Diabel komentáře u knih

Další mini knížka s názvem Marevick má opravdu náběh na něco většího. Čtu a čtu a najednou je závěr s nijak valným koncem, ale to nevadí i tak se mi vše, co se tu odehrálo, moc líbilo, ale na plný počet to nebude, je to škoda.
Co říct o téhle malé kniže? Maverick spíš než hrdina je smolař, nalezenec nebo... pěšec na odpis. Není žádným zářivým talentem, spíš ho život naučil z čehokoliv vyždímat poslední kapku a pak ještě pár dalších navíc a toho vše s rozvahou využít.
Nevládne velkou fyzickou silou, ale právě úspornost je to, co se musel naučit jako dítě bez rodičů, bez podpory a s omezenými zdroji všeho. Úspornost je jeho zásadní předností. Díky ní se dokáže obejít bez svalové síly a přežít v poušti i v jiných, rozmanitějších, ale podobně nepřátelských prostředích.
Dalo by se říct, že to je jedna životní epizoda člověka jménem Marevick, o jehož minulosti se dozvíme právě tolik, abychom věděli, proč se právě teď chová tak, jak se chová.
Dost mě potěšilo, že příběh se odehrává ve Vegaši, pro milovníky Žambocha je to hezká jednohubka a budu se těšit na další knihy z tohoto světa.
Mám ke knize jen jedno mínus a to za tu kočku. Jako milovníka koček mě dost namíchla.

Hodnotím 7/10

24 16.04.2017

Naprosto dokonalá rozkošná mini kniha. Velikost knihy odpovídá spíš na povídku, ale Žamboch s toho umí udělat překrásný příběh. Pokud mohu za sebe říci, ze všech příbězích, co jsem doposud přečetl z této edice, považuji tento asi za nejlepší a nejsilnější.
Žamboch opět předvedl, že umí napsat dost slušné české fantasy a stejně jako i v jiných svých dílech dokázal naprosto věrně zachytit atmosféru, kterou od knih tohoto žánru čtenář očekává. Atmosféru světa, kde síla znamená moc a výhody, kde mystika a kouzla jsou neopomíjenou realitou, světa, kde se lidé nedají dělit pouze dobré nebo zlé.
Přesně takový podle mne je i svět Basila, o kterém bych asi nemohl říci, že je to kladný hrdina, ale spíš prostě člověk, který se snaží zachránit pouze své nejbližší, a na ostatních mu až tak nezáleží. Opravdu hodně charakteristické pro většinu hrdinů z děl M. Žambocha. Přece jen příběh Basil - valašský vojvoda má něco, co ho od ostatních jeho děl liší. Autor vytvořil nesmírně tvrdý příběh ze světa plného smrti a lásky a jednoho velikýho dobrodružství. Druhá polovina je jakoby nahrazená mystickou atmosférou z pradávných časů.
Pokud zde hledáte humor, tak vás zklamu. U Žambocha jsem si zvykl, že občas ve svém díle naservíruje něco málo černého humoru v podobě některé z postav, nebo vedlejších hrdinů, nebo aspoň některých dialogů, či hlášek. V tomto příběhu o Basilovy, ale nic takového nenajdete :-)

Hodnotím 10/10

21 15.04.2017

Když jsem knihu kupoval, tak jsem si nepřečetl pořádně obsah. Chyba! Nechal jsem se zlákat zajímavým názvem a krásnym přebalem. Zaujal mě. Připomínalo mi to Saurona či Nazgůla.
Co se týká autora a děje, tak jsem se pokusil najít více informací a vypadá to, že knihu psala žena z Čech a knihu vydala pod tímto pseudonymem. Což chápu, ale to nic nemění na tom, že jsem knihu po třech kapitolách musel zavřít. Nic proti tomu nemám, ale na mě to bylo už moc. Hlavní aktér v jednotlivých kapitolách jde na lov upíra/ démona a z lovu se nakonec stávají orgie. Hlavní hrdina zkrátka přijde, démon ho lapí, omámí, probere se připoutanej, démon si s ním sexuálně hraje a mučí ho... Démon se mění z ženy na muže a obráceně... Nakonec se hrdina ze všeho dostane a démona zabije....
Má to sice supr nádech anime stylu, ale to je na tom všem asi jediné plus. Možná si tu knihu užijí víc ženy... Pro chlapy to rozhodně nebude. Připadá mi, že níže zmínění uživatelé, se zde přihlásili jen proto, aby knize udělali reklamu.
Autorky styl psaní se mi líbil, ale ještě na sobě musí zapracovat...
Přijde mi, že to psala spíš pro sebe.
Dvě hvězdy dávám za odvahu, že do toho autorka šla.

