holkaslebkou komentáře u knih

"...
a tvé oko nad zbořeným světem
ideálů hořkou slzu roní."

Ačkoliv jsou Nerudovy verše bezprostředně spjaty s dobou vzniku (zániku?), jejich platnost často dosahuje až k dnešku...

2 20.05.2018

Kniha o zmechanizování lidského života, cykličnosti a marnosti. Skvěle vykonstruovaná představa stereotypu, kterému člověk prostě neuteče. Ať už mění partnery jako ponožky, nebo ne.

Ano, čtení může být chvílemi krapet ubíjející, ale to přece jen potvrzuje Páralův záměr.

Jo a navíc je útlá. Fakt.

2 08.04.2018

libůstka! radost! pitomá infantilní zadnička! moc formy! lidé konstruováni konstrukcí!
Vytváříme formu my, nebo forma vytváří nás?

Gombrowicz mne dokáže unést a držet do chvíle, kdy přečtu poslední větu knihy (a vlastně ještě dlouho potom). Naprosto jedinečný autor. Ráda bych dala pět hvězd, ale když si vzpomenu na čtenářský zážitek, který ve mně zanechal Kosmos či Pornografie... Ferdydurke je na tom o něco hůř. Jen o malounko, o nepatrnou část - o jedno moderní lýtko!

2 24.02.2017

,,Jsme přinuceni mlčet, ale na druhé straně jsme nebezpeční svým mlčením.“

Kolář mi byl vždy blízký jako výtvarník, do jeho literárního já jsem se však trochu bála zabloudit. Zbytečně! Prométheova játra toho v sobě ukrývají víc než dost.
Našla bych i místa, která jsou pro mě osobně hluchá (těžko říct, jak to bylo myšleno...), ale je jich jen pár, zbytek jsem hltala.
Nejlepší část jednoznačně Jásající hřbitov.

2 07.02.2017

Milá a vcelku kouzelná knížka, která se čte sama. Ale asi jsem v ní neobjevila nic, co by mne donutilo ji vytáhnout podruhé...

2 06.02.2017

...Je pravda, že některé části postrádaly jednotu a určitou ucelenost, ale dohromady spolu koexistují dokonale. (Na řádcích nejsou poskládána slova, ale básně.)
Bylo to pohlcující čtení (a pro mne naprosto jedinečné).
Jedno z těch zemitých, voňavých setkání, které bylo opravdové a naprosto prožité.

2 25.12.2016

těžko hodnotit. tematika se mi líbila, ale je zabalená do šílenýho patosu...

1 04.06.2018

Kde začíná Jindřich Aust a kde končí Vilém Haba?
--
Řezáč napsal výborný metafikční román, který mi v mnohém připomínal Rothovy knihy o N. Zuckermanovi: Nebezpečí, jemuž se vystavují spisovatelé vytvářející všechny ty krásné fikce - zapomínají žít skutečný život.

Jindra Aust se trochu ztrácí, krapet tápe. A aby našel sám sebe, bude se muset na chvíli rozdvojit.

1 05.04.2018

Kundera neměl škrtat... Stojím si za tím, že originální verze (k dohledání v pdf) je jedinečná a skvělá tak, jak je.

1 07.12.2017

A nakonec všechno dává smysl...
Skvělá, tak trochu kafkovská hra, unikající příběhy i Čtenářka. Kniha vskutku modernější než moderní..
Nahlédněte do ní. Ale nejdřív se pohodlně usaďte a řekněte ostatním " Čtu! Nechci být rušen!"

1 02.12.2017

Uf! Knihu dočítám téměř dva týdny po jejím otevření, ale musím uznat, že mě opravdu nezklamala...
Samozřejmě, děj se místy trochu táhl (v podstatě se skoro nepohyboval), Vergilovy myšlenky byly rozvinuté až po okraj, ale pokud máte chuť se do něčeho pořádně (jinak to ani nejde, tahle kniha vyžaduje plnou pozornost na každé straně) ponořit, neváhejte.

Estetická (neupřímná?) krása proti ryzímu poznání a pravdě - to je boj, kterému Publius Vergilius Maro čelí v poslední fázi života. Boj o Aeneidu, o hodnoty. Boj o sebe sama.

1 06.10.2017

Tak nevím.
S dílem jsem se v mnoha pasážích až neuvěřitelně ztotožnila (drásalo to), jiné mne nechávaly podivně chladnou. Hlavní hrdinka osciluje někde mezi chytrou, uvědomělou ženou (matkou) a jakoby (i jakoby má v knize svůj význam) bezdomovcem bez kořenů.
Analyzuje svůj vztah k dceři Alici, která se možná víc než o matku stará o svého Dylana a dumpster diving. Je v Praze. Je osamělá. Je ve voliéře.

Nakonec jsem tím taková asi netknutá. Bohužel. Ale těším se, že ji třeba vytáhnu za pár let a všechno bude jinak.

1 23.09.2017

Kafka v celé své kráse! Skrumáž absurdních situací, které by se ve skutečném životě pravděpodobně nikdy neudály. Karel Rossman, jehož Amerika připraví nejprve o kufr, klobouk, fotografii rodičů a nakonec možná i o něj samého.

1 28.08.2017

Tohle byl fakt vopruz.

1 17.08.2017

Jednohubka. Clovek se obcas zasmeje, mozna se nad nejakou myslenkou pozastavi, ale jinak prilis kratke na poradne hodnoceni... Davam prumer.

1 05.08.2017

Jak se naučit žít na místě, kde je umírání na denním pořádku, kde lidé existují odtrženi od vnějšího světa? Jak se vymanit z osidel smrti?

Krutý zážitek. Mor = otázka zla ve světě, která dostala konkrétní podobu.
+ musím vyzdvihnout zajímavou hru s osobou vypravěče (bavilo).

1 21.06.2017

Není to vůbec špatné + doba, v níž básně vznikaly, konečný dojem ještě umocňuje, ale... Ale když se budu chtít zase někdy ponořit do surrealistické sbírky z našich vod, sáhnu raději po některé z Nezvalových. Možná to způsobuje i mé nekonečné zalíbení ve volném verši - většina básní Zrcadla noci je klasicky rýmovaná a to mi jednoduše k surrealismu nesedí.

1 02.06.2017

Pět hvězd bez výčitek.

1 07.03.2017

když jsem knihu rozečetla, tak "bylo vysoko ve vzdálenym nebi, padalo v cárech, pak v jednolitý vrstvě, ta neuvěřitelně pevná bílá opona sekla spodkem do města, zhltla ho, zakryla vesmíru, padla náhle, sjela jak roleta přes výlohu krámu".

četlo se to samo, plynulo jako voda, jako když se přelévají vlny, akorát tady místo vody tekla slova. úplnej gejzír slov. tohle šílenství mne baví, baví!

1 04.03.2017

"Dávejte dobrej pozor, co vám teďka řeknu. Moje štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí."

A tak to bylo i v mém případě, ačkoliv má Hrabal v literárním zákoutí mého srdce už dlouho své místo (Příliš hlučná samota! trilogie Svatby v domě,...). K Obsluhoval jsem anglického krále jsem se jednoduše nemohla dostat strašně dlouho. Nakonec mne donutila povinná četba (že by to neštěstí? samozřejmě - jak studovat bohemistiku, aniž bych nečetla takhle zásadní dílo?) a jsem za to moc ráda!
Hrabal, jeho pábitelské přehánění a osobitý styl jsou mi vážně blízké. Velká osobnost české literatury - velké dílo.

1 15.01.2017