Demian

od:

Demian

Příběh mládí Emila Sinclaira. Jeden z nejvýznačnějších románů nositele Nobelovy ceny za literaturu vznikl pod vlivem psychoanalýzy, Nietzscheho myšlenek a východní filosofie. Výjimečný text o složitém hledání sebe sama, o rozpolcenosti vlastního Já nachází stále nové generace čtenářů.

1. vydání

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31962/demian-31962.jpg 4.5248
Originální název:

Demian. Die Geschichte von Emil Sinclair Jugend. (1919)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (32)

Přidat komentář
Mech_Animal
05. července

Silný osobní zážitek.

HanaSputnik
14. května

„Život každého člověka je cesta k sobě samému, pokus o cestu, náznak stezky. Žádný člověk nikdy nebyl docela a naprosto sám sebou; přesto každý usiluje se jím stát, jeden nejasně, druhý jasněji, jak kdo umí. Každý s sebou nese zbytky svého zrození, sliz a skořápku prasvěta, až do konce. Z leckoho se nikdy člověk nestane, zůstane rybou, zůstane ještěrkou, zůstane mravencem. Leckdo je nahoře mravencem a vespod ryba. Ale každý je vrhem přírody směrem k člověku. Všechny naše původy jsou společné: jsou to matky, všichni přicházíme z téhož jícnu; avšak každý, jako pokus a vrh z hlubin, spěje k vlastnímu cíli. Můžeme se vzájemně chápat; ale sám sebe vyložit, to může jen každý sám.“

Abia
19. ledna

Nádherná kniha plná obrazů z krajin vnějších i vnitřních. Za krásný výlet děkuji.

daniel0663
17.12.2017

Demian, kluk s čarovnýma očima, co se občas zahledí do nekonečna. Hesse je mistr slova a nadto jeho příběhy kráčí k hranicím.. a pak za ně...

Romanka89
28.11.2017

Ne nadarmo má autor Nobelovu cenu za literaturu. Příběh dětsví a dospívání Emila Sinclaira, který není pro každého, příběh plný filosofických myšlenek, které musejí chytnout každého trochu přemýšlivého člověka.

walusaaa
26.11.2017

Demian je knížka hlavně o pochopení, napsaná krásným jazykem a zážitek, který vám knížka dá vstřebáváte dlouho a intenzivně. Řekla bych, že třeba není ani tak pro každého, jako spíš pro lidi co se s tímto problémem ztotožňují alespoň trošku. Řeší problémy, se kterými se dospívající potýkají čím dál víc. Mě osobně kniha bavila, zajímala a pomohla.

ch.p.korb
13.10.2017

Nejlepe popsane postavy a jejich nitro o kterych jsem kdy četl doporučuju všem.

Tyna44
02.10.2017

Před chvílí jsem knihu dočetla a ještě asi nedokázala všechno vstřebat, ale jsem nadšená... ale tak to mám u Hesseho knih... je to zážitek, na každé stránce je něco, co mě nutí přemýšlet, ale i tak se to čte snadno a s lehkostí, i když je to tak hluboké.

-Kathus-
18.06.2017

Po prečítaní Demiana (okolo obeda) som po zvyšok dňa nebola schopná povedať nič zmysluplné, debata nad knihou počas seminára zo svetovej literatúry sa mi zdala nedostatočná, lebo nebolo možné vyjadriť silu zážitku a podobne na tom boli min. ďalší 3 spolužiaci.
Zvlášť vyzdvihujem gradovanie napätia, ktoré malo pre mňa miestami až hororový nádych (nenájdem lepšie slovo na pomenovanie otrasu, hlbokých emócií plus zdesenia) no a samozrejme Hesseho filozofický štýl písania, ktorým nikoho ani neurazí, ani ho nenechá chladným...

KvF
09.06.2017

Těžké čtení, spousta pravd nebo přinejmenším idejí, nad kterými je zajímavé se zamyslet ... Krásný jazyk. Myslím, že stojí za to přečíst vícekrát. V jiné době, v jiný věk, s jinými zkušenostmi a náladou bude mít kniha pro každého jiný význam.