Hodnotím 3/10

21 28.02.2017

Tento historický klenot rozhodně řadím do mojí topky komiksu :-) Dobu krásné renesance zbožnuji a zvlášť když se jedná o rod Borgiu. Je pravda, že v reálu se nám to tak trochu vyhýbá, ale ty odporný věci, který se tady občas děly, tak ty opravdu nevynechal. Popravdě je komiks tím vším a možná i něčím navíc.
Přibližne jde o zobrazení jedné historické epochy skrze život jednoho španělského šlechtického rodu z období renesance, který se stal v té době jedním z nejmocnějších a nejbohatších rodů v Římě a Vatikánu.
Myslím si, že autor kritizuje lidksou společnost. Zobrazuje svět ve špíně, výkaly a močky, sliny, mučení, znásilňování, žebrota a nemoci. A nesmí nám chybět hodně sexu a to opravdu hromady skupinového sexu.
Je to pro mě takový povlak neustále přítomného konce, deviace a zkaženosti. Krev a násilí doplňuje kopulaci jako víno sváteční oběd.
Renesance totiž bývá v knihách označovaná za první osvícenecké období, které si bere za vzor antiku, oslavuje člověka a rozum, a dává přednost pozemskému životu před životem posmrtným. Ovšem nikde se v těchto historických knihách nedočtete, že ztráta víry v Boha, potažmo v boží trest vede k totálnímu úpadku morálky, k vraždám, k uvolněným sexuálním praktikám nebo sodomii. A Jodorowsky si dal záležet, aby právě tuto část dějin zachytil až s nebývalou autentičností. Teda pokud to tak opravdu bylo.

Alejandro Jodorowský nikdy rozhodně neměl normální postavy a normální látky, tohle je druhý komiks, co jsem od něho četl a opět mě dostal na kolena. Již u mě dokázal své nesporné kvality v již vydaném Incalovi.
Zkušenému kreslíři Milo Manarovi se povedlo vytvořit vskutku úchvatnou podívanou s ohledem na historický kontext.
Dovolím si říct, že Borgia je bezpochyby jeden z nejkontroverznějších komiksů, jaký jsem četl. Bylo by velkou chybou odsuzovat jej jako povrchní a šokující pornografii. Můžete si třeba stěžovat na rychlý konec nebo záměrné zjednodušovaní, ale myslím, že tu základní myšlenku, o kterou Jodorowskému šlo, to se mu splnilo. Při bližším zkoumaní totiž zjistíte, že vám dokáže nabídnout daleko víc, než uspokojení zvířecích pudů. Co třeba něco na zamyšlení?
Rozhodně bych mohl komiks jednoznačně doporučit :-)

Hodnotím 9/10

26 21.02.2017

Od Žambocha jsem dosud nic nečetl, ale o jeho tvorbě vím. Zvažoval jsem Seržanta, Bakly nebo Rychlý sprint a nakonec vyhrál Sprint. Upřímně jsem nevěděl, do čeho jdu a četba mě mile překvapila, ale je fakt, že mohla být o něco delší. Dlouhý sprint je tak trochu říznutý detektivkou a příběh má rychlý spád a čte se jednodušejc. Má zajímavě promyšlený politický systém, dobře zasazené postavy a i sám hlavný hrdina Tekuard je sympaták. Jedinec, který začíná jako ubožák, ale který se s přibývajícími stránkami vypracuje. Protloukává se nebezpečnými uličkami, bary a nevěstinci v hnusném městě Vegaš až do hořkého konce příběhu, kde se na posledních 5-8 stránkách dozvíte jak to vlastně bylo. O Vegaši si rozhodně přečtu víc knížek, protože celý město na mě udělalo veliký dojem. Nebýt toho splácáného konce a mnohem slabšího pokračování, tak bych dal plný počet :-) Rozhodně budu pokračovat dál v jeho tvorbách a těším se na ně.

