Edus komentáře u knih

Knihy Luďka Frýborta u mě vždy trpěly stejným problémem - pomalu se rozjížděly jak jsem znovu přivykal nelehkému vyprávěcímu stylu, pak mě neskutečně chytly a těsně před koncem jim (i mně) došel dech. Pod zmanením půlměsíce však tímto problémem ani v nejmenším netrpí.

Kniha sleduje příběhy několika protagonistů v různých geografických podmínkách a tak se podíváme do řady koutů Střední Evropy (nevyjímaje Českou republiku - a právě tato příběhová linka byla pro mne vůbec nejzajímavější), podíváme se ale i na sever i jih kontinentu a navštívíme i Blízký Východ. Román velmi dobře nakládá s aktuálním tématem aniž by mu šlo o lacinou senzacechtivost - pan Frýbort psal děj několik let a o tématiku islámu, migrace a potíže vzájemného soužití se zajímá mnoho let, rozhodně si argumenty pro svá stanoviska jen nevyčetl z diskuze na iDnesu.

Příběh se odehrává v době, kdy už převrstvení původního obyvatelstva zejména na Západě je fakticky završeno a je bráno jako hotová věc - nikdo se neptá proč, nikdo už se nebouří a pouze se lidé snaží s tímto novým stavem naučit žít. Jakkoliv pesimistické čtení to je, rozhodně, opakuji rozhodně je dobré si minimálně tyto pasáže přečíst, poněvadž jsou velice živé a poučné. V oblastech dále na Východ je již třeba chopit se moci silou a rozehrává se koncept celoevropského konfliktu, do kterého se svou rolí zapojí silně i Rusko - s touto vizí nemám sebemenší problém, autor ji dobře a podrobně vylíčil a zdůvodnil. Pro mne osobně byla snad úplně nejsilnější kapitola o pádu Izraele z pohledu malé skupinky přeživších židovských vojáků - zde se autor dokázal vypsat tak mistrně, že jsem snad i v duchu cítil vůni olivovníků a střelného prachu, přičemž navíc jedna z událostí této kapitoly má i zásadní význam pro začátek budoucího úpadku globálního chalífátu.

Jakkoliv mě hlavně od druhé půlky spíš vadilo použití "nadpřirozené postavy" Proutkáře, právě v této části knihy se navíc všechny příběhové linky začnou ještě více rozjíždět, věci odehravší se dříve začínají mít své dopady a následky a na obzoru se alespoň vzdáleně začne rýsovat i jistá naděje. A i za to musím tuto knihu vyzdvihnout. Nejedná se o čistě negativistické dílo ani postapokalyptický román - jedná se o velmi čtivě a inteligentně psaný příběh který čtenáři přinese kvanta nových a dosud netušených informací i souvislostí, plno myšlenek k uvažování a zároveň i jiskřičku naděje. Rozhodně stojí za to, si toto dílo přečíst!

P.S: co je naopak doslova ztrátou času je všeobecně vyzdvihovaný a skandalizovaný román M. Houellebecqua "Podvolení", který k zamyšlení neponechává prakticky nic a sleduje pouze příběh jednoho zbytečného akademika, který se chce mít vždycky dobře a o nic jiného mu nejde. Popravdě, pokud by nebyl tento román tolik medializován, neštěkne po něm ani pes - a naopak, napsal-li by něco natolik promyšleného jako zde pan Frýbort, nebyl by skandalizován, ale rovnou zakázán. ;-)

11 26.11.2018

Původní verza románu mě v době čtení neskutečným způsobem podmanila a ihned poté, co jsem se dozvěděl o její přepracované verzi, vrhl jsem se do čtení, protože jsem souhlasil s některými autorovými výhradami především ke konci první verze románu (místy zmatený děj, kde se řada postav jen na chvilku ohřeje ale nemají větší význam, "mimozemské vysvětlení" a nevyužitý potenciál jednoho z úhlavních padouchů).