WugWugs
03.02.2017

Demian je predovšetkým oslava silného individualizmu a autenticity v jeho hľadaní a formovaní. Má čo ponúknuť najmä dospievajúcim, ktorí prirodzene tiahnu k intelektuálnej činnosti, a tá spočíva zväčša v samotárskom spolužití s knihami a myšlienkami. Hesse a viacerí ďalší jeho intelektuálni súčasníci videli v stádovosti moderného života skôr to negatívne a naproti tomu vytvárali ideu svojbytných individualít, ktoré by mali zastávať dôležité miesto v ďalšom vývoji Európy. Max Demian vstúpi ako pokušenie do napohľad ideálneho poslušného-stádovitého života Emila Sinclaira, dobrého chlapca z dobrej rodiny. V tom momente začína Emilove hľadanie seba samého, teda toho, čím naozaj je, ako protiklad k tomu, čím by mal byť, alebo čím by ho chceli mať tí druhí - toto hľadanie skoro bezvýhradne vypĺňa všetky nasledujúce stránky. Áno, toľká sebestrednosť a zahľadenosť do seba dokáže otráviť. Lenže čím iným ako sebestrednosťou a sebazhľadenosťou sú charakteristické mladícke roky? Kto nerozvinie hlbší vzťah k sebe samému, ťažko ho môže viac rozvinúť k niekomu inému. V termínoch psychoanalýzy, ktorá bola vtedy niečím veľkým, Hesse predostiera konflikt vedomého života s jeho morálnymi zásadami a nevedomej slepej sily, ktorá nepozná dobré, či zlé. Napriek istým náznakom, je zrejmé, že Hesse sa prikláňal k Jungovi a jeho odmietavému postoju k názoru, že všetko nevedomé je v zásade sexuálnej/zmyselnej povahy. Emilov vzťah k ženám (a vlastne celému svetu) zostáva hlavne platonický, motivujúci, čistý a transformačný a v konečnom dôsledku sú on a jemu podobní - tí dobrí - čo idú do boja s ostatnými, keď ich potrebujú. Nie sú to chladní, neprispievajúci členovia spoločnosti, psychopati a sociopati tak populárni v modernom umení. Z úcty k môjmu prvému dávnemu čítaniu pridávam piatu hviezdičku.

Cipori
18.12.2016

Úžasné. Mluví mi z duše... Jen škoda že kniha nepokračovala dál, do dalšího vývoje...

pistalka
09.12.2016

O dospívání, o ďáblech a svodech, které na nás v životě číhají. O vstupu do úplně jiného světa, tak nepodobného dětské idyle. Nadčasový příběh, aktuální v každé době, tentokrát zasazen do prostředí, ve kterém ještě společnost neztratila vztah k rodině, tradicím, půdě či bohu. Psáno krásným jazykem a se suverénním slohovým mistrovstvím.

Přenádherná kniha.

anarchius
10.10.2016

Od Hesseho som prečítal pred touto knihou Narcisa a Goldmunda, Siddharthu, Petra Camenzinda, no napriek tomu ma táto štvrtá úplne odpálila. Vzhladom na jej rozsah je az neskutočné, ako Hesse dokázal íst az tak hlboko do ludskej duše a ako hlboko sa rovnak dokázal dotknút aj mňa .Zas som plakal. Krásne. Vdaka Sinclair.

Jandel
20.08.2016

Myslenky v knize a cely pribeh Sinclaira jsou mi blizke a myslim ze muzu rict, ze je zazivam taky. To, ze urcite situace autor popisuje (napriklad, ze kdyz se chceme s nekym setkat, tak staci usilovne myslet a "osud"/"nahoda" nas s nim drive ci pozdeji nejakym zpusobem spoji) jim jen dodava na vyznamu a pravdivosti. Nicmeme napriklad z hlediska prani si (praju si, aby se mi neco stalo) mi prijde lepsir kniha: Jak si spravne prat od Pierra Franckha.

jirkapak
11.03.2016

Na Hesseho knihy musím mít vždycky tu správnou chuť. Vždy se na ně těším, až mě vytrhnou z práce a shonu. Demian je taková směska různých filosofií a vlastní autorovy cesty. Je moc dobře, že to autor takto zachytil. Mnohdy si člověk musí projít všemožnými naukami aby si pak našel tu svou. O čemž je vlastně i Siddhártha.

3nitka
17.01.2016

Nádherná kniha, moja druhá najobľúbenejšia od Hesseho.

