Útok titánů 1

Nejdřív jsem sledovala anime, když vyšlo v roce 2013. Tehdy se z toho stal obrovský hit a série byla úplně všude. Dodnes si pamatuji tu atmosféru a hlavně úvodní hudbu, která měla neskutečnou sílu a dokonale vtáhla do celého příběhu.
První díl mangy ve mně dodnes vyvolává silnou nostalgii.
Co se týče kresby, je pravda, že na začátku není Isajamův styl úplně uhlazený. Sám byl navíc několikrát odmítnut kvůli svému výtvarnému projevu. Ale právě to dodává prvnímu dílu zvláštní syrovost, která k temné atmosféře příběhu vlastně velmi sedí.
A ten vývoj, který přijde později, je naprosto neuvěřitelný. Když člověk porovná první svazky s těmi pozdějšími, je to obrovský posun. O to víc si člověk váží toho, co Isajama dokázal – nevzdal to a vytvořil jednu z nejvýraznějších manga sérií vůbec.

Vzhledem k tomu, že jsem se chtěla nejprve podívat na anime jsem zkrátka neodolala a vrhla se na první díl mangy, který mě opravdu bavil. A to tak, že jsem se nedokázala odtrhnout.

Asi tak 4 roky zpět jsem viděla první epizodu a titáni mě nadchli. Celou dobu jsem přemýšlela, co jsou zač a kde se vzali?! Mám ale obecně radši, když si knihu nejdřív přečtu a pak až zkouknu filmové/seriálové zpracování, tak jsem anime odložila. A když letos čtu tolik mang, tak proč nezkusit i titány? Oproti anime mě kresba trochu zklamala, ale asi jsem jen rozmazlená novými mangami jako je Ateliér špičatých klobouků nebo Deníky apatykářky, kde jsou kresby dokonalé do posledního detailu. Nic to ale neubírá na příběhu, který mě vtáhl a chystám se pokračovat, zatím mám v knihovně první pět dílů a vypadá to, že budu brzy shánět další.

Úspěšně se mi podařilo se za ty roky vyhnout všem spoilerům a z anime jsem viděl asi první dva díly (na které jsem již stihl zapomenout) – takže pro mě čtení tohoto díla byla velká neznámá, kterou jsem si hodlal náležitě užít, jelikož se jedná o kultovní příběh. První díl se zaměřuje na seznámení s postavami a jejich motivaci k boji s titány, prolomení a pádu dvou zdí, popis světa a reálií ve kterém se děj odehrává a rovněž i seznámení čtenáře s krvežíznivými monstry titány (jak je porazit, jakou mají podobu apod…). Závěr mangy byl velmi nečekaný a jsem zvědav co přinesou další díly. První díl mě tedy dokázal dostatečně namlsat ke čtení a sbírání této mangy, jediné s čím mám trochu problém, že se mi pletou postavy, ale věřím, že si časem zvyknu .

(SPOILER) Po dlouhém období s Gantzem jsem s koncem série hmátnul po tomto počinu. Chvilku mi trvalo, dostat se autorovi na kobylku a v některých panelech jsem se ztrácel. Při druhém čtení, které si dopřávám, je-li vykreslováno něco komplexního a nového, jsem se pak už začal správně namotávat na tento steampunkový navijáček. Scénář > kresba, budu však pokračovat dál...otázky na téma Co je vlastně ten panovník zač? Jak to s těmi Titány je? a také: Budou hrát roli nějaké protézy?

Protože jsem nedávno dokoukal anime, které jsem doslova zhltl a díky všem těm zvratům jsem si říkal, že by pomalu nebylo ani škodu si to pustit podruhé jsem se rozhodl k logičtějšímu kroku - podívat se na zoubek předloze.
Začátek mangy to oproti anime bere docela hopem a člověk, který ho neviděl, dostane poměrně šokující závěr, u kterého si nejsem jistý, zda každého navnadí na další díl, ale minimálně vzbudí zvědavost, co se teď asi tak bude dít dál...

Jedna z nejlepších mang a poté i anime. Dobře nakreslené, super nápad, plno akce a i charaktery postav jsou dobře rozvinuté. Miluju to!