Hodnotím 7/10

22 20.02.2017

Co na tohle říct. Westerny stašně zbožnuji spíš jako filmy, tak jsem si říkal, že zkusím nějaký komix a právě do ruky mi přišel Hex :-) Čtu si popis a říkám si, že by to mohlo být dost zajímavý, navíc zjištuji, že Justin Gray je scénárista píšící výhradně pro vydavatelství DC Comics a pracoval vedle Hexe na sériích Hawkman a Power Girl. A hlavně napsal také scénář pro animovaný film Dead Space: Downfall, který mám docela rád. Filmového Hexe neznám a ani o to, po přečtení komiksu, nestojím. Komix by měl mít víc dílu, ale silně pochybuji, že u nás výjde další díl. Každopádně první díl na mě neudělal veliký dojem a postrádá smysluplnější děj a lepší hlášky. Působílo to na mě jako povídky o Hexovi, který se snaží vypořádat se zločinem a probudit ve vás soucit s ostatními, kteří trpí.
Nevím, co si o tom celém mám myslet... Nic mi to nedalo, protože tohle jsem viděl i četl jinde a lépe zpracované. Jediné pozitivum byla kresba, na které se podílelo více výtvarníků.... Myslím si, že bylo zbytečné ho dělat, ale to se dá říct i o jiných knihách...

Hodnotím 3/10

21 20.02.2017

Predator je můj druhý Omnibus, který jsem četl a myslím, že jsem trefil zlaté jablko. Betonová džungle, která je nejspíš rozdělena na dva party. V prvním se děj odehrává v městě New York, jak tomu bylo podobně ve filmové adatapci Predatovy 2. Hlavní postava detektiva Schaefera ( který hláškuje o sto šest ) je bratr majora Dutche Schaefera. Je to opravdu geniální tah udělat rádoby pokračování. Vypadá věrohodně a opravdu tu horu svalu beru, užívam si to, má to hezký nádech osmdesátých let. Zápletka je trošku jednoduchá, ale funguje to a má to hlavmě skvělý dialogy. Schaefer chce zjistit pravdu o svém bratrovi a přitom porušuje všechny zákony a do toho mu vstupuje jeho nejtvrdší oponent, jak tomu bylo i u filmu :D Hezky nakreslené postavy, souboje, výrazy obličejů, hodně akční prostředí a samotnej predátor. 33. stránka hnedle navazuje na tuhle povídku. Part 2 se odehráva v Kolumbii, kde to gradovalo v plném proudu. Džungle byla skvělá. Jsou tam hrozný jatka. Úplně mi to připomínalo Komando, kde Arnold kosí po stovkách, je to pěkně haluzácký. Krásna zápletka až do somotného konce týhle povídky.

Další povídka s názvem Studená válka se odehrávající na Sibiři. Je to hezky udělané pokračování předchozí povídky. Opět mě zde potěšil scénář od Marka Verheidena a kresba od Rona Randalla. Sibiř s predátorama je bombastická a to zimu opravdu nemám rád. Predátorům taky nesvědší a jdou za teplem a to přes mrtvoly a neberou si až do hořkého konce žádný servítky. Zase skvělý hlavní hrdina, ale dokonce i vedlejší postavy. Schaefer je opravdu skvělou postavou, je to přesně ten týpek, kterého můžete mít v hlavní roli pořád rádi, protože je to nadupanej týpek a má neskutečně suchý smysl pro humor. S hláškou přijde v jakýkoli moment, což je na něm skvělé. Opět se mi líbila kresba i malba postav a i predátoru. Tato povídka si rozhodně ode mě zasložila plný počet.

