freestyla komentáře u knih
Pár citátů z knihy:
"Zcela správně, zcela správně. Mýlíte se jen v tom, že jste nedovedla čekat to nejhorší."
"Jak prosím? Co může být horšího než podříznout nám hrdla?" tázala se a naivní údiv jí velice slušel.
"Odříznout nám peněženku," odpověděl. "Člověk je v těchto časech udělán tak, že jeho schopnost žít je určována množstvím peněz, které vlastní."
Stále jsem měl okolo sebe matku a sestry a vždy jsem se snažil jim uniknout; neboť mě až k zlosti sužovali věčnými starostmi o mé zdraví a občasnými nájezdy do mého doupěte, kde potom můj napohled chaotický pořádek obracely do úpravného zmatku, ale s menší mírou řádu, třebaže to napohled vypadalo jako pěkně uklizené. Když s tím byly hotovy, nemohl jsem nikdy nic najít.
Kniha psaná krásným Slováckým nářečím. Připomněl jsem si spoustu výrazů, které používali moji předkové, např. "Ty nehaňbo!" :-)
Jeden citát z knihy:
- Františku, už jsem ti řekl, nech mě chvílku na pokoji, bolí mě hlava! -
- Ja, že sa vám chce s tým trápit! Mě ešče nikdá huava neboleua, lebo od teho sa dá friško pomoct. Zavažte si koleno a říkajte pětkrát po sobě: Zaklínám ťa huavo, pro pět ran Krista Pána, abys neboleua. Potem sa třikrát požehnajte, třikrát odplujte přes rameno a máte po boleňů. -
Potom co mě Bílá Nemoc naprosto dostala, tak tato hra mě naopak docela zklamala. Asi už mám Čapkův standard nastaven moc vysoko. :-)
"Chceš-li být šťasten hodinu, tak se opij. Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň. Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem."
Čínské přísloví
V knize je několik slabších míst a proto musím dát 3*. Některé povídky mohli být klidně vynechány, zbytečně tím knize ubrali na síle. Jinak velmi pěkná kniha.
Na můj vkus občas až moc filozofické. Hordubal se mi líbil víc. Teď si dám Obyčejný život.
Pár citátů z knihy:
"Nejsme tady pro sebe, ale proto, abychom sloužili majetku. Kdo neslouží svému, bude otročit cizímu. - Tak nějak zní zákon života, a ty hochu půjdeš v mých šlépějích."
"Nemluvíme-li o poutech rodiny a zvyku, činí člověka usedlým majetek a závislost, a ten, kdo nedbá bídy ani peněz, je jako balón bez kotevních lan a přítěže a je unášen, jak bůh dá a čert fouká. Ano, toulavost je jistě šílenství, je to porucha majetkových center, něco jako ztráta smyslu pro stabilitu. A tak se motej, ty blázne, když ti to nedá.."
"Buďte vítán v mém domě! Vejděte svobodně a z vlastní vůle!" Hrabě Drákula Jonathanu Harkerovi.
Výborná kniha. Deníková forma a použitý jazyk se mi moc líbili.
Vřele doporučuji.
"Ale požádají nás" řekl Jake. "Je to tak pane Callahane?"
"To nevím," odpověděl Callahan. "Museli byste je přesvědčit..."
Roland vrtěl hlavou. "Tak to nechodí," vysvětlil pistolník. "My nikoho nepřesvědčujeme, za nás mluví olovo.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Jo, a kdyby ryby jezdily na kole, každá zasraná řeka by pořádala Tour de France."
Eddie
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Zlost je nejméně užitečný cit," poučil Eddieho Henchick. "Ničí mysl a ubližuje srdci."
"Henry, koho bys chtěl, aby ti kryl záda, kdyby ses dostal do sraček?"
"Eddieho."
"Proč Eddieho? Neuměl by se vydrápat ani z papírovýho pytlíku. Tak proč sakra?"
"Protože když Eddie šumí v tý svý zasraný zóně, dokáže ukecat samotnýho ďábla, aby se podpálil."
