Blebanec
komentáře u knih
Zítra je taky den
Rudolf Havlík
Tak někdy si až příliš arogantě hraje na to, jaký není MacGyver, ale proč bych mu to neodpustila, když jsem podobný cynik, a psaní je svižné a vtipné. A kam se ten chlapík vypracoval? Respekt, jak se dneska říká. A s přívalem instagramových influsrajd propagujících levné hadříky z webových agregátů bych Havlíka doporučila jako povinnou četbu.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Třicetiletý pseudointelektuál si nabouchne dvacetiletou vysokoškolačku a pak se diví, že to není láska na celý život. Pánové, já vím, že mladý holky jsou pěkný, ale hledejte si v dospělosti někoho, kdo už je taky dospělý. Nevyrovnanost vztahu tady zavání manipulací.
Jinak Němec umí psát, ale bohužel tady není nic hlubokého. Zabaluje banality a fňukání do vzletných frází, ale na na konci není nic než poznání, že je autor celkem blbec a že objekt jeho touhy má víc rozum než on.
Královna děsu aneb Panická porucha
Aleš Cibulka
Není to odborná publikace, spíš popularizační. Z tohohle pohledu dostačující a atraktivně zpracovaná. Rozhovory vedené novinářsky, nejdřív mě překvapily, ale nakonec mi tenhle nápad vůbec nevadil. Jako prvotní čtení o panických atakách a nějaká laická sebediagnóza funguje dobře.
Nate tumáte
Ivan Acher
Kdyby Acher Klímova Sternenhocha nezhudebnil, musel by ho sám napsat.
Nepředmětná Odyssea
Eugen Brikcius
Odysseus vstává z lože, rozhlédne se a dí cože? Evžene mám tě ráda, ale tohle je i na mě moc.
Op Oloop
Juan Filloy
Velká paráda. Citové stavy, vyšinutí mysli, jeden den a jeden pomanutý Fin v Argentině. Krásný jazyk, který musel dát spoustu práce. Vtipné, hravé, tragické. Víc osvětlí rozhovor s překladatelem https://radiozurnal.rozhlas.cz/prekladatel-musi-byt-zvedavejsi-nez-bezny-ctenar-musi-hledat-skryte-vyznamy-8599396
Arboretum
Eda Kriseová
Nesmírně košaté a vícevrstevnaté příběhy, které se čtou jako autobiografické deníkové zápisky. Ač nejsem příznivcem dělení na ženskou a mužskou literaruru, pravděpodobně zaujmou spíš ženy už proto, že hlavní protagonistkou je vždy ženská postava.
Penis
Vladimír Kubíček
Svižně, vtipně a chytře napsaná příručka od androloga - lékaře pro muže a protějšku gynekologa. Krom dobrých postřehů a věcného vysvětlení má nespornou výhodu v tom, že není překladová a autor působí v ČR.
Tma
Sigri Sandberg
Velmi zajímavý nápad, krásně vyvedená jednohubka k zamyšlení. Skvělý nápad na komparaci a propletení zápisků z počátku 20. století o pobytu Christiane Ritterové na Špicberkách a současných prožitků norské novinářky Sandbergové, která zkoumá svůj vztah ke tmě na odlehlé chatě uprostřed závějí sněhu. Oceňuji i pěkné provedení s černobílými fotografiemi a sugestivní přebal.
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Bohumila Adamová se pomalu, ale jistě, stává mou nejoblíbenější současnou českou autorkou. Ke dnu je propracovanější, komplexnější než Do tmy. Pořád ale za postavami cítím jednotný hlas autorky, což je mi sympatické, protože mi její pohled na věci sedí. U rozuzlení jsem ani nedutala, prolínání myšlenek postav jsem si nesmírně užívala, ocenila jsem dětský pohled Aničky i syrovou práci v drůbežárně. Depresivní? Není. Celou dobu jsem se u autorky cítila v bezpečí a na závěr mě nezklamala.
Punč přání – satanarcheolegenialkohrozný
Michael Ende
"Jaktože mi nikdo netleská?!" Má oblíbená dětská knížka se skvělými ilustracemi a ve výborném překladu.
Demian
Hermann Hesse
Pro mě zásadní hessovština. Pták se klube z vejce a jeho jméno je Abraxas...
Exhumace
Václav Kahuda (p)
Tohle na mě už bylo moc, pane Kahuda. Samí dysfunkční, mírně deviantní muži a všude naflusáno.
Kdo jinému jámu kopá
Marie Rejfová
Půjčila jsem ji v knihovně mamince a odpočinkově ji za jedno odpoledne schramstla. Naprosto naplnila moje očekávání: velice prostý a velmi popisný styl - ze začátku mi trvalo ho skousnout, šla do drogerie a koupila pastu, kartáček, toaleťák atd atd - ale knížka se ani jako velké umění netváří. Krom toho, že mám obecně dojem, že se v literatuře dnes nadužívá pseudovyhrocených situací, kdy postavy popisují zjitřené emoce nad rozlitým hrnkem kávy a neustále se na sebe agresivně obracejí, aby se vytvořilo umělé napětí, je to pěkně výplachová relaxační feel-good detektivka, která nabídne i pár vtipných ženských postřehů. Knížka je navíc pěkně zpracovaná s hezkými ilustracemi. Jen těch několik narážek na slečnu Marplovou si mohla autorka odpustit. Chápeme, chápeme a ještě to nezapomeneme napsat na přebal!