Hanka_Bohmova komentáře u knih

Zajímavá filozofická hra, těmito slovy uživatelka I_love_books přesně vyjádřila můj pocit. Hra je činnost, ve které vlastně o nic nejde. S výsledkem Pirandellovy hry se tedy lze dobře spokojit, pokud ani vám o nic nejde - stejně jako oněm jednajícím postavám, které se chovají jako čtenáři Blesku nebo diváci TV Nova. Jsou prostě jen... zvědaví.

Ale ve vztahu lásky, skutečné lásky, se nezastavíte. Neřeknete si, že snaha poznat druhého je zbytečná, ani že klídek je to nejlepší řešení.

17.07.2019

Časově se dochované úseky Zolovy a Cézannovy korespondence nepřekrývají a mně jako čtenářce citelně chyběly reakce adresátů na jednotlivé listy. Ocenila bych možnost porovnat, jakým způsobem se vyjadřují k jedné situaci, jednomu tématu. Takhle zůstal k vnímání jen tón dopisů a ohniska zájmu. Zolovy listy jsou, s přihlédnutím k obvyklým myšlenkovým nedokonalostem adolescence, příjemně vážné a jako celek drží pohromadě, líbily se mi, dovedu si představit, že s takovým člověkem bych si jako mládě možná uměla popovídat (nebo spíš pokorespondovat). S Cézannem je to horší, do jeho nálad (ve své soukromé terminologii to nazývám rozvrkočeností) se mi vciťuje obtížněji a v pozdních dopisech zas jako by už osobnost nebyla přítomna, připomnělo mi to omezení se na provozní komunikaci, které nastává v rozpadajících se nebo okolnostmi přetížených rodinách.
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, asi nakonec ty tři.

30.06.2019

Kdo zná Tereziin vlastní životopis, případně i další její díla, tomu bude povědomá přinejmenším každá druhá věta této divadelní hry. A to je důvod, proč nechci knihu hodnotit - pro mě neměla žádnou přidanou hodnotu. Ovšem někomu, kdo se s Terezií teprve seznamuje, dá poměrně působivě nahlédnout do jejích prožitků a dilemat.

Nebyla jsem schopná vnímat za tím textem drama životných postav, spíš zobrazení konfliktu idejí, vypreparovaných vlastností či přístupů k životu. Nechci říct, že je to špatně, to ne, ale tentokrát mi to příliš nevyhovovalo. Kupodivu čím větší odstup mám od přečtení, tím mi to zjednodušení postav (jakoby záblesk, ve kterém je zahlédneme v jediném okamžiku v jediném duševním stavu) vadí méně.

"Všecko mrtvé i živé má nějakou cenu, všecko, co má jeden, může vyměnit s druhým, jen když za to dostane správnou cenu, tolik a tolik dolarů."

18.06.2018

Moc bych se divila, kdyby autor nevložil do knihy vlastní prožitky, popis Josephova vnitřního boje zní tak autenticky. Pro mě je to velmi nešťastná směs radikality mládí, vysokých ideálů, nedostatku vedení a nesprávné výchovy. Za ideálních okolností, s ujištěním, že Bůh je větší než naše srdce, vede nevyhnutelné poznání vlastní slabosti k pokoře a k milosrdnému postoji vůči druhým i vůči sobě - aniž bychom snižovali hodnotu ideálu či závažnost nevěrnosti a vzpoury. Pouze si hlouběji uvědujeme svou závislost, potřebu vykoupení. Nezralého či pyšného člověka, který navíc podstatně pochybuje o Boží vůli k záchraně, ale může takové poznání zlomit a trýznit až k tragédii.

