Chajda69
komentáře u knih
To
Stephen King
Tlačí pěstmi na ty sloupy a přesto tvrdí, že vidí duchy.
Není to kniha, ke které bych se vrátil. Možná jsem jí četl jako příliš mladý na to, abych dokázal ocenit její metafyzickou stránku, ale něco z ní ve mně určitě zůstalo. Děti dokážou být kruté. Velmi.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Tři hvězdičky asi jen z nostalgie a z radosti, že je Harry opět na scéně. Knihy, ve kterých se cestuje časem poměrně často ignorují problém časového paradoxu a je tomu tak i v tomto dramatu. A to bohužel odpustit nemohu, protože mi to dokáže pokazit dojem z celé knihy.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Skvělá. Jako malý jsem viděl kousek zfilmovaného Saturnina s Havelkou a Víznerem, nějak mi k srdci nepřirostl a pořád jsem přečtení odkládal. Chyba! Veliká chyba!
Zatímco některé zfilmované knihy jsou špatné proto, že divákům režiséři leccos odpouští a někdy jsou až příliš doslovní a nemohou zkrátka obsah knihy nacpat do hodinu a půl trvajícího filmu, u Saturnina je to něco jiného. Možná atmosféra knihy, možná právě ty nevyslovené žerty, ta lehkost... královsky jsem se bavil.
Asi jsem se zamiloval do postavy slečny Barbory Terebové (a na film se znovu dívat nebudu, abych si jí nezkazil).
Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
Moje nejoblíbenější kniha. Upřímně nevím, jestli je to překlad Olgy Maškové nebo původní dílo, do které jsem se zamiloval. Rusky neumím a pokud se v tomto ohledu nezdokonalím, budu odkázán na český překlad a ten, který se mi dostal do ruky, je prostě famózní.
Není to ani tak o příběhu, jako spíš o občasných veršovaných úvahách Puškina nad životem, rodinnými vazbami, o občasném rýpnutí si do ruského způsobu života, povahy ruských lidí, o lenosti, o mravech, o morálce, o (ne)vzdělanosti... tahle kniha má pro mě úplně všechno. A ty verše... ty jsou prostě dokonalé. Po knize sahám v dobách, kdy ne vše jde podle představ a ať ji otevřu kdekoli, funguje skvěle.
Mé nejoblíbenější čtrnáctiverší:
Je šťasten, kdo byl v mládí mladý,
a v pravou chvíli dospělý,
kdo pochopil, co hlavu zchladí,
že zato nervy zocelí.
Kdo věděl kde sny mají meze
a kam se s nóbl lůzou sveze,
v dvaceti měl dost obleků,
v třiceti vhodnou manželku,
dokázal v pětačtyřiceti
dluhy vyrovnat na nulu
a příděl slávy, titulů
i peněz vysluhoval s léty
ten, komu fáma troubí tuš
X. Y. je skvělý muž.
Klapzubova jedenáctka
Eduard Bass (p)
V dětství jsem byl knihou fascinován o poznání více než v dospělosti (na čemž není nic divného), příjemné oddechové čtení, táta Klapzuba jako typ sedláka (resp. chalupníka) s fištrónem a jeho naivní synové, kteří za celou knihu přílišnou aktivitu nevyvinou. Ještě že toho tátu měli.
Doktor vězeňských věd
Renata Kalenská
Pan Stránský je Osobnost. Osobnost, jíž by mělo být nasloucháno, protože nejen hodně prožil ale také hodně promýšlel a hlavně - ze svých morálních zásad neustoupil ani o píď. To jsou lidé, ke kterým je záhodno vzhlížet a kteří si zaslouží můj obdiv.
Kniha byla snad až příliš krátká. Formu rozhovorů mám rád, tenhle bych mohl číst výrazně déle...
Edit 29. 5. 2019: Jiří Stránský, opravdu velká osobnost, dnes zemřel. Nelze než s lítostí konstatovat, že lidí, jako byl on, se začíná české společnosti zoufale nedostávat...
Kulky a opium
Liao I-wu
Začal jsem Hovory se spodinou a když vyšly Kulky a opium, věděl jsem zhruba, do čeho se pouštím. Vyprávění jednotlivých politických vězňů je velmi explicitní, pasáže popisující podmínky ve vězeních jsou úděsné (zejména z toho pohledu, že se jedná o politické vězně, v Hovorech se spodinou je vězení a podmínky v něm popsáno do ještě větších detailů). Některé pasáže výpovědí se opakovaly, ale nikoli ve velké míře, takže jsem to jako zápor knihy neshledal.
Nemůžu pochopit, že někdo může vůbec vyslovit to, že bychom se měli od Číny, která pořád ještě drží politické vězně zavřené kvůli událostem z roku 1989, stabilizovat společnost. Důsledky rozhodnutí jednoho člověka (nebo úzké skupiny osob) jsou určující na léta a desetiletí dopředu; máme jen štěstí, že pohotovostní pluky nedostaly v listopadu 1989 stejný pokyn, jako čínští vojáci.
Věc Makropulos
Karel Čapek
V porovnání s ostatními Čapkovými dramaty mě Věc Makropulos natolik nepohltila. Úvahy o délce života a o smyslu nesmrtelnosti jako hlavní nosná myšlenka jsou zpracovány velmi pěkně, paní Makropulos vylíčil Čapek tak, že bych s ní nevydržel v místnosti ani 5 minut (ale nepochybuji, že to bylo zcela záměrně).