Lector
11.12.2015

Moje druhá kniha tohoto autora. A hned dodávám, že ne poslední (z antikvariátu jsem si právě přinesl „Pohádky“ a „Panský dům“). Hesse mě uchvátil. Je pro mne svým způsobem jako zjevení.
Přestože mě od hlavní postavy příběhu dělí nějaký ten pátek, mám neodbytný pocit, že se mě ten příběh bytostně dotýká. Ale on se vlastně dotýká nás všech. Čas se pootočil po spirále a my opět stojíme v podstatě tam, kde naši předkové stáli před sto lety. Jsme (prý) vzdělanější, bohatší, civilizovanější. Ale opět jsme vláčeni pochybami a bojíme se o osud našich nejbližších. Cítíme, že něco je ve vzduchu, že se zem otřásá, byť mnozí z nás si to nechtějí připustit. Bohužel právě ti pak nejvíce propadají panice, ale to je jiná písnička.
Přemýšlím, zda je ten příběh opravdu sto let starý. Ano, bezpochyby je, ale zamyšlení nad jeho sdělením - nad ztrátou hodnot a nad osudem koutu Země zvaného Evropa - ve mně evokuje dobu současnou. V jednom se přece jen liší. V době blogů a chatů zaplavujících svět slovy a navíc jej zahlcující smajlíky a ikonami všeho druhu je málokdo schopen vyslovit tak skvostně formulované myšlenky. A co je horší, málokdo je schopen a ochoten jim naslouchat.

Palivo
02.12.2015

No to byl porod! Takhle moc jako při čtení této knihy se mi netáhl čas snad od dob legendární jízdy autobusem ze Znojma do Českých Budějovic, kdy se mi už od Dačic chtělo čůrat a kadět. V obou případech jsem naštěstí vydržel až do konce.

Demiana napsal Hermann Hesse, což byl němec, pokud se nepletu. Bože, já jsem hotová wikipedia. Kniha sleduje dospívání mladého němčoura, který je prvně svatoušek, ale pak mu internát otevře oči jako každému z nás a jelikož tehdy ještě nebyl perník, začal si jet v chlastu, ženách a malování divnejch obrazů. No a celou tu dobu vzpomíná vcelku dost filozoficky a homosexuálně na Demiána, kterej mu v mládí vytrhl trn z paty, a čumí do ohně s ožralým varhaníkem, což je tedy taky dost gay.

Hesse celou tuhle odysseu docela kočíruje v mezích nudy a zádumčivosti sem tam nadhozenou nějakou vábnou myšlenku, povětšinou o síle ducha, osudu a dalších takových těch hlemzách, které frčí v poněkud redukované formě v Sama doma, a i když se po většinu knihy prakticky nic nestane, zdárně dofinišuje do konce, ve kterém se stane SPOILER hovno KONEC SPOILERU.

Takže napsaný to bylo hezky, ale myslím, že teď, když už máme Starbucks, tablety a Kardashianovou, je na nějaký filozofický moudra docela pozdě.

Taji
12.07.2015

Paráda! Po Siddharthovi a Stepním vlkovi je mojí třetí nejoblíbenější....

solarka
16.11.2014

Dobrá kniha, asi Hess v dnešní době není moc čteným autorem, možná se mýlím, ale každá knížka dle mého názoru k Vám přijde v pravý čas.

michal7082
26.06.2014

Doporučuji všem poutníkům vnitřních vesmírů!

Bránolog
28.03.2014

Kvůli tomu, že tomu všichni (no, skoro všichni) moji kamarádi jsou z Hesseho úplně na větvi, se nebudu tvářit, že to bylo kdovíjaké veledílo. Ne, že by mě to vůbec nebavilo, ale četl jsem už řadu stravitelnějších věcí.

jardadr
05.02.2014

Číst Hesseho je vždycky svátek. A ani u Demiana tomu nebylo jinak, ačkoliv z mystických Hesseho knih je podle mého Demian (stejně jako třeba Narcis a Goldmund) pořád jen jakýsi předstupeň ke Stepnímu vlkovi a Siddhártovi, ve kterých Hesse dosáhl vrcholu své tvorby věnované duchovnímu hledání sebe sama. Snad mohl být děj přece jenom trochu více rozvinut, zvlášť když popisuje poměrně dlouhou dobu, každopádně Demian i jeho matka působí dost odtažitě a spíš připomínají polobohy, než obyčejné