DiskretniBarman komentáře u knih

Na to, v jakém věku autorka román napsala, jde až o překvapivě vyzrálé dílo, k jeho dočtení jsem se nicméně musel nutit. V převážně depresivním příběhu z perspektivy několika ženských postav se mi obtížně orientovalo (zvláště ve spleti jmen a vztahů) , čemuž nepomáhalo ani bohaté užívání mongolských výrazů bez vysvětlení významu (který se ne vždy dá snadno odvodit z kontextu). Na hovorovou češtinu se dá zvyknout, ale iritovaly mě hrubky v zájmenech ("jí" místo "ji" apod. - ty mě mimochodem iritují i u Emila Hakla, který je taky běžně špatně používá).

1 17.04.2024

Asi nejslabší kniha od Murakamiho a velmi nevyrovnaná

1 09.04.2023

Doufal jsem v podobný čtenářský zážitek jako u Neviditelných měst, ale Palomar je z dost jiného těsta - kde Neviditelná města okouzlovala poetikou a surreálnem popisů fiktivních měst, tam Palomar ubíjí a nudí (a někdy až irituje) tím, jak ad absurdum rozpitvává úvahy o různých víceméně všedních věcech.

1 21.12.2022

Není to úplně "román", jak láká obálka - spíš jen čtivý sled více či méně propojených a někdy zbytečně repetitivních situací (především průšvihů) z autorova dětství bez nějakého dramatického oblouku, který čtenáři umožní vcítit se do kůže dítěte s ADHD a jinými poruchami a nahlédnout trochu do života na Islandu.

1 21.07.2022

Martin Ryšavý konečně napsal knihu, která tím nejlepším způsobem navazuje na Cesty na Sibiř a čte se jedním dechem (oproti Vrači a Zlatému vidění, u nichž jsem se musel do čtení nutit). Hlavně o tundře a často bizarních lidech v ní, včetně letmého návratu k Anželice z Cest na Sibiř nebo režisérovi Utkinovi z Vrače. A se smutně prorockou předzvěstí války na Ukrajině, která byla díky ruské propagandě dávno jasná i lidem na tak vzdálené Sibiři.

1 26.05.2022

První povídky z dětství jsou asi nejlepší, následující partyzánské taky ještě ujdou, ale v druhé půli už převažují povídky spíše banální a bez zajímavých point, které celkový dojem ze sbírky srážejí. Pokud máte rádi spíše Calvinovu fantaskní a postmoderní tvorbu, možná budete zklamáni ještě více.

1 09.09.2021

Ze všech autorových knih je pro mě tato nejslabší jak textově, tak výtvarně. Možná by lépe obstála jako součást nějaké rozsáhlejší knihy než jako samostatná kniha.

1 13.04.2021

Psát o tom, jak je všechno na hovno, můžete elegantně a zábavně jako Krchovský, nebo prvoplánově a nudně jako v téhle sbírce.

1 22.12.2020

Lákavá anotace a krásný obal, ale pro mě bohužel nezajímavé zpracování. Hlavní postavy mi byly naprosto lhostejné, motivace jejich chování nepochopitelné a děj celkem nanicovatý.

1 02.03.2020

Chtělo by to trochu víc posílit a rozkošatit dějovou linku (zvláště při takové délce knihy), ale to množství zajímavých postřehů prakticky na každé stránce je tak fascinující a je to celkově natolik čtivé (a přitom ne banální), že i tak dávám plný počet.

1 27.05.2019

Největším a (zásadním) zklamáním je pro mě fakt, že i když se kniha na první pohled tváří jako „novinka“ (na obalu nikde nenajdete jedinou indicii, že by to mělo být jinak, a v popisu knihy zde v Databázi je dokonce mylně až lživě uvedeno, že se jedná o „další román“), ve skutečnosti jde jen o ukázky z autorových předchozích knih, které nějak souvisejí s Paříží (a Kunderou). Tohle je u mě jen vydavatelský kalkul, jak co nejvíc vyždímat renomé autora.
Pokud už máte Kratochvila načteného, jediným důvodem k pořízení knihy je její krásné grafické zpracování.

1 17.04.2019

Vzdal jsem někde před polovinou, takže hodnocení je třeba brát s rezervou, ale přišlo mi to takové neslané nemastné až banální, nemá to skoro žádný děj a vývoj, zato spoustu míst, nad kterými jsem udiveně kroutil hlavou, co to má sakra být. Možná jsem jen nechápal avizovaný „zvláštní jemný, něžný humor“. Marketingový trik s přirovnáním k Amelii je úplně mimo.

1 17.04.2019

Více i méně vtipné jednohubky, zhruba ve druhé polovině tomu ale podle mě už trochu spadne řetěz.

1 25.09.2018

Zvládl jsem dočíst jen první část a pak jsem se přes veškerou snahu už nedokázal přinutit k tomu, abych ve čtení zbylých tří čtvrtin pokračoval. Byla tam i zajímavá místa, ale negativa z mého pohledu převážila: příliš mnoho postav, ve kterých jsem se ztrácel a nedokázal si k nim vytvořit nějaký vztah (a třeba titulní hrdina v první čtvrtině ani ještě téměř nevstoupil do děje), až příliš křečovitá snaha o prvky magického realismu (který mám jinak rád), který ale moc nefungoval, a hlavně jakási negativní až zlá energie, která z celého textu plynula (vím, že to zní legračně ezotericky, ale nevím, jak jinak ten pocit z knihy popsat).

1 13.03.2018

Škoda, že forma tolik převažuje nad obsahem. Vydržel jsem to jen do třetiny, než jsem s úlevou konečně vzdal zápas s kudrlinkami "cool" jazyka, které se bohužel postupně stávají spíše otravnými, aniž by se přitom příběh nějak zajímavě vyvíjel nebo si člověk mohl vytvořit nějaký vztah k postavám.

1 07.08.2016

Náročné čtení, kterým jsme se musel místy hodně prokousávat. Kniha s největším výskytem slova "maně", jakou jsem kdy četl - ale teď vážně: klobouk dolů před předkladatelem, tohle přeložit musel být pořádný ořech.

1 19.01.2015

Čtivá kniha s mnoha odkazy na brněnské a literární reálie (inspirace životem Ivana Blatného je jasná), kterou trochu zabíjí až příliš křečovitý konec.

1 10.10.2013

První čtvrtina slibná, pak se to bohužel rozplizne v meta-nudu (a to jsem fanoušek metafikce).

1 08.10.2013

Nechal jsem se nalákat kultovní pověstí tohoto veledíla, ale nějak mi to nesedlo, vydržel jsem to asi do pětiny (i to je při její tloušťce dost!), ale pak jsem to vzdal. Ztrácel jsme se v počtu postav, nedokázal jsem se s nikým identifikovat, bohémský život mexických básníků mě nudil.

1 08.10.2013

Čekal jsem od té knihy mnohem víc. První polovinu jsem pořád čekal, kdy to začne být něčím zajímavé, na začátku druhé poloviny se zlomem ve vyprávění to chvilku vypadalo nadějně, ale brzy to sklouzlo do ještě větší banálnosti než polovina první a musel jsem se vyloženě nutit, abych to vůbec dočetl.

1 07.10.2013