dutch komentáře u knih

Jakási reportáž, a to nejen o životě v KLDR. Spíše o tom, jak si člověk mnohé namlouvá, buduje si funkční koncepty, které mu zakrývají smysly, aby neviděly zlo, utrpení, nespravedlnost. Procházíme se Severkou po cestě a toužíme po tom, aby to byla cesta ke svobodě. A ono to není tak jednoduché. Stejně jako v životě. Žití svobody vnitřní je projekt a výzva na celý život a projev důstojnosti člověka. Knihu vnímám jako jakýsi kontrapunkt Londonovu Tulákovi po hvězdách. Díky autorce, která odkrývá zlo, které je přítomno v tomto světě, ne historické smutnění, jak tenkrát jsme byli zlí, ale upozorňování na to, že i dnes se dějí zvěrstva nemenší a já podotýkám, že to nemusí být ani přede dveřmi našich bytů.

Hezky detektivně pojatý příběh pro děti. Probouzí fantazii a představivost. Vůbec mi nevadila zkratkovitost a nelogičnost v některých částech děje. Při psaní první knihy ještě autorka nevěděla jak povede celou sérii, je na místě být shovívavý a příběh si jako dítě užívat. S malým "magičem" objevovat bradavická zákoutí a prožívat jeho malá velká dobrodružství.

Kniha o umírání, touze žít a o lidské touze si štěstí kupovat stejně tak jako všechno ostatní. Čas vystřízlivět. "Jako dva lidé, kteří na sebe nikdy nechtěli vzít odpovědnost - kteří mají všechno a nic nechtějí dát."

Kniha rozhovorů římskokatolického kněze s dvěma Romy, kteří prošli bahnitými kaly světa, aby se dostali k pramenu živé vody a dokázali se z Něho napít svýma ušmudlanýma rukama. Nejprve sledujeme příběh Viktora, divokého obra, který život zaměří k ženám a drogám a zde hledí do chřtánu Ďábla, protože žije poživačností. Avšak Bůh se o něho popere a Viktor to spatřuje a nachází v srdci „pokoj, který není z tohoto světa,“ který není vyrobený ve varně či zaplacený v klíně žen. Druhý příběh Františka se odvíjí od jeho běsů vnitřních, které mu berou možnost spatři zářící slunce, které těší svět. Jsou zde těžké sny, hrůzné výjevy a deprese. Ani zde není člověk ponechán na holičkách. Něco se stane a člověk nejen že spatří, ale zjistí, že může i mluvit a svou radost šířit. Životy se spojí a není to Škoda, která by jim ublížila. Prožívají mladé i staré bolesti (i radosti) v Mladé Boleslavi (v kostele Nanebevzetí). Vzájemně se obohacují, nejen oni dva, ale i jejich rodiny se protkaly a následně nacházejí Boha, který je poslal do světa, dal jim úkol, umístil je do zahrady, kde jsou stromy různého druhu a kde On čekal trpělivě na jejich srdce, které po Něm zatouží. O světe div se, ono to začalo kvést, ono to začalo plodit. Člověk by nevěřil. Jsme pozváni do světa, kde se mluví na „plnou hubu“, kde se mluví nepokrytě o hříchu a ukazují se jeho důsledky. Co však je mnohem důležitější, jsme diváky rozplétajícího se příběhu Milosti, která sestupuje shůry na dobré i zlé a jsou chvíle, kdy maličká kapička skane do srdce člověka a on zjistí, že tento Jediný má smysl.

Pohled z konzervativních pozic na římskokatolické kněžství a přiblížení, proč je celibát tak důležitý pro život v Bohu. První část napsal Benedikt XVI. a je pro něho typické, že téma pojednává spíše akademickým suchým způsobem, avšak zakořeněným v Písmu a Tradici a hluboké myšlenkové reflexi. Další část je dílo kardinála Saraha a tuto část sám nazývá studií, ale v pravém slova smyslu je to spíše hluboké duchovní sdílení toho, co miluje - tzn. kněžství. Obě části se výborně doplňují a potkává se zde bystrý rozum s láskou a životem v Bohu. Vřele doporučuji zvláště osobám zasvěceným.

Svěží publikace plná hlubokých myšlenek očisťujících spiritualitu od nánosů patolízalství, egoismu, všemožného remcání, aj.. Radost ze splynutí s krásným a dobrým stvořením přeci není vymezením se vůči tomu, či onomu, ale v schopnosti integrovat to, či ono do radostné zvěsti Evangelia a nekonečné Lásky, která jde až za hrob. Velmi užitečná je distinkce, kterou o. Richard provádí, a o které se moc nemluví (čím to asi bude?), úsek první poloviny života, kdy člověk buduje pevnou nádobu, která unese obsah a úsek druhý, kde ona nádoba je naplňována. První polovinu definují slova: přikázání, měl bych, takhle je to správné, tohle je ortodoxie a druhou definují slova: život v lásce, integrace, tolerance, spojení. Knihu je třeba číst jako inspiraci duchovního života, ne jako kuchařku. Hlavní proud, kterým se kniha nese, je skvělý, úžasný, ale pokud bychom začali pitvat pregnantnost výroků a scholasticky analyzovat, tak se bohužel k ničemu rozumnému a smysluplnému nedostaneme. Drobný lapsus sleduji při části, kde o. Richard mluví o Pekle a je zřejmé, že mu chybí hlubší vhled do dané problematiky (sestoupil do pekel) z teologického pohledu, a pak mu z toho padají přinejmenším sporné důsledky a spíše se jedná o výroky, kdy přání je otcem myšlenky. Ale celkově je kniha vážně výtečná a má potenciál stát se formační příručkou současných křesťanů, kteří se nebojí žít ve svobodě.