Temná řeka už je o něco slabší jak předchozí dvě, přesto má taky něco do sebe. Zdejší Predátor se tak trochu zbláznil a místo fér lovu všechny na potkání zabíjí. Dobře udělané bitky mezi sebou. Akční to taky je. Co víc si přát. Přišla mi tu jen divná ta záležitost, že by se Predátor spřáhl s lidmi, i když jsou to domorodci, ale nakonec jsem to nechal být a užívál si místní atmosféru s hrdinou až do finále. Tato povídka má opět nádherné barvy a také je to na tom vidět. Pánové se snažili. Rozhodně tyhle tři povídky jsou nejlepší a plný počet si rozhodně zasloužejí.

Zkouška dospělostí je pouze krátičká povídka o boji mezi Predátorem a Africkým domorodcem a o tom, jak může i domorodec obstát v boji proti takový obludě. To je celý příběh :-) Když vidíte, že jde na predátora pouze s klackem, tak si zasloží uznání :D Kresba je obyčejná nijak zvlášt nenadchne.

Lov v Nghase je zvlaštní povídka odehrávající v letech 1936, kde parta zkušených lovcu -Evropanů vydává na lov lva a posleze zjistí, že je vše jinak a pomůžou domorodému kmeni od útlaku lovicího Predátora. Občas někomu chtít pomoc není zrovna chytrý napád, jak jsem se zde přesvědčil sám. Co se mi tu dost líbilo je, jak i sám velký lovec má problém s naší divočinou. Sám lovec se stává lovnou zvěří. Kresba se může někomu zdat divná, mě se naopak moc líbila. Je to poctivě udělané.

Krvavé písky času mě až tolik neoslovili. Za mě to počítam za nejslabší povídku v této knize. Válečnou historii mam rád ve všech kruzích a predátor zde zasazen do této minulosti mi nesedl, měl jsem co dělat abych tenhle příběh dočetl. Postavy, které jsou zde prezentovány v současnosti, a které se příběh dovídají, jsou celkem zajímavé, ale nejsou až tak využity, je to škoda. Na druhou stranu kresba a malby se hodně povedli.

Krevní msta je snad horší jak předchozí povídka. Je maličká a příběh se odehrával kolem až moc dobrého mistra bojového umění, který je navíc slepý. Trochu mi to připomnělo Marvelovky :D Příběh je pouze o pomstě a o kodexu cti, nic světoborného to zase nebylo. Je to celé takové kostrbaté a celkem těžko uvěřitelné, což vede k tomu, že se vám tenhle kousek může celkem snadno protivit. Kresba je slabší.

Predátor 1 rozhodně překvapil pozitivně, jenom ty kratší povídky trochu kazí dojem z celého omnibusu.Teď jen zbývá, aby to další omnibusy také potvrdily.

Hodnotím 9/10

24 11.09.2016

Filmovou adaptaci jsem kdysi viděl v kině a pamatuji si velmi dobře, že to byl film, který mě po dlouhý době zvedl ze židle. Teprve nedávno jsem tento klenot uviděl v knihovně a nevěříčně na to koukám, aniž bych věděl, že tento komix vůbec existuje. Kouknu se a najednou než přijedu domů mám už půlku za sebou. Druhý den ráno čtu druhou půlku na hajzlu a znova mě to zvedlo na nohy, až jsem dočista zapoměl že to čtu na záchodě. Dave Lizewski to opět dokázal.

