Daya
komentáře u knih
Červená a bílá
Dorota Masłowska
Líbilo se mi, že autorka dokázala poměrně trefně a kreativně popsat, jak funguje lidská mysl kontinuálně poháněná pikem a polské reálie mi kupodivu přišly celkem zajímavé.
Bohužel na tom speedu byla celá kniha. I ty nejjednodušší dialogy o nerozvinutých větách se ztrácely v ujetých představách, metaforách a rozlítaných myšlenkách hlavního protagonisty, takže když s nadsázkou řeknu, že debilní rozhovor typu 'ahoj, jak se máš' byl rozcapený na čtyři stránky, nebudu daleko od pravdy.
Že se tím text stal obtížným na čtení, to by mi až tak nevadilo. Ale já furt marně čekal, že se to celé nějak rozjede a nakonec z toho budu odvařený právě jako mozek letité smažky.
Nestalo se, nebo stalo, ale já u toho nebyl. Komplet děj se odehrál na kulisách několika míst, několika dní, kterými protančilo několik více či méně zajímavých postav (Nataša byla milá) a ve výsledku se vlastně hovno stalo. Prostě takové další všední dny na Andělu.
Suedehead
Richard Allen
Suedehead > Skinhead. Druhý díl mě prostě bavil více. Příběh byl pestřejší, Joe už nebyl jen tupá mlátička, ale ukázal se jako poměrně vychcaný potkan, takže to jednoduše bylo zajímavější.
Skinhead
Richard Allen
tl;dr: Ok, chápu, že v roce 1970 madam Thatcherové mohla zaskočit sušenka, když touhle "drzou" knihou listovala, ale nazývat ji kultovním bestsellerem nebo artefaktem britské popkultury? Nevím, no, vidím to spíše jako sotva průměrný paperback.
Většinou knihy takového žánru a rozsahu zblajznu na první dobrou. Ale tady to nešlo, v podstatě mi přišlo zbytečné knihu číst, protože mi už v půli čtení bylo jasné, že se do konce žádného příběhového zázraku nedočkám. Kniha je totiž poměrně krátká, veškerý děj se motá kolem několika dní (týdnů možná?) a na nějakou psychologii postav se v ní moc nehraje. Vazby a vztahy mezi postavami jsou mělké a celkově mi to všechno přišlo mdlé a jednoduše to nemělo potenciál si mě namotat.
Jak už jsem na začátku naznačil, je tam určitá kontroverze, to asi jo. V knize je explicitně popisováno násilí a o sexu je tam referováno jako o něčem tak prostém jako je koupě fish&chips. V roce vydání to nejspíše mohlo fungovat, šokovat. Ale když si vezmu, že třeba Burroughsův špinavý Feťák vyšel o 17 let dříve, tak si říkám, jestli ten údajný úspěch nebyl jen o tom, že kniha vyšla v konzervativní Británii a zabývala se tehdy ožehavým tématem skinheads.
Neuromancer
William Gibson
Jo, taky si myslím, že je to bible. Ale hlavně proto, že po přečtení tak trochu tápu, jestli jsem si její poslání přebral stejně jako všechny ostatní ovečky z jeho stáda. Sakra. Bylo geniální nebo ne? Beztak.
Ale vůbec se nedivím všem těm nevěřícím Tomášům tady, je to čtení těžké, ztratit se v tom sprawlu textu fakt nedá moc velkou námahu a občas se mi stávalo, že jsem vážně neměl tušení, o čem to sakra melou. Všechny ty neonové ulice, hrozny Zionu a falešná nebe byly vykresleny dokonale, však vystavět si k postavám sympatie a antipatie je tu krapet obtížné. Ale i tak jsem si dokázal najít pár do řádků vetkaných minilásek. Žel, hlavní hrdina to nebyl, i když se na počátku zdálo, že toho budeme mít hodně společného. Přesto jsem se prokousal na samotný konec téhle nadčasové šílenosti, stránku po stránce, abych zjistil, že jsem nic nezjistil. A přesto vše.
Více se nebudu vykecávat, tahle kniha je opravdu vším tím, co se tady v hodnoceních mihlo. Ale hlavně je výzvou. Tak ji zkuste. Schválně, jestli uvěříte?
Poslední odbočka na Brooklyn
Hubert Selby
Bylo to brutální, ale ta brutalita mne neočarovala, jak se mi to u jiných titulů stává. Nevím proč, asi to bylo tou dobou, možná tím místem. Prostě mne to nezajímalo. Škoda.
Rekviem za sen
Hubert Selby
Selby píše jako božské prase a Rekviem za sen je pro mne jeho nejlepším dílem. Stejně jako Tyrone C. Love loves Tyrone C. Loves, já miluji všechnu tu syrovost, hrubost a nepoddajnost tohoto tragického příběhu páru feťáckých duší. Nezbytnost.
Červený drak
Thomas Harris
Červený drak mne chytil o něco více než Mlčení jehňátek. Zprvu jsem si myslel, že to je způsobeno pouze tím, že Mlčení jsem viděl několikrát, kdežto zfilmovaného Červeného draka pouze jednou, takže to čtení nebylo jen jako opakování krapet zašlé básničky. Zpětně ale vím, že mne Červený drak fascinoval hlavně proto, že zde dal Harris mnohem větší prostor samotnému šílenci a já jeho si jeho černé nitro mohl dokonale prohlédnout. Úžasné.
Lepidlo
Irvine Welsh
Jo, teď s odstupem času vím, že tahle kniha se mi líbila více než Trainspotting. U toho jsem si při čtení knihy v sobě nesl hlavně sympatie k hrdinům z filmu, proto jasné plusové body. Lepidlo nic takového nemělo, přesto si mne ukradlo na pár hodin dychtivého čtení. A co jsem ocenil nejvíce, celá ta cesta za neštěstím měla jasný konec. Trpký, ale jasný. To já rád.
Noční můry s čápem marabu
Irvine Welsh
Typická Welshovina, však tentokrát se mne tolik nedotkla. Hlavní hrdina byl jalový a sympatie či antipatie k němu jsem hledal jen těžko. Prostě to nešlo. Snové pasáže mne sraly tak, že jsem je měl chuť přeskakovat, ale nakonec k tomu tak nějak asi patřily, k tomu celkovému divnu tohoto titulu.
Trainspotting
Irvine Welsh
Slušná sbírka feťáckých storek. Je to surové, přesné v obrazech šerého světa smažek. Zalézá to pod kůží, však to také Welsh umí nejlépe. Ale v porovnání s filmem, se kterým si scénáristé bravurně pohráli, mi zde chyběl Konec s velkým k. Ten v knize tak trochu vyšumí do ztracena a... nastane ticho. Je to dobře nebo špatně..?
Memento
Radek John
Kniha se mne moc nedotkla. Hlavně proto, že na rozdíl od jiných knih o závislostech, zde se po mně neplazil ten strašně zvláštní feťácký pocit. U toho smutného příběhu jsem byl, ale jen jako chladný, nezúčastněný pozorovatel. Stejně jako jim byl John, když tu knihu psal.