ditul komentáře u knih

Malá knížečka, kterou můžeme vždy s sebou brát do přírody. :)

29.01.2023

Pěkná malá knížečka, která se krásně vejde do kabelky. Už aby bylo jaro a mohla jsem s dětmi zkoumat motýlky. ;)

29.01.2023

Malá knížečka plná pěkných mouder.
*Pokud naše srdce upřímně touží po spřízněné duši, po životním partnerovi, život nás svede dohromady. Ale abychom životního partnera našli, nesmíme ho hledat, jinak ho přehlédneme. Pokud se cítíme nešťastní, protože jsme sami, najdeme takového člověka, s kterým se budeme dál cítit nešťastní. A jestliže lamentujeme, že nemáme nikoho, kdo by nám dával lásku, pak nejsme schopni sami sobě dávat lásku, a nemůžeme doufat, že najdeme někoho, kdo toho schopen bude. Pouze až budeme spokojeni a šťastní sami se sebou a pochopíme, že ke štěstí nikoho druhého nepotřebujeme, objeví se někdo druhý a naše štěstí zdvojnásobí.

2 29.01.2023

Jeden z mála lidí, co se nebál mluvit nahlas o věcech kolem nás už v dřívějších letech.. Měl dokonalý přehled i v duchovních věcech.
Měla jsem štěstí, že jsem se s ním před několika lety setkala ve frontě na bankomat a mohla s ním krátce popovídat.
*Jeden můj učitel v oblastech psychotroniky a energetiky, se kterým se občas scházívám, se mě ptal, jestli si uvědomuji, že bych mohl své energie více využívat. Dokonce bych prý mohl i léčit. K tomuto cíli vede však dlouhá cesta. Naučil mě, jak být po nějakou dobu přítomen se svým duchem ve svém těle. Jako když jste na návštěvě. Duch musí dávat příkazy, které vyžaduje vaše myšlení. Naučil jsem se odpoutat se ze svého těla a jít se podívat, jak si třeba sedím v křesle. Vzdálit se a pozorovat, jaký jsem. Naučil jsem se po probuzení se posadit a den začít opuštěním těla na patnáct minut. Prostě nejsem tu, nemyslím na nic konkrétního, nevím kde jsem, nejsem. Ale trochu se mi to vymklo z rukou, protože jsem se vrátil často do těla pozdě a prošvih jsem ráno termíny. Trochu jsem přetáhl ranní meditování. Nevím, jestli jsem se pozdě vrátil do těla nebo zaspal, ale fakt je, že věřím na oddělení duše a myšlení od těla a že si to může vypěstovat každý. Také dokážu nepřímo někomu vsugerovat myšlenku, aniž by o tom věděl.

2 18.01.2023

Sice mi tato knížečka nic nového nepřinesla, ale veliké plus dávám za to, jak je krásně pozitivně napsaná. Krásně se mi četla.
*I když někdy máme špatný den, ba dokonce týden, měli bychom to prostě přijmout a nesnažit se to nějak uměle vytlačit. Pokud totiž proti tomu bojujeme nebo se za to odsuzujeme, naše vibrace okamžitě klesají ještě níže. Jestliže však všechno, co nemůžeme změnit, beze strachu přijmeme, naše vibrace se okamžitě navýší.