Jde vlastně o zcela archetypální příběh o zrodu a počínání superhrdiny. Ovšem jak většina ví, superhrdina je kluk, který ani omylem nemá superschopnosti a jeho rozhodnutí pomáhat lidem je tak idealistické až hrůza. Millar formuje dohromady příběh, kde se na pozadí hektolitrů krve vznáší myšlenky, kdo jsou vlastně superhrdinové, a k čemu je máme. Je opravdu nutné, mít superhrdinské schopnosti k tomu, abyste byli hrdinou? Je tedy zřejmé že ne. Stejně mě zarazila tak silná a neuvěřitelná vulgarita. :-) Vzhledem k tomu, že čeština má v tomto ohledu skutečně bohatou slovní zásobu, nebál se jí překladatel využít a to mě hodně potěšilo. Na Kick-Ass komixu mi vadila pouze jedina věc a to je opět český překlad a tím myslím zrovna jmená. Ty mohly ponechat s přehledem bez překladu, ale po chvili si na to stejně zvyknete...

John Romita, který se nám postaral o výtvarnou stránku, odvedl velmi slušnou práci. Jeho postavy perfektně vyjadřují emoce a vyzařuje z nich živost a pořádná dávka energie. Okénka jsou plná detailních záběrů na to, jak někdo někoho rozřezává, láme kosti a mlátí ho a všechno to působí jak realisticky, tak velmi komiksově a perfektně dotváří atmosféru celého komixu.
Kick-Ass rozhodně patří mezi TOP a měl by si ho přečíst každý fanda komixu.

Hodnotím 10/10

24 11.09.2016

Druhý díl je podle mě jen o kousínek na nižší úrovni než předchozí. První povídka s názvem GENOCIDA o sto stranách mě bavila nejvíce, má skvělý příběh s mateří kašičkou, jak využít veřelce...On totiž druhý díly už není tolik hororový a vetřelci tu umírají po stovkách. Líbí se mi myšlenka v příběhu a vývoj postav, ale co si zde naprosto užívám je lidská technologie. Konečně lidi používají zbraně na úrovni predátorů. Kresba je opravdu taková správně retro a to jen díky pastelovým barvám, kterými je vyvedena a tento styl mi sedl na výbornou :-) Teším se až si tuhle povídku přečtu v knize (David Bischoff – Vetřelci: Genocida).

Druhá povídka s názvem SKLIZEŇ o dalších sto stránkách je už méně akčním, ale zase více psychologickým komiksem, čemuž je přizpůsobena i samotná kresba, která se mi ve výsledku dost líbila. Příběh zde není vůbec pozadu a nápad s robotickým vetřelcem je naprosto famozní. Je tu vidět, že se někdo opravdu snažil, aby to dávalo smysl a udělalo to na mě dojem.

Třetí povídka s názvem KOLONIÁLNÍ PĚCHOTA o 250 stránkách mi nesedla. Jak píše uživatel Rawen616, je z nich nejslabší. Je pravda, že kresbu má hezkou a je pěkně barevná taková prostě zábavná, ale je v tom zmatek a pokulhává především příběh. Závěr je také nic moc a otec je dement, kerý na mě vůbec nezapůsobil.Tento příběh mi nic nedal a čtení se sem tam stane prostě jen mechanickým otáčením stránek. Už po několika málo stranách přesně vím, že tohle je něco, co si už nebudu pamatovat. Zklamání a docela nuda i přesto, že zabírá více jak polovinu knihy.

Hodnotím 7/10

24 10.09.2016

Co to sakra bylo ? Příběh s liškou mě absulutně neoslovil. Samotná liška je roztomilá, i když je trošku přehnaně silná. Bohužel příběh je hloupý a předvídatelný. Začatek dobrý, ale čím víc jsem se protloukával na konec, tím více se stupňovalo moje rozhořčení. Postava trpaslíka mi hnula pěkně žlučí. Od začátku až do konce mě vytáčel, je tam zbytečný. Akorát opakuje to, co řekl sám Geralt, jen trochu jinak. Jediný Geralt držel příběh tak nějak pohromadě a to mi už taky nestačilo... Kresba je opět hezká ,jen o něco slabší jak u předchozího dílu. Jde to vidět na pozadí v okně nebo u vedlejších postav. Můj závěr - Komiksový zaklínač selhal na všech frontách. Už by se na to měli vykašlat. Pouze vydělávaj na značce Zaklínače. Nic víc. Jsem rád, že jsem si knihu jen půjčil a nekupoval...