Ale... I když jsem se při četbě velmi slušně bavil, prostě to pro mě nebylo ono - nebylo to stejně autentické a sugestivní jako první verze. Zhruba celá druhá polovina románu je kompletně přepracovaná a je zde daleko rozvinutější vypravěčská linka událostí spojených s Honzou a Markétou když opustili Prahu. V tomto ohledu je vše v naprostém pořádku a za řadu těch kapitol jsem rád, naše "rozpadlická společnost" je tu popsána zase o chlup líp - především je konečně vytěžen potenciál jednoho z padouchů objevivších se i v první verzi, který byl v originále zabit velmi banálně (byť se to k době, kdy na lidském životě nezávisí ani zpola tak jako na konzervě vepřového, vlastně velmi přesně hodí).

Nepřekonatelný problém pro mne nastal přidáním prvků vhodných spíš pro fantasy - řády a bratrstva razící své sektářské pohledy na svět, pokrokáři proti staromilcům, nošení jakýchsi pseudohistorizujících kostýmů atd. Chápu autorovu motivaci a to, že si tím mohl dovolit víc se vypravěčsky rozmáchnout (a obzvlášť kapitola z "koncentráku č. 47" byla hoooodně sugestivní), ale osobně mi to přišlo už až moc přitažené za vlasy, stejně jako nové postavy jakéhosi triumvirátu nejmocnějších osob v Čechách (přestárlý komunista, ukrajinský mafián a bezskrupulozní podnikatel v dopravě). Zrovna tak se změnily i některé postavy - arcilotr Kapitán, který má v původní verzi i jakési momenty, kdy člověk musí uznat, že je přirozeně inteligentní a dělá věci s jistým účelem, zde vychází jako zcela jednorozměrné agresivní hovado, navíc je mu i věnováno méně prostoru. Klíčová postava Katky prošla tak obrovskou proměnou (autor vysvětlil v jednom z rozhovorů, proč tak učinil - opět, motivaci chápu, ale v příběhu jsem se přes to nemohl přenést a pasáže z Katčina pohledu mě vadily úplně nejvíc), že jsem si na ni nezvykl vůbec.

Popravdě jsem skutečně rád, že jsem četl obě verze v pořadí, v jakém vyšly - jen mne to utvrzuje v tom, že původní, mnohými (včetně autora) označovaná za nepovedenou, to je pro mě ta pravá. Ve Tmě 2.0 je "budoucnost" (bez uvozovek to fakt nejde napsat) lidstva popsána sice ještě depresivněji, ale také daleko méně věrohodně a pro mě tím i méně zajímavě. Navíc, zatímco "jednička" má také otevřený konec, ale poměrně dobře ohraničený a zodpovězený, "dvojka" končí jako by autorovi došel čas či klesl vyčerpán a snad i znechucen nad vizí toho marastu, který popsal.

P.S: a naprosto nejvíce zabil celé příběhové odhalení ve výtisku z roku 2003 pan Martin Zhouf, neboť svou ilustrací obálky slovy Járy Cimrmana "Prozradil konec celé detektivky."

2 26.11.2018

Přečtení knihy v mém případě předcházelo shlédnutí stejnojmeného chorvatského filmu.

Už ten mě dokázal v době shlédnutí opravdu překvapit (z prvotního “Co to bylo za blbost?” mě vytrhlo opětovné promínutí a všimnutí si řady detailů a propojeností, po nichž jsem film musel označit za velmi originální a zajímavý) a tak jsem se velmi těšil na knížku. A zde už se žádné rozčarování nekonalo, naopak, byl jsem velmi spokojen, kor když Balkán je moje srdeční oblast.

Příběh je zasazen do Bosny během války v roce 1993 kdy se střetli katoličtí Chorvaté, pravoslavní Srbové a muslimští Bosňáci - všichni měli své důvody, stejně jako jejich dědové o 50 let dřív sloužící buď v Titových partyzánských oddílech, či v případě Bosňáků a Chorvatů více pro fanatické Ustašovce (těmi pro jejich surovost pohrdali i hrdlořezové z SS) či proustašovskou domobranu. A jelikož k Balkánu odjakživa patřilo i tajemno a mystično, hrdinové postupně postupují stejnými místy jako jejich předci a jsou provázeni smrtí i stíny minulosti nejen svojí ale i svých národů.

