honajz komentáře u knih

Přišlo mi, že k hlavní myšlence se to prokousává strašně těžko a nezáživně. Vyprávění v Moskvě na klinice, "realita" západního světa, to vše mi šlo stále víc proti mysli.

01.03.2012

Nějak mi ten styl Forsythova psaní nesedne. Ne že by nepsal zajímavě, že si člověk dokáže situace představit do všech detailů. Co se popisů a detailů týče, je skvělý. Ale tak nějak těm knihám chybí větší drajv, nějaký příběh, důvody, proč fandit postavám. Prostě chladný a dokonalý popis, ale tak nějak beze stopy vcítění.

25.02.2012

U Forsytha obecně mám problém s jeho popisností. Témata jsou skvělá, má čtivý styl psaní, ale jak začne popisovat auto do nejmenšího šroubku, jakékoliv napětí je v tahu. Určitě strávil hodně času, aby nasbíral všechny ty detaily a podrobnosti a bylo to uvěřitelné, ale číst se to někdy už nedá, jak je to utahané. Tady je to přesně to samé – když má někdo autorádio, dozvíme se typ rádia, kde na palubní desce je, kde má auto řazení, kolik žere benzínu… Ale ruku na srdce, koho to u knižního příběhu zajímá?

25.02.2012

Mám rád žánr thrilleru s historickými prvky a pátráním po záhadách. Ale nesmějí ze mě autoři dělat blbce. Dělá to Dan Brown, dělá to i Paul Christopher. Historické znalosti okopírované z Wikipedie, do toho pár historicky nepřesných klišé (Dominikání jako středověké gestapo? Ale no tak!) a samotný příběh jako ze softwaru na výrobu takových příběhů, kam stačí zadat jen postavy, lokace, a on to všechno elegantně pospojuje. Jak je kniha krátká, je nudná už od začátku, dokonce zbytečně brutální - a hlavně dělá ze čtenářů, neznalých víc historie, pitomce.

06.02.2012

Jako není to špatné... Ale snaží se to být tak milé, tak tajuplné... A přitom vnímavější čtenář nemá zhruba od 30. stránky co dělat, a jen čeká, až a jak Bony věci odhalí. Tím prostředím je to zajímavé, ale ne natolik, aby tak prostá a jednoduchá zápletka utáhla detektivní příběh.

1 05.02.2012

Velice zajímavý popis středověkého života a prostředí skrze postavu tělesně postiženého mnicha, který přesto oplývá silou pomoci druhým.

3 30.01.2012

Úžasná kniha. Příběh se soustředí na návrat kněze z ruského zajetí na Sibiři. Muž netuší, jak moc se změnilo Německo za tu dobu, kdy byl zajat, a s proměnou se těžko sžívá. Jeho přátelé se mu snaží pomoci, ale tu nejtěžší bitvu v sobě si musí vybojovat sám. V podstatě psychologický román s křesťanským vyzněním (proč ne?) a plastickým popisem Německa raných 50. let.

2 30.01.2012

Od té doby, co Viewegh zažil obyčejný lidský strach, když mu umíral tatínek, se dají jeho knihy i číst - tedy jak které. Ale Mafie v Praze se mi líbí vtipným nadhledem a lehkým stylem psaní, kdy se vážné věci propírají v podstatě nevážně - až z toho mrazí.

2 30.01.2012

Musím říct, jsem uchvácen. Práce s jazykem, jinde nestravitelné popisy zde podané až básnickou formou, mystika města a noci, ony příběhy, fantazie, skutečně je problém knihu odložit v nějakém místě a jít třeba spát nebo do práce. Možná bych než do fantasy zařadil tuhle knihu do romanet, protože Ajvaz je Arbes moderního věku. Je ale pravda, že časem začne struktura vyprávění připomínat spíše nějakou adventuru hru – hrdina někam přijde, do zajímavého prostředí, s někým promluví, a získá další vodítko; někdy si až člověk říká, jak ochotně mu každý náhodný člověk sděluje někdy i intimní věci. Ale na druhou stranu, proč ne? Adventury mám rád. :-)

7 24.01.2012

Mankote, tohle byl ale neskutečný blábol! Pětinu knihy si povídají největší experti na historii středozemních národů o historii Atlantidy, pár tisíc let sem, pár tisíc let tam, a celé to vypadá jak besídka žáků zvláštní školy. Nehledě na velkolepost některých teorií, třeba že slovo Atlantis je vlastně hrozně podobné slovu Kréta a podobně... Ty piráty už nemá ani cenu komentovat - mít autor 15 let, pak bych to možná pochopil, ale takhle?

2 29.12.2011

Nakonec si člověk řekne, že to v podstatě není nic víc než popis katastrofického okamžiku a chvil po něm. Ale napsané je to skvěle, hned to zaujme, vtáhne do děje, popis je plastický, jako kdyby u toho člověk byl a sám to prožíval. Příběh se dělí na tři části - v současnosti je zabit jeden člověk a pátrá se, oč šlo; dozvíme se o jedné katastrofě v minulosti; vracíme se do současnosti, kdy se objeví onen sci-fi prvek.

1 09.11.2011