edysy
komentáře u knih
Etika
Baruch de Spinoza
Dílo, které je psané přesným filozofickým jazykem, každé tvrzení je s geometrickou přesností doloženo, ale pro mne to bylo velice těžké přečíst a neříkám, že jsem to zcela pochopila. Vyšlo mi z toho zhruba toto:
1) Svoboda je determinace ze sebe sama. Absolutně svobodný je pouze Báh. Člověk je nesvobodný do té míry do jaké podléhá svým afektům. Čím více ovládáme svůj život rozumem a jeho zákony, tím více jsme svobodní. Z moci afektů se ale nelze vymanit zcela, protože se pojí k lidskému tělu.
2) Báh jako absolutně svobodný afektům nepodléhá, proto nemůže nikoho ani milovat ani nenávidět. Naopak člověk Boha milovat může a je to jediný afekt, který je čistou radostí a zdrojem štěstí.
Z toho vyplývá, že má člověk pěstovat moudrost a lásku k Bohu.
Dějiny církve od Letnic k dnešku
James B. North
Knížka není tendenční, informace jsou nestranné, žádná z křesťanských církví zde není ukazována řekněme v nejlepším světle, zkrátka pokus o objektivní zobrazení vývoje událostí v křesťanství. Nicméně dílo je zvláště od druhé poloviny dost zhuštěné, proto hodnotím čtyřmi hvězdami.
Ale jako úvod do problematiky dobré.
Proměněné sny
Petra Dvořáková
Tak tohle není žádný román na nedělní odpoledne, ale otevřená zpověď o poměrech v katolické církvi. Příběhy skutečných lidí, kteří měli co dočinění s katolickou církví, nebo prožili alespoň část svého života v této organizaci. Z některých vyprávění a osudů až běhá mráz po zádech. Tuto knihu by si měl povinně přečíst každý, kdo se chce stát knězem, nebo vstoupit do kláštera, protože původní nadšení obrácení a víry může narazit na realitu zkostnatělého myšlení. Jsou zde cenné výpovědi řadových členů církve, zespodu hierarchie:
"Kdybych se měl rozhodnout teď, jestli se knězem stanu, odpověděl bych, že nejsem rád knězem a že bych se jím rozhodně nestal... Pochopil jsem, že křesťanství nepopírá bohatství a rozličnost života."
"Mezi mnou a církví je neproniknutelná hradba, hradba mezi tím, co žiju, a tím, jak se dá žít v církvi. Hradba mezi realitou a iluzemi, které o životě církev vytváří."
Henderson, král deště
Saul Bellow
„Být člověkem není žádná legrace.“ říká Eugen Henderson domorodé africké královně. Královna zakončuje rozhovor: „Člověk chce žít.“
Eugen Henderson je americký milionář, který se jednoho dne rozhodne vydat se na cestu do Afriky. Toto rozhodnutí je iracionální, snaží se jakoby utišit hlas svého srdce, které mu říká jen neurčité: já chci. Během putování po Africe se snažíme nalézt odpověď právě na otázku, co se vydává Henderson hledat? Otázku: „Proč jste tady?“ mu kladou Afričané, se kterými se setkává, ale hrdina ji musí zodpovědět především sám sobě, musí pochopit hlas svého srdce. .. A naplnit touhu po skutečném životě.
„Každý člověk má svou Afriku.“
Knížka mi ovšem nevyznívá tak idylicky, vrtá mi hlavou, jestli není na začátek života po padesátce (Hendersonovi je přes 50) dost pozdě, Henderson si po svém zmoudření dělá plány do života, jako kdyby mu bylo dvacet, splnit si své dávné sny o medicíně apod. Takže, vlastně ano, knížka je ironicky laděná. Cesta do Afriky je dlouhá a život krátký?
Největší ironií ale je, že autor vlastně nechává nezodpovězenou otázku, co je vlastně hlas srdce?
Příručí
Bernard Malamud
Hlavní postavy tohoto románu spojuje nespokojenost se životem a touha něco změnit. Ať už je to starý Morris Bober, který utekl z Ruska do Ameriky za lepším živobytím, ale skončil jako kupec na pokraji bankrotu. Nebo jeho dcera Helena, která musí pracovat, ale přála by si studovat na univerzitě. A konečně příručí Frank, který se vydal cestou zločinu, protože chtěl vykonat něco velkého a neobyčejného, ale přes výčitky svědomí by nějak chtěl napravit svůj život.
Každý z nich touží po štěstí, ale východisko nakonec spočívá v podobě vyrovnání se s realitou.
