budíček
komentáře u knih
Frankenstein / Frankenstein (dvojjazyčná kniha)
Michelle Smith
Frankensteina jsem četla v dvojjazyčném vydání, a víc mě snad bavila ta anglická část než český překlad, který jsem četla spíš pro kontrolu, jestli jsem dobře pochopila text. Nevím, jestli je i normální verze tak krátká, nebo bylo ta dvojjazyčná nějak upravená, ale divila jsem se, že děj se hezky rozběhl a naráz byl konec. Přišlo mi, jako by mě autorka o něco ošidila. Opravdu úvod, kdy se čtenář seznamuje s vědcem, jeho životem, láskou a samotnou ideou vytvořit umělého člověka, mě odtáhl z reality natolik, že jsem skoro nevnímala okolní svět. Další běh děje, kdy začal tvořit, co vše pro to udělal, aby jeho pokus vyšel a poté samotné oživení "jeho díla" byl neméně zajímavý, stejně tak i to, jak následně začal litovat toho, co stvořil ( vzhledem netvora, ale přeci lidskou bytost) a jak se ho chtěl zbavit. Každá příčina má ale následek, a tak netvor se začne mstít a mrtvých začne přibývat (otázkou je, kdo je větší zrůda, zda umělá bytost, která ničí pro trochu citu, nebo tvůrce, který ho stvořil a hned odvrhl, aniž by se o něj postaral nebo se o něj zajímal, když už ho přivedl do cizího prostředí. Víc do děje zabíhat nebudu, ať neprozradím vše). Ale jak říkám, konec mi přišel fakt trochu odfláknutý, čekala jsem asi nějaké barvitější a propracovanější vyústění děje a to se bohužel nekonalo, tak proto jen 3 hvězdy, jinak bych neváhala dát 4. Příběh se zajímavou myšlenkou, celkem čtivě zpracovaný.
Báječná léta pod psa
Michal Viewegh
Od autora jsem četla ještě Výchovu dívek v Čechách a Báječná léta byla lepší. Příběh měl děj, hrdinové působili celkem sympaticky, a až na občasné přehnané intelektuální fráze, které jim autor vsadil do úst, i obyčejně (opravdu kdo používá přehnaně spisovné věty v běžné mluvě?!, a zvlášť u dětské postavy ta přemoudřelost občas působila nevěrohodně a rušivě -bylo toho zkrátka trochu moc). Ovšem za dialogy samy postavy nemohly, u těch je na vině autor, takže se to dalo zkousnout. Některé příhody byly i vtipné, párkrát jsem se dobře pobavila, sem tam se našel i nějaký ten sarkasmus, ale na druhou stranu občas některé scény byly trochu absurdní. Nicméně i přes tyto výtky je to knížka, která mě bavila (byla lepší než film). Když už jsme u těch filmů, někde na netu, nevím přesně, jsem četla, že u Viewegha jsou lepší filmy než knižní díla, nevím jak u ostatních děl, ale u Báječných let tomu rčení za pravdu nedám. Na druhou stranu pravdou je, že jeho ostatní knížky jako Biomanželka atp. mě ani moc nelákají.
Zodiac
Robert Graysmith
Dodnes mě zamrazí, když si vzpomenu na jednotlivé způsoby vražd popsané v této detektivce a stejně tak na bezmocnost obětí. A příběh je o to děsivější, že ten vrah skutečně žil/nebo možná ještě žije a nebyl dopaden. Nicméně Robert Graysmith zpracoval tyto události napínavou, čtivou a dle mého názoru i seriózní formou a tahle knížka je jednou z těch, o které člověk po jejím dočtení prostě MUSÍ přemýšlet...
Strážci víry
Tucker Malarkey
Taková dobrodružná beletrie pro obyčejný deštivý den, kdy se chcete alespoň díky knize přenést na pouť do slunné pouště a do prašných uliček Egypta a společně s hlavními hrdiny pátrat po starých svitcích ukrývajících dosud neznámé evangelium. Po něm samozřejmě pátrají i zástupci církve, protože jeho vynesení na světlo by znamenalo revoluci ve víře a otřáslo dogmatickými základy, za nimiž si tato organizace sveřepě stojí... Taková nenáročná četba, která neurazí a ani to není věhlasný bestseller, ale jako únik do jiného světa, do dobrodružného příběhu postačí... Opět - podobných knížek je spousta, ale paradoxně na rozdíl od všudypřítomných upírů, co mrkají z výloh každého knihkupectví, mi četnost tohoto tématu ZATÍM až tak nevadí...:)
Co se stylu týče, je to v celku čtivé, děj příjemně odsýpá nebo zas naopak pokojně plyne...