Hodnotím 3/10

18 29.08.2016

Musím se přiznat, že jsem knihy ještě nečetl, snad kdysi Krev Elfů. Na druhou stranu jsem skalní fanda her a tam toho je taky dost. A tím se dostavám k tomuhle komixu, protože mi tohle celý přišlo jako kdyby příběh byl vedlejší misí pro Krále Foltese (splnit úkol a konec). Sakra, nic moc mi to nedalo a vhledem k ceně komixu, je to pro mě dost málo.
Co mě trohu rozhořčilo je, že sám Geralt, co já vím, je nejlepší mistr meče a to, co předvedl tady, je slabý odvar. Co stránka, to čaruje dvě znamení a to Igni a Aard. Dvě nejduležitější to jsou, to je fakt, ale po čase to je nuda, když víte že toho umí víc. Geralt a vtipy ? No nevím možná někdy, ale ne pořád. Stejně je to taky u jeho celkového chování. Mě osobně to moc nesedlo. Nebýt toho, že jde o dost znamou značku a že Geralt je nejvetší sympaták pod sluncem, tak bych dal snad i nižší hodnocení. A abych tomu úplně nekřivdil, tak kresbu to má hodně dobrou, ta to opravdu držela pohromadě, každou stranku jsem si pečlivě prohlížel, jak je to udělaný. To se opravdu povedlo.

Hodnotím 5/10

20 28.08.2016

Komix měl velký potenciál, ale bohužel se to nepovedlo. Kdyby toho bylo daleko víc, bylo by to více smysluplné..Takhle jen začnete a náhle skončíte, aniž by Vám to něco dalo. Vysvětlení tam trochu je, zbytek si domysli sám. Rád bych se dozvěděl ještě něco a pan Tesař z toho klidně mohl udělat pěknou serii, pěkně promyšlenou, ale místo toho dostanu něco na čtení, když jdu na záchod.

Hodnotím 3/10

19 17.08.2016

Po hezkém šestém díle jsem okamžitě šel číst sedmý svazek. Protože předchozí díl přinesl mnoho zásadních událostí a nechal rozuzlení až na nový svazek.
Tentokrát Eren poznal, že důvěra je vše, co lidstvo má, a v praxi mu to předvedl tým těch nejlepších průzkumníků. Hlavní velitel Erwin spolu s kapitánem Levim se tu podívají na to, kdo se skrývá v zátylku titánky. Jak jsem tušil, tak odhalení se mi opět nedostalo a musím počkat na další díl. Těm, kdo poctivě čtou mangu hned po jejím vydání, vyzradí nejzásadnější zápletku už samotná obálka.
Přemýšlím, jestli sedmá kniha dává oddych po předchozí zběsilé a nervydrásající šestce... Odpověď zní rozhodně ne. Zase nejsem ušetřen nečekaných zvratů a momentů, při nichž budu netrpělivě obracet stránky.
Opět je tu hodně akčních scén a super souboje dvou titánů :-) Titánka tu jede svým vražedným tempem a předvedla, že titáni nejsou tak pitomí, jak se na první pohled zdá. Mohou se učit, mohou se přizpůsobit a mohou s průzkumníky pořádně vyjebat. Nemůžu se úplně zbavit pocitu bezmoci a smrti, která hrozí na každém kroku a to, že je někdo v manze dlouho, nebo je hlavní či vedlejší postavou, na tom fakt nezáleží.
Nic není takové, jak se zdá a je dost pravděpodobné, že mě další série ještě hodně překvapí.
Nutí mě to pořád otáčet stránku za stránkou, protože chci stále vidět, jak to vše dopadne, kdo přežije a jestli vůbec někdo přežije.Teším se až si přečtu osmý díl. Je tu ještě spousta nezodpovězených otázek.

Sedmá kniha byl sakra jízda. Hadžime Isajama vytvořil příběh, kterým si získal mou náklonnost a proto hodnotím zase kladně.