Jan Sokol: Nebát se a nekrást
Jan Sokol
Pana Sokola si vážím. Líbí se mi, že není takový ten moudrý filozof, který když něco řekne nebo napíše, tak mu dohromady nikdo nerozumí, líbí se mi jeho lidská srozumitelná filozofie. Zajímavé by bylo, kdyby se před 10 lety stal prezidentem místo Václava Klause. Ale nežijeme v pohádce…
Deník venkovského faráře
Georges Bernanos
Jednoho podzimního dne se mladý venkovský farář rozhodne kromě modlitby také zapisovat nejrůznější své úvahy a prosté události života. Učiní rozhodnutí, že si vše bude zapisovat na lístky po dobu jednoho roku, poté chce lístky spálit. Tak se nám dostává do rukou otevřená výpověď duchovního, úvahy o církvi, chudobě, hříchu, svatosti, vyrovnávání se s vlastní nemocí, o dojmech a pocitech faráře z různých setkání a působení ve své farnosti…
Je to knížka, kterou by člověk možná měl přečíst dvakrát, aby vstřebal tolik úvah, ale osobně nevím, jestli se k ní budu někdy vracet.
Davitina harfa
Chaim Potok
Osmiletá Davita vypráví svůj příběh a přibližuje nám svýma očima prostředí New Yorku kolem roku 1936. Fašistická hrozba doléhající z Evropy zde patří jakoby do světa dospělých a odehrává se na pozadí hlavního příběhu života malé dívky. V jejím dětství se mísí vliv ateisticky smýšlejících rodičů, angažujících se pro myšlenky komunismu a vliv křesťansky smýšlející tety Sáry a židovské komunity, blízké rodině z matčiny strany. Toto vše utváří svět malé Davity a my můžeme sledovat obrazy jejího příběhu až do období dospívání a prvních životních zklamání.
Léčba Schopenhauerem
Irvin D. Yalom
V knížce mne nejvíce zaujala postava Philipa, kterého autor vykreslil tak dokonale, že kdykoli na skupinové terapii něco poznamenal o Schopenhauerovi, měla jsem pocit, že budu muset zasáhnout. Typ člověka, o kterém se říká, že je chytrý jak rádio. Strašně vám leze na nervy, ale přesto i po 15 letech, kdy jste ho neviděli, na sklonku života zvednete telefon, protože vás zajímá, co se s ním stalo. A příběh se tak rozehrává nanovo...
Sádhana – Cesta k Bohu
Anthony De Mello
Knížka od jezuity, který pobýval také v buddhistických klášterech. Je to sbírka duchovních cvičení, z nichž jsou mnohá inspirována právě zkušenostmi z buddhistických meditací. Ale jsou zde popsány především křesťanské exercicie. Dokud jsem se nesetkala s touto knížkou, tak jsem si myslela, že křesťanská modlitba je odříkání proseb v kostelích, což na mne působilo jako mluvení do prázdna. Po přečtení této knížky jsem pochopila, že je to živá duchovní rozmluva, ať už se slovy, či beze slov. Tato knížka mi připravila mnoho zajímavých zážitků, za což autorovi děkuji.
Je jeden veliký kopec...
Martin Luther
Spásy lidské duše nelze dosáhnout skrze dobré skutky tak, že by se člověk snažil dodržovat starozákonní přikázání, nakonec totiž stejně zhřeší. Právě skrze nemožnost dodržovat starozákonní přikázání se ukazuje náš hřích. Teprve příchodem Krista se ukazuje možnost spásy a to zadarmo skrze víru v Krista, v nekonečné dobrotě Krista se naše hříšné skutky utopí. Tím se Starý zákon naplňuje a člověk se stává svobodným k opravdovosti života a svých činů.
Léčivá moc lásky - sedm principů atitudálního léčení
Gerald G. Jampolsky
V tomto životě, v tomto těle, podléháme mnoha různým stavům a afektům. Jampolsky ale přichází s myšlenkou, že jedině láska je skutečná, věčná a je naší podstatou. Rozvíjením tohoto svého potenciálu můžeme dosáhnout vnitřního míru a také zlepšit své zdraví. Podle názvu knížky jsem se nejdříve bála, že to bude naivní text, ale není to tak. Autor popisuje v první polovině knížky i své bloudění a následný obrat v životě a nalezení své cesty.
Světlo na konci tunelu
Elisabeth Kübler-Ross
Knížka je záznamem přednášek známé psychiatričky. Je velice čtivá. Otevírá nám svět člověka, který se při práci s terminálně nemocnými lidmi spoléhal na duchovní aspekt osobnosti a intuici. Podle autorky smrt neexistuje, naše fyzické tělo přirovnává ke kukle, ze které se po smrti uvolní motýl -nesmrtelná duše. Náš život ve fyzickém těle je jakousi školou, ve které každý z nás má splnit svůj úkol, něco se naučit a složit zkoušky. To se neobejde bez útrap. Utrpení má vždy smysl, který je ale pro nás často skrytý. Knížku vřele doporučuji.