Děti Arbatu

Děti Arbatu https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35462/bmid_deti-arbatu-gfb-35462.jpg 4 103 23

Děti Arbatu série

1. díl >

Autor byl jedním z arbatských dětí, proto některé postavy nesou autobiografické prvky. Od roku 1966 se snažil Rybakov svůj román uveřejnit, ale neúspěšně, až v roce 1987 byl uveřejněn na stránkách časopisu Družba narodov. Diskuze, která nad románem vznikla, řešila základní otázku: říkat lidem pravdu o minulosti nebo ji ve jménu socialismu utajit? Ta část, která byla zasažena represemi, přijala dialog s nadšením a nadějemi, druhá část, v jejíž paměti převládají hrdé vzpomínky na heroické válečné a pracovní činy, se k románu obrací se skepsí. Ale mladší generace chce znát pravdu. Arbatské děti ukazuje na nesourodou společnost, jíž spojuje jen a mládí a místo, kde žijí. V postavě Saši P. jsou soustředěny všechny epochální rysy sovětské mládeže 30.let - budovatelské nadšení, komunistické nadšení, čistota mravních zásad, víra ve stranu a Stalina. Tato mládež se přihlásila do armády a neváhala nasadit své životy. Právě tyto lidi, chápající své dějinné poslání čestně a opravdově, postihující represe, jako následek atmosféry vytvořené kultem osobnosti, v níž se daří přizpůsobovat kariéristům a demagogům. Někdy i malá patálie posloužila právě těmto lidem za zdroj pro veliký politický proces, které končilo smrtí, či vyhnanstvím na Sibiř. Protilehlým pólem mravního zla je postava Jury Šaroka, který od svého nepřátelského vztahu k sovětské vládě oportunně přechází do jejich služeb a stává se vykonavatelem represe. Publikace obsahuje doslov Miroslava Zahrádky (s. 579 - 586).... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Lidové nakladatelství
Originální název:

Дети Арбата (Děti Arbata) , 1987


více info...

Komentáře (23)


sikytator
sikytator
17.01.2024 5 z 5

Myslím, že jedna z nejlepších knih pro pochopení "ruského ducha". A samozřejmě ztráty posledních iluzí.

LordByron
LordByron
30.12.2023 5 z 5

Jedna z najkrajších kníh fikcií aké som kedy čítal a z tých co ma najviac chytili pri srdci. Asi najlepšie spracovanie Stalina a stalinizmu.Nemôžem uveriť, že som to tu ešte nerecenzoval.


