D.-e.-e.- komentáře u knih

Snažit se slečně 1v8na vysvětlit, že na spoilery by mohla s ohledem na ostatní alespoň předem upozornit, když už je musí do komentářů psát, je opravdu nad mé síly. Prosím tedy touto formou administrátory, aby s tím zkusily ze své pozice něco udělat, když já jsem na to krátká.

Napadá mě pouze slavný citát Edmunda Burkeho: "K tomu, aby zvítězilo zlo, mnohdy stačí, aby dobří lidé (tady spíše ostatní než dobří) nedělali nic..."

12 16.02.2015

V otázkách týkajících se karmy jsem byla doposud zcela nepolíbená. Chtěla bych proto vyzdvihnout autorčino pojetí výkladu, které bylo v obou jejích knihách zcela srozumitelné i pro nezasvěcené. Líbilo se mi, jak rozebírala věci do hloubky, aniž by ztrácela nit a celek by působil chaotickým dojmem. Naopak! Líčení jejího pohledu na věc bylo smysluplné a ucelené. Smrt není konečnou. Každý sklidí, co sám zasel. Utopie? Možná… Podle PhDr. Foučkové však mnohokrát ověřený fakt. Ať už se plete nebo ne, mě se tato myšlenka celkem zamlouvá, takže se jí určitě nebudu bránit nebo ji vylučovat a možná budu trochu více přemýšlet nad různými situacemi a událostmi v životě. Neříkám, že se mi podaří nemít zlost na osoby, které mi ublíží, ani že vždy s otevřeným srdcem dokážu blahosklonně odpustit a zbavit se tím negativních myšlenek, ale je dobré vědět…

6 18.01.2015

Může obsahovat spoilery!
Za autorku jsem ráda, že své spokojené čtenáře našla (viz komentáře níže). Za mě však víceméně špatné. Plytkost, jednoduchost, banalita... Myslím, že ani dívčí román nemusí být nutně takový. Co mi ale vyloženě drásalo nervy, bylo neustálé opakování jedné a té samé věci v promluvách hrdinky určených čtenáři, například "Malým dětem je vždycky hůř rozumět, ale když k tomu ještě mluví anglicky, tak je to tragédie" - Přesně tohle a spoustu dalších věcí nám Katka sdělí a po několika málo stránkách nás nutí si navlas stejnou věc přečíst znovu. Asi kdybychom náhodou nebyli schopni pochopit její myšlenku hned napoprvé... Ještě teď se mi otevírá kudla v kapse! Dále mi vadily nesrovnalosti v celé sérii, například Standa je ve druhém díle ten nejurostlejší a nejsilnější kluk ze třídy a ve třetím o něm v souvislosti s rvačkou se SPOLUŽÁKEM Adamem mluví zase jako o cvrčkovi. Vážně mám pocit, že si autorka o svých čtenářích (respektive čtenářkách) nemyslí nic lichotivého, když sází na to, že občasných seků si přece nikdo nevšimne. Ani umění ucelenosti není zřejmě autorčina doména. Druhá kniha končí zamilováním se do Davida, který o Katku projevil zájem, zatímco v následujícím díle o něm není ani čárka. Vím, že je mezi knihami nějaká časová prodleva, ale čtenář by si snad zasloužil alespoň drobnou zmínku. Alespoň já na ni čekala celý závěrečný díl. - Marně. :-/

Působivé. Opravdu. Nebe a peklo 2 považuji za nejzdařilejší část ságy. Přestože plně rozumím nutnosti umístění všudypřítomné politiky do Jakesových knih (právě proto, že mapují období mezi rokem 1842 až 1883), s potěšením jsem v tomto sedmém díle shledala značný úbytek politických postojů, záměrů či skutečností. Nejenže se mi díky tomu kniha lépe četla, ale už ani nebylo nutné nahlížet do seznamu čítajícího cca dvě stovky jmen, který jsem si už od prvního dílu musela začít vést, abych se neztrácela a zcela porozuměla situacím, pohnutkám postav, jednotlivým událostem a vůbec celému dění kolem rodin. Nebe a peklo 2 mě vtáhlo do děje nejvíce. Neustále se „něco dělo“. Až téměř dramatické zápletky střídaly jedna druhou od začátku až do konce. Silně na mě zapůsobily (bez obav ze spoilerů můžete číst dál) události u Washity. Vyhledala jsem si podrobné informace a s úžasem zjistila, jak věrně jsou v knize zachyceny. Zakoupila jsem si i seriál a nemůžu se ho dočkat.

