Eva2424 komentáře u knih

Provázanost minulosti a přítomnosti napříč osudy postav, projekce neprojevené části hrdinovy osobnosti do loutky, pasáže o původu slov a o příbuznosti indoevropských jazyků i kořeny chování našeho "Loutkáře" - to všechno hezky zkomponováno do čtivého románu. Kniha se mi líbila moc.

3 31.03.2020

Skládanka Stachurova díla, mimo jeho zápisky z cest se zde opět (stejně jako v Člověku-Nikdo) objevují Fabula rasa a Hle. Jako poslední je zařazen Stachurův deník, který si píše těsně před smrtí. Nádherné počtení, nevím, co teď vzít do ruky za literaturu, protože těžko něco dosáhne Stachurových kvalit. Deník psaný před smrtí je v jiném duchu než ostatní texty a díky němu konečně chápu spisovatelovu sebevraždu. Dala bych deset hvězdiček, kdyby to šlo, Stachurovu literaturu považuji za klenot mezi vším, co jsem kdy četla.

3 09.03.2020

Pan Stachura musel být výjimečně citlivý a inteligentní člověk. První část sestávající z úvah a drobných příběhů z cest se čte lehce, druhá část Fabula rasa už je hutná, často obtížně pochopitelná. Jako celek je celé dílo nesmírně působivé. Po dlouhé době kniha, v níž text vycházel z autorova nitra, na nic si nehrál a na nikoho nechtěl udělat dojem. Občas byly věty zbytečně rozvláčné, to ale nic neubírá na síle prožitku z ní. Už dlouho jsem nečetla nic tak opravdového a krásného.

3 15.02.2020

To bylo tedy hodně silné čtení.
Věřím, že zde sama sebe najde spousta citlivých lidí, na nichž výchova nechává následky do dospělosti.

3 22.01.2020

Málem jsem se přes všechny ty hrubosti a zvrhlosti nepřenesla a nedočetla. Ještěže je kniha krátká. Jazyk byl na můj vkus divně strojený. Celé to vyznělo lacině a na efekt se záměrem zaujmout čtenáře vylíčením duševního bahna. Opravdu musely být hlavní postavy až tak zvrhlé a psychicky narušené, aby kniha působila? Z mne určitě ne.
Morbidní říkanky jsem pak už přeskakovala. V knize nebylo nic normálního, snad jen Johanka, jenže ta nejspíš měla zobrazovat druhý extrém nepřirozené dobroty a obětavosti.
Objevilo se tam vzácně i pár zajímavých pasáží úvah, za něž dávám hvězdičku.

3 07.12.2019

To bylo trápení, než jsem konečně dočetla do konce! Ne láska, ale rozmary rozmazlené slečny, která je zvyklá, že všichni skáčou, jak ona píská. Tolik citového vydírání, pronásledování a manipulace by nevydržel ani soumar, natož poručík rakouské armády. A co se týká zmiňovaného soucitu, hlavní hrdina ho cítil tak nějak normálně a lidsky. Celá tragédie spočívala v tom, že se na něj ostatní upnuli jako pijavice s nerealistickými očekáváními.
Všechny postavy se chovaly podivně exaltovaně a poselství, že se má člověk obětovat pro druhé, když si to náhodou umanou, je značně sadistické.

3 13.04.2019

Pohlcení příběhem a fascinace knihou se u mě nekonaly a hodnotím ji jako průměr. Není to o Johnu Coffeym, jak by si čtenář mohl z anotace myslet, ten se tam po většinu času vyskytuje tak nějak mimochodem a šanci projevit se naplno dostane v závěru.
Přelouskáte mnoho popisů situací, než k něčemu dojde, mnoho zbytečných amerických dialogů, občas nějaká scéna vylíčená tak, aby dojala, jenže cítíte z toho, jak moc měl autor v úmyslu vás rozplakat, ale nešlo to z jeho srdce. Brutální scény byly na můj vkus natažené ještě zbytečněji než ostatní banality, které pro další děj neměly význam.
Co bylo na příběhu opravdu nádherné, je postava Johna Coffeye, tady smekám, King měl asi zrovna světlou chvilku :-). Jaká škoda, že jím není protkán celý román a předtím, než se k němu jako úžasnému úkazu dostanete, potřebujete strávit tucty stran o myši, o popravách na elektrickém křesle, zánětech močového měchýře, potyčkách mezi dozorci atd.
Přínos pro mne mělo i to, že jsem byla nucena se zamyslet nad tím, co je trest smrti vlastně zač. Kniha jako taková mě ale krom jedné krátké pasáže, kde promlouvá John Coffey, rozhodně nedojímala. Dovedu si představit, že stylem psaní byla výbornou předlohou pro dobrý film. Jako kniha pro mne příliš povrchní.