Jakkoliv je knížka dost krátká, autor dovede poutavě a do detailu vylíčit prostředí i postavy, jež se dosti blíží reáliím nám dobře známým - asi proto jsem se do děje opravdu ponořil naplno a nechal jej na sebe plně působit. Tuším že autor sám se válek v oblasti účastnil - rozhodně popsal akci velmi přesvědčivě a co je pro mě nejdůležitější, bez patosu či vyzdvihování či očerňování kterékoliv ze stran, což oceňuji nejvíc, neboť navzdory veřejnoprávními médii šířených pohádek o “zlých Srbech a všech ostatních utlačovaných”, ruce od krve měl tehdy na Balkáně každý.

Knihu doporučuji všem zájemcům o téma válek na Balkáně, chválím originální spojení mysteriózních a nadpřirozených motivů s realitou, prolínání dvou časových linií a odvážný pohled na dvě časová období, přičemž zejména Ustašovský stát stále se všemi svými hrůzami je skutečné nutné lépe zpracovat a nikdy jej nezapomenout - nejlepší cestou k pochopení jedné doby je totiž pochopení doby, která jí předcházela.

4 25.11.2018

Napětím a dramatem napěchovaná kniha zabývající se událostmi před, během i po masakru Izraelských sportovců během olympiády v Mnichově roku 1972.

Kdo viděl Spielbergův film Mnichov z roku 2006, rozhodně by si tuto knihu neměl nechat ujít - je to neskutečně silný příběh, kde můžeme o řadě informací i jejich zdrojů pochybovat (jiné prameny a dokumenty líčí některé události odlišně), ale ve světě špionáže a tajných služeb není jisté absolutně nic a takový dojem by si měl odnést i čtenář.

Než knihu dočtete, dozvíte se mnoho o izraelské společnosti a mentalitě, rozložení sil v Evropě během studené války, kdy byl terorismus oběma velmocemi podporován a zažíval skutečně zlaté časy. Autor dovede události popisovat velmi živě a řadu stránek jsem si musel označit pro opětovné přečtení či zapsání dosud neznámých a nepoznaných informací i souvislostí. Stejně jako ve Spielbergově filmu je i zde samotný masakr izraelských atletů rozdělen do více částí napříč celou knihou a v detailech, které jsou obtížně dohledatelné kterýmikoliv jinými prameny (jako řada věcí v knize), což sám autor zmiňuje a často doplňuje text poznámkovým aparátem.

Rozhodně se nejedná o snadnou četbu, rozhodně se nejedná o odpočinkovou četbu a rozhodně se nejedná o bezmyšlenkovitý dobrudružný příběh. Jedná se o závažné svědectví (bez ohledu na to, zda je vždy na 100% zcela přesné) a ukazuje nám motivace a způsoby obou stran dlouhého izraelsko-palestinského konfliktu, což je pro nás o to přínosnější, že se i nás tento boj s terorismem a islamismem začíná týkat více, než bychom si kdy dříve pomysleli.

3 25.11.2018

Tato kniha mě definitivně přesvědčila v mé lásce k historii a dovedla mě až ke studiu dějin na vysoké škole.

Autor dle vlastních kritérií vybral a zkompletoval seznam 50ti bitevních střetů, které jsou v jeho očích v dějinách lidstva přelomové a výborným literárním stylem, kterým umí jak srozumitelně vysvětlit a popsat události v širším kontextu, tak "vypíchnout" detaily a drobnosti, předkládá živý a ucelený obraz každé vybrané bitvy. Navíc se neomezuje jen na bitvu samotnou, ale vždy i dost pečlivě na vše, co jí předcházelo i následovalo a tak získá čtenář opravdu záviděníhodný přehled o událostech a jejich příčinách jež jsou často opomenuty i v učebnicích.