2 23.11.2014

Neskutečně autentická sonda do 19. století. Neměla jsem pocit, že si o otrokářství Jihu a průmyslové revoluci Severu pouze čtu. Autor mi vše podával tak, že jsem získala dojem naprosté zúčastněnosti. Zcela jsem se napojila na myšlení postav. Až s podivem se zastavuji nad tím, jak jsem pohledem hrdinů samovolně vnímala dnes naštěstí dávno přežité otrokářství jako běžnou denní záležitost, zažitý systém doby, kdy oči zkostnatělého Jihu nechápaly pošetilost severních abolicionistů zamýšlet se nad právy či dokonce prosazovat svobodu otroků. Vždyť to byly "jenom" černoši. No mazec!

4 09.11.2013

Béčkový (ne-li hůř) horor, u kterého se o Vás strach ani neotře, natož aby prostoupil celé Vaše tělo. Knihu vidím spíše jako silně banální oddechovku. Jako nejvíce absurdní a nejméně uvěřitelná mi přišla pasáž, kdy Pamele, obyčejné dívce, která se nikdy nesetkala s ničím nadpřirozeným, před očima kamarádů vyjel z rukou zářící blesk, podťal palmu a veškerá reakce party spočívala v tom, že jeden z přihlížejících kluků utrousí vtípek ve stylu "Jsi horší než Terminátor" a dál všichni včetně Pamely nevzrušeně pokračují v předchozí debatě. Považujete tento přístup za normální nebo lépe řečeno odpovídající dané situaci, kdy se mladí lidé nečekaně stali svědky, popřípadě dokonce účastníky něčeho nadpřirozeného? Já rozhodně ne. Měla jsem sto chutí knížku okamžitě odložit a ztrestat tím spisovatele, který byl zřejmě příliš líný na to, aby se pokusil o uvěřitelné propracování. Neudělala jsem to pouze proto, že knihy zásadně dočítám.

6 26.08.2013

Pozor, komentář může obsahovat spoilery.
Miluju knihy, které zasáhnou, vyvolají silné emoce. Dílo Láska je jen slovo na mě opravdu hluboce zapůsobilo. Ještě dva dny po přečtení jsem byla plná změti převážně depresivních pocitů, které střídaly realistické (někdo možná řekne skeptické) myšlenky a otázky typu: Existovala vůbec reálná šance, že věci dopadnou podle představ dvojice? Neřekla bych. I přesto, že Oliver ze začátku knihy působil velice prozíravě a Verena měla za sebou řadu zkušeností, co se týče manželských záletů, ve skutečnosti byli oba velmi naivní. A konečné rozhodnutí? Dlouho jsem přemýšlela, jak bych se v jejím případě zachovala já...

Komentář čtenářky notosemztohoblazen vyjadřuje lítost nad absencí popisu závěrečných pocitů Olivera. Já ji naopak vítám. Je to něco neobvyklého. Olivera jsme během knížky poznali tak dokonale, že mi po chvíli zamyšlení samy naskakovaly jeho pohnutky a pocity přesto, že nebyly přímo vyjádřené. Bravo!

13 31.03.2013

Bez rozvleklých pasáží, bez Bellyných stupidních myšlenkových pochodů, či hluchých míst. Dinamcké, řekla bych. Po třech dílech ságy Stmívání, kde bývaly drama či akce pouze několikamálostránkovou záležitostí, příjemná změna.

2 03.02.2013

Stejně jako u prvního dílu nemohu popřít, že jsem díky knize získala nějaké informace. Mám ale zato, že je špatně napsaná nebo se nezdařil její překlad, popřípadě obojí. Strohý až chudý jazyk a novinářský styl mi vůbec nevyhovoval. Nevyvolával ve mě ani ty nejmenší emoce, které od tak silného příběhu, jakým Dianin bezpochyby je, podvědomě očekávate. Čím hlouběji knihu prožívám, tím ji považuji za zdařilejší. Zde se žádné pocity nedostavily, což je, myslím, obrovská škoda.