Kniha má všechno - akci, drama a občas i otázky typu: Proč obří titáni nemají raději jogurt?
Pro milovníky mangy je toto skoro povinnost.
Výhoda - je to dokončená série. Dokonce i komplet přeložená do češtiny (poslední díl vyšel CZ v roce 2023).

Knížka mi přišla smutná, ale jinak hezký příběh, kresby.

Pěkná manga,hlavní hrdina mi přirostl k srdci,celkově celkem zajímavá myšlenka. Děj se ale dost opakoval.

Taková jednohubka a připomenutí si anime, které jsem viděla dřív. Mangu totiž jinak takřka nečtu. Dobré provedení i příběh. Ale zůstanu u anime, to mi sedí víc.

Moc zajímavý začátek. Rozhodně doporučuji.

Hořký začátek epického příběhu. Jestli si někdo něco opravdu vydřel v nějakém příběhu tak jsou to tihle protagonisté.

O sérii Útok titánů jsem se začal zajímat po shlédnutí videa o H. Isayamovi, kde bylo řečeno, že ho v prvním vydavatelství časopisu o mangách, u kterého chtěl svůj hokus-pokus publikovat, odmítlo. Důvodem prý byla neprecizní kresba a přílišná drsnost příběhu. Celá série se doposud stala jednou z nejprodávanějších v historii mangy, takže výtky to asi nebudou nijak směrodatné... Uznávám, kresba působí ležérně a návaznost oken u prvního dílu mi někdy přišla velmi chaotická. Alespoň bojové scény mají zajímavou dynamiku, při nich dává autorův kresebný styl smysl. Isayama žádnou postavu nešetří, krutost a tvrdost tamního světa je všudypřítomná, venku za zdmi, ale i uvnitř. Autorovou největší devízou je vytváření zajímavých zvratů a příběhových oblouků, téměř jako by měl celek tajemství vymyšlen předem a nám čtenářům ho pouze odkrýval.

První díl má neduhy, ale síla potenciálu celé série v něm nechybí, autor má rozhodně mou pozornost.

PS: Po dalších dílech si získal i mou zvědavost.

(SPOILER) Takhle, já mám Útok titánů moc ráda, ale v tomhle případě opravdu vyjímečně preferuji seriál nad knižním originálem.
Příběh celé série mi přijde opravdu zajímavý, líbí se mi, že místy dokáže být i dost temný a brutální. Všechny ty klíčové informace se dozvídáme během poloviny/spíše ke konci příběhu, což může být pro spoustu čtenářů odpuzujícím faktorem (společně s hrozným stylem kresby na začátku mangy), protože je občas těžké se v příběhu orientovat, zejména když se k naší normální dějové lince pak připojí i dějová linka (+kotel nových postav) z Marley.
Taky se mi moc líbí, že hlavní postava, Eren, se pak stane hlavním záporákem. Celkově si tam spousta postav projde radikálními změnami, které se především týkali jejich osobností (což dává docela smysl, vzhledem k tomu, jaké PTSD musí postavy mít :D).
Nicméně spíš asi doporučuji seriál, ten je moc pěkně zanimovaný a příští rok by mělo vycházet finále. Manga mi zezačátku opravdu přijde složitá na pochopení, protože autorův styl kresby byl v prvních dílech opravdu hrozný.
Jinak bych celé sérii dala 4/5, hlavně kvůli konci, protože ten mě torchu zklamal.

První díl moc nezaujal - ačkoli už zde je to slušná brutalita, nenakoplo mě to k touze po dalších střípcích příběhu. A to i přesto, že samotní titáni jsou hrozbou i mystériem v jednom; jakmile vkročí na scénu, atmosféra marnosti vygraduje do obludných rozměrů. Také samotné charaktery postav jsou načrtnuté zajímavě...
...nicméně poměrně ploše a bezradně. Vývin postav byl z mého pohledu pouze zdánlivý, navzdory veškerému dění mi přišly stále stejné. Nicméně největší průšvih je, že tato manga je snad první, kde jsem se místy nedokázal plynule zorientovat, co se děje. Možná s tím souvisí i kresba, která mi výjimečně nesedla.
Takže mohu-li radit, zkuste první svazek a udělejte si obrázek sami.