O výběru bitev by se dalo jistě polemizovat, ale autorovi slouží ku cti, že v každé kapitole "vysvětlí" čím je právě tato bitva vyjímečná a čtenář tak jeho motivaci pochopí. Navíc - a zde zaslouží autor absolutní uznání - výběr bitev se ani v nejmenším případě neomezuje pouze na euro-americký prostor a neopakuje zaběhnutá klišé typu ("Waterloo,dlouho nic, první světová, druhá světová..."). Naopak - podíváme se i do Číny, Indie, do válek s Indiány, do Tichomoří i Afriky.

Autor má neuvěřitelný dar psát a díky jeho poutavému stylu si z knihy opravdu mnoho zapamatujete - dodnes vzpomínám na jeho úvod k námořní bitvě u Diu (pobřeží Indie, 1509, Turci proti Portugalcům), kde místo suchého výčtu kolik bylo koho začal slovy:
"...Moře bylo toho dne neklidné a vodní tříšť zkrápěla paluby lodí obou znepřátelených flotil. Turečtí lukostřelci ještě nevybalili z vodotěsných obalů své obávané luky..."

Přesně takto, tj. že si dovedete úplně představit, jak vypadala krajina, terén i protivníci, jsou popsány všechny střety a pro českého čtenáře je zajímavé i jak dobře autor popsal v rámci kapitoly o bitvě u Lützenu roku 1632 české stavovské povstání a bitvu na Bílé Hoře.

Jistě ne náhodou patří tato kniha dodnes mezi mé nejoblíbenější a z celého srdce radím všem zájemcům o historii a vojenství, tento zapomenutý klenot přečíst.

25.11.2018

Kniha dosti obšírně a do detailu líčí životní příběhy a osudy obyvatel a zaměstnanců nemocnice v bosenské Srebrenici, stejně jako příběhy humanitárních pracovníků a lékařů kteří zde působiloi za války v Bosně.

Byť autorka sděluje svůj úmysl být objektivní, zprvu jsem si nebyl příliš jistý a očekával jsem klasické vyprávění ve stylu "všichni hodní - jediní zlí Srbové". Možná v některých náznacích jsou tu Srbové opravdu ti, kteří jsou častěji obviňováni, ale ke cti autorky musím říci, že popis událostí lze opravdu označit za objektivní.

Na celém vyprávění mě zaskočily celkem 3 věci:
1) Jak primitivní prostředí a podmínky v nemocnici panovaly a jak obrovsky náročná práce všech zaměstnanců to byla. Člověk má sice své představy, ale zevrubné popisy některých zákroků a událostí člověka doslova zmrazí.
2) Jak probíhal život v samotné Srebrenici - nepořádek, chaos, zlatá éra organizovaného zločinu, vraždy, loupeže a únosy. Jakkoliv je to logické, i já odkojený veřejnoprávními médii a jejich pohádkami o "jediných zlých Srbech" jsem byl zpočátku překvapen. Včetně sérií útoků obránců Srebrenice na okolní srbské vesnice, kde docházelo i k rabování, vraždění a vypalování.
3) Že v podstatě nejkladnější postava ze všech - tj. ten, který zůstal osobně i morálně nejvíce věrný nejen Hippokratově přísaze, ale i svému svědomí - je vojenský lékař srbské národnosti sloužící v armádě generála Ratko Mladiće.

Byť je celé dílo opravdu dlouhé, zhruba od 2/3 mě četba opravdu chytla a dočetl jsem jej poměrně rychle, přestože čas od času se v popisu událostí odehrálo něco co mě tak znechutilo, že to bez pauzy nešlo. Ze všech stran totiž volá jakási bezútěšnost a hlavně v případě obránců Srebrenice i rezignovanost - samotný pád města byl neuvěřitelně rychlý oproti obdobné enklávě v Žepě, jejíž příběh je zde mimochodem také popsán (a kde k žádnému masakru poté nedošlo - mimo jiné i díky ukrajinským příslušníkům OSN, kteří zprostředkovali jednání) a nesvornost a protichůdné zájmy frakcí ve městě jako by ten pád ještě víc urychlily.

