Hledam94 komentáře u knih

(SPOILER) V anotaci je Fuku! označováno jako cestopis či poema a jako kniha patřící k literatuře perestrojky. S řadou těchto bodů nesouhlasím.

Jde spíše o samostatné básně propojené prozaickým textem, určitými obrázky z autorových cest po světě. Básně jsou z hlediska formy zpěvné s výrazným rytmem, ale chybí jim nějaká větší obraznost nebo překvapivost výrazu, tedy to, co člověk často na poezii hledá. Možná vznikl takový pocit vinou překladu a ruský originál by působil lépe, ale to nemohu posoudit.

S řadou myšlenek, které jsem v knize nalezl, nemohu souhlasit. Jistě každý čtenář i autor má právo na své názory, ale tady bych to trochu rozvedl (spoiler). Dle básně nese hlavní vinu za trpký osud amerických Indiánů Kryštof Kolumbus, přitom (jestli nejde o zobecnění) kdyby on sám Ameriku neobjevil, objevil by ji záhy někdo jiný. Kritika fašismu mi přijde velmi černobílá a tendenční, nečiní rozdíly mezi zeměmi (Německo, Itálie, Chile, Španělsko) a nehledá porozumění pro konkrétní lidské osudy (proč zrovna ten nebo onen se stal fašistou). Vyčnívá to hlavně v kontrastu s velmi opatrným našlapováním vůči zločinům komunismu (ve zmínkách o Kolymě). Přitom v básni Tanky jedou Prahou (napsána už v srpnu 1968) vyjadřuje autor jednoznačný a odvážný odpor k sovětské okupaci ČSSR, ve stejné době vycházely v SSSR knihy (dle mého názoru) daleko kritičtější ke stalinismu (Děti Arbatu). Taktéž oslavné verše o Che Guevarovi jsou přinejmenším problematické.

Celkově je pro mě kniha zklamáním, tedy 40%.

22.12.2020

(SPOILER) Kniha obsahuje dvě na sobě nezávislé dějové linie - osudy Stalina a jeho okolí a osudy "dětí Arbatu" = moskevské mládeže a mladých dospělých.
Linie Stalinova okolí mě příliš nezaujala, omezuje se myslím až příliš na politické úvahy "hrdinů", na názorové a osobnostní rozdíly mezi Stalinem, Kirovem a dalšími vedoucími postavami SSSR. Jistě se děj dotýká řady tehdejších reálií, ale ty mně nejsou známé, a tak to nedovedu ocenit.
Linie "dětí Arbatu" mě oslovila více. Popisuje osudy různorodé skupiny mladých lidí, více méně spolužáků a kamarádů ze školy. Spojuje je pouze věk a místo, kde žijí. Autor je popisuje poměrně citlivě a zajímavě, i když orientace v množství postav je někdy obtížná. Je cítit snaha o typizaci hrdinů, o zachycení různých postojů a přístupů k životu napříč celou společností téže generace. Pro českého čtenáře je zajímavá linie s vyhnanci na Sibiři, málo se dostaneme k informacím o této skupině lidí (ani ti, kteří se přizpůsobili, ani ti, kteří skončili v GULAGu). Zajímavé mi přišly i drobné detaily z každodenního života v Moskvě. Tuto druhou linii knihy oceňuji více.
Závěr a pointa jsou myslím nevýrazné, ale s tím se dá počítat, neboť příběh pokračuje románem Třicátý pátý a další roky (nečetl jsem). Podobné téma, ale dle mého mnohem zdařileji, popisuje Moskva-hranice a Dřevěná lžíce od Jiřího Weila.

1 22.11.2020

(SPOILER) Kniha je pro mě zklamáním. Nečekal jsem nějaký literární skvost, ale jasnou, svižnou četbu podobně jako v Havárii či Molochovi. Bohužel, příběh v knize je mdlý, dějových zvratů je málo a nejsou příliš výrazné, dramatické nebo zajímavé. Přišlo mi škoda, že Lumírovo dilema na konci knihy nebylo více rozvinuto, i když si o to příběh téměř sám říká. Totéž lze napsat i o liniích dalších postav, hlavně Otakara, Lídy a starých Maškových, i ty na mě působily poněkud černobíle. Nedostatky vyvažuje podrobný a zasvěcený popis prostředí - velké cihelny, včetně mnoha detailů a otevřená kritika různých neduhů (líní zaměstnanci, které není možné motivovat nebo potrestat, špatná organizace práce atd.). Tyto části knihy jsou povedené i z dnešního pohledu, ale svojí otevřeností nejspíš působily mnohem výrazněji v době prvního vydání. Celkově hodnotím jako nižší průměr.

1 17.11.2020

Kniha se odehrává na fiktivní stavbě velké tepelné elektrárny, místní názvy jsou smyšlené (filmová verze Atomová katedrála se odehrává na stavbě Jaderné elektrárny Dukovany). Četlo se mi to dobře, ale nejedná se o nějaký klenot literatury: 40 %
Několik poznámek:
Román není výrazně politicky tendenční, zobrazuje řadu tehdejších negativních jevů (mnohé zůstalo i dodnes) jako intrikaření, prospěchářství, krádeže a polokrádeže atd. Jedině epizoda s účastí dcery na půlnoční mši na Štědrý den mi přišla zbytečná.
Postav je mnoho, je ze začátku těžké se v nich vyznat, ale postupně jsem se s nimi sžil. Téměř každá zažije v ději nějaký zvrat, není jen na ozdobu.

