eltondo komentáře u knih

Velmi humorný styl a vtipný jazyk. Akorát chybí nějaký příběh. Jak to začne, tak to prakticky i skončí. A ani se nechce věřit, že autorem Peter M. Jolin je ve skutečnosti česká spisovatelka :)

1 01.02.2020

Nejsem si jistý, že v roce 1269 mohl klášterní novic říct větu: "Asi za deset minut bude třetí zvonění a po něm začne mše." ;-)

8 07.01.2020

Dokonale rozebráno a popsáno stárnutí všech možných orgánů a částí těla. Naštěstí jsou vydatně uvedeny i možnosti, jak tyto procesy zpomalit. Tato část by ale mohla být o malinko konkrétnější.

07.01.2020

O vztahu otce a dcery se tu moc nedozvíte. Základem knihy je popis psychologických her/situací/vztahů platných ovšem obecně pro různé rodinné příslušníky, přátele, kolegy atd. Konkrétně vztahům otce a dcery je věnována víceméně pouze kapitola tvořená dopisy dcer otcům s autorovým komentářem.

07.01.2020

Trochu zvláštní kniha. Na jedné straně Jackovo až směšné a trapné pachtění po dokonalé asimilaci v nové zemi, (při budování hřiště se chová jako trouba). Na druhé straně velmi silná linie jeho ženy - nostalgie po domově, po dětství, po židovských tradicích, živé vzpomínky na zemřelé členy rodiny.
a propos: Příběh se neodehrává se ve 30. letech. Tam sice začíná (1937), ale většinová část se odehrává cca o 20 let později.

Standardně vtipný Švandrlíkův styl psaní. Zde ještě ozvláštněno tím, že některé postavy apod. mají předobraz v realitě. Podle mne Orobejl je sám Švandrlík, předobrazem doktora Berušky je docent Plzák a časopis Ježatec je časopis Dikobraz.

2 25.10.2019

Čtení je to sice příjemné, ale děj plyne tak nějak zvolna stejně, bez chuti a bez zápachu. Čekal jsem, že to aspoň na závěr nějak vygraduje - a nic. Zarážející byla naprostá absence emocí všech tří hlavních postav - žádné projevy štěstí, smutku, zlosti - nic.

25.10.2019

Mraky postav, že jsem až ztrácel orientaci. Navíc celkem početný pátrací tým, kdy každý pátrá jinde, něco jiného odhalí a má svou vlastní hypotézu.

1 14.09.2019

Začátek a aspoň první půlka jsou skvělé. "Brutálně upřímné" hlášky, drsný humor, sarkasmus, svérázné postavy - i třeba to, že nikdo z rodiny ani nehnul prstem, aby matce/manželce pomohl uklidit ve zděděném baráku. Zhruba od okamžiku, kdy zemře asi největší hláškařka: Helenina matka a když děcka začnou dostávat rozum, začne humor znatelně ztrácet na síle. A ten ultra-happy-end je až na škodu - jak ostatně píše i SBH.

1 01.07.2019

Pro mne nečekané zklamání. Přitom námět nebyl špatný, ale celé mi to přišlo nevtipné. Možná je to tím, že na americký styl předvolebních kampaní nejsme zvyklí. Americkému čtenářstvu to nejspíš příjde bližší. Ty basničky tomu moc nepřidaly. A střídání vypravěček v rámci jedné kapitoly je matoucí.

1 29.05.2019