"Když jsem vyrůstal, měli jsme takové rčení: jenom blázen věří, že sní, ještě než se probudí. Rozumíš?"
"Asi jo. Znamená to totéž jako oblíbený rčení mý matky."
"A to bylo?"
"Doufej v nejlepší a očekávej nejhorší," řekl Eddie kysele. Rolandův obličej se rozsvítil úsměvem.
"Myslím, že rčení tvé matky je lepší."
Místy až filozofické zamyšlení nad tím, že dnešní člověk je součástí stroje a naopak.
Pár citátů a postřehů z knihy:
Když dítě cáká vodu, žije naplno. Úklid koupelny je na rodičích. S poznáním všech tvarů vody, se začnou učit civilizovanému koupání. Ví, že jednou vyrostou a budou muset po sobě vytírat samy. Narozdíl od vodního světa, není možné při objevování kyberprostoru dojít až k naplněnému poznání. Informační oceán je totiž bezedný.
Důvěřovat není možné bez sebedůvěry. Naopak potřeba kontroly vychází z nedostatku sebedůvěry.
Bez setkání s temnými stránkami duše se nelze stát plnohodnotným člověkem.
Domov je místem, kde se mísí duše.
Měsíc je nejstarší televizní program.
Je více závislých na nákupech než na hrách. Reklamy normalizují život ve lži. Jejich smyslem není prezentace produktu, ale navození nespokojenosti se sebou samým a slib, že vlastnictvím produktu se daná nespokojenost rozplyne. Nikdy to nefunguje, což je součástí marketingového plánu, neboť tak lze jezdit pořád dokola.
Svoboda jednoho začíná tam, kde začíná svoboda druhého. Dospělý ani dítě se nemusí vzájemně ukončovat a oba mohou společně začínat. Každý klidně jiným směrem. Rodiče vědí, že jejich svoboda začíná tam, kde začíná svoboda dítěte, a dítě cítí, že jsou-li svobodní jeho rodiče, smí se své svobodě věnovat s intenzitou, na niž stačí jeho momentální dovednosti. Sdílení svobody nás naplňuje chvějící se smyslností. Čím více svobody dáváme, tím více jí máme. čím více svobody přijmeme, tím jsme životodárnější. Podobně se mezi lidmi šíří také důvěra či odpovědnost.
Velice příjemné překvapení s velkým přesahem.
Citát z knihy:
"Noční můry nejsou špatný, pokud jsou opravdu tvoje a nepochází z jiných světů. Upozorňují tě na to, že v tobě není něco v pořádku."
Krásná kniha psaná ještě krásnějším jazykem se spoustou odkazů na další autory a jejich díla (K. Klostermann, J. Š. Baar). Hned bych jel zase jednou na junácký tábor.
Pár citátů z knihy:
"Sám v noci v temném lese bdím
a střežím svoje druhy sladce spící -
jen se svým vlastním nitrem hovořím
o věcech jež lze těžko slovy říci..."
"..., neboť jsme lidé hodní a jsou lidé lumpové."
Pár citátů z této krásně napsané knihy:
"Modlit se?" zaváhal ctihodný převor. "Znám dvě rychlejší cesty k moudrosti. Jednou z nich je hovořit často sám se sebou. Ale to má smysl jen pro toho, kdo se miluje tak, že dokáže být k sobě nemilosrdný jako k úhlavnímu nepříteli. Kdo se jen zhlíží v zrcadle ješitnosti, vede marné samomluvy."
"A druhá cesta?"
"Vědět víc než druzí. Tam, kde jiný spatřil květinu, najít její zrod a smysl. Tam, kde se jiní smějí chybě, vyzkoumat její příčinu a její význam na cestě k hrobu. Také tak se rodí blaho, které nemůže ohrozit ani zloděj, ani žhář, ani zbraň, ani pomluva, nikdo, ba ani ne přítel nebo žena. Je to, synu, základní kámen lidského pocitu, kterému se falešně říká štěstí."
"Co tedy poradí tvá moudrost mé lásce? Jak skončit ten věčný svár mezi snem a skutečností?"