Závěrečná pasáž se samozřejmě věnuje samotnému masakru, vzhledem k obtížně dohledatelným svědectvím tedy nelíčí věci jako 100% dané a nezvrhává se v jednostrannou agitaci.

Knihu bych asi nikdy znovu číst nechtěl (takový sadomasochista nejsem), ale jsem rád, že jsem ji přečetl a mohl si odnést krom informací i důležité poučení:
"Pokud jste v největší nouzi, dělejte vždycky alespoň něco, už tím své šance silně zvýšíte. Nebudete-li dělat nic, rozhodně si nepomůžete a případný protivník vámi bude o to více pohrdat, což může skončit daleko hůř, než jste si vůbec uměli představit."

3 25.11.2018

Strhující čtení kde jsem si sice zezačátku musel trochu zvykat na autorův neformální vypravěčský styl, ale netrvalo dlouho a kniha mě úplně pohltila.

Popis motivace pro vstup do AČR, přijímač, zařazení k útvaru, různá cvičení a zážitky z misí jsou podány neskutečně autenticky (tady ten neformální vypravěčský styl oceníte) a co chvíli si člověk musí v duchu říct, že o takových věcech se dovídá poprvé - a tím víc je na tyhle lidi hrdý.

Nicméně to je jen jedna část knihy - tou druhou je naprosto devastující nemoc, kde je autorovo utrpení popisováno tak syrově, že jsem několikrát knihu odložil a teprve po chvíli znovu pokračoval.

Z hlediska autobiografické literatury se jedná o opravdu vyjímečný kus - kdyby někdo takto načrtl příběh fiktivního hrdiny, řada lidí mu vyčte šablonovitost a snad i ten "happy end". Tady je to realita a člověk je neskutečně rád, že svůj boj Pavel Stehlík vybojoval a dokázal se vrátit do normálního života, protože lidí jako on je málo a měli bychom je znát, vědět o nich a hlavně - být na ně hrdí.

3 25.11.2018

Tom Clancy, to byla vždycky modla fanoušků politických a špionážních thrillerů. Jelikož jeho romány jsou vždycky špalky delší než Jiráskovo Temno, toto dílo mající pojednávat o poměrně atraktivním tématu přechodu studené války na "horkou" jsem poslechl jako audioknihu o několika desítkách hodin.

A rovnou řeknu, že jak k tomuto dílu, tak k další tvorbě autorově mám velkou výhradu, která by se dala vyjádřit slovy W. Shakespeara:
"Mnoho povyku pro nic."

Je to straaaaaašně roztahané, ukrutně dlouhé, čtenář (v mém případě posluchač) trpí předlooouhými popisy technických detailů ponorek, bombardérů a stíhaček (je vidět, kde byla největší láska autora) a za chvíli člověk neví, jestli má co dočinění s beletrií nebo seznamen inventáře letadlové lodi USS Hornet.

Kdyby se celá kniha zkrátila tak o 2/3, získala by rozumnou délku i spád. Potenciál k tomu je - řádění islamistických radikálů, sovětský vpád do Západní Evropy, boje ve vzduchu nad Islandem i v chladných vodách severního Atlantiku, speciální jednotky, špioni a nakonec i dobře popsaný palácový převrat v Kremlu. To vše navíc viděno z perspektiv řady protagonistů, ke kterým by člověk snad i si nějaký vztah vytvořil, nebýt té ubíjející a dlouze roztažené vypravěčské nudy. Ostatně mám neodbytný pocit, že kdyby pan Tom Clancy nebyl Američan, sotva by se jeho díla stala tak celosvětově věhlasná - obzvláště porovnáme-li je se skutečným králem žánru sirem Fredericem Forsythem, který má dodneška čtenářům co nabídnout.

3 25.11.2018

Fenomenální! Naprosto fenomenální!