Tajemná hrobka
Bob Hostetler
Upřímně čekala jsem od této knížky něco úplně jiného. Zvlášť po slibném začátku vypadala dost dobře. Z omylu jsem byla vyvedena asi v půlce, kde se začalo silně projevovat, že autorem je kněz, on z totiž celkem slibně vypadajícího dobrodružného dílka udělal rádoby oslavnou a věroučnou záležitost. S náboženstvím v knížkách nebo věroučnými problémy v nich nemám problém a nikdy jsem neměla, ale tohle bylo tak jednostranně napsané až už mi to začalo vadit a ten idylický konec byl prostě k neuvěření (zlatá Šifra i když je mnohými zatracovaná...tak nějak jsem tiše doufala, že by to mohlo být právě Šifře aspoň v něčem podobné...). Po přečtení jsem si neodpustila myšlenku, že autor by se prostě měl věnovat práci duchovního a ne se pouštět do psaní. Tohle byl opravdu krok vedle, charaktery postav byly k neuvěření a konec zklamáním (happy endy jsou fajn, ale jen pokud mají v sobě trošku reálna). To je můj názor, ale je možné, že si to třeba své příznivce najde.
Ubožáci II. (zkrácená verze)
Victor Hugo
Četla jsem obě knížky jako celek právě v tomto vydání, ale celkový komentář vystihuje i děj a postavy knížky, takže mi příjde logičtější hodit komentář k druhému dílu, než jen k jedničce. Ubožáky jsem opět četla kdysi v rámci doporučené četby a když se mi ty dvě bichle dostaly do ruky, tak jsem původně myslela, že to budu číst nejmíň půl roku. Opak byl pravdou a Ubožáci byli velmi příjemným překvapením. Životní osudy galejníka Jeana Valjeana mě strhly (od jeho protloukání se chudobou, až po získání jmění a zvlášť dojemné bylo, jak se ujal sirotka Cossety a staral se o ni jako o vlastní) a osudy a charaktery jednotlivých postav jsem autorovi věřila. Zvlášť Thenardier, který využíval své dcery, aby žebraly mi tehdy pil krev :). Přiznám se, že mladý Marius mi zezačátku lezl na nervy, ale jak se zapojil do revoluce a začal si stát za svými názory, stala se z něj postupně osobnost a už mě tolik neiritoval :)...Z celého příběhu byl opravdu nejdojemnější vztah mezi Valjeanem a Cossetou, kdy se o ni nejprve nechtěl starat, ale byl okolnostmi donucen, dále ji vychovával a zamiloval si ji jako dceru až po následné nutné rozloučení poté, co se vdala. Nesmím opomenout ani Javerta, policajta, který Valjeana celou dobu sleduje. Prahne po spravedlnosti až fanaticky a galejníka, který se provinil tím, že ukradl pro hladovějící rodinu chleba vnímá téměř celou dobu přinejmenším jako vraha, nebo obdobného vyvrhela společnosti. V průběhu všech událostí, Valjeanových činů a taky revolučného dění ale poznává jaký je galejník doopravdy a i on uznává nakonec chybu svého úsudku. Konec jsem viděla rozmazaně, protože nad závěrem Valjeanova osudu se mi prostě nepovedlo neuronit slzu...
Styl knížky je čtivý, pravda je to dílko obsáhlé a dlouhé ale stojí za to, si ho přečíst. Začátek je trochu náročnější než se děj rozjede, ale pak už se osudy jednotlivých postav začínají proplétat a nabírá spád.
Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Četla jsem před lety na střední a doteď si pamatuju, jak já se na tuhle klasiku těšila a jak jsem byla pak zklamaná... Zklamání pramenilo hlavně z nudných a sáhodlouhých popisů města, chrámu atd. Mám pocit, že Hugo se snad pokoušel popsat každý barák a každou ulici, ale bylo to tak ubíjející, že jsem se tím prokousávala snad měsíc... Když popisy skončily tak naráz se začal odvíjet děj a odvíjel se tak rychle, že jsem žasla že už je naráz konec a to bylo taky trochu škoda, protože smutný příběh hrbáče Quasimoda, krásné Esmeraldy a žárlivého a pokryteckého kněze si podle mě zasloužil víc prostoru než výše uvedené popisy.
Mrazení
Maggie Stiefvater
Ale jo nečetlo se to zas až tak špatně, dokonce to mělo i nějaký ten děj, problém je v tom, že té nadpřirozené (upíří, vlkodlačí...) tematiky je teď tolik až už to začíná nudit... Navíc hrdina trpící věčně depresemi, mě nebere, to mi stačilo bohatě při čtení ságy Stmívání... (tam jsem měla ke konci toho trpitele světa chvílemi už plné zuby). Každopádně už jsem četla i horší, kdyby se s podobnýma knížkama neroztrhl pytel hodnotila bych možná jinak, ale takhle je tohle pro mě spíš takový průměr. Neurazí ale ani nijak zvlášť nepřekvapí, na další díl se nechystám...
