engelbert komentáře u knih
Zajímavá práce. Oceňuji zejména, že se autorka nespokojila s texty autorů, kteří zaznamenali nešťastnou událost, ale prošla veškeré dostupné prameny, včetně vyšetřovacích protokolů.
Ten nekonečný kolotoč chudoby, prolité krve a nenávisti je děsivý a nejde zastavit. Mám velmi skličující pocity, když pohlédnu na současné dění a šíření nenávisti jedněch proti druhým.
Dovolím si nehodnotit. Knížka je poměrně krátká, přesto jsem se už v jejím začátku cítil zahlcen autorovým neustálým vyznáváním víry a výčty důkazů boží přítomnosti.
Souhrn všeho moderního, co se v Brně po válce postavilo. Mnoho z nich mi, jako laikovi a uživateli, nijak zvláštní nepřipadá. Asi by mi byl milejší užší výběr s více podrobnostmi.
S povzdechem si promnul unavené oči a odložil právě dočtenou knihu na stůl, jehož rozlehlé pláně místy zakrýval spadený měsíční prach. Pozdvihl zrak, a jeho pozornost upoutal pavouk zavěšený na nepoužívaném okenním závěsu, vyhlížející svou prolétající okřídlenou večeři. Cyklista Cort Nielsen právě proťal cílovou pásku v čele svých unavených pronásledovatelů na populárním závodě obdivovaném všemi cyklisty světa. Pavouk se zatím večeře nedočkal.
Chápu, že autor ve svých knihách nastřádal dostatek střípků o nejrůznějších osobnostech našich dějin, i těch bezejmenných, ale tento způsob prezentace zdá se mi poněkud nešťastným. Lyrická manýra se mi zajídala velmi brzy, naštěstí knížka je to velmi štíhlá.
Autor si mě jako čtenáře povodil, kudy chtěl. Pokračoval jsem v četbě jen abych odhalil předpokládané tajemství, které nebylo jasně dané, spíše vyplývalo z podivného chování postav. Přečkal jsem všechny zevrubné popisy místností, osob, krajin, všechna prudká hnutí mysli, dmoucí se ňádra a nakonec byl zklamán rozuzlením, které mě nepřesvědčilo. Žádná s postav, která hýbe dějem nevysvětlí svůj osobnostní veletoč. Prostě neuvěřím, že vykonáním zločinu se z brutálního vojáka stane během minuty filantropický dobroděj.
Velmi rychlé a dosti plytké čtení o autorčině dosavadním životě. Psáno je to docela obratně, přesto mi docela vadilo neustálá přednost formě před obsahem. Například o majitelce bytu, kde právě autorka bydlela, víme, že byla hodná a měla legrační předkus. Všudypřítomná slovní vata, konkrétně hojně užívané "tvl", v psaném textu působí ještě hloupěji, než při mluvené projevu.
Nechci hodnotit. Protože jsem se knihou prokousal, a nebavila mě. Na druhou stranu mě zaujalo velmi neobvyklé téma a množství práce a času, které autor očividně vynaložil. Škoda, že u knihy nebyla žádná obrazová příloha.
Kdyby se povídky vešly do Tiché hrůzy, nebyla by to tak legendární kniha.
Můj příspěvek asi nebude moc přínosný. Ač vyprávění bylo rozvláčné, neměl jsem pocit, že bych se nudil. Autor mě však nepřesvědčil, že se racionálně uvažující člověk, může nechat semlít tak nepravděpodobnou shodou náhod, která navíc už byla v různých podobách vyprávěna tisíce let. Na druhou stranu pak můžu z nového pohledu uvažovat o svém životě, zda jej řídím já, okolí, nebo jen odžívám co mi bylo určeno.
(SPOILER) Místo happy endu zjištění, že ani na bohy se nedá spolehnout.
Výborně napsaná kniha, která popisuje první měsíc I. světové války z pohledu spojenců proti Německu. Zdánlivě marnou snahu nepřipravených spojenců o jejich zastavení, plnou nedorozumění a omylů, nelidské jednání Němců na okupovaných územích, které vyvolalo jednoznačný odpor celého civilizovaného světa. Jelikož v našich zeměpisných šířkách bývá věnován čas spíše Rakousko-Uherské části této války, byla pro mně četba jednoznačným přínosem.
Myslím, že je vždy dobré vědět jaká byla životní pouť autora, který napsal tak skvělou knihu jako je Mistr a Markétka.
Ani chvíli mi autor nedal odpočinout od vyprávění, které přečteno je vlastně prosté, ale dávkováno po odměřených dávkách.
A asi si budu muset znovu přečíst Sto roků samoty.
Autor se rozhodl zbořit mýtus o Kafkovi, to jest téměř vše z toho co se o Kafkovi píše a učí. Jednotlivé teze porovnává s jeho dopisy, zápisy v denících, a dochází k závěru, že Kafku autora nám jeho překladatelé a životopisci hodně pozměnili.
Hodně se mi líbil popis života v protektorátu. Nevzpomínám si, že bych četl něco podobného, kde by kniha byla tak nasáklá jákýmsi strnulým očekáváním. Hlavní postava byla docela dobře uvěřitelná. Knihou se mihne menší sbírka protektorátních vtipů, které nevyčnívají z vyprávěného příběhu. Knihu předchází zřetelné upozornění, že děj se odehrává v Brně. Jako rodilý Brňák jsem však v knize vnímal pouze bydliště hlavního hrdiny. Jakmile došlo na jeho bloudění, bloudil jsem také, což možná byl autorův záměr. Oceňuji, že kniha nekončí radostně.
Bulgakova semlel režim jak mlýnek na maso. A to mohl dopadnout hůře, na Sibiři jako jiní. Pozoruhodné jak soustavné ústrky a protivenství snášel s bezmocným klidem. Ještě, že alespoň román Mistr a Markétka zůstal zachován.
Všechna čest, za autorkou je vidět spousta práce po archivech a matrikách. Kniha mi však připomínala trochu fajnovější diplomovou práci.
Rozhodně se nejedná o uzavřený příběh. Málo co bylo v příběhu vyřešeno, téměř vše se zkomplikovalo a zamotalo. Začala se objevovat kouzla a taky už víme kdo je padouch a kdo hrdina. Asi zkusím časem i třetí díl.