21 28.07.2016

Konečně se zase manga o něco posunula, akce je tady relativně hodně a umrtní list se zase o něco rozšířil. Místo bojů ve městě jsme se tentokrát přesunuli na otevřené prostranství a následně do gigantického lesa, ke kterému jsou pěkné veřejně dostupné informace :-)
Jak už to tak bývá, tak zase všechno má samozřejmě svůj smysl, aniž by to čtenář zpočátku viděl. Všechno se opět sype jako domeček s karet.
Hrdinové jsou na otevřené pláni pronásledováni titány. Objevuje se zde titánka, která se jeví velmi nebezpečnou a tak je potřeba jí věnovat speciální péči. Zabít ji, je prakticky nemožné a ona kosí vše, co jí příjde do cesty. Pro nikoho to není jednoduché a vidíme, že Hadžime se zase krve nebojí a sem tam někoho nechá rozprsknout. Nikdo nic neví, každý je tu z toho zmatený i nejbližích TOP pět průzkumníku a každý musí věřit svému vůdci, že za tím vším něco je. O průzkumnících zde máme pár informací. To mě mile překvapilo.
V celé šesté knize jde v podstatě jen o to, jak se průzkumníci s titánkou vypořádají. Kupodivu mi to stačílo k tomu, aby mě kniha bavila.
Dle mého názoru je to hlavně tím, že se autorovi daří dobře střídat tempo vyprávění. Každou chvíli jsem měl pocit, že informace, které dostanu, mají určitě nějaký význam... A nebo se tento smysl projeví někdy v budoucnu. Musíte v to doufat. Já v to pěvně doufám.
Tento díl byl super a těším se na sedmý díl :-)

20 26.07.2016

Tento svazek pokračuje přesně tam, kde předchozí skončil a to v base. Jako každý správný hrdina i Eren Yeager, díky jehož titání transformaci se lidstvu podařilo poprvé v historii vyhrát nad titány, nakonec skončil u hlavního soudu. Bohužel jak už se tak stává, každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán. Příběh krásně pokračuje dále, atmosféra je krapet jiná a řekl bych, že i pro Erena taková seznamovací, bylo to hodně zajímavé :-) Další a předposlední kapitola je o vstupu ke frakci, tak se nechte hezky překvapit. Moc se mi to líbilo. Hlavně famozní proslov hlavního velitele. Poslední kapitola nás vyvede ven mimo město a tím se určitě rozjíždí něco velkýho, jak je poznat podle konečného čtené. Myslím si, že se autor se zlepšuje s každou kapitolou, co mu ale pořád dělá problém je trochu ten vzdušný balanc postav. V pátém svazku nejsou moc bojové scény, v porovnaní s předchozími booky jsou postavy převážně statické, takže ze 60% jen sedí a stojí. Poslední dvě kapitoly Útoku titánů se motají hlavně kolem nastavování nových pořádků a téměř postrádájí akci. Určitě se to v nejbližší době změní. Další díly budou masakr, takže si je rozhodně nenechám ujít. Protože Isajama posouvá děj výrazně dopředu a rozšiřuje čtenářovo povědomí o svém fungujícím světě. Přesně tak má vypadat rozjetá manga série. Krezba byla víc plochá, ale přesto se mi líbila, je to tím, že se postavy tolik nehýbou. Veřejně dostupné informace jsou taky o něco slabší. Celkově mě tento díl mangy bavil :-)

