Děti Arbatu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor byl jedním z arbatských dětí, proto některé postavy nesou autobiografické prvky. Od roku 1966 se snažil Rybakov svůj román uveřejnit, ale neúspěšně, až v roce 1987 byl uveřejněn na stránkách časopisu Družba narodov. Diskuze, která nad románem vznikla, řešila základní otázku: říkat lidem pravdu o minulosti nebo ji ve jménu socialismu utajit? Ta část, která byla zasažena represemi, přijala dialog s nadšením a nadějemi, druhá část, v jejíž paměti převládají hrdé vzpomínky na heroické válečné a pracovní činy, se k románu obrací se skepsí. Ale mladší generace chce znát pravdu. Arbatské děti ukazuje na nesourodou společnost, jíž spojuje jen a mládí a místo, kde žijí. V postavě Saši P. jsou soustředěny všechny epochální rysy sovětské mládeže 30.let - budovatelské nadšení, komunistické nadšení, čistota mravních zásad, víra ve stranu a Stalina. Tato mládež se přihlásila do armády a neváhala nasadit své životy. Právě tyto lidi, chápající své dějinné poslání čestně a opravdově, postihující represe, jako následek atmosféry vytvořené kultem osobnosti, v níž se daří přizpůsobovat kariéristům a demagogům. Někdy i malá patálie posloužila právě těmto lidem za zdroj pro veliký politický proces, které končilo smrtí, či vyhnanstvím na Sibiř. Protilehlým pólem mravního zla je postava Jury Šaroka, který od svého nepřátelského vztahu k sovětské vládě oportunně přechází do jejich služeb a stává se vykonavatelem represe. Publikace obsahuje doslov Miroslava Zahrádky (s. 579 - 586)....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35462/big_deti-arbatu-gfb-35462.jpg 4.284
Série:

Děti Arbatu 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Lidové nakladatelství
Originální název:

Дети Арбата (Děti Arbata), 1987


více info...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Děti Arbatu

olívoil
25.03.2021

Velice zajímavá kniha. Dočetla jsem ji po dlouhé době, protože jsem se věnovala čtenářským výzvám.
Předválečný stalinismus a už tenkrát posílání nepohodlných lidí na Sibiř. 30.léta v Sovětském svazu.

"rysy sovětské mládeže - budovatelské nadšení, čistota mravních zásad a víra ve stranu a Stalina.............a přes to postihuje tuto mládež represe jako následek atmosféry vytvořené kultem osobnosti, v níž se daří přizpůsobivým kariéristům, demagogům a nepoctivcům."

Ilona70
21.03.2021

Krásně psaná kniha, skutečným vězněm Gulagu. Moc zajímavý osud studenta, kteremu zničili život. Druhý díl je taky moc pěkný, ale abych zjistila jak to dopadne další díly jsem musela přelouskat v ruštině, a dopadlo to nehezky, smrtí za Velké vlastenecké války.


milan3144
16.12.2020

Tato kniha poněkud "klame tělem". Stejně silná kniha má většinou něco přes tři sta stránek a Děti Arbatu jich mají bezmála šest set. Jinak je to bezpochyby zajímavý obraz stalinského předválečného období v Sovětském svazu, období industriálního vzepětí, budovaného na úkor lidí, "odhalování" protisocialistických spiknutí ve všech oblastech života, které tak brání a boří snahu o budování nové spravedlivé společnosti, ve skutečnosti však v drtivé většině maskující skutečné problémy a odtrženost vrcholové ideologie od reality, respektive hlásání, že uvědomělost a oddanost zřízení (Stalinovi) jsou těmi hlavními předpoklady k zdárnému plnění vytyčených úkolů. Paradoxně ani tyto dva důsledné dodržované předpoklady nedokázaly mnohdy lidi ochránit před tím, aby se stali nepohodlní, před represemi a soudními tresty, zavržením a stigmatizací a to i jejich rodin a přátel.
Dvě linie románu nebyly, co se týče poutavosti, vždy pro mě stejně vyvážené, ale celkový dojmem si čtyři hvězdy kniha zasloužila.

Hledam94
22.11.2020

(+ SPOILER) Kniha obsahuje dvě na sobě nezávislé dějové linie - osudy Stalina a jeho okolí a osudy "dětí Arbatu" = moskevské mládeže a mladých dospělých.
Linie Stalinova okolí mě příliš nezaujala, omezuje se myslím až příliš na politické úvahy "hrdinů", na názorové a osobnostní rozdíly mezi Stalinem, Kirovem a dalšími vedoucími postavami SSSR. Jistě se děj dotýká řady tehdejších reálií, ale ty mně nejsou známé, a tak to nedovedu ocenit.
Linie "dětí Arbatu" mě oslovila více. Popisuje osudy různorodé skupiny mladých lidí, více méně spolužáků a kamarádů ze školy. Spojuje je pouze věk a místo, kde žijí. Autor je popisuje poměrně citlivě a zajímavě, i když orientace v množství postav je někdy obtížná. Je cítit snaha o typizaci hrdinů, o zachycení různých postojů a přístupů k životu napříč celou společností téže generace. Pro českého čtenáře je zajímavá linie s vyhnanci na Sibiři, málo se dostaneme k informacím o této skupině lidí (ani ti, kteří se přizpůsobili, ani ti, kteří skončili v GULAGu). Zajímavé mi přišly i drobné detaily z každodenního života v Moskvě. Tuto druhou linii knihy oceňuji více.
Závěr a pointa jsou myslím nevýrazné, ale s tím se dá počítat, neboť příběh pokračuje románem Třicátý pátý a další roky (nečetl jsem). Podobné téma, ale dle mého mnohem zdařileji, popisuje Moskva-hranice a Dřevěná lžíce od Jiřího Weila.