3 26.01.2019

První dvě třetiny mne nadchly, zasmála jsem se, jak už se mi to dlouho u žádné knihy nestalo. Během zbytečně sentimentálních scén a chaosu poslední třetiny moje pozornost polevila, ale i tak celkově hodnotím kladně. Na to, že se všemi příběhy táhne utrpení způsobené chemickou katastrofou, je děj výrazně optimistický.

3 22.09.2018

Šestá kniha Anatasie Novych, která se mi dostala do rukou, je taková AllatRa v běžném životě. Na mne zatím zapůsobila nejsilněji, ačkoli jsem myslela, že sérii Senseiů již nic nepřekoná. Knihu jsem přečetla jedním dechem a mrzelo mne, že nemá více stránek. Ještě dlouho budu zážitek z ní vstřebávat.

3 18.01.2016

Přehršel rádoby vtipných hlášek, neustálé tasení pistolí a nožů úplně zastínilo samotnou zápletku. Detektiv se chová jako malé dítě, všechny postavy snad kromě jedné reagují protivně a nadřazeně, tudíž zde není ani stopy po nějaké psychologii. Těch vražd se tam rojilo na můj vkus taky zbytečně moc. Zápletka samotná by byla výborná nebýt všeho okolo. Tahle "drsná škola" asi není nic pro mne, daleko víc mi sedl Simenon s realisticky působícím Maigretem.

2 27.12.2021

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit praštěným začátkem a závanem magického realismu, kde se může stát prakticky jakákoli blbost. Na dalších stranách příběh začne získávat obrysy a strukturu. Není to ani tak o hanbě jako o lásce.
Z nedostatku rodičovské lásky, dětských traumat, nenaplněného manželství vznikají války mezi lidmi i národy. Text působí zastřeně a mysticky jakoby v mlze a přitom je jasné, co se v pozadí děje. Autor nešetří metaforami a nadsázkou. Osudy obou rodin geniálně propletl ve vztazích i v čase. To, co bylo na začátku nějaké, je na konci úplně jiné.
Hvězdičku ubírám za těžkopádný začátek a některé zbytečné pasáže. Jinak hodnotím jako umělecké dílo, které určitě stojí za přečtení.

2 18.12.2021

Nádhera, Tolstoj mě ještě nezklamal. Kochám se u něj popisy i dialogy. Nejvíce se mi líbila povídka Rodinné štěstí, citlivě vylíčený zrod a přerod manželství. Taky samotní Kozáci byli fajn, jen konec mě překvapil.

2 13.11.2021

Útlá knížečka o vzácném člověku, proslulém léčiteli faráři Janu Willischovi, jak ho vidí historické prameny a lidé, jež ho pamatují. Můj obdiv patří autorovi, který si dal tu práci a vše sesbíral do čtivé podoby. O panu kanovníkovi mi vyprávěla moje babička a jsem ráda, že jsem si mohla o něm přečíst více.

2 09.05.2021

Eliáš je mladý muž, který právě zjistil, že jeho život nejspíš postrádá smysl. Karlaz, starý muž, jelikož už ví úplně všechno, ho zasypává radami. Na své pouti potkává Karlaz množství lidí, kteří po něm pořád chtějí nějaké odpovědi. Povolávají ho dokonce ti nejvlivnější, aby jim poskytl moudrou radu. Karlaz tedy promlouvá o vztazích, bohatství, dětech, hříchu a o různých dalších závažných aspektech života. Tázající postavy jsou jako figurky v loutkovém divadle, všechny stejné a všechny se tážou stejně. Samozřejmě, někdo se ptát musí, jinak by jim Karlaz neodpověděl a nic bychom se nedozvěděli. Po Karlazově promluvě se tito milí tázající zpravidla vzpamatují a polepší nebo se dokonce úplně najdou! Bodejť by ne, když celou knihou se vine hrozba: Nebudeš-li sekat latinu, za sněžnou čarou ti to bude spočítáno a ani okamžik se z tvé minulosti nevymaže.