1 08.01.2023

Neustále jsem listovala mezi první částí knihy a poznámkami (v druhé části), které mě občas vyrušily od myšlenek, tak jsem je potom četla až na konci kapitoly. Téma ayahuasky jsem teď ve větším vstřebala z vyprávění Helenky Heclové, která vypráví s nadšením o svém pobytu "mimo civilizaci". Zajímavé pro mě byly i informace ohledně DNA.
*Enzymy jsou dlouhé proteiny, které urychlují buněčné aktivity. Pracují s neuvěřitelnou rychlostí a mají nesmírnou schopnost výběru. Karbohydráza, jeden enzym v lidské krvi, je schopna sama bez pomoci shromáždit až půl milionu molekul kyseliny uhličité za sekundu. Enzymy, které mají na starost opravu dvojšroubovice v případě poškození a zároveň opravují případné chyby vzniklé během replikace DNA, se dopouštějí pouze jedné chyby na každých deset miliard znaků. Enzymy čtou text DNA, přepisují jej do RNA, vyjmou nekódovanou pasáž, naváží k sobě kódované části a dají informaci finální tvar, sestaví zařízení, které dokáže číst instrukce a utvoří... další enzymy. Co přesně je známo o těchto "molekulárních automatech"? Podle biologů Chrise Calladineho a Horace Drewa "jsou tyto enzymy ve své činnosti vysoce výkonné, nicméně nikdo přesně neví, jak pracují.

31.12.2022

Další pěkná kniha v sérii. Zatím pro mě top byla knížka Brány Atlantidy.
*Vciťte se do svého srdce a vězte, že božská rovnováha zde na Zemi je samoregulační a harmonický celek, do něhož člověk, bohužel, až příliš rád "fušuje"! Vše v přírodě následuje harmonickou, božskou vůdčí frekvenci, do níž mnozí lidé neustále zasahují a hrají si na "boha" v rámci svého, jim pouze "zapůjčeného" světa. Dědictví, jež na Zemi zanecháváte těm, kteří se zde též chtějí projevovat, není nijak korunováno láskou a krásou! Tito lidé se po Zemi pohybují, jako by jim tato úžasná planeta patřila, a oni mohli bez ustání ignorovat principy Stvoření.

31.12.2022

Tato kniha byla takové "shrnutí v kostce" předešlých knih. Na druhou stranu je někdy potřeba si připomenout spoustu věcí. ;)
*Jakmile se rodiče začnou cítit přetíženi a vloží zodpovědnost za své potomky do rukou jiných lidí, začíná pro děti cesta utrpení s velmi ničivými následky. Jsou uměle přizpůsobovány společenskému myšlení a konání a přinucováni "se zklidnit". Jejich vnitřní volání nikdo neslyší a v rychle žijící společnosti, jejímiž znaky jsou konzum, stres, tlak na výkon a povrchnost, nezbývá místa na jejich potřeby a jedinečný způsob jejich projevu.
Namísto toho, abyste si uvědomili příčinu a jejich citlivá těla ochránili před vnějšími škodlivými vlivy, podáváte dětem silné drogy, které je poškozují a znehybňují. Jejich tělíčka se plní nebezpečnými chemickými látkami, což lze přirovnat k pravidelné konzumaci amfetaminů, ba též vám dobře známého kokainu. Brali byste sami dobrovolně tyto drogy a přitom věřili, že vám nijak neškodí? Plnili byste se jimi pravidelně, a to každý den?
..... Když ve vaší společnosti přistihnete někoho, jak bere drogy, je to ihned důvod k rozruchu - a často ho velmi rychle odsoudíte. Když však těla řady nevinných obětí zcela "legálně" a na lékařský předpis dennodenně plníte drogami, nikoho to nerozruší. Proč se omlouvá tento způsob zneužívání léků a proč se předepisuje, aby je děti pravidelně užívaly? Jak si můžete, lidé, myslet, že to přinese úlevu? Nestane se tak. Důsledkem toho jsou miliony závislých obětí farmaceutického průmyslu či machinací mocných vaší úrovně bytí.

30.11.2022

Zajímavé čtení, trochu z jiného pohledu o "jiných bozích", než jsem dosud znala. Pro mě bohužel některá cizí jména byla chvílemi chaos, jak pro mě byla nová. Ale s mnoha myšlenkami souzním.
*Cokoliv říkáš, je pravda. Nejsem toto tělo. Jsem duše a také všichni ostatní jsou duše. Když tělo zanikne, duše existuje dál. Když ale uvidím, že můj syn nebo můj děd umírá, nebo že já je zabíjím, jak se mohu utěšovat vysvětlením, že oni ve skutečnosti neumírají, že jen mění těla? Cítím k nim náklonnost na tělesné úrovni, a proto musím vnímat zármutek a utrpení.

