Náš člověk v Havaně

Román z 60. let, který překvapivě nezestárnul. Absurdní scénky, suchý humor. Prostě takové příjemné odlehčené čtení, které neztratilo nic na aktuálnosti jak tématicky, tak jazykově.

Greene si šikovně dělá legraci z tajných služeb, ovšem humor a parodie se občas otočí v nemilosrdnou krutou pravdu. Povedený román, který velmi přesně trefuje do černého. 80%, 25. 7. 2026.

Roztomilá knížka. Vcelku bezvýznamný britský občan James Wormold je už řadu let v Havaně, kde má prťavý a ne zrovna výnosný obchod s americkými vysavači. Manželka mu před časem utekla a jeho nádherná 17-letá dcera Milly zrovna chce koně. A tak když je za velmi podivných okolností osloven, aby se stal agentem tajných služeb a pochopí, že by to mohlo vyřešit jeho finanční situaci, kývne na to. Jenže kde brát ony tajné informace, které má obstarávat a předávat? Starý přítel mu dá skvělou radu a vše se vyvíjí více než dobře, než se to ovšem začne sypat…
Lehounká satira na výzvědné služby je napsaná s decentním anglickým humorem. Ale nejde jen po povrchu. Autor lehce naťukává různá témata, o která se v ději otře, a nechává čtenáře, aby si o nich podumal, když bude chtít. No, a když člověk chce a začne byť jen trochu domýšlet, až z toho běhá mráz po zádech. Z reality i absurdity, v které se Wormold ocitl.
Za mne doporučeníhodné dílko.

Chvílemi veľmi vtipné

Náš člověk v Havaně se řadí mezi Greenovy tzv. entertainments, je však pochopitelně něčím více než jen pouhým zábavným čtením na dovolenou s velkým tržním potencionálem. Sám Greene to určitě věděl a zamýšlel tak, že nakonec se hranice mezi "entertainmensts" a "novels" musí nutně v jeho případě prolínat. Tento román je opravdu něco mezi špionážním thrillerem a komedií, ale v určitých chvílích umí zahrát na vážnou notu a ukázat, co je v životě opravdu důležité, a nic tomu nebrání často komický tón a nadsázka, ale spíše naopak, ironický odstup je v tomto případě oči otevírající, a tak dávné antické dělení tragédie a komedie jako dvou podstatně odlišných žánrů u Greena splývá v jeden proud.

„Ať vydávají statistiky a počítají obyvatelstvo po stovkách tisíců, pro každého člověka se město skládá všeho všudy z několika ulic, několika domů, několika lidí. Když tohle zmizí, přestane existovat město a zůstane po něm jen bolest ve vzpomínkách, jako když zabolí dávno ztracená amputovaná noha.“ (s. 186)

Mně se kniha líbila, vtipná a ironická, psaná lehkým stylem. Dělá si legraci ze všech tajných služeb, legrace ale končí, když začne jít o život...

Chystal jsem se na to 40 let... Naprosto bezchybný, přečetl jsem to za den:-)

Ako sa jeden obyčajný človek stal špiónom... Skvelý humor. Príjemná zábavná kniha.

Podľa mňa to je celkom vtipné "počteníčko." Greene však napísal knihy, ktoré majú úplne inú hodnotu, ako práve táto.

Od knihy jsem neměl žádná očekávání, protože jsem autora až doposud neznal. A po dočtení můžu s klidným srdcem říct, že kniha se četla velmi hezky a příběh není až tak úplně jednoduchý. Asi tak do půlky mě kniha vlastně moc nebavila, prostý popis věcí, žádné drámo, vymýšlení přehnaných popisů neexistujících věcí a další. Až od půlky, kdy jsou patrné i důsledky smyšlenek, které hlavní hrdina zprvu pravděpodobně vůbec nedomýšlel, mě kniha začala bavit.

O knize jsem si dopředu nic nezjisťoval, takže mě autor trochu vytrollil. Čekal jsem špionážní román. Po pár stránkách to začalo být tak nějak nevážné a vyklubala se z toho příjemná satira na špionážní romány.

Moje první kniha, kterou jsem od autora četl. Bylo to v roce 1963, dva roky po převratu na Kubě, kdy nastoupil Fidel Castro. Moc z děje jsem tenkrát, jako čtrnáctiletý, mnoho nechápal Děj knihy je zasazen na Kubu plné zmatků - typuji kolem roku 1955, kdy o ní byl celosvětový zájem, neboť stávající režim byl neudržitelný. Knihu již tehdy jsem považoval za špionskou humoresku, satiru nebo možná i parodii se silným autorovým sociální cítěním. Vyznění je jednoznačné, zde se ukázáno na "fiktivním souboji" tajných služeb jaká je zbytečnost bojů za nějakými strategickými cíli ve srovnáním s životem obyčejného člověka. Ke knize jsem se vícekrát vracel. Jedním z důvodů byl můj spolužák/spolustudent na Vysoké škole během let 1967-1972, kterého Kuba vyslala na studium do Československa a později se stal ministrem v Castrově vládě. Ten mi potvrdil reálnost knihy a tak je pan Green mým oblíbeným spisovatelem, neboť vždy píše v souvislostech.
Z dnešního hlediska tato kniha může připadat v některých pasážích nudná, pokud čtenář nezná všechny souvislosti, ať místní nebo historické.

Nepotešilo ma to , slabé ...

"Pamatujte si: pokud lžete, nemůžete uškodit."

Zpočátku se zdá, že na to pan Wormold skutečně vyzrál, a čtenář pobaveně zírá, co všechno malému obchodníčkovi prochází. Není divu, i jeho nadřízení mají své zájmy a ty jsou důležitější než pravý stav věcí. Až když se jeho smyšlenky projeví nehezky reálnými důsledky, začne z té legrace mrazit.

Pokouším se autorovi dostat pod kůži, pochopit, proč a co píše. Každá kniha je úplně jiná a všechny mají něco společného. Tato je určitě nejčtivější, ale i v ní je melancholie, trapnost, omezení osudem. Malý český člověk ocení vynalézavost hlavní postavy ve shánění pomocníků ke špionáži.

Mně se kniha zase zábavnou zdála... Někdy je to sice dost přehnané a některé pasáže mi zcela nesedí, ale podle mně celkově dobré třeba prázdninové čtení :)