Jazyk je vzletný, jakoby chtěl vzbudit dojem monumentálnosti a všeobjímající moudrosti Karlaze. Příběhy se hemží mnichy, kláštery, exotickými zeměmi a přirovnáními, z nichž některá působí dost násilně. Je to něco mezi Mužem, který chtěl být šťastný a Mnichem, který prodal své Ferrari, napsáno ve stylu Džibránova Proroka. Moudrost z Proroka plynula přirozeně jako potůček. Kdežto Karlazův text vychází z rozumu, připadá mi, že bylo přesně vykalkulováno, co bude Karlaz říkat. Srovnání se Siddhártou tady není vůbec na místě. Siddhárta plyne hladce jako jeho řeka a vlévá se přímo do srdce, Siddhárta je skutečný život se všemi jeho úklady a samotný Siddhárta je stejně jako jeho společníci velmi autentický. V Karlazovi jde o rozum. Tady si po přečtení neřeknete: „Ach, to bylo krásné!“ Není to motivační kniha, pro mě byla spíše demotivační, toho strašení peklem tam bylo moc. Nejímaly mě dokonce ani popisy přírody, všechno to bylo takové nastrojené, vymyšlené a umělé.

Kniha mi život nezměnila ani mě neinspirovala. Některé rady byly skutečně moudré, ale s některými jsem se naopak neztotožňovala vůbec. Celkově mi asi vadil ten okázalý velitelský Karlazův projev, schématičnost, absence života, který by mi byl blízký, a příliš mnoho hrozeb.

2 12.03.2021

Fanynkou Dostojevského se asi nestanu ani po jeho čtvrtém románu. Opět se žvanilo a navštěvovalo, chyběly mi popisy přírody, okolí a vnitřních prožitků člověka. Čtyři hvězdy za poutavost, děj ubíhá poměrně svižně a vyústění je trošku nečekané. Přesto si myslím, že Dostojevskij je coby psycholog přeceňován, chování jeho postav je na hraně a pro mě dost nepochopitelné. A filozofii jsem zde nenašla už vůbec žádnou. Narozdíl od Tolstého, který má své normální lidské hrdiny s dobrým i zlým v sobě prokreslené nádherně čtivým způsobem.

2 28.02.2021

Čekala jsem osobní příběh hrdiny, který prohlédne, a více psychologie, jakou je prodchnuta třeba Anna Karenina. Tady jsou ale postavy prostředkem k vyjádření autorových úvah o spravedlnosti, sociální rovnosti, zločinu a trestu. Celkem nic se neděje, převažují popisy vězeňského prostředí, jednání s vězni a života mezi vězni v kontrastu se životem ruské šlechty a úřednictva. Je zde určitě spousta témat k zamyšlení, ale jako taková mě kniha příliš nevtáhla a trvalo mi dlouho, než jsem ji přelouskala celou.

2 31.07.2020

Úžasné! Nemám slov, abych popsala zážitek z knihy. Každé slovo, věta, odstavec jsou na svém místě a přede mnou dokonalý obraz všecho, co chtěl autor říct. Stachurovy prózy bych mohla číst pořád dokola.

2 30.04.2020

Tehdy dvanáctiletá dcera mi nedala pokoj, dokud si knihu nepřečtu. Coby příznivkyni psychologické a hluboké literatury se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem přečetla a jsem ráda! Takové správná blbost, u níž jsem se opravdu s chutí smála! Až budu mít dost vážných věcí, zas po ní někdy sáhnu.

2 21.02.2020

Nejspíš se neumím vžít do starostí ruské šlechty a už vůbec ne do dospívajícího ruského výrostka. Jinak si nedovedu vysvětlit, že mě při všeobecné chvále dílo spíš unavovalo. Množství postav, vykonstruované starosti, neustále se řešily peníze, spřádaly intriky (často mi uniklo, na koho a proč), děj se odehrával v bytech, každý každého navštěvoval, poslouchal za dveřmi, pomlouval a kul pikle. Oproti Zločinu a trestu na mě Výrostek působí povrchně, zmateně a hloupě. Jediná postava, jejíž projev měl hlavu a patu, byl stařec Makar Ivanovič, a ten se v románu bohužel jen mihl. Po přečtení jsem si oddechla, že to mám za sebou.

2 02.02.2020

Upřímně řečeno nevím, co chtěl spisovatel svým dílem přesně sdělit, ale sděloval to mistrovsky. Tajemné, mnohoznačné s neočekávaným koncem. Četlo se mi dobře, text ve mně evokoval obrazy, byl místy hodně lyrický.

2 04.01.2020