05.11.2022

Pěkně sepsána cesta autorky za poznáním pravdy, tak jak ji sama objevovala.
*Ve výše naznačeném smyslu je tedy třeba chápat i Ježíšovo zasvěcenecké učení, než získal dlouholetým studiem v chrámech Egypta a jež bylo zakončeno nejvyšším zasvěcením, tj. symbolickým ukřižováním adepta, jeho třídenním pobýváním v hrobě a následným zmrtvýchvstáním a nanebevzetím, jak je to popsáno u Melchisedecha a symbolicky též v Evangeliu Spasitele v kapitole "Spasitel oslovuje kříž". Je třeba si zde uvědomit, že text je pouze symbolický, že k Ježíšově fyzické smrti na kříži nikdy nedošlo a že vše je až výsledkem pozdějších úprav textů římskou církví, jež s původním učením Ježíše nemá vůbec nic společného, neboť ukřižování bylo pouze mysterijním aktem, vedoucím k vyvázání adepta z přípoutanosti k hmotné realitě, z které se po mystické smrti v hrobě, po zmrtvýchvstání a nanebevzetí jeho duše takto osvobodila.

2 21.10.2022

Tahle kniha je poklad v naší dětské knihovničce. s dětmi (3 roky) zkoumáme kdo co provádí a dost se u toho bavíme. Vymýšlíme postavičkám různé příběhy a nehody a záhady.. Kniha skvěle rozvíjí dětskou fantazii.

2 30.09.2022

Z tohoto muže, který měl pěknou "práci", by si měl vzít příklad každý člověk. Knížečku mám s ilustracemi Pavla Čecha, které dávají celému příběhu to správné kouzlo.
*Přece však jsem udělal chybu.
Právě můj mladý věk mne přiměl k tomu,
abych pohlížel na budoucnost
ve vztahu k sobě a k jistému hledání štěstí.
Řekl jsem mu, jak za třicet let bude
těch deset tisíc dubů skvostných.
Odpověděl velice prostě,
že dopřeje-li mu Bůh života,
za třicet let jich zasází tolik,
že těch deset tisíc bude jen kapkou v moři.
*Když si uvědomíme, že to všecko
vyšlo z rukou a ze srdce toho člověka,
bez přispění techniky, pak je zřejmé,
že lidé by mohli dokázat to co Bůh -
i v jiném oboru než jen v ničení.

19 25.09.2022

Slaboučká knížečka plná informací k přístupu ke zdraví.

19.09.2022

Kniha plná zajímavých informací více z pohledu "duše" rostlin.
*Mohou tedy rostliny skutečně slyšet? Skeptická věda se přiblížila k názoru, že rostliny reagují na akustickou stimulaci. Tuto domněnku potvrzuje celá řada pokusů o působení hudby na růst rostlin. Jeden osvícený farmář a majitel plantáže zjistil, že polním plodům se nedaří v pásech půdy, kde plošný postřik chemikáliemi vyhubil hmyz a ptáky. Děje se tak třeba v sadech pomerančovníků na Floridě, kde je už dlouho "němé jaro" smutnou skutečností. Ovocné stromy trpí "úbytěmi" svého druhu. Majitelé plantáží nechali instalovat reproduktory, které nešťastné stromy obšťastňují ptačím zpěvem z magnetofonového pásku. Výsledkem jsou skutečně zdravější stromy a šťavnatější pomeranče, které obsahují až o 125 procent více přírodních vitamínů než průměrný plod. (Tompkins/Bird 1991: 137)
Výzkumy, které se snaží tento jev vysvětlit, poukazují na malé organely v cytoplasmě rostlinných buněk, které zřejmě fungují jako rezonanční tělesa a reagují na kmitočtové frekvence cvrlikání, bzučení a zpěvu. Tyto buněčné organely zvané mitochondrie působí na přísun energie do buněk v oxidačním procesu. Takže rostliny mohou přece jen "slyšet"! Není tedy tak docela scestné mínění přírodních národů, že síla bylin se dá probudit mocí slova, správného pořekadla či písně.