Jak jinak by se mohly odvíjet osudy postav, kdyby byl hlavní hrdina stejně obezřetný vůči svému hněvu a pýše, jako je obezřetný vůči pokušením smyslnosti? Možná se dnes jádro příběhu může zdát beznadějně neaktuální, dokonce nepochopitelné. Ale obraťme to: i dnes mnoho lidí, kteří usilují žít dobrý život, omezuje zlo na velmi úzkou oblast. Snad by to bylo ubližování ostatním a pokrytectví. Smyslnost, pohodlnost, marnivost nejsou viděny jako vážný problém, a právě proto jsme vůči nim stejně bezbranní, jako byl Joseph bezbranný vůči své agresivitě.
To je pro mě druhý důležitý apel knihy: je nebezpečné gratulovat si, že uznáváme a usilujeme o ctnost, která je momentálně v kurzu. Spokojit se s tím. Protože vždy existují mnohé, které tolik společensky ceněné nejsou, a přesto jsou stejně potřebné.

V závěru knihy se mi moc líbilo, že autor nedopustil, aby titulní postava zůstala zcela negativní. Sice trochu neorganicky, ale udělal z předmětu lidskou bytost s nadějí na vykoupení.

07.05.2018

Dahl vypráví živě, jakoby filmově - všechno vidíte před sebou, ale závěry povídek mě mírně zklamaly, souhlasím s nespokojenými komentáři níže. Takže nejsilnější zážitek z této sbírky bylo překvapivé poznání, že už jsem ji vlastně kdysi četla.

06.03.2018

Půvabné inspirace pro ty, kdo čekali jaro, a zatím přišel mráz :o)
Vyzkoušeli jsme s dětmi asi desítku návodů na květiny z krepového papíru a nějaká origami, postupy jsou srozumitelné, fotografie názorné a pokud si s kreativní improvizací zrovna netykáte, můžete využít šablony v závěru knihy (mně připadaly příliš velké). Výsledky mě potěšily - i když jsme použili jen obyčejný krepák, kvítka vypadají k světu.

26.02.2018

Nejsou to nijak světoborné příběhy, ale jako satira mě pobavily: "...na schodišti stálo několik členů Královské akademie, přestrojených za umělce, a v jídelně prý v jednu chvíli došlo k úplné tlačenici géniů." :o)

26.02.2018

Podobně jako soukroma jsem si nepočetla tak dobře, jak bych si přála. Což je problém všech knih od Yaloma, které se mi zatím dostaly do ruky. Téma je zajímavé, v tomto případě veskrze osobně zajímavé, sebeklamy, to je moje. A částečně užitečné je i zamýšlení se nad hranicemi ve vztazích (zde ve vztazích terapeut-pacient). Ale zpracování mě neuspokojuje, na beletrii kladu vyšší nároky.

16.02.2018

Také jsem v jejích verších jen obtížně hledala něco, k čemu bych se mohla vztáhnout. Spíš schopnost jakoby udělat odbočku z přímočarého plynutí času a vytvořit na chvíli bezčasý prostor, kde je možné si věci důkladněji prohlédnout.

03.01.2018

Přečetla jsem asi půlku, připadalo mi to jako didaktický pořad. Jen párkrát ve mně kniha vzbudila nějaké emoce - v momentech, kdy lékař automaticky lže umírajícímu, dokonce bezprostředně umírajícímu člověku, bez ohledu na jeho přání. A nevidí v tom sebemenší problém. To mi málem praskla cévka, abych se vyjádřila tématicky.
Horší 3 hvězdy.

29.09.2017

Čteno-zkoumáno jako možný dárek přátelům či příbuzným. Nezadaná jsem byla naposled na základce, takže trochu exotika. Ale vtipné to bylo, to nemohu říct! :o)

07.09.2017

Ne zrovna spokojený manžel se v kritickém věku zamiluje do diblíka. Ohrané až hrůza, ale moc dobře napsané, žádná naivní povídačka o šťastném novém životě / zachráněné rodině (dle vkusu každého soudruha). Vedlejší postavy netrčí na scéně jen pro okrasu, vystižení svébytného světa dítěte mě příjemně překvapilo a dokonce i Rain (diblík) je definovaná víc svým malířstvím než rolí milenky.
Nevnímám to jako knihu o mimomanželském vztahu, spíš o tom, čeho je manifestací. Protože ani intenzivní zamilovanost není totéž co přesvědčení, že dosavadní život byl jeden velký omyl a náprava vyžaduje začít někde jinde s někým jiným.