"Nesčetné rány, které dostala, v ní neprobudily pokoru srdce, naučily ji však, kromě opatrnosti, ještě také klidně a potměšile pohrdat mužským hněvem." Dívka která poznává nitro člověka a v jeho ubohosti člověka přijímá za láskyhodného, je jím následně zasažena v nitru své existence. Drama jednoho čistého života v bídě tohoto světa. Jak realistická rána na solar ...

Krátká zamyšlení kněze, který celý život zasvětil službě Bohu i lidem a dokázal jednoduchými slovy poukazovat na paprsky prosvěcující temné mraky a někdy jen špinavé brýle. Lehké moudré čtení.

Kniha pojednává o nesnázích při interpretování Bible v době historických objevů, kdy mnohé nové poznatky neodpovídají tomu, jak je psáno. Jak se s tímto pnutím vypořádávala Katolická církev (v letech cca1890 - 1930 a následně) můžete nalézt v této knize. Práce je psaná živým jazykem a doplněna skvěle zpracovaným poznámkovým aparátem.

V Kartágu je malá skupinka křesťanů uvězněna pro svou víru. Křesťanů tam ve společnosti bylo asi 1% a nebyli systematicky pronásledováni (zatím). Do vězení jim píše teolog Tertullianus útěšný dopis. Mohli bychom spatřovat určitou podobnost se Senecou. Avšak tento dopis je tak prozářen Boží přítomností, že jakákoliv deprese a chmura je přetavena v radost. Úžasný překladatelský počin, výborný úvod i poznámky vytvořil Petr Kitzler.

"Nenechte se zaskočit tím, že jste byli od světa odděleni. Uvážíme-li totiž, že vězením je spíše tento svět, pochopíme, že jste z vězení vyšli, ne že jste do něj vešli. Ve světě panují větší temnoty, jež oslepují lidská srdce. Svět si nasadil těžší řetězy, jež stahují samotné duše lidí. Svět vydechuje horší nečistoty ̶ lidské žádostivosti. Ve světě je dále mnohem více viníků, totiž celé lidské pokolení. Konečně, soudit ho nebude prokonzul, ale Bůh. Proto se, požehnaní, považujte spíše za ty, kdo se z těžkého žaláře dostali do lehčího vězení. Je tam tma, ale vy jste svobodni v Bohu; jsou tam okovy, ale vy jste svobodni v Bohu. Jsou tam odporné výpary, ale vy jste líbeznou vůní. Očekává se soudce, ale soudce samotné budete soudit vy."

Kněz Štěpán Smolen nám předkládá úvod k zamýšlení se nad tématem lidské touhy. Nastiňuje různé přístupy a na příkladu romantických autorů poskytuje vhled do jejich myšlenkových pochodů. V závěru dospívá ke křesťanskému vyústění, kde onen hledaný předmět touhy (modrá květina) již na zemi může být nacházen a co víc, dokonce zakoušen a to v Eucharistii. A následně je člověk volán k tomu, aby svět rozpoznával jako soubor symbolů, které ho vedou ke svému Stvořiteli. A já jsem zván k tomu, abych prožíval tuto dobrodružnou cestu. Kniha vyšla v nakladatelství Oikoymenh a již z toho lze odvodit, že se bude jednat o rozumově náročnější záležitost, avšak mohu říci, že se podařilo sladit akademickou formu textu a zároveň byla zachována čtivost. Vřele doporučuji, především všem romantikům.

Jak již název napovídá, jedná se o krátké zamyšlení. Zamyšlení se nad tématem svatosti a s tím související dokonalosti. Je možno již zde na zemi kráčet cestou dokonalosti? Kateřina Sienská je přesvědčena, že ano. V tomto útlém svazku Vymezuje tři stupně dokonalosti: 1. vzdání se vlastního ega, které je determinováno stvořením, 2. život nastaven na režim chvály (modlitba, slova, skutky), 3. splynutí s Vyšším a jakási indiference ke stvoření. Knihu mohu vřele doporučit. Na závěr snad jen jedna citace: "Ať se stane cokoliv nebo jakkoliv v tomto bídném životě, jak ve věcech časných, tak duchovních, ani v nejmenším nechť se neporuší tvůj klid a nezachvěje se pokoj tvé duše, nýbrž pevnou vírou vždy buď přesvědčena, že já, tvůj Bůh všemohoucí, více tě miluji, než ty sama miluješ, a že já o tebe velmi dobře pečuji, mnohem více než ty sama."