O románu Tma jsem se dočetl náhodou, protože v době jeho napsání jsem byl sotva dítkem školou povinným, ale zájem o postapo tématiku mě k němu dovedl a byl jsem velmi zvědav, jak si "Aston" poradí se svojí vizí, navíc zasazenou do reálií ČR.

A musím říct - kromě románu Malevil od Roberta Merla jsem nečetl nic lepšího z tohoto žánru! Způsob vyprávění sledující uvažování, motivace i životní peripetie vícero postav přeživších anarchii a epidemie nastavší po příchodu "Elektrické smrti" je strhující a jakmile jsem se jednou začetl, nemohl a nemohl jsem odložit a doslova jsem se stránkami prokousal až k závěrečnému rozuzlení.

V doslovu knihy autor píše, že motivací pro napsání knihy bylo i upozornění na hrůzy a zvěrstva, která se reálně děla během válek v Jugoslávii a musím říct, že mne toto srovnání napadlo i mnohokrát při čtení knihy - a snad právě proto ji považuji nejen za kus beletrie, ale i jakési memento a varování pro nás i naše potomky.

K tomu, aby se společnost zhroutila stačí opravdu málo a pan Neff dokázal s lehkostí a výbornou obrazutvorností vykreslit, jak upadá společnost v České republice zbavené energie, kterou denně téměř bezmyšlenkovitě užíváme. Čtení je to neskutečně mrazivé, protože je daleko od uměleckých a v případě některých autorů až "destrukčně-romantických" vizí západních autorů. Zde je všechno velmi syrové a naturalistické, ale nelze autora podezřívat, že by se v násilnostech vyžíval, jsou pro něj pouze vypravěčským prostředkem a řada věcí je ponechána spíš na čtenářově fantazii.
- aktivizace kriminálních a asociálních živlů
- rozpad organizovaných složek státní moci
- přerušení zásobování teplem, vodou, potravinami a nemožnost jejich opatření
- fragmentace na menší územní celky spravované různými místními diktátory, hejtmany, vůdci apod.
- tristní úroveň zdravotní péče a rychlý nástup epidemií
- krom hrubnutí mravů divočí i původně neškodná zvířata a největším problémem jsou smečky zdivočelých psů schopných zaživa roztrhat člověka v pár okamžicích

Všechny tyto chmurné věci musí přežít a přečkat několikero hrdinů (dobře, u některých by se dalo říct spíš "parchantů"), kteří musí v tomto zblázněném a zdivočelém světě dál přežívat. Ústřední dvojice Honza s Markétou jsou sympaťáci, které si člověk oblíbí a opravdu se strachuje o to, aby jejich cesta za vzájemným shledáním neskončila předčasně jako osudy mnoha a mnoha postav, které na svém putování potkají. Děj je dobře vygradovaný a člověk opravdu netuší, co se stane na příštích stránkách. Najdete tu všechno - intriky, pletichy, zrady, dlouhé a nevyzpytatelné rozhovory, nečekané přepady a léčky, útěky ale i velké bitvy. Zvláštním plusem je zasazení do nám důvěrně známých lokací i výskyt skutečných postav politického a veřejného života své doby - další dobrý prostředek pro vtáhnutí do děje, byť to jistě bylo za cenu značné kontroverze.

Celkově mě dílo opravdu nadchlo a aniž bych cokoliv spoileroval, musím říct, že tato první verze (kde je katastrofa vysvětlena "mimozemsky") se mi pekelně líbila a byť autor ji označuje za nepodařenou a ještě jednou ji předělal, pro mě zůstává tou lepší verzí toto "prvotina". Zfilmovat ji, tak máme dílo, které má naději na komerční úspěch i za hranicemi naší malé zemičky. :-) :o) :-D

6 25.11.2018

Ke knize jsem se dostal poté, co jsem se dočetl, že je podle ní natočen nepříliš úspěšný film Kevina Costnera z roku 1997 nesoucí stejné jméno. Jelikož mi alespoň prvních 30 minut filmu přišlo jako hodně dobrých, rozhodl jsem se pátrat, jaká je knižní předloha a....