Nemohu popřít, že jsem díky knize získala nějaké informace. Mám ale zato, že je špatně napsaná nebo se nezdařil její překlad, popřípadě obojí. Strohý až chudý jazyk a novinářský styl mi vůbec nevyhovoval. Nevyvolával ve mě ani ty nejmenší emoce, které od tak silného příběhu, jakým Dianin bezpochyby je, podvědomě očekávate. Čím hlouběji knihu prožívám, tím ji považuji za zdařilejší. Zde se žádné pocity nedostavily, což je, myslím, obrovská škoda.

Na to, že je kniha na silné téma, přišla mi příliš jednoduchá, málo propracovaná, nepříliš emotivní, povrchní, hodně slabá (tloušťku knihy tím rozhodně na mysli nemám).

29.12.2012

Měla jsem trochu pocit, že Jana není tou Janou, kterou jsem znala. Také způsob, jazyk, kterým je kniha napsána je hodně odlišný, jednodušší, což historickému románu bere právě ten punc historie.

2 28.12.2012

Vysoká škola P. R., řekla bych. Podivné machinace, téměř dokonale promyšlené strategie, nekalé praktiky, korupce... Místy (hlavně začátkem knihy) jsem byla až znechucená světem neustálých intrik, ve kterém se horních deset tisíc s naprostou samozřejmostí pohybuje. Jak jen jsem vděčná za svůj všední prachobyčejný život. Z filmu jsem ovšem byla zklamaná. I přes téměř přesné dialogy převzaté z knihy, absolutně nedokázal vyjádřit její hloubku. Herci podle mého názoru příšerně přehrávali. Z knižního Patrika i v té nejnepříjemnější situaci vyzařoval stoický klid a chladná rozvaha. Oproti tomu Pat ve filmu byl chvílemi až směšný, a to hlavně, když se pokoušel křičet. :-) Postavy v knize byly vesměs vysoce inteligentní, Kateřina spíše vypočítavá, ale tak neskutečná (pardon za ten výraz) b*bka jako ve filmu to rozhodně nebyla. I ostatní hrdinové byli značně podhodnoceni. V knize to pálilo všem, i těm, kteří se tak záměrně netvářili. Halucinace Patrika Grossmana jsou pro určitý pohled na knihu také stěžejní. Ve filmovém zpracování samozřejmě chybí. Takže ve zkratce: Kniha zajímavá, zábavná, k zamyšlení. Film povrchní a banální.

26.12.2012

Upozornění: Nečtěte můj komentář, pokud jste knihu nečetli a chcete se nechat překvapit.
U knih její mamky je u mě běžné absolutní "vžití se" do hlavní hrdinky. Mezi námi děvčaty je první kniha, kterou jsem od Sandry přečetla a bohužel se kýžený prožitek nedostavil. Možná je to pouze odlišnou sexuální orientací, do které jsem se nedokázala úplně vcítit. Proti homosexualitě či lesbickým vztahům vůbec nic nemám, ale místy mi popisy v knize přišly až nepříjemné. Nikoli proto, že bych se nad nimi jakkoli pohoršovala a podobně. Myslím totiž, že za tím stojí právě ta moje heterosexualita. Necítím to stejně, jako hlavní hrdinka Darja, proto mi "šimrání voňavých plavých vlasů na její tváři, když se nad ní Tereza skláněla" šlo proti srsti.
Trochu bych vytkla nepropracovanost postav. Hlavně postava Terezy mi přišla hodně plochá. Nevím, jaká je, co má za sebou, co ne, jaké má sny... Neměla jsem možnost poznat její reakci v neobvyklé situaci atd. V knize má místo pouhého objektu touhy hlavní hrdinky, podloženého především svou krásou, což je podle mě trochu škoda.

