Delicius komentáře u knih

Silný ironicky zábavný sarkastický..... skvělý román, zžíravá kritika kapitalismu, jen ta poslední kapitola, ta poslední kapitola. To je prosím tragédie, taková kazatelská kapitola, kde se dozvíme vše o tom jak je komunismus skvělý, to jak bezostyžně používá marxovské pojmy.... ne ta byla fakt hrozná.

A to bych rád zmírnil, že se politicky přikláním ke komunismu...

Vzpomínka- praxe v děsivých chodbách domova důchodců stižený úzkosti ukrývaje se před Velkou sestrou. Zabíjení času Jirousovými dopisy. Aneb o tom, jak mu fyzicky svědčil život v káznici, jak se tam učil angličtinu, aby se nezcvoknul, nekouřil, nechlastal a snad i hubnul. A tak, no.

2 18.11.2017

Ke knize jsem přicházel s rozpaky, navnadila mě až cena v levných knihách, no. Už od pohledu jsem očekával knihu, která se bude zabývat tím cool bulvárním nezodpovědnem z jejich životů. Ano, to se mi potvrdilo, nicméně je to podáno velice citlivě. Jako jo, Neala jsem vždycky považoval za pořádného zmrda, ale o Billovi jsem si to nikdy- nevěda že měl děti- nemyslel. Kniha se četla sama, je opravdu dobře čtivě napsaná. Oceňuji hlavní poslední část, která opravdu podrobně rozpitvává soudní přelíčení o Kvílení.
Akorát je kapku škoda, že kniha končí soudem o Kvílení, pak se toho stalo ještě tolik...

2 18.11.2017

„Nestárni.“
Před osmadvaceti lety na pohovce v obývacím pokoji se na mne dlouho upřeně díval, řekl jsem
„Potřebuji si promluvit s psychiatrem- mám sexuální obtíže- homosexualita“
Vrátil jsem se domů po trýznivých letech studií. Luvil jsem s ním o víkendu.
Vyděsil se. „Chceš říct, že se ti líbí mít ve svých ústech penis?“
„Ne, ne,“ lhal jsem stejně zděšený, „není to tak, jak to myslíš.“
Teď ležel nahý ve vaně, horká voda odtékala pod jeho nohama.
Silný ramenatý Peter, bývalý zřízenec od ambulance, ho postavil
do vykachlíkovaného prostoru. Utřeli jsme ho do sucha a oblékli mu koupací plášť-
vklopýtal dveřmi do své ložnice pokryté kobercem,
vyčerpaný si sedl na kraj měkké matrace a vykašlával vodový hlen.
Zvedli jsme jeho oteklé nohy, zasypali pudrem a vsunuli je do pyžamových kalhot,
zavázali šňůrku kolem pasu a opatrně mu navlékli noční košili.
Svvraštělá ústa, falešné zuby na misce, otočil se
a se smutným úsměvem pohlédl na Petera, „Nikdy nestárni.“

2 16.09.2017

Mishulka, zajímalo by mě v čem ti změnil Geralt pohled na svět? :-) Bylo by pro mě zajímavé vědět, čím tato knížka oslovuje ostatní, já ji totiž pořád spíše beru jako oddechové čtivo.

Jinak v podstatě souhlasím s Jacckem, jako malý jsem byl nadšen, teda až na poslední díl: Paní jezera, která byla na můj vkus dost roztahaná.

22.08.2017

Komunismus je mrtev. Co je dovoleno teď? Bondy mi svou geniální interpretací zničil celou Bhagavadghítu. Zbožňuju Aljošku.

1 13.08.2017

Zpočátku spíše nuda, neuvěření jak se stal Hrdina hrdinou. Úžasný závěr, ten byl k popukání. Za něj čtyři hvězdy! :-)

13.08.2017

Naprostý souhlas s Lenorou, omyl z levných knih. Úvod je dobrý, pasáže o nakupování taktéž, ale v podstatě jen přeskakuju recepty a hledám texty okolo, kterých je bohužel málo.
Opravdu, jedná se spíše o kuchařku než o memoáry. (Jak jsem předpokládal z anotace na zadní straně a z názvu.)

Skvělé pohádky, nicméně taktéž velké zklamání. Stránky v knize jsou natažené co se dá, šlo by zkrátit na takových 40 stran- a přidat k nějaké jiné knize.
Největším zklamáním pro mě bylo, že jsem to asi za patnáct minut přečetl, a tudíž mi to nestačilo ani na celou cestu MHDéčkem, a musel jsem koukat tupě z okna...

23.07.2017

S překvapením koukám na nízké hodnocení tohoto dramatu. Nečetl jsem, jen jsem zkouknul záznam divadelního představení z Národního. (ulozto, dej do vyhledavače brecht)
Tato hra dává divákovi najevo, že pokud se člověk snaží, pokud bojuje, nenechá si vše líbit, je schopen se ubránit. Teda, pokud je nás dostatek, že? Je to kapku edukativní drama, co jiného čekat od Brechta,že?