... byl jsem ohromen! Vynikajícím způsobem popsaný svět postkatastrofické Severní Ameriky po "Osudové válce" následované dlouhou nukleární zimou, jež připravily o život většinu populace. Autor umí psát lehce, svižně a se smyslem pro dramatičnost - člověk si opravdu připadá že je vtažen do děje a že příběh psal někdo, kdo měl s řadou survivalových technik osobní zkušenosti.

Mimochodem "survivalisté" - ti jsou tu hlavním zlem, lidmi, kteří se v jakési perverzní představě, že až jednou půjde starý řád do kopru a společnost se rozpadne, konečně se chopí otěží a vyventilují si své frustrace. Nerad bych některým prepperům sahal do svědomí, ale mám pocit, že i takoví jedinci opravdu jsou - navíc právě oni jsou zde tím, kdo trpící lidstvo v jeho agónii vpodstatě dorazil a vrátil jej na úroveň kmenových společenství.

Kniha není dlouhá a dá se přečíst za pár večerů, ale opravdu to stojí za to - psychologie postav, popisy jednotlivých rozpadlických osad, opatrnost na každém kroku, přežívání, naděje i zmar. Postavy mají dobře popsanou psychologii a rozhodně člověk netuší, co je čeká dál - navíc autor i minulost hlavního hrdiny líčí postupně napříč knihou a tak opravdu umí udržet pozornost.

Jediné, co mrzelo - ale o to víc - je dosti nepřesvědčivá poslední třetina díla, kdy se člověk doslova třese na závěrečnou konfrontaci, která se však ale odehraje úplně jinak a jinde, než bylo očekáváno a v podstatě je toho dost nevyřčeno. Přičemž zrovna akční a napínavé pasáže jsou tu tak dobré, že jsem se prostě na závěrečnou bitvu těšil někdy od půlky knížky a pak jsem byl zklamán. Jinak je to vynikající postapo, které doporučuji všem zájemcům o dobrodružnou četbu. :-) :o) :-D
(A jsem o to víc udiven, proč ten Costner hergot nenatočil film opravdu podle knížky a vymýšlel svůj děj, který udělal z filmu takovou blbost...)

5 25.11.2018

Knihu jsem zaregistroval po vydání zajímavé počítačové hry z prostředí knižní předlohy a se zaujetím jsem ji začal číst.

Postapokalyptické prostředí je velmi věrohodně a do detailů popsáno, příběh je líčen poutavě a byť osvětluje i to, jak ke katastrofě došlo, líčí vše očima člověka nepamatujícího "starý svět", což ještě víc vtahuje do děje. Výborná je dějová pestrost, kdy se hlavní protagonista setkává s řadou výrazných postav a navštěvuje svébytná společenství s odlišnými politickými i ideologickými systémy.

Jedinou slabinou je z mého pohledu nevýrazný a nepříliš hluboký hlavní hrdina a určitá rozvláčnost děje ve druhé třetině. Oceňuji, že ač je to postapo, nepůsobí nijak depresivně a člověk je vlastně potěšen, jak se lidé dokáží přizpůsobit a vydržet.

2 31.10.2016

Jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četl, která mi v ledasčem připomněla "Utekl jsem z Osvětimi" od Rudolfa Vrby.

Pro člověka, který nezná východní reálie to může být trošku náročnější čtení, pokud se ale nad toto povznesete, dočkáte se neuvěřitelně silného svědectví.

5 28.10.2016

Kniha, kterou není snadné číst, ale na kterou se nedá zapomenout. Unikátní dílo nejen na poměry literatury o holocaustu, ale i v rámci memoárové literatury obecně. Fragmenty z knihy jsem několikrát využil v rámci výuky dějepisu a vždy to na děti velmi silně zapůsobilo. Pro mě osobně jedna z nejsilnějších knih, jakou jsem kdy četl.