"Má rada by tě asi zarmoutila. Nemyslím, že by láska byla vtělena v tom, koho milujeme. Láska je vždy jen naším citem."
"Ale ženeme se za jejím splněním. Nemohu se přece smířit s cestou, kterou mi určuje náhodný cizí osud."
"Jsi Portugalec, a proto možná dokážeš zasvětit jednomu citu celý život. Ale prosím tě: když dojdeš na konec života, a tvá láska se s tvou cestou přece nesejde, zachovej si moudrost, které má dostatek příroda kolem tebe, a řekni si: Stačí, že jsem žil krásný sen. Buď pak vděčný, že se můžeš ohlédnout a říci si: Hle, jakou jsem urazil cestu... Tehdy teprve poznáš svou pravou sílu. Sílu svého snu. A to je ocenění života, činy, které vykonáme pro sen."
"Noc spustila šat až k zemi".
Kniha, kterou jsem objevil v knihovně rodičů, a která mě přivedla k pěstování kaktusů a sukulentů.
Hezká oddychovka. Příběh o Dominovi se mi líbil víc.
Dobrá koučovací kniha o tom, jak utlumení ega a rozvinutí vnitřního já dokáže divy, a to nejen na kurtu.
Pár citátů z knihy:
"Doufám, že jste nyní pochopili, že nepropaguji žádný způsob pozitivního myšlení, které se snaží mentálně prosadit, že vše je nádherné, i když tomu tak není. Ani jiný způsob, který říká: "Jestliže si myslím, že jsem laskavý, pak tedy jsem laskavý. Jestliže si myslím, že jsem vítěz, tak jím jsem." Podle mého se tímto způsobem První Já snaží vytvořit lepší První Já. Je to, jako když se pes honí za svým ocasem."
"Příčinu většiny stresových situací je možné popsat slovem připoutání. První Já se dostává do takové závislosti na určitých věcech, situacích, lidech a představách, které má zažité, že když nastane nebo má nastat nějaká změna, cítí se ohroženo. Osvobodit se od stresu nemusí nutně znamenat, že se musíme něčeho vzdát, ale spíše že je třeba, abychom byli schopni, je-li to nutné, něco nechat být, a přitom vědět, že přesto bude vše v pořádku. Tento postoj vychází z předpokladu, že budeme nezávislejší - ne nezbytně samotáři, ale že se více spolehneme na své vnitřní zdroje stability."
"Stres Prvního Já je zloděj, který nám může ukrást radost ze života, jestliže mu to dovolíme. Čím déle žiji, tím více oceňuji dar, kterým je život sám o sobě. Tento dar je mnohem větší, než jaký jsem byl schopen si představit, a proto čas, který prožívám ve stavu stresu, znamená, že hrozně ztrácím - na kurtu i mimo něj. Moudrost možná neznamená ani tak přicházet s novými odpověďmi jako rozpoznat na hlubší úrovni hloubku prastarých odpovědí. Některé věci se nemění. Potřeba věřit si a lépe rozumět svému opravdovému já tu bude neustále. Potřeba zbavit se brýlí, kterými soudíme sebe a jiné podle "dobrý-špatný", bude vždy branou do průzračného světa. A dokud žijeme, bude vždy nejvyšší životní prioritou mít jasno o svých životních prioritách."
"Když dojde na překonávání překážek, rozpoznáš tři druhy lidí. První považují většinu překážek za nepřekonatelné a odejdou. Druzí vidí překážku a řeknou si, že ji dokáží překonat. Pak ji začnou podhrabávat, přelézat nebo se skrze ni chtějí prodrat. Třetí typ lidí se nejprve snaží najít vyvýšené místo, odkud je vidět na druhou stranu překážky. Teprve když zjistí, že stojí za námahu ji překonat, pokusí se o to."
Těžká kniha, především kvůli archaickému jazyku. Příběh pěkný s překvapivým koncem.
Dost zmatene napsane jak funguje imunitni system. Dve hvezdicky davam za soubor doporuceni na konci knihy.