Apo73
Apo73
23.08.2023 5 z 5

Skvělá kniha. V první řadě je třeba říct, že je skvělá i bez ohledu na dobu, ve které je čtena. To, že v době "přestavby" byla skutečně ikonická, není divu - všechny postavy nějakým způsobem doplácejí na Stalinův diktátorský režim, ať už vyhnanstvím nebo naprostým ohnutím páteře a popřením sebe sama, a také to, že Stalin sám tam figuruje jako jedna z postav a vede vlastní introspektivní monology, muselo být tehdy fascinující. Ta otevřenou, se kterou Stalin sám, jako románová figura, popisuje mechanismus moci, metodu strachu a teroru jako jediného možného řešení udržení socialismu, muselo tehdy být opravdu šokující nebo při nejmenším znakem, že se opravdu něco ve vzduchu mění, když je toto možné vydat.
Jenže teď máme rok 2023 a já shledávám, že román nezestárl. I když se z něj sloupne pozlátko senzace dané kontextem vzniku (resp. vydání), tak je to velmi silná kniha o jedné generaci spolužáků či sousedů z moskevského Arbatu, kteří se po škole prostě rozcházejí každý do jiné části sovětské skutečnosti roku 1934. Autorovi to umožňuje vykreslit velmi plasticky různé charaktery a jejich vývoj, skrze hrdiny se dostáváme do různých prostředí a vrstev tehdejší sovětské společnosti. Poznáváme hodnoty, na kterých je ona doba postavena, jak je možné se k těmto hodnotám stavět či se vymaňovat apod. Na rozdíl od např. Solženicinova Jednoho dne Ivana Denisoviče nebo Souostroví Gulag je tento román vícevrstevnatý a nabízí více pohledů, ačkoliv je jasně humanistický a odhaluje velmi přesně absurditu režimu. Je opravdu pozoruhodné, že jedním z těch pohledů je i ten Stalinův, autor si načetl nejrůznější zápisy politbyra a všechny možné jeho projevy a podařilo se mu vykreslit Stalinův vnitřní svět naprostého osamocení a strachu, v němž jako obrana funguje opět jenom strach a násilí. Rok 1934 je dobou, kdy se roztáčejí kola velkých procesů, další vlna odstraňování vnitřního nepřítele (včetně Stalinových nejbližších přátel - dá-li se to tak nazvat), takže být v té době mladý a věřit ve Stalinovu autoritu a autoritu režimu bylo velmi složité. Postavy začínají mít pochybnosti, zda to, čemu věří, je to pravé, a kde je chyba. A čtenář má možnost ty chyby vidět přímo. Je podle mě dobře, že celá ta rovina z nejvyšších kruhů tam je, protože vzniká kontrast a kontext pro pochopení toho, jak mladí lidé věci vnímají a jaká byla tehdy vůbec atmosféra. Takže poučná, výborná kniha, existuje prý jakési pokračování Třicátý pátý a další roky, který jsem si právě koupil, tak se těším.
No a že to s ruskou válkou nabírá dnes další paralely, je zřetelné. Kdo by náhodou nerozuměl onomu rusko-ukrajinskému konfliktu, doporučuji tuto knihu, protože to je dědictví, ze kterého dnešní Rusko čerpá a vztahuje se k němu. Takhle své pozici ve světě Rusko rozumí.

Lenka4
Lenka4
17.07.2023 4 z 5

Příběhy dětí jsou strhující na rozdíl od částí věnovaných vysoké politice, v nichž vystupuje Stalin. Možná je to z důvodu mé detailní neznalosti postav ruských dějin první poloviny 20. století. Vžít se do problémů obyčejných lidí a představit si atmosféru doby však lze snadno. O gulazích již různá svědectví vyšla, tento román seznamuje s další formou trestu vyhnanstvím.

babicka_amalka
babicka_amalka
10.08.2022 5 z 5

přečetla jsem si znovu po letech a působila na mě stejně silně, jako před 30 lety; výborná kniha!

olívoil
olívoil
25.03.2021 4 z 5

Velice zajímavá kniha. Dočetla jsem ji po dlouhé době, protože jsem se věnovala čtenářským výzvám.
Předválečný stalinismus a už tenkrát posílání nepohodlných lidí na Sibiř. 30.léta v Sovětském svazu.

"rysy sovětské mládeže - budovatelské nadšení, čistota mravních zásad a víra ve stranu a Stalina.............a přes to postihuje tuto mládež represe jako následek atmosféry vytvořené kultem osobnosti, v níž se daří přizpůsobivým kariéristům, demagogům a nepoctivcům."

Ilona70
Ilona70
21.03.2021 5 z 5

Krásně psaná kniha, skutečným vězněm Gulagu. Moc zajímavý osud studenta, kteremu zničili život. Druhý díl je taky moc pěkný, ale abych zjistila jak to dopadne další díly jsem musela přelouskat v ruštině, a dopadlo to nehezky, smrtí za Velké vlastenecké války.

milan3144
milan3144
16.12.2020 4 z 5

Tato kniha poněkud "klame tělem". Stejně silná kniha má většinou něco přes tři sta stránek a Děti Arbatu jich mají bezmála šest set. Jinak je to bezpochyby zajímavý obraz stalinského předválečného období v Sovětském svazu, období industriálního vzepětí, budovaného na úkor lidí, "odhalování" protisocialistických spiknutí ve všech oblastech života, které tak brání a boří snahu o budování nové spravedlivé společnosti, ve skutečnosti však v drtivé většině maskující skutečné problémy a odtrženost vrcholové ideologie od reality, respektive hlásání, že uvědomělost a oddanost zřízení (Stalinovi) jsou těmi hlavními předpoklady k zdárnému plnění vytyčených úkolů. Paradoxně ani tyto dva důsledné dodržované předpoklady nedokázaly mnohdy lidi ochránit před tím, aby se stali nepohodlní, před represemi a soudními tresty, zavržením a stigmatizací a to i jejich rodin a přátel.
Dvě linie románu nebyly, co se týče poutavosti, vždy pro mě stejně vyvážené, ale celkový dojmem si čtyři hvězdy kniha zasloužila.