08.07.2017

Asi po páté přečteno. Pořád tuto hru miluju stejně. Nicméně mám pořád raději filmovou verzi, která nám dává o kousek větší prostor litovat Stanleyho. Pořád sice dost malý, ale aspoň tak.
Dost jsem přemýšlel, nad tezí, že člověk je plně odpovědný za svůj život (při uznání reinkarnace, za své životy). V podstatě Blanche se chovala tak, aby jí bylo ublíženo. Uměla se Blanche chovat jinak? Uměla milovat někoho jiného než sebe?
A jaké pro ni bylo, žít skrytá pod stínítkem lampy, ve stínech svého dávného mladí, a touhy. Touhy po lásce a pochopení.

3 08.07.2017

Ze začátku bavilo, chytlo. Pak trochu k neuvěření. Přemýšlel jsem, kde nabral tolik faktů. Pak mi došlo, že nejspíše ve své fantasii.
Pan Vondruška je očividně dost nadržený, nebo vypočítavý. Ví, že sexuální scény baví, a přidávají mu stránky. Tak nějak mám pocit, že píše tak, aby těch stran napsal co nejvíce to jde.
Vydržel jsem číst dlouho, aneb osamělý nedělní večer, a žádná kniha po ruce, a skončil na dvousté stránce.
Rozhodně musím uznat, že psát umí dost dobře, lehce se to čte. Ale ten obsah...

Knížka po které jsem měl chuť běžet a stát se členem komunistické strany. Žel bohu, u nás žádná komunistická strana není.

4 05.07.2017

Zajímavá knížka, ale. Ale. Až na Yalomovy vzpomínky na vlastní vypořádávání se smrtí, a hezkou kapitolu o sebeodhalení...
... prostě a jednoduše pro mě jen jako opakování těch dalších knih, co napsal.
... to že čas od času používá i stejné věty, mi přijde takové zvláštní, no.

24.06.2017

Takové příjemné počtení. Holt Yalom. Jen s tím, jak od něj čtu víc a víc knih (chybí mi už jen dvě a kousek), začíná mě iritovat to, jak se opakuje.
Výlety s Paulou- pro mě nejsilnější povídka ze všech...

23.06.2017

Těžké- nedočteno, nicméně jsem v životě nečetl nikdy nic od Sartra (což je hodně potřeba), jen jsem fanoušek de Beauvoir.
Vždycky přemýšlím, proč si proboha pořád vykají.

Tak poprvé přečtena na jeden zátah. Po druhé po pár stranách new yorku zavřena. A pak zase přečtena. Ty newyorkské pasáže, které mi poprvé přišly nudné, byly naráz osvětleny, chápu je jako pozvolný začátek ataky, pomalé přízvisko hrůzy.
Sylviu bych asi nechtěl ve skutečném životě znát, literárně mi na sebe práskla spoustu nelítostných věcí, svou šílenou sebestřednost a obrovskou zranitelnost.
Přesto dokázala můj život obrovsky obohatit- nemohu se podívat na rudé máky rozkvetlé po cestě ranního autobusu, aniž bych si na ni vzpomněl.

7 18.06.2017

Moc příjemná kniha, která udělala z jindy nudné, dvouhodivé cesty vlakem, cestu zábavnou a zajímavou.... Když jsem vystoupil z vlaku, byl jsem ještě nucen (i přes 10minutové zpoždění) si na pět minut sednout na lavičku a dočíst posledních pět stránek...

3 25.04.2017

Četl jsem asi před dvěmi měsíci, tedy jen co si pamatuju...
Asi 20 kapitola, každá se zabývá specifickou literaturou- a o ní pojednává.
Moc jsem toho nezvládl, něco nebavilo, a hlavně ke spoustě z toho jsem neměl načteno. A k čemu je mi číst o skandinávské literatuře, když jsem četl jen Ibsena? Španělská literatura, Rumunská literatura, a spousta dalších ze kterých jsem nic nečetl.

Tedy ke konci jsem přečetl Jařaba- Americký modernismus (krásně se čte, jako všechny jeho texty o poesii, divadle, románech, byl plný informací jako obvykle)

A esej o anglické literatuře a vnímání času (Joyce, Woolfová, a další) od Přidala nebo Hilského, tuším.

Jako modernismus většina autorů brala začátek 20.stol-druhá světová. (Což bylo pro mě kapku zklamání, raději bych četl od války do dneška)

Jsou knihy, ze kterých jsem si zapamatoval pár vět pár myšlenek. A zůstaly ve mně schované po polovinu mého života.
Poprvé čteno v dětství, miloval jsem ji. Po druhé čteno v dospělosti, miluji ji.

A geniální myšlenky? Třeba vím, že nesmím nechávat knihy položené stránkami dolů, že se jim tak láme hřbet (a opravdu to tak už 12 let nedělám a buzeruju všechny kolem), vím, že když mi bude smrdět dech, mám žvýkat mátu jako Basta,a vím, že si nemám hrát s ohněm, když je větrno.

1 08.04.2017