chodícírohožka
28.05.2020

Rozhodně zajímavá kniha se spoustou kladů. Dobře se četla, děsivě krásně vykreslovala dobu upevňování stalinismu v Rusku, byla značně politická a přesto se v ní dalo orientovat, navíc úžasně vykreslovala postavu paranoidního Stalina, jeho myšlenkových pochodů i činů. O dost méně kladně pak musím hodnotit méně politické dějové linky - tedy příběhy oněch "dětí Arbatu", které daly knize název. Postavy na mě působily hrozně schematicky, černobíle, jejich životy sice byly krásně různorodé, ale u většiny nijak zvlášť zajímavé (nebo jen ne moc zajímavě popsané). "Romantická linka" mi připadala trochu uhozená - především tedy u Varji a Saši (třeba Káťa, která na mě vybafla v první kapitole, do níž jsem byla nepochopitelně vhozena, se pak objevila snad už jen jednou - jestli sloužila jenom k ukázce toho, jaký má hlavní hrdina pech v milostném životě, bylo jí na můj vkus věnováno zbytečně moc místa)... Především mě moc mrzelo, že se autor nedostal přes rok 1934 - závěr mi připadal takový nijaký...

Hloupejhonzacz
12.04.2020

Osudy spolužáků z moskevského Arbatu v 30. letech minulého století v období stalinovy vlády.

Ljova
20.08.2019

Zajímavé dílo, ztráta času to rozhodně není. Na dobu vzniku (60.-80. léta) muselo být dozajista průlomové. Ale ona základní otázka v 80. letech, která způsobovala, že jde o průlomové dílo - tedy říkat pravdu o budování komunismu za cenu narušení ideálu - podle mě již není životné téma. Poslouží tedy nejen jako obraz doby 30. let, ale právě i jako obraz doby 80. let, co ve východním bloku mohlo být průlomovým dílem, i když v knize je spousta linek nedotažena a vlastně není dořečeno vše. Více krajní situace, které by poskytly plastičtější obraz Sovětského svazu 30. let, v knize nejsou, neladily by, nebo možná by neladily s vírou autora. Stát, který občas udělá nějaký přehmat (obětí je Saša, ale zas tak špatně z toho nevyjde), ale jde vlastně o docela normální stát a docela normální období, na ruské poměry, což ale podle mě takto nebylo. Kniha tedy neposkytne úplně plastický obraz Sovětského svazu dané doby, což by se snad jevilo. Možná by se snad dalo uvažovat o tom, že jde o vykreslení SSSR 30. let jenom z úhlu pohledu určité společenské vrstvy (ale to ostatně prozrazuje už v názvu) - přesvědčených mládežníků - komunistů, jejichž motivace a vnímání světa jejich očima je vykresleno celkem věrohodně, a kterým se vlastně zase tak moc nedělo a kteří jakýmsi způsobem mohli žít, pracovat i budovat kariéry a socialismus. Hlavní postava - Saša - mi připadá příliš zidealizovaná (možná autorův autobiografický odraz víry ve stranu, velmi naivní), bez jakýchkoliv záporných vlastností, takový skoro Old Shatterhand. Časem se člověk v množství postav začne ztrácet, ale není to příliš na škodu, ty jednotlivé děje okolo postav jsou docela zajímavé. Linka o Stalinovi mi připadá ne moc věrohodná - a zvláště jeho okolí je vykresleno dost jednoduše. Oproti tomu z linek ostatních postav je vidět autorova vlastní zkušenost, a tudíž vše je hodně životné a přesvědčivé (slaběji vykreslená mi připadá Varja, ty její životní obraty mi nepřipadají úplně věrohodné, dobře vykreslen mi připadá Jura Šarok, byť tam se mi jeví, že jde o schematizovaného padoucha - jako se Sašovi vše nedaří a je ve všem morálním hrdinou, tak Jurovi se zase vše daří a ve všem bude jen amorálním odpadlíkem). Zajímavá a dobře vykreslená postava - strýc Mark. Děj však plyne velmi rychle, kniha je čtivá, místy i napínavá. Knihy určitým způsobem podobné, ale lepší - Bulgakov - Mistr a Markétka, Ajtmatov - Popraviště (z pozdější doby sice, ale tahle podle mě má vypadat plastické zobrazení místa a epochy). 75 %

Marekh
06.04.2018

Citát z knihy, který mne oslovil:

Vzájemná důvěra vzniká jen mezi těmi, kdo mají společné nepřátele. Pověz mi, kdo je tvůj přítel, a já ti řeknu, kdo jsi - to už zastaralo! Pověz, kdo je tvůj nepřítel - tak zní dnešní poučka!

1