Hledam94
Hledam94
22.11.2020 3 z 5

(SPOILER) Kniha obsahuje dvě na sobě nezávislé dějové linie - osudy Stalina a jeho okolí a osudy "dětí Arbatu" = moskevské mládeže a mladých dospělých.
Linie Stalinova okolí mě příliš nezaujala, omezuje se myslím až příliš na politické úvahy "hrdinů", na názorové a osobnostní rozdíly mezi Stalinem, Kirovem a dalšími vedoucími postavami SSSR. Jistě se děj dotýká řady tehdejších reálií, ale ty mně nejsou známé, a tak to nedovedu ocenit.
Linie "dětí Arbatu" mě oslovila více. Popisuje osudy různorodé skupiny mladých lidí, více méně spolužáků a kamarádů ze školy. Spojuje je pouze věk a místo, kde žijí. Autor je popisuje poměrně citlivě a zajímavě, i když orientace v množství postav je někdy obtížná. Je cítit snaha o typizaci hrdinů, o zachycení různých postojů a přístupů k životu napříč celou společností téže generace. Pro českého čtenáře je zajímavá linie s vyhnanci na Sibiři, málo se dostaneme k informacím o této skupině lidí (ani ti, kteří se přizpůsobili, ani ti, kteří skončili v GULAGu). Zajímavé mi přišly i drobné detaily z každodenního života v Moskvě. Tuto druhou linii knihy oceňuji více.
Závěr a pointa jsou myslím nevýrazné, ale s tím se dá počítat, neboť příběh pokračuje románem Třicátý pátý a další roky (nečetl jsem). Podobné téma, ale dle mého mnohem zdařileji, popisuje Moskva-hranice a Dřevěná lžíce od Jiřího Weila.

chodícírohožka
chodícírohožka
28.05.2020 3 z 5

Rozhodně zajímavá kniha se spoustou kladů. Dobře se četla, děsivě krásně vykreslovala dobu upevňování stalinismu v Rusku, byla značně politická a přesto se v ní dalo orientovat, navíc úžasně vykreslovala postavu paranoidního Stalina, jeho myšlenkových pochodů i činů. O dost méně kladně pak musím hodnotit méně politické dějové linky - tedy příběhy oněch "dětí Arbatu", které daly knize název. Postavy na mě působily hrozně schematicky, černobíle, jejich životy sice byly krásně různorodé, ale u většiny nijak zvlášť zajímavé (nebo jen ne moc zajímavě popsané). "Romantická linka" mi připadala trochu uhozená - především tedy u Varji a Saši (třeba Káťa, která na mě vybafla v první kapitole, do níž jsem byla nepochopitelně vhozena, se pak objevila snad už jen jednou - jestli sloužila jenom k ukázce toho, jaký má hlavní hrdina pech v milostném životě, bylo jí na můj vkus věnováno zbytečně moc místa)... Především mě moc mrzelo, že se autor nedostal přes rok 1934 - závěr mi připadal takový nijaký...

Hloupejhonzacz
Hloupejhonzacz
12.04.2020 4 z 5

Osudy spolužáků z moskevského Arbatu v 30. letech minulého století v období stalinovy vlády.