Žena cestovatele časem
Audrey Niffenegger
V případě tohoto příběhu jsem viděla nejdřív film a ten byl dobrý, tak jsem se rozhodla přečíst i knížku. Přeskakování z času do času bylo celkem pochopitelné a dalo se v ději i přesto orientovat. Příběh o vztahu 2 lidí, z nichž jeden cestuje časem, mě zaujal. Kdyby ale knížka byla o polovinu kratší nic by se nestalo, spíš by jí to pomohlo. Takhle byly některé pasáže vyloženě zbytečné a navíc k ničemu zásadnějšímu nevedly - jen natáhly dílo o nějakých zbytečných 100 stran navíc. Upřímně film, který byl o tuto vatu ochuzený, se mi líbil mnohem víc (a to se mi v porovnávání knížky s filmovým zpracováním skoro nestává --- Až tak moc tě nežere je děsivá výjimka potvrzující pravidlo:) ). I přes tato mínus mě to ale celkem bavilo a časem si ji třeba zase přečtu.
Četla jsem i jiné příběhy s podobnou tematikou, které byly sice kratší ale kvalitou lepší a víc mě oslovily takže se prostě neubráním srování a kritice... Možná, že až se k ní časem vrátím budu hodnotit jinak, teď spíš jen mírný nadprůměr...
Blázny živí Bůh
František Kožík
Celkem jednoduchý příběh o potulných hercích, o jejich nelehkém postavení ve středověku, o falešném obvinění, o sporu dobra a zla/pravdy a lži, přátelství, inkvizici atd. A přesto pan Kožík píše takovým hezkým klasickým jazykem. No a když už jsem si říkala, že to bude jen jeden z mnoha podobných příběhů, co jsem četla, tak mě konec úplně dostal. Ten tomu příběhu dodal silnou pointu.
Až tak moc tě nežere
Greg Behrendt
Jeden z mála případu, kdy byl film lepší než knížka. Tohle Bravo pro dospělé jsem tedy fakt nežrala, nicméně film se mi líbil a knížka se mi dostala do rukou až pak (BOHUŽEL). Zatímco u filmu jsem se zasmála hned několikrát u knížní předlohy pouze jednou. Když pominu ty stupidní dotazy čtenářek a rádoby chytré rady autora, tak knížka po každé kapitole obsahovala ještě shrnutí , ze kterého na mě působil silně neodbytný pocit, že sám autor své čtenáře považuje za idioty. Evidentně se při psaní tohoto veledíla bavil. Četla jsem omylem, poprvé a naposled. Tyhle rádoby příručky rad do života fakt nemusím, nic mi to nepřineslo a neudivuje mě že ji nechtěla vzít ani paní v antikvariátu...
Když uvěříš
Jessica Inclán
Tak tohle mi přišlo teda dost slabé... na obálce je sice podtitul "příběh, na jaký se nedá dlouho zapomenout" ale já nejspíš vesele zapomenu a na druhou stranu mi to ani nebude vadit (spíš za to budu vděčná).
Chápu, že se teď autoři vezou na mystické a magické vlně a rýžujou to, co to dá, ale proč se za každou cenu snaží čtenáře zásobovat takovým podprůměrným brakem??? Kdyby to mělo aspoň hlubší pointu ale kdepak... Z těch novodobých autorů se dá číst fakt jen hrstka a tuhle dámu po tomhle rádoby mystickém žvástu mezi ně rozhodně řadit nebudu...
Hvězdička pro tiskaře a další lidi, co si s vydáním knížky dali práci, autorka ať se zkusí věnovat raději poezii i když ani ty pokusy o ni v knížce mě zrovna dvakrát nepřesvědčily...
Vládkyně koření
Chitra Banerjee Divakaruni
Musím souhlasit s předchozími komentáři, teda až na to, že mně se ten moholog o zákaznících obchodu s kořením a vládkyni, jež jim pomáhala, líbil. Ano byla to taková pohádka pro dospělé ale také příjemné relaxační čtivo, které bylo místy milé a místy trochu smutné. Jediné, co mi trochu nesedělo byl konec, protože za porušení všech pravidel bych čekala, že ji stihne velký osobní trest, poučení se konalo, jen jiné, než jsem tipovala, ale aspoň se nekonal vyloženě holywoodský happy end, což by příběh pokazilo...
Království za story
Petr Šabach
Taky moje první od Šabacha, taky přečtená během cesty autobusem a byť je to průměr, tak jsem čekala podle všech těch kritických komentářů, že to bude mnohem horší. Nebylo. Aspoň z mého pohledu... Četla jsem totiž už horší povídky a byť tohle není nějaky zázrak literatury, tak se to přečíst dalo a kupodivu mě to místy i bavilo... Takže sice nenadchne ani neurazí, ale aspoň to průměrné hodnocení tomu s klidem dám.