28.08.2017

Obvykle mě příliš neoslovují "mysteriózní" příběhy a zde to nebylo jiné. Ale díky třem, čtyřem místům, obrazům, které stojí za uchování v paměti, přidám ještě hvězdičku.

01.08.2017

Zneuznaný génius, revoluce, vězení, láska, souboj, smrt ve dvaceti letech. Nenapsat o tom knihu, to by bylo věru nepěkné plýtvání biografickým materiálem, zvláště když děravá historie ponechává prostor spekulacím. Tohle dílko, ač mu zdaleka nelze věřit vše, si přípitek zaslouží. Na mládí! Na vášeň! Na matematiku!

Plynulé čtení vyžaduje mírné znalosti matematiky a francouzské historie, už jen kvůli všem těm (ne)slavným jménům a událostem.
3,5/5

19.07.2017

"Pamatujte si: pokud lžete, nemůžete uškodit."

Zpočátku se zdá, že na to pan Wormold skutečně vyzrál, a čtenář pobaveně zírá, co všechno malému obchodníčkovi prochází. Není divu, i jeho nadřízení mají své zájmy a ty jsou důležitější než pravý stav věcí. Až když se jeho smyšlenky projeví nehezky reálnými důsledky, začne z té legrace mrazit.

08.07.2017

Terezie je sice učitelkou církve, ale učitelkou značně živelnou. Tato brožurka nabízí stručné shrnutí a komentář k její "modlitbě usebrání" tak, jak ji roztroušeně a terminologicky nejednotně popisuje ve svých knihách, v kontrastu k jiným způsobům modlitby, které znala a proti nimž měla potřebu se v některých aspektech vymezit.
Ideálním pokračováním je vzít do ruky Tereziiny vlastní texty.

Ve své době v češtině asi jediná kniha s informacemi o Mariam, malé Arabce, nepočítám-li nesehnatelné texty z počátku 20. století. Dnes tuhle brožurku snadno nahradíte pár minutami pátrání na internetu, loni vyšel i obsáhlý životopis. Svědectví jejího života může být pro západního křesťana těžko stravitelné, ale nedávné svatořečení dokazuje, že má co nabídnout.

Pro svou spiritualitu zaměřenou na Ducha svatého je mi Mariam inspirací a snad to mohu nazvat až osobním vztahem, ano, věřím v communio sanctorum. Kdysi v Betlémě jsem "utekla" ze společného okouněcího/nakupovacího zájezdového programu a vydala se na tamní Karmel, který Mariam založila a kde je pohřbena. Úžas nad okolnostmi a průběhem tohoto "setkání" mě dodnes neopustil.

15.06.2017

Užitečné pro toho, kdo se chce čtivou formou dozvědět fakta o životě této pomocnice sv. Terezie. O zdroj duchovní inspirace ale spíš nejde, nemám důvod se ke knížce víc vracet.

06.06.2017

Tajemství (s)tvoření, přechod mezi neživým a živým, neexistujícím a existujícím, touha porazit smrt. Jednotlivé části jsem vnímala jako sevřenou strukturu (už jen ty tři názvy!), ozvuky se během četby vynořují neustále, měla jsem z knihy výborný pocit, který se však během "akčního" závěru poněkud rozsypal.
V knihovně jsem po Proceduře sáhla náhodou na výstavce nizozemské literatury. Kdybych věděla víc o obsahu, asi chvíli počkám a nebudu ji číst v devátém měsíci, ale co už. Rozhodně mě zlákala prozkoumat další autorova díla.