Ljova
Ljova
20.08.2019 3 z 5

Zajímavé dílo, ztráta času to rozhodně není. Na dobu vzniku (60.-80. léta) muselo být dozajista průlomové. Ale ona základní otázka v 80. letech, která způsobovala, že jde o průlomové dílo - tedy říkat pravdu o budování komunismu za cenu narušení ideálu - podle mě již není životné téma. Poslouží tedy nejen jako obraz doby 30. let, ale právě i jako obraz doby 80. let, co ve východním bloku mohlo být průlomovým dílem, i když v knize je spousta linek nedotažena a vlastně není dořečeno vše. Více krajní situace, které by poskytly plastičtější obraz Sovětského svazu 30. let, v knize nejsou, neladily by, nebo možná by neladily s vírou autora. Stát, který občas udělá nějaký přehmat (obětí je Saša, ale zas tak špatně z toho nevyjde), ale jde vlastně o docela normální stát a docela normální období, na ruské poměry, což ale podle mě takto nebylo. Kniha tedy neposkytne úplně plastický obraz Sovětského svazu dané doby, což by se snad jevilo. Možná by se snad dalo uvažovat o tom, že jde o vykreslení SSSR 30. let jenom z úhlu pohledu určité společenské vrstvy (ale to ostatně prozrazuje už v názvu) - přesvědčených mládežníků - komunistů, jejichž motivace a vnímání světa jejich očima je vykresleno celkem věrohodně, a kterým se vlastně zase tak moc nedělo a kteří jakýmsi způsobem mohli žít, pracovat i budovat kariéry a socialismus. Hlavní postava - Saša - mi připadá příliš zidealizovaná (možná autorův autobiografický odraz víry ve stranu, velmi naivní), bez jakýchkoliv záporných vlastností, takový skoro Old Shatterhand. Časem se člověk v množství postav začne ztrácet, ale není to příliš na škodu, ty jednotlivé děje okolo postav jsou docela zajímavé. Linka o Stalinovi mi připadá ne moc věrohodná - a zvláště jeho okolí je vykresleno dost jednoduše. Oproti tomu z linek ostatních postav je vidět autorova vlastní zkušenost, a tudíž vše je hodně životné a přesvědčivé (slaběji vykreslená mi připadá Varja, ty její životní obraty mi nepřipadají úplně věrohodné, dobře vykreslen mi připadá Jura Šarok, byť tam se mi jeví, že jde o schematizovaného padoucha - jako se Sašovi vše nedaří a je ve všem morálním hrdinou, tak Jurovi se zase vše daří a ve všem bude jen amorálním odpadlíkem). Zajímavá a dobře vykreslená postava - strýc Mark. Děj však plyne velmi rychle, kniha je čtivá, místy i napínavá. Knihy určitým způsobem podobné, ale lepší - Bulgakov - Mistr a Markétka, Ajtmatov - Popraviště (z pozdější doby sice, ale tahle podle mě má vypadat plastické zobrazení místa a epochy). 75 %

Marekh
Marekh
06.04.2018 4 z 5

Citát z knihy, který mne oslovil:

Vzájemná důvěra vzniká jen mezi těmi, kdo mají společné nepřátele. Pověz mi, kdo je tvůj přítel, a já ti řeknu, kdo jsi - to už zastaralo! Pověz, kdo je tvůj nepřítel - tak zní dnešní poučka!

Levandulle
Levandulle
20.12.2017 4 z 5

Stejné téma jako v autobiografické knize Strmá cesta, popisuje tutéž dobu stalinských represí v Sovětském svazu. Také hlavní hrdina, Saša z Dětí Arbatu, nese autobiografické prvky. Rybakov ale daleko víc rozebírá politické zákulisí, kdy si Stalin uzurpoval čím dál větší moc a zbavoval se jemu nejbližších spolupracovníků včetně bývalých přátel. Nesnesl, aby byl někdo jiný oblíbenější, aby někdo jiný věděl o jeho slabostech, považoval se za vyvoleného a jediného osvíceného a předurčeného k vedení obrovské komunistické země. Kdo projevil jen sebemenším náznakem neloajálnost, neplnil vše, co Stalinovi viděl na očích, ten se pro něho stal zrádcem a podepsal si rozsudek smrti. Linie, která popisuje politický boj v Rusku od počátku revoluce, nejdřív mezi bolševiky, menševiky a esery, pak hlavně mezi samotnými bolševiky, je velice zajímavá z historického hlediska, autor evidentně nastudoval všechna dostupná fakta. Připomíná však spíš velice podrobný dokument. Určitě zajímavý, i když podle mého názoru ubírá knize pár procent na čtivosti. Na rozdíl od ní jsem Strmou cestu četla jedním dechem. Ale i tak stojí Děti Arbatu za přečtení.

