem následující román Přišla z moře už měl za sebou...). Barvitý a až autentický popis osudů nejen ústřední postavy, ale i rodiny, rodinné firmy a taky celé společnosti od časů vznikající republiky až po chmurnou vizi časů poválečných si mne získal. Mnoho reálií z pražského prostředí. Oceňuji i netradiční pohled na otázky okolností vzniku ČSR a vztahy mezi národy.

05.10.2014

Pochmurné čtení. Jako bych sledoval plynout mohutnou špinavou ničící řeku. Brutální obsah, proložený poetickými pasážemi. Účinné. Komunismus je svinstvo - v každé době a v každé zemi.

2 26.09.2014

Přečetl jsem všechny Urbanovy romány od Sedmikostelí po Boletus Arcanus a u žádného jsem nezažil takové zklamání. Jestli to měla být "odpověď současným krimirománům, které neznají míru v počtu mrtvol," jak je nám předkládáno na přebalu knihy, pak to byl zřejmě pokus o úspěch v krimi žánru. Spíš mám ale z výsledku dojem, že autor zraje pro psaní seriálových scénářů. Snad se mýlím...
(výstižné komentáře: jethro.tull - Dudek - Sparkling)

24.09.2014

Když jsem knihu četl před třiceti roky poprvé, vnímal jsem děj jako apokalyptickou sci-fi, při jejíž četbě sice mrazilo, ale člověk se mohl uklidňovat, že je to jen smyšlenka a že civilizace má jistě dost řešení, aby podobnému vývoji zabránila. Dnes už si tím tak jist nejsem...
Pozn. k českému vydání: Jedná se vlastně o dva romány vydané jako jeden titul (Uår. Aftenlandet, 1974 a Uår. Sweetwater, 1976).

7 23.09.2014

Knížka plná člověčiny. Vtipný, čtivý styl, bez sentimentu a sebelítosti. Spousta dobových fotografií. Upřímné vyprávění s barvitým popisem mnoha dobových polozapomenutých detailů. Jasně vyjádřené názory, které se nemusí líbit každému. Přestože autor v sobě nezapře chlapské vidění světa a jeho klukovské historky tak zřejmě docení spíš mužská část čtenářstva, věřím, že knížka potěší i čtenářky - třeba i tím, jak se autor vyznává ze svých lásek a jak pokorně vzpomíná na osoby, které pro něj v životě měly význam.

1 21.09.2014