Jako právníka mě pobavilo to, jak si Vítek vzdychá nad tím, že už končí ten krásný soudní spor, který se táhne tři generace.
Matka
Karel Čapek
Silné drama, a to i na papíře. V divadelním provedení musí být ještě silnější.
Ocenil jsem zejména posun názorů hlavních postav ve chvíli, kdy byly naživu a poté v záhrobí, postavy měly svůj psychologický vývoj a všechny byly prototypem určitého ideálu, ve který věřily a šly za ním (a u toho také zemřely). Čapek také minimalisticky, leč výstižně ukázal, jak mohou ideologické a politické rozpory rozhádat dva bratry na smrt.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Jednoduše perfektní. Galén jako podceňovaný, nicméně schopný lékař s naivní představou o celosvětovém míru. Zároveň ale extrémně silný ve svých zásadách, a to i za cenu smrti tisíců. Výstižně popsaný střet zásad a principů s morálkou. Na druhé straně v roli Maršála snaha o získání sebevědomí národa, ať to stojí, o to stojí. Oba hlavní protagonisté jsou tak doslova připraveni jít přes mrtvoly, oba ve jménu svých ideálů. Na konci se potom projevila slabost Maršálova postoje a snad i tím chtěl Čapek naznačit, jakou stranu by si vybral on.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Jednoduché, a přesto tak složité. Na trefných příkladech Snyder upozorňuje na to, že kdo se nepoučí (z vlastní i cizí) minulosti, je odsouzen k tomu ji opakovat.
Pro zastánce liberální demokracie explicitní rukověť k jejímu zachování, jakési "dvacatero" liberálního demokrata se značným přesahem do oblasti morálky. Za mě výborné a vzhledem k rozsahu a stylu by se kniha mohla objevit na seznamu doporučené maturitní četby.
Vzestup a pád komunismu
Archie Brown
Archie Brown popisuje komunismus ve velmi čtivé formě, ačkoli je pravda, že některé pasáže (např. nástup komunistů v Číně) jsou opravdu dlouhé a mně jako Středoevropanovi příliš neřekly. Nicméně v závěru bylo naprosto zjevné, že tyto pasáže nemohly být vynechány, aby mohl být poskládán ucelený obraz komunistické ideologie (která sama o sobě není tak zrůdná) a pokus o její převedení do praxe (který byl naopak naprosto zrůdný).
Tony Judt v knize Intelektuál ve dvacátém století uvedl: "Důležitý rozdíl odděluje ty, kdo provádějí výpočty ve jménu budoucnosti sami za sebe nebo v zastoupení druhých, a ty, kdo považují za své právo podobné výpočty provést a ostatním je vnutit. Říct, že jsem ochoten nyní trpět pro nepoznatelnou, možná ale lepší budoucnost, je jedna věc. Posvětit utrpení druhých ve jménu nějaké neověřitelné hypotézy je něco úplně jiného."
Je - a v důsledku nefunkční vize komunistické společnosti trpěly miliony lidí.
Intelektuál ve dvacátém století: Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtem
Tony Judt
Poprvé jsem jí zkusil v maturitním ročníku na gymnáziu, to ještě nešlo. Podruhé ve druháku na VŠ, to ještě taky neklaplo, ale po státnicích už se vše sešlo a byť jsem musel některé informace dohledávat na internetu (zejména o zmíněných osobách), knihu jsem si užil a rozhodně mi rozšířila obzory.
Jedna z pasáží, která si zaslouží citovat:
JUDT: "Důležitý rozdíl odděluje ty, kdo provádějí výpočty ve jménu budoucnosti sami za sebe nebo v zastoupení druhých, a ty, kdo považují za své právo podobné výpočty provést a ostatním je vnutit. Říct, že jsem ochoten nyní trpět pro nepoznatelnou, možná ale lepší budoucnost, je jedna věc. Posvětit utrpení druhých ve jménu nějaké neověřitelné hypotézy je něco úplně jiného."
Hovory s T. G. M.
Karel Čapek
Ano, ano, ano. Tohle za to prostě stálo. Měl jsem trable knihu sehnat, ale povedlo se. Takový klenot chce mít ve své knihovně asi každý.
Detailně popsaný Masarykův život mě v lecčems překvapil (třeba vyjednávání v Rusku bylo až adrenalinovým čtením), filosofická část knihy byla perfektní, v náboženské části přiznávám, že jsem se chvílemi ztrácel. Potěšila mě část Mlčení s TGM, která byla neméně zdařilá jako zbytek knihy. Poslední část spočívající ve výtahu (zejména) Čapkových článků o Masarykovi pak byla jen třešničkou na dortu a dokreslila obraz prvního Československého prezidenta (ač poněkud jednostranně, neboť byla tato část téměř nekritická a výběr článků z opačné strany barikády, zejména z komunistického tisku, by mohl být zajímavý).
Válka s Mloky
Karel Čapek
Styl, který nesedne každému, mně ale sedl naprosto dokonale. Perfektní, místy až antiutopistické dílo, výstižná metafora světového politického dění ve 30. letech 20. století.