Vlaďkase
Vlaďkase
08.03.2016

Protože jsem byla loni na dovolené v Rusku a Moskva a Petrohrad jsou naprosto úžasná města, znovu jsem oba díly přečetla. Po letech mi ta kniha nebo spíš situace v tehdejším Rusku připadala děsivá. Ten všudypřítomný strach a stará pravda. Revoluce nakonec začala požírat své děti. Stalin mi přišel snad ještě horší než Hitler, nechal popravit své přátele, spolubojovníky i příbuzné a jiné. Nechápu, že má stále ještě hrob u Kremelské zdi. Je tam v několika případech ve společnosti těch, které nechal zavraždit. Nevíte, zda autor napsal i další - třetí díl a má ho někdo?? Měl to v úmyslu.Díky V.S

maryzka
maryzka
12.01.2016 3 z 5

No a mám tu zas knihu jakoby protiklad ( ruským budovatelským románům) typu : Jak se kalila ocel. Ach jo.

bondula
bondula
25.11.2014 4 z 5

Sonda do medzivojnového Sovietskeho Ruska. Dielo veľké rozsahom textu aj záberom informácií. Moskovské deti všetkých sociálnych vrstiev, vyhnanci na zabudnutých sibírskych dedinách i samo politbyro so Stalinom na čele tvorí dej tohto románu. Príbehová stránka, tiež silná, sa posúva vpred vo viacerých líniách, myslím, že každý čitateľ si tam to svoje nájde. Jediným mínusom pre mňa bol záver. Nakoľko Deti Arbatu boli plánované ako úvodná kniha k rozsiahlejšiemu cyklu, knihu autor uzavrel svojim spôsobom len provizórne, osudy mnohých postáv odišli do stratena. Musím sa teda popozerať i po ďalšej časti..

Marbo
Marbo
12.10.2014 5 z 5

Mimořádně silný popis 30. let v sovětském Rusku, kdy došlo k definitivní likvidaci leninských kádrů VKS(B) a jejich nahrazení stalinistickou nomenklaturou. Na pozadí těchto událostí se odehrávají všední tragedie a životy prostých lidí.
Kniha rozhodně není antikomunistická, což ji dodává na přesvědčivosti. Snad se mi podaří sehnat druhý díl

Koňadra
Koňadra
14.07.2014 5 z 5

Vždy ma prekvapí, že túto knižôčku kúpite v každom antikvariáte. Asi sa jej ľudia zbavujú. Pritom je to krásna kniha (nadväzuje na ňu Třicátý pátý a další roky), ktorá stojí za prečítanie. Reálie bežného dennodenného sovietskeho života v tridsiatych rokoch dvadsiateho storočia sa z historickej literatúry ťažko preparujú. Tu napríklad zistíte, že v Moskve sa chodilo vo večernej toalete tancovať do Metropolu ... alebo že vo vyhnanstve bolo ťažké nájsť si prácu. A to priznávam, že (hoci malo ísť čiastočne o Rybakovovu autobiografiu) Saša Pankratov mi nebol dvakrát sympatický.

Cella
Cella
27.06.2014 4 z 5

Zvláštní, autobiografické, příliš obsáhlé. Toto zdařilé dílo obsahuje mnoho pasáží, které by obsahovat nemuselo (Saša potkal na cestě do vyhnanství asi čtyřicet lidí, což je asi pravděpodobné, ale kdo to má číst). Postavy se vám vryjí do paměti. A to hlavní poselství knihy – my Češi známe třicátá léta jako prvorepublikové období, období klidu před bouří, ale co se tehdy dělo v Rusku... Mělo by se o tom mluvit více. Autor věrohodně zobrazil tu zrůdu Stalina a jeho duševní pochody.