Spisek ruského teologa upoutá pozornost svou otevřeností a důstojností. Tím, že nezabředává do titěrností, tak pregnantně odhaluje podstatu víry v Ježíše Krista a ukazuje živou víru, která je schopna činu a je vždy motivována Láskou. Ač v jednotlivostech je dílo značně polemické ve vztahu k Římskokatolické církvi, tak jako celek jasně poukazuje na jádro pravé Církve a ukazuje na podstatu na kterou se dá při vzájemném sbližování navazovat. Ne náhodou tento spisek hrál důležitou roli na Druhém vatikánském koncilu.

Příběh Joba v moderním hávu ukazuje tvář Boha, která se pro mnohé těžko nachází v dílech slovutných teologů. Zde, při zachování ortodoxie, je odhalena Tvář, která prostupovala celými lidskými dějinami, vše je podáno srozumitelnou formou a příběh, který je jednoduchý, zbytečně neruší. Nástřel trinitární teologie v kostce.

No Stephen psát umí o tom žádná. Určitá jednoduchost literární formy ladí s obsahem, který ač prostý, tak velmi hluboký. Stejně jako lidé, které mám tak rád. Zvláštní jak některé knížky, i když je člověk nikdy nečetl, jsou mu známé a při čtení se spíše jenom jakoby rozpomínal ... Potkali jsme se v temnotách ... uprostřed míle či na jejím konci. "V dětství se člověk učí jak dospět, v dospělosti jak umřít."

Zásadní kniha o jádru křesťanského života o žité spiritualitě od člověka syntetizujícího východ se západem, napříč dějinami s důrazem na církevní otce a tradici církve.

Vhled do toho co je cílem křesťanské mystiky. Kniha o vytyčení si cíle svého života. Žadná pouťová ezoterika.

Za největší přínos tohoto spisu nepovažuji samotný Tertuliánův text, který je jistě důležitým svědectvím o pojímání křesťanského křtu na začátku 3 st., toto poměrně neuspořádané pojednání v knize zabírá nějakých 23 s. Pro běžného čtenáře považuji za zvláště hodnotnou úvodní studii vysvětlující mnohé osobité Tertuliánovy výrazy (které následně v západní církvi zdomácněly) a celkové nastínění kontextu doby v které autor žil, tato část zaobírá úctyhodných 55 s. a je velmi cenná. Kniha obsahuje i použitou bibliografii 5 s., rejstříky (biblický, starověkých a středověkých autorů, tematický, latinských pojmů, řeckých pojmů, moderních autorů) 21 s. V knize mi snad jen trochu chybí alespoň stručná životopisná zmínka o samotném Tertuliánovi, avšak autor knihy naše kroky směřuje ke spisům, kde tento životopis již byl zpracován. Citace z T. Pratcheta svědčí o autorově otevřené hlavě. :-)

V této knize Henri Nouwen popisuje své prožívání sedmiměsíčního pobytu v trapistickém klášteře Gethsemani v Kentucky. Knihu bych rozdělil na dvě části. V první je autor nadšen z klášterního života, objevuje jeho vnitřní integritu, ve svém životě zajíždí na hlubinu a já tuto první část považuji za výtečnou. S druhou částí již mám trochu obtíž, již zde nacházíme mnoho témat, která až tak nesouvisejí s podstatou klášterního života a zde, jako by si již autor uvědomil, že takovýto život není pro něho a následně hledal úniková témata, aby nemusel zajíždět na mnohdy tíživé hlubiny. Jakoby autor rezignoval a již se více zabýval životem vně opatství. Tuto druhou část hodnotím jako zklamání, neboť po skvělém a úžasném začátku, člověk rozpoznává, že Henri Nouwen spatří zadní vrátka a k nim se začne upínat. Avšak i v této druhé části se dají nalézt mnohé impulzy k životu. Kniha je psána formou deníku, kdy téměř každý den nese své poselství. Kniha rozhodně stojí za pozornost.

I přes jednostrannost pohledu, kniha odhaluje bolestnou problematiku zneužívání dětí a mladistvých svěcenými osobami. Do desáté kapitoly se jedná o historické nastínění situace v Bostonu, kde nekritická jednostrannost vyznívá poněkud černobíle, nevěrohodně. Následně se již probírají konkrétní případy, kdy člověk zjišťuje zlo, které způsobili "predátoři", ale i zlo, které bylo spojeno s krytím těchto násilníků zvláště ze strany biskupů. Závěrečná devatenáctá kapitola shrnuje vyřčené a do značné míry nastiňuje východiska a vlévá člověku i naději, že je možno tuto krizi překonat. A to ne mlžením, ale jasným demaskováním a návratem ke stále platným křesťanským hodnotám, které se opírají o Boha a ne o oblibu u lidí a požitkářství. Zvláště pozitivně zaujal dodatek, kde se uvádí další zdroje poznání, nadstandardem je výčet a nástin filmů, nějak souvisejících s daným tématem. Knihu doporučuji ke kritickému čtení.