2 26.12.2012

Při větě: "Určitě si čte nějakou Harlequinku se každý soucitně zasměje a polituje dotyčnou osobu. Vždyť to jsou přece neskutečné "slaďáky". V normálním životě je to úplně jiné. Tyto knihy zákonitě skončí happy-endem a pravidelná čtenářka se dle výše zmíněných kritizujících osob postupem času stane nenapravitelnou naivkou, která bude toužit po té samé romantice a po nehynoucí lásce, která obklopuje hlavní hrdinky těchto knih. Takže: " Ruce pryč od slaďáků totoho ražení!" říkají lidé s oblibou.
Místo abych názory ostatních jednoduše převzala, rozhodla jsem se, udělat si na nějakou tu Harlequuinku názor vlastní...
V knihovně jsem si v obrovské hromadě miniknížeček náhodně vylosovala Noční můru. "Noční můra? A to má být zamilované?" přemítala jsem si mimoděk. To bude nějaký omyl. Ale kdepak! Knize opravdu nechyběly prvky jako je třeba dokonalá, krásná a křehká žena; tvrdý, drsný, nespoutaný avšak ve svém nitru něžný a láskou oplývající ochránce; příběh protkaný láskou a až neuvěřitelně krásný konec.
Samozřejmě vím, že je to v životě trochu jinak a že princů, kteří by se třeba jen částečně podobali mužům s drsnou slupkou, pod níž se ukrývá něžnost a cit a kteří výše zmíněné vlastnosti projevují vždy ve správnou chvíli, je v dnešní době jako šafránu, ba dokonce ani neexistují, zatímco v těchto knihách běhají v hojném počtu.
Ale myslím, že každá dívka či žena má právo z běžného denního shonu a mnohdy i tvrdého života uprchnout do sféry snů a ponořit se do života krásných a bezchybných. Říká se, že je dobré být STÁLE nohama na zemi, ale já myslím, že sny, ač někdy nesplnitelné, by měl mít občas každý. ;-)

26.12.2012

Vynikající nápad na námět knihy. Příběhy jsou za sebou uspořádané tak, že plynule přechází z jednoho okruhu (Olymp, Řím, Ježíš, Židi, stašidla,...) do druhého, takže nemáte pocit chaosu. Naopak! Postupujete po jednotlivých - avšak provázaných - bodech, krůček po krůčku.
Je nad mé síly si ty krásné příběhy zapamatovat úplně všechny, ale i přesto jsem zase o něco moudřejší. :-)

1 25.12.2012

Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale po přečtení této knihy (zvlášť vybraných příběhů z ní) neshledávám jako jedinou oběť skutečně zavražděnou dívku. Obětmi osudu se stávají především sami vrahové. Mnohdy dívku, ať už se jedná o sestru, dceru či dokonce matku, velmi milují a vlastnoručně ji zabít, je to poslední, co by chtěli udělat. Jenže MUSÍ! Víra* a hlavně to, jak ji chápe celá okolní společnost, mu nedovolují zachovat se jinak! A tak se stane MUŽEM, co spáchal „ZLOČIN VE JMÉNU CTI“. Obecně vzato je pak dotyčný chován v úctě a čest celé rodiny je očištěna. Není tomu tak ovšem vždy. – V knize je patrné pokrytectví společnosti, která jedince k vraždě (někdy přímo, jindy nepřímo) donutí a když je pak po všem, truchlí za mrtvou, spílají vrahovi, kterého šmahem odvrhnou, odsoudí a záští, ignorací či netečností ho uvrhnou do věčné samoty vězeňské cely.

Pozn.: *Víra - nikoli v pravém slova smyslu - Korán tuším nic takového nepovoluje

1 23.12.2012

I kdyby to nebylo skutečné, i kdyby žádné minulé životy neexistovaly, musím říci, že je to zajímavé čtení.

23.12.2012

Líčení Siamu, ověnčené historickými fakty, neurazí ale ani nenadchne. Radost z knihy mi však brala na nervy lezoucí, krajně nesympatická hlavní hrdinka, která je na můj vkus až přespříliš sebejistá. Nemluvě o tom, že neví koho by kde uhnala, zatímco vcelku klidně na x let opustí své dítě a sotva se k němu po letech vrátí, v duchu vypočte všechny jeho nedostatky - zanedbaný vzhled atd., už si to plánuje odfrčet zase jinam. Že opět bez dítěte nemusím ani zmiňovat. Rozum mi nad tím zůstával stát!

1 23.12.2012