21 25.07.2016

Podle recenzí je prý čtvrtý díl nejslabší a spousta lidí je naštvaná z toho, že vyhodili peníze za nic. A proč? Na to je velice jednoduchá odpoveď. Čtvrtá kniha útoku titánů se totiž vrací do minulosti až tam, kde to vše začalo. Vrací se do výcvikového tábora v den, kdy do něj nastoupili Eren, Mikasa a Armin. Mně se to naopak moc líbilo a hnedka Vám povím proč. Tréninkový tábor nám přináší náhled na spousty hrdinů, které již známe. Nyní se stáváme svědky jejich příběhů a motivací, které je vedli k tomu, že se přidali k armádě.
Pak se vracíme zpět do současnosti, kdy se dostáváme do města po tom, co Eren zapečetil zeď. Objevují se zde scény z bojiště napůl snědených torz, hromady čehosi co bývalo lidmi, ale titáni to vyzvraceli na ulici předtím, než se vrhli po dalších obětech, násilím ukončené lásky, přátelství zadupaná doslova do země a nálada vojáků, ve které byste naději a ideály hledali opravdu těžko.
Čtvrtá kniha tak zdatně pokračuje v masakru, který je doplněn výživným, zábavným a zajímavým příběhem, který klasicky japonsky otevřeným koncem slibuje mnoho do dalších dílů. Rozhozhodně tento díl hodnotím kladně a hurááá na další díly.

21 25.07.2016

Třetí kniha je hodně upovídáná a stejně jako tomu bylo v předchozích dvou dílech, tak i tentokrát nasadil Hadžime Isajama vražedné tempo vyprávění. To je na Útoku titánů velice sympatické. V příběhu nejsou takřka žádné prostoje a on se valí kupředu jako smršť, jen neustále zrychluje a je mu jedno, jestli stíháte tempo. Příběh má tak již od začátku dobře našlápnuto a autor v něm zručně využívá momentů překvapení, aby dokázal navodit atmosféru nebo vysvětlit motivaci a chování jednotlivých postav. Je zde historie, psychologie hrdinů i technické aspekty. Skvěle se zde ukazuje, jak už někteří nemohou, jak se bojí pokračovat v nesmyslném boji. Opět zajímavé veřejné informace a krezba opět naprosto výborná, je to příjemným důkazem toho, že Isajama dělá kresbu poctivě.Těším se na další díl.

21 24.07.2016

Hltám tu každou stránku :D Druhá manga je o dost akčnější a zároveň napínavější. Po prvním a pěkném boji se konečně v druhé kapitole dozvíme o minulosti Mikasi a Erena. Docelá mě zajímá, co se stalo s tím fotrem. Příběch dále pokračuje v boji se všemi rekruty a titány. Až do hořkého konce jsou to naprostá jatka a každý má z celý tý situace nervy v háji. Každý tu dělá co může, aby nebyl sežrán. Nechtěl bych tak dopadnout. Ve finále nastupuje konečně titání síla. V poslední kapitole jsem se dosti nasmál, i když to asi vtipné nebylo, pro mě některé časti jo. Kresba zase naprosto úchvatná. Mám rád japonský styl kresby jsou prostě ve všem napřed...

20 23.07.2016

Mám rád tento typ čtení. Smrt je tu dost běžná, je hodně akční, nemilosrdná a občas i dost nechutná, což je podle mého gusta přesně jako Berserk.. Manga má hodně postav a občas je to guláš, ale stačí si zapamatovat top desítku rekrutů. A co kreba? Každý tu na ni nadává, že je slabší, mně se naopak líbila. Vše je krásně propracované. Máte na celé stránce město detailně udělané, každý dům, most, loď a celá zeď z horního pohledu. Útoky ze vzdušného prostoru jsou trochu nepřehledné, ale prominu jim to. Osobně s tím nemám problém. Japonská kresba mi naprosto vyhovuje i s popisem zvuku přes celou stránku. Umí to. Máme zde tři veřejně dostupné informace, jedná se o doplněk pro čtenáře, kde je zaznamenáno, jak co funguje. Závěr prvního dílu byl nečekanej. Těším se na další díl.

23 23.07.2016

Jako jo líbilo se mi to. Nápad to byl dobrý, jen by to mohlo být delší. Prostředí ve kterým se nacházel flex s jeho divnými kamarády je taky fajn. Kresba je hezká pan Grus umí :-) Bohužel na plný počet to rozhodně nemá, má to pár mezer a ta jatka, jak tady každý tvrdí, to taky nebyla. Rozhodně bych uvítal další díl.

Hodnotím 7/10

21 06.07.2016