Útok titánů je rozhodně velmi originální a nápaditá manga, která ukazuje svět stižený pro mě osobně docela novým typem apokalypsy, ale přesto mě asi neoslnila tam moc, jak měla. Hlavní problém vnímám ve dvou pilířích příběhu, a tedy postavy a pozadí. Potom mám ještě trošku problém s kresbou... U postav je největší problém asi to, že jsou nesympatické. Když jde o boj s titány, tak chcete hrdinství a ušlechtilost, a ne malého agresivního skřeta, co se pořád s každým hádá a neudělá nic normálního. Mikasa sice boduje tajemností, ale je hodně přeceňovaná a vlastně nic neudělá a až otravně tíhne k Erenovi. Druhé mínus je vyprávění, kde mi chybí nějaká historie, flash-backy, prostě něco, co by nám svět titánů představilo. Je ale dost možné, že se to ještě vše ukáže a částečně se pracuje s tím, že ani postavy neví, kde se titáni vzali a proč. No a u kresby je problém hlavně v tom, že někdy se snaží být natolik akční, že doslova nedává smysl a není v ní nic vidět...

Celkově je to hezká manga, ale nevím, mám při čtení zvláštní pocit, že to není nic pro mě, i když se mi tematicky hodně líbí. Je to jedna z prvních mang, co na Crew začala vycházet, takže má ještě takový menší formát jako třeba Death Note, ale to není úplně důvod to nemít rád, takže popravdě nechápu, co mi je na příběhu tak nesympatické. :D

Attack on Titan jsem začala číst už dávno. První jsem brala do ruky jen a pouze české svazky, které ale brzy vystřídaly výtisky anglické.
To způsobilo, že jsem mangu dočetla kompletně celou (139 kapitol) v průběhu několika let, kdy manga vycházela, samozřejmě.

Hodnotit mangu jako celek je velmi složité. AoT pokouší své čtenáře a hraje si s nimi. Kdo je zlý a kdo hodný? Jaká je cena lidského života? Jak navždy zahubit své nepřátelé?

Hajime Isayama je autor zaměřujíc se na příběh. Což je za mě velká škoda. Postavy mě naprosto učarovaly. Jejich motivace, rozdílné vystupování, slovník,... nejvíce mne uchvátila velitelka Hanji Zoe. Není divu tedy, že absenci jejího dětství, proč se přidala do legie či proč chová sympatie ke tvorům, které se sužují lidstvo, nezvládám snadno. Její vývoj po jistých událostech je rovněž neskutečně zajímavý a reálný, ostatně jako vývoj všech postav.

Příběh je zajímavý, místy složitý, autor rád udeří čtenáře do slabých míst. ¨
Jako výtku vnímám konec, který mi osobně vůbec nesednul. Vůbec.

Rozhodně doporučuji přečíst ale jen tehdy, kdy budete čekat něco víc, než jen příběh o lidech a titánech.
Tento první díl mangy je tedy pouhý drobeček ve spirále rozsáhlého děje.

Nie som nejak moc veľký fanúšik manga priemyslu (skôr ma viac zaujímajú západné komiksy), no ako fanúšik seriálu Attack on Titan som jeho predlohe dal šancu.

Nakoniec som ostal v šoku keď som zistil, že i navzdory tomu, že som seriál zatiaľ videl celý, manga mala tiež niečo do seba.

Musím podotknúť, že seriál sa síce drží svojej predlohy na jednotku, no práve tie minimálne rozdiely robia komiks tak zaujímavý.
V zatiaľ, čo seriál hlavne spolieha na sprievodné aspekty narratoringu a diváka sa snaží vyhodiť z miery hubou, strihom a úžasnou animáciou, tak manga si na druhej strane bohato vystačí s prostým slovom a ilustráciami.

Chválim tvorcov, že dokázali nájsť ten najvhodnejší pomer medzi kresbou a slovom, aby sa z toho nestala novela a na druhú stranu, aby to nebola len vlna nesúvislých obrázkov.

Nakoniec môžem povedať, že som bol prekvapený štylistikou pána Isajamu a ak ste fanúšikmi a nemusíte moc komiksy, dajte tomu aspoň šancu. Ak, ale patríte k tým ľuďom, čo nemajú anime moc v láske, tu si svoje nenájdete.

Normálne projekty sú o ulicu ďalej ;)