2 18.09.2022

Krásné shrnutí ezoteriky, astrologie, homeopatie, reinkarnace.. Mě se moc líbil rozbor theosofického sčítání, s kterým jsem se setkala poprvý až v této knize - vše se skládá z 1, 2, 3 a 4, kde číslo "4" reprezentuje jednotku "1" na vyšší úrovni..
*Takzvané okolí je ve skutečnosti zrcadlo, v němž každý člověk prožívá pouze sebe sama. Nikdy nemůže spatřit nic jiného, než sám sebe, neboť z pravdivé, objektivní a pro všechny lidi stejné celkové skutečnosti filtruje jen to, pro co má sám afinitu. Kdo si toho není vědom, nutně upadá do chybných způsobů jednání.
Když se ráno podívám do zrcadla a vidím obličej, který se na mě dívá nepřátelsky, mohu tomu obličeji za jeho nevlídnost od plic vyhubovat. Obličej v zrcadle se tím ale nenechá ani v nejmenším vyvést z míry, naopak mě bude hubovat taky. Tímto způsobem se to dá vzájemně stupňovat, až se nakonec neudržím, ten nevlídný obličej praštím a zrcadlo rozbiju. Se zrcadlem v koupelně si nikdo ale tak zahrávat nebude, protože všichni známe jeho funkci zrcadla. Téměř všichni lidé však právě popsaný postup zarytě provozují v každodenním životě. Bojují proti svým nepřátelům v okolí, proto zlým sousedům a příbuzným, proti nespravedlnosti svých nadřízených, proti společnosti a proti spoustě dalších věcí.
Všichni ve skutečnosti jen bojují sami proti sobě. Proto také jsou jenom ti, co prohrávají, nejsou vítězové, neboť nad kým by měl člověk v boji se zrcadlem vyhrát? Zákon rezonance a zrcadlení totiž platí v pozitivním i v negativním smyslu.

2 09.09.2022

Krásná knížka, kterou budu doporučovat dál, jen aby se moji nejbližší naučili vypínat myšlenky. Na mě se bývalý partner zlobil, že každou chvíli "vypínám" a teď jsem za to ráda, protože to mohu využívat na metodu léčení "kvantováním". Vše má svůj důvod a čas.
*Náš život je právě jako film. Odvíjí se myšlenka za myšlenkou, minutu za minutou, rok za rokem. My, diváci, jsme zcela zaujati dramatem našeho vlastního filmu. Děláme si starosti s placením složenek, milujeme svůj nový dům, sledujeme, jak rostou naše děti, uvažujeme o smrti. Stejně jako film jsou i naše životy pouhou iluzí, hrou světla a stínu. Nechci, abyste mě pochopili špatně. Naše životy existují, ale ne tak, jak se domníváme my. Tato chybná identifikace je příčinou nezměrného utrpení, které se s každou další generaci jen prohlubuje.