2 26.09.2020

(SPOILER) Zklamání, bylo by lépe, kdyby kniha vůbec nevyšla. Po svižném Molochovi působí děj jako nastavovaná kaše a představuje jen pokračování osudů postav z knihy Moloch po několika letech (tj. krátce po listopadu 1989). Revoluce je vykreslena pouze jako přeobsazování funkcí a pracovních míst. Zapojeny jsou i postavy z dalších Švejdových knih (Kamil Coufal z Havárie), jako kdyby byli taháni kostlivci ze skříně. Linka s bývalým funkcionářem, kterého nemá nikdo rád a všichni zneužívají, mi nepřišla ani nezbytná, ani zajímavá, ani věrohodná. Knihu jsem dočetl, ale potěšen nejsem. 20%

1 04.08.2020

Příjemná oddechová četba, příběh je výrazný, má spád. Narozdíl od pokračování Prominent má děj určitý smysl a pohybuje se odněkud někam. Postavy jsou výrazné a pohybují se v atraktivních prostředích (hokejový klub, pro Švejdu typická chemička, Československá televize), nebrání se psát o negativních jevech (vekslování, konzumní život atd.). Stálo určitě za přečtení, hodnotím 60%.

2 27.07.2020

Knihu jsem četl v době karantény. Dříve jsem se Jiráska docela obával, čekal jsem (jako někteří další), že bude složitý, popisný, nudný. Opak je pravdou, román se mi četl velmi dobře, měl spád, obsahoval hodně dialogů, které děj rychle posouvaly kupředu. Musím ocenit užití chodského nářečí v přímé řeči, které na mě velice dobře působilo. Přišlo mi ale, že se na scéně objevilo velké množství postav, které byly v ději spíš "statisty", spíš ozdobami, bez nějakého vlastního příběhu a vývoje. Trochu jednostranný mi přišel pohled na Lamingera. I tak ale hodnotím 80%.

3 27.07.2020

V čase karantény jsem doma našel i tuto knihu, Džamila se mi velmi líbila, proč nezkusit Popraviště. Nebyl to dobrý nápad, kniha na mě působila velmi depresivně, osudy téměř všech jsou tragické. Prý jedno z klíčových literárních děl perestrojky, s výrazným ekologickým akcentem. Kniha musela v čase napsání působit výrazně, neotřele, jedná se prakticky o první dílo v SSSR, které se tak otevřeně zabývá problematikou drog, devastace přírody a dalšími negativními jevy tehdejší společnosti. Dnes už tato témata nepůsobí tak kontroverzně. Zvláštní je kompozice díla (v doslovu přirovnávána ke koláži), kde se vypravěč a čtenář přesouvá mezi asi čtyřmi víceméně nezávislými příběhy (vlci, Advij, Boston, příběh z bible) a navíc v čase (události nejsou řazeny chronologicky ani na sebe logicky nenavazují). Je to originální, ale hůře se četlo a myslím, že se celkový děj do jisté míry rozpadá. Nejvíce oceňuji jednotlivosti, popisy nám neznámé krajiny a každodenních detailů z Kyrgistánu, polidštění vlků. Nic není idealizované, vše je hodně syrové a otevřené. Dal bych 60%.

1 09.07.2020

(SPOILER) Výborná kniha, vycházející do určité míry z vlastních zážitků (alter egem je stejně jako v Moskvě-hranici Jan Fischer). Zajímavě postavená kompozice, kdy sledujeme paralelně osudy čtyř naprosto rozdílných postav, které "směřují" k stavbě na Balchaši, ale tam se jen "míjejí". Příběh Tonyho působí na první pohled trochu budovatelsky, ale má vnitřní logiku, Janův příběh je smutný, ale výborný, Alexander dostal, co si zasloužil a Lída, ta je budovatelská až ad absurdum. K mistroství je dotažen princip užitý už v Moskvě-hranici, kdy se vypravěč ponořuje do myšlenek a psychologie hlavních hrdinů, sledujeme situaci hlavně z jejich pohledu. Za zmínku stojí opakovaný návrat týž motivů, hrdinové se několikrát zabývají touž myšlenkou, vracejí se celé věty / slovní spojení. Krátká knížka, která se četla sama jedním dechem.

09.07.2020

(SPOILER) Kniha i dnes velice zajímavá, byť už nevzbuzuje překvapení, senzaci nebo znechucení jako v době vydání. Autor vycházel ze svých zážitků, alter egem je Jan Fischer, ale i postava Ri a jejího manžela měla reálný předobraz. Přesto dílo nepůsobí jako přepis nějakého deníku atp. naopak kompozice je velmi originální, skládá se z relativně samostatného příběhů Ri a Jana. Vypravěč se ponořuje do myšlenek a psychologie hlavních hrdinů, sledujeme situaci hlavně z jejich pohledu. Za zmínku stojí opakovaný návrat týž motivů, hrdinové se několikrát zabývají touž myšlenkou. Výborné jsou také detaily z tehdejšího každodenního života, stavba moskevského metra, ruské zvyky a kuchyně, zima atd. Z dnešního pohledu jsou zajímavé překlady slov ze sovětské ruštiny (nástěnný časopis = nástěnka atd.). Za mě top literatura, četlo se jedním dechem.

2 09.07.2020