Celé svědectví snad nejlépe uzavírá konečný citát z Tóry:
"Je zlem poddat se aktivně nebo pasivně zlu jako jeho nástroj, jeho pozorovatel nebo jeho oběť."

10 28.10.2016

Nepřímé pokračování mého oblíbeného Dne Trifidů mě kladně zaujalo a byť je o dost akčnější a výpravnější, zachovává podobný vypravěčský styl jako Wyndhamův román a rozšiřuje univerzum světa zmítaného trifidí apokalypsou.

Sice trošku skřípe osoba hlavního záporňáka (byť nepopírám, že je to zároveň originální pocta předloze z roku 1951), ale děj mě chytil natolik, že jsem se jen nechal unášet a byl zvědavý, co nečekaného se ještě naskytne. O překvapení v knize opravdu není nouze a považuji ji za důstojné "pokračování" legendárního románu.

5 28.10.2016

Knížku jsem dostal od bratra k Vánocům a koukal jsem na to jako kdyby mi dal tepláky po dědovi. Bylo to způsobeno tím, že jsme ve škole o literatuře "za odměnu" sledovali prvních 45 minut "filmové" anglické adaptace, kdy si Mason nestihl ani sundat obvaz z očí a Trifidi vypadali spíš jako divizny u nás za barákem. Pak jsem se ale začetl a do rána to dotáhl do půlky a do večera dojel celé.

Vynikající kniha (navíc napsaná v době, kdy toto téma nefrčelo a v televizi neběžely pořád pohádky o zombících) v perfektní barvitosti a s detailem pro popis vnitřních pochodů hlavního hrdiny líčí "co by kdyby" s takovou bravurností, že dnešní popcornová "postapo literatura" je vedle ní spíš pro zasmání. Měl by si ji přečíst každý "postapo romantik" aby ztratil iluze o tom, jak pěkné by bylo, kdyby byl jedním z posledních přeživších na planetě.

17 28.10.2016

Syrové vyprávění osobního prožitku války v Čečensku, kdy je člověk neustále fascinován (a zhnusen) brutalitou, absurdností a surovostí moderního válečného konfliktu "špinavé války". Vždycky, když už si člověk říká "To je moc." přijde něco, co to ještě trumfne. A pak znovu a znovu.

2 28.10.2016

Velice zajímavý příběh z netradičního a exotického prostředí Kartága (které máme furt spojené jen s pojmem "punské války"), který nese velkou vzdělávací hodnotu a plno zajímavých a málo známých faktů o této civilizaci.

Čtivé, dramaticky psané z pohledu více postav - děj jsem přímo hltal a popis bitevních scén byl natolik plastický a realistický, že se může jít zahrabat i většina velkorozpočtových hollywoodských trháků s počítačovými efekty. Tahle 150 let stará knížka je všechny hravě strčila do kapsy.

1 28.10.2016

Zajímavá detektivní zápletka z dalekého Severu, která mě zaujala hlavně zpracováním reálií a detailním zajímavým popisem životního stylu na polárním kruhu.

Postavy jsou vykresleny poměrně šablonovitě a žádná nečekaná rozuzlení se rovněž nekonají (asi tak ode dvou třetin si člověk říká, že je jasné jak to dopadne - a taky jo), ale přesto je to netradiční příběh s jistou osobitostí.

3 28.10.2016

Těžko uvěřit, že někdy může být filmová adaptace o tolik koňských délek lepší než knížka. Poctivě jsem se prokousal celou touhle švédskou srágorou, ze který čiší ústřední myšlenka "My Švédové jsme nejlepší a nejchytřejší a i když jsme malý a malý sebevědomí, jsme prostě nejlepší".

Zatímco ve filmu je Alan prostě srandovní mimoň, co se se mu život spíš děje, než aby ho řídil, v knize se pan Jonasson snaží vytvořit novýho Enšpígla, který je navíc schopný všechny blbce kolem přečúrat jako nejmenovaný Josef Švejk. Ta snaha je tak křečovitá, že se člověk vlastně cítí i trošku trapně - trapně za autora. Škoda.