5 03.09.2022

Při čtení knihy jsem si uvědomila, že kvantovku (nebo něco jí podobného) dělám odmala. Hodit se zcela do klidu a vnímat jen svůj dech mi docela dobře jde. "Nemoce" jsem tím ještě nezkoušela "léčit", to věřím, že velkou roli hraje psychosomatika, ikdyž klidem se také odstraní mnoho "nechtěného"..
*Hledáme rozptýlení, abychom odvedli naši pozornost od onoho pocitu prázdnoty, osamělosti a ztráty. Nakupování, jídlo, adrenalinové sporty, sex, televize, a seznam pokračuje dál a nekončí. Dokonce se ani nemůžeme pokochat plody svého úsilí, protože téměř okamžitě nám v mozku začne hlodat červ touhy po větším a lepším modelu. Nikdy nezaplatíme tu prázdnou propast, když se ji snažíme zasypat věcmi, myšlenkami a emocemi. Je to totéž jako zamaskovat červenou kontrolku palivové nádrže černým fixem, aby vám světlo neustále nepřipomínalo, že vám dochází benzin. Prázdnota, nuda, nepokoj a úzkost - stejně jako fyzická bolest - jsou červené kontrolky. Snaží se nám říct, že je něco v nepořádku. Snaží se nám sdělit, že vnější aktivita nám nezajistí vnitřní klid. Chceme získat víc a víc vně sebe, a zatím leží odpověď na opačném konci, v nás samých.

2 01.09.2022

Krásná knížka pro děti, která učí lásce k přírodě, vnímání nám "skrytého tajemna" a harmonizaci duši. Krásné jsou i kartičky, které u nás mají časté využití.

1 29.08.2022

Krásně rozebrány různé pohledy "starých" kultur na naši duši a hmotné tělo. Na konci spisovatel píše i svůj názor, jak by to mohlo být, s kterým souzním.
*Rozmanité návrhy kosmologií, nejrůznější univerza a dimenze, postulované naší fyzikou a astrofyzikou, působí vyumělkovaně a jsou beztak jenom triky matematických kouzelníků. Domnělá mnohonásobná univerza, paralelní vesmíry a hyperprostory existují leda jako číselné řady a bohapusté abstrakce bez vztahu k praktickému životu. Se starými teoriemi o plazmě se to má úplně jinak - jsou spjaté s člověkem a veškeré skutečnosti běžného života odvozují z plazmatické dimenze. Plazma není žádným okrajovým kosmickým jevem, je v mém nitru a všude kolem mě, určuje veškeré moje jednání, je mou duší, oživující silou, tvůrkyní těla i hmoty. Hypotéza o plazmě není namyšlená teorie kabinetních učenců, žije s lidským bytím a je v jeho hlubině.
Plazmatická dimenze není jen vně mé bytosti, já sám jsem touto dimenzí. A jak by to mohlo být také jinak - velký svět je ve mně, já jsem veškerý vesmír rozdělený do tří dimenzí. Já sám jsem mnohonásobné univerzum: duch, duše i tělo. Oddělení člověka od vesmíru, astronomie od psychologie, je hloupý vtip mechanického myšlení, které postrádá cit pro oduševnělé formy, pro provázanost všeho se vším. Západní rozum návyklý na škatulkování není schopen analogického uvažování - dokáže jen sčítat a odečítat.

1 28.08.2022

Konečně se mi podařilo sehnat tuto knížku, v které bohužel chybí CD, ale na kouzlu knížky to neubírá. Texty umí zahřát u srdíčka.
*.. Cestou lukami si připadám jako jeden z mála vyvolených, kterým je dopřáno suchou nohou přejít zelené moře. Louky se táhnou až k obzoru, sotva znatelný vánek a zapadající slunce čeří hladinu do vlážných vln a rozlévá na ně duhu z malovaných džbánků. Země tiše oddechuje, na těle se jí perlí krůpěje slz lidí dávno zemřelých. Občas se ohlédnu s podivným smutkem na brázdu po lidských krocích. Mířím k závoji lesa. Pár kroků ode mne teče Dyje, tichá a mlčenlivá jako dobrý přítel. Stačí, že ji tuším někde blízko a nejsem sám. Znám její ženské rozmary, studenou jarní krutost, náruč štědrou vlahými doušky i zubatými obojky smrtelných křečí. Osvěžuje v parném létě, zabijí pod rozkvetlými meruňkami. Ale nemám ji to za zlé, spíše jí závidím zázračnou schopnost proměny. Kolikrát jsem si přál vzít ji do dlaní a napít se ve chvílích nejtěžších.

25.08.2022