10 slov a osudov
Stanislav Hoferek
Příjemné a svěží čtení, které zabere pár minut a přitom je originální a nápadité. Líbí se mi nápad z předem stanovených slov sestavit krátký příběh a u některých z nich jsem se zasmála.
Čeští panovníci v kostce
Martin Víšek
Celkem příjemný přehled a doplněk informací o našich panovnících. Už z předmluvy je jasné, že tato knížečka nemá ambice velkých encyklopedií, odborných publikací či učebnic, ale je spíše pomůckou pro rychlou orientaci, kdo kdy a za jaké situace u nás vládl. Kniha obsahuje stručné a celkem čtivě popsané životopisy od českých knížat až po současné prezidenty. Nejvíc mě zaujalo, že u každé hlavy státu byl před samotným životopisem stručný výpis dat a také přehled uzavřených sňatků i narozených potomků. Životopisy samotné se orientovaly spíše na ty známější skutečnosti a nešly nijak moc do hloubky, jednalo se opravdu spíše jen o přehled. Jediné co mi trochu vadilo, bylo několik překlepů, které až uhodily do očí a taky mi přišlo, že na několika místech autoři nezachovali objektivitu, ale spíše subjektivně hodnotili. Ale to byly asi tak 2 možná 3případy (a že je tam těch životopisů jinak celkem hodně:) ), kdy jsem na to narazila a z dějin už mám něco málo načteno, tak jsem se s jejich výkladem tak úplně neztotožnila. Účel, kterému má tato knížka sloužit, si myslím ale jinak splňuje, a na oživení a připomenutí některých událostí naší historie taky stačí.
Svět může být i jiný
Sergio Bambarén
Celkem příjemná sbírka příběhů, které potěší. Odvedou na chvíli čtenáře od reality a pohladí duši. Ale i přesto, že povídky byly milé a dobře se četly, tak jsem se neubránila pocitu, že podobných knížek je spousta a i lepších. Hodnotila bych to spíš jako mírně nadprůměrné. Jako oddechová četba to ale není špatná volba.
Nesmrtelné myšlenky
William Shakespeare
"Nevím, co dělám, jen se bojím, že
můj zrak mé duši lichotí a lže.
Osud, ne my, je ale našim pánem.
Co se má stát, se tak jako tak stane."
Velice příjemná sbírka citátů z autorových her. Shakespeare je mistr slova, ať už píše o čemkoli, nejen o lásce, nebo zradě. U některých citátů se prostě nešlo nesmát a jiné donutily k zamyšlení. Spousta z nich jsou opravdu nesmrtelné myšlenky a mají co sdělit i současnému čtenáři. A řada z těch úryvků mě nalákala k přečtení dalších autorových děl...
Sladký čtvrtek
John Steinbeck
Sladký čtvrtek navazuje na osudy v ulici Na plechárně. Bylo mi trochu líto, že se Li Čong odstěhoval a nahradil ho ten podezřelý Mexičan, co si liboval ve zločinu všeho druhu - došlo k výměně některých postav a příchodu nových, ale co už se dá dělat?! :) No přiznám se, že Plechárna mě bavila víc. Bylo tam víc vtipu, tady se spíše řečnilo ve vážnějším duchu. Nicméně Steinbeck psát umí a je to dobrý autor, který i to nejobyčejnější prostředí a nejvšednější situace dokáže přesně vystihnout.
Nic není tak prosté
Květa Legátová (p)
Nic není tak prosté byla druhá kniha od paní Legátové, která se mi dostala do rukou, a upřímně po Jozově Hanuli to byl slabší kus. Pravda, je to jiný žánr, ale čtenář to prostě pozná hned. Styl psaní je pořád kvalitní, jde spíš o obsah. Knížka obsahuje 4 "detektivní" povídky. I když jsem ji četla před pár měsíci, a vybavit si obsah knížky i po pár letech mi nedělá problém, tak tady si vzpomenu asi hlavně na povídku Vraždy v lomu, která byla kvalitní, a možná trochu na první povídku Případ Vlastimil, která mi přišla po přečtení trochu jako zklamání, protože jsem čekala něco víc. Navíc kromě zmiňovaných Vražd v lomu, se mi zbylé tři povídky tak nějak dějově zaplétají jedna do druhé a tvoří mi ve vzpomínkách společný povídkový chaotický chumel, i když nemají jinak nic společné kromě osoby detektiva. Nečte se to špatně, jen je to takové průměrné dílo, které neurazí ale ani nezanechá nějaký hlubší dojem. (Výše zmiňovaná autorčina předloha pro Želary byla nesrovnatelně lepší)