filispin komentáře u knih
Škoda, že je to vlastně všechno na jedno brdo. Protože jinak je putování hlavního hrdiny fantasticky zábavné. Mám moc rád Bukowskiho styl psaní. Moc se tu nezdržujte, sedněte si do vyhřátého křesla, nalijte si whisky, nebo si kupte ve večerce nějakou flašku vína a nechte se bavit. Příběh neřešte, není tam. Stejně by byl k hovnu.
My muzikanti to máme se slečnou Můzou někdy hodně těžký. A i když jsme každý trochu z jiné flákoty, některé věci máme společné. Proto se mi vyprávění pana Redla o tom, kam na to chodí, velice líbilo a bylo mi sympatické. Když je někdo básníkem, obyčejné věci a zážitky dokáže ve svém díle vylíčit tak, že bez malého popostrčení kolikrát nemáte šanci dovtípit se, co je v těch verších skryto. Když to máte ale přímo černé na bílém a šťouchá vás přímo sám autor, nestačíte zírat, kolik života je v těch obyčejných, zvukomalebně poskládaných slovech. A přesně tohle Vlasta Redl umí.
Srovnávat aktuálně vládnoucího amerického prezidenta s Hitlerem? Timothy Snyder se nás v této knize snaží přesvědčit, že srovnávání je v tomto případě na místě. A je to čtení velice znepokojující. Jsem velice rád, že tato kniha vznikla. Myslím, že ji všichni (a převážně mladí lidé mé generace) v této době dost potřebujeme. Není třeba dalších slov, přečtěte si ji, prosím.
Číst si Svěrákovy povídky je opravdu balzám pro duši. Každá z povídek měla skvělou pointu, na kterou se vyplatilo čekat a všechno tak hezky plynulo, jako život sám. Nejvíce mě potěšily povídky Sraz naší třídy, Nákup, Ve vlaku, Ujetá láska a Dvojí vidění. Poslední jmenovaná se mnou dost zamávala, nečekal jsem to. Děkuji Vám, pane Svěráku. Chutnalo.
Útlá a přitom tak silná knížka! Alespoň co do obsahu. Ten, kdo si poslechne pouze hudební nahrávku o hodně přichází. Vnímám totiž, že teprve po přečtení knihy začnou písňové texty dávat větší smysl a lze je více prožít. Za příběh běžce bych dal hvězdičky čtyři - neoslovily mě intermezza a použití archaické češtiny (na můj vkus jí někde bylo až moc). Ale musím dát pět, kvůli tématu, které mi je blízké. Také kvůli tomu, že to muselo dát spoustu práce. A nakonec nemůžu přece vynechat hudební část, která je obdivuhodná. Marathon je opravdu velké dílo, které teprve čeká na docenění v širším měřítku. Moc bych to Radůze přál. Vlastně nám všem, protože ty tři tečky na poslední stránce jsou velice znepokojující.
Relight my fire! Hele, nejsem žádný příznivec fantasy a podobných žánrů. Nečekal jsem, že Dominika bude směřovat právě do těchto zákoutí, nicméně dobře jsem se pobavil! Kniha se příjemně četla, bylo to takové pěkně snové a to mám rád. Vzpomněl jsem si u toho na jednoho mého kamaráda, který také napsal nějakou tu knížku a pár básnických sbírek. Jeho první literární dílo, přestože se mi opravdu líbilo a bavilo mě, mělo podobný nešvar jako tuhle Dominika. Autor do svého příběhu příliš nadšeně vkládal své nerdské vědomosti, až to začalo být trochu otravné. Možná za to oba pánové nemohou, třeba se jedná o klasickou chybu prvních románů, ale nejsem v tomto oboru erudovaný. Třeba bych nakonec udělal to samé a kniha by byla jedním velikým eklektickým odkazem na kulturu. Pan Konáš mě jako hudební novinář velice baví, mám rád jeho práci a jako autor prózy mě po tomto příjemném zážitku také začíná zajímat. Moc pěkný příběh se zajímavým koncem, po kterém jsem měl velmi dobrou náladu. Což se o takovém kamenném chrliči říci nedá.
Určitě by se nenašel nikdo, kdo by neviděl alespoň jeden z jeho nejvýznamnějších filmů. A pokud by tomu tak přeci bylo, po vyslovení jména Jamese Camerona by se i u toho největšího kulturního zabedněnce objevilo nepatrné přikývnutí hlavou. Proč tedy brát do ruky tuto knihu, když o něm to nejpodstatnější víme a mnohdy nám to k životu bohatě stačí? Proboha, je to přece James Cameron! Renesanční člověk, který světu přinesl novátorské a propracované filmy, které vždy využívaly nových technologických postupů nejen pro svou potřebu ohromit diváky, ale zároveň tyto postupy mnohdy vytvořené jím samotným, dokázaly posunout hranice i ve vědecké oblasti. Cesta tohoto „krále světa“, ať už profesní nebo osobní, je nesmírně poutavá, zábavná a pro nás obyčejné smrtelníky těžko uvěřitelná. A to je možná ten důvod, proč si tento životopis přečíst. I když se s režisérem třeba nikdy ve svém životě nesetkáte, může Vás skrze řádky této knihy inspirovat a vyburcovat k mimořádným výkonům. Protože někdy se prostě vyplatí riskovat.
Tak předně je tato monografie jedním velkým spoilerem. To může být varování pro ty, kteří od Lynche toho zatím moc neviděli a nechtějí se připravit o jedinečné zážitky. Jednotlivé obsahy filmů jsou zde totiž rozebrané do detailů a zbytečně zdržují od toho podstatného, co se vlastně chci dozvědět – o temných stránkách duše mistra svého řemesla. Tím nechci naznačovat, že zde není nic zajímavého a inspirativního, přišlo mi to spíše jako zbytečné promrhání potenciálu této knihy. Fanoušci Lynche by si ji ale určitě měli přečíst. Verze s českým dodatkem od Kamila Fily celkový dojem zlepšuje a koneckonců jakákoli informace o tomto svérázném umělci je prostě dobrá.
Osobní i profesní Život popsaný s lehkostí, zápalem pro věc, vtipem a nadhledem. Jak prosté. Koncentrace pozitivní nálady. To je ve stručnosti tato kniha Petra Fialy. Bavilo mě to a rozhodně "to není blbé" :)
Hodně se toho napsalo o jedinečném, někdy až kontroverzním stylu autorky a po přečtení této sbírky musím uznat, že se dá souhlasit s jakýmkoli pohledem na věc. S Lettiparkem jsem to měl někdy docela těžké. Než jsem se stihl do většiny povídek začíst a zvyknout si na způsob vyprávění, najednou byl konec. Proto se mi nakonec líbily ty nejdelší, tam si totiž sedlo úplně všechno - atmosféra, poutavý příběh, myšlenka a pod povrchem bující emoce. Škoda, že jim autorka nedala větší průchod. Nejvíce mě bavily povídky Východ, Matka a Pár vzpomínek. Konkrétně ta poslední jmenovaná mi toho předala asi úplně nejvíc.
Je velmi záslužné, že tato kniha vyšla. Pan Hůrka byl velkým profesionálem a mnohdy i průkopníkem ve své branži a tato publikace toto vše dokazuje i přesto, že jde o autobiografii. Kniha je kombinací osobních vzpomínek, dějin filmu a technických informací ohledně zvuku. Je doslova nabitá informacemi a záleží na čtenáři, která kapitola ho bude bavit více, či méně. Kniha má sice 192 stran, ale prostrkání jednotlivých písmen je až neúnosné, proto se čte dost obtížně a rozhodně Vám spolkne více času, než jste si původně mysleli. Vzhledem k úctě nebožtíka autora, mohla být zpracována lépe (sazbou i korektorsky). Doporučuji pro všechny milovníky zvuku (i nefilmového) a filmové historie. Kapitolu o vidění ušima a slyšení očima by si měli přečíst všichni, kteří to s filmem a zvukem myslí vážně. Ta je z celé knihy asi nejhodnotnější, čistě subjektivně. :)
Tento příběh se opravdu těžce hodnotí a bylo by snad lepší, kdyby vůbec nevznikl. Ale bohužel. Kniha je napsaná velice poutavě a nejupřímněji, jak to jen šlo. Líbilo se mi zasazení všech událostí do historického kontextu, který čtenáři dokáže pochopit celou situaci. Nejméně upoutal moji pozornost, na můj vkus dost podrobný popis začátku soudního procesu (není to zrovna má oblíbená problematika), který ovšem - jak jsem později zjistil - měl dost logický důvod. Právě v tomto okamžiku mě kniha naplno pohltila. Je neuvěřitelné, jak obrovský vliv mají média i tam, kde byste to nejméně čekali. Společně s dokumentárním filmem Mariny Zenovich tvoří tato autobiografie skvělý tandem, který dokáže celý případ objasnit a pochopit. S koupí knihy neváhejte, doporučuji!
Přidávám se k ostatním a musím knihu pochválit. Velice oceňuji grafické provedení a bohatou zásobu informací (pravděpodobně díky zahraničním zdrojům). Přečetl jsem to jedním dechem, což myslím v pozitivním slova smyslu. Pravda - také mi trochu vadilo velmi časté odbíhání k Leonemu a dalším režisérům, nicméně si uvědomuji, že i to je nezbytné pro lepší vnímání souvislostí. U poslední kapitoly příjemně zamrazilo v zádech, velice emotivní. :) A některá slova Maestra by se daly tesat do kamene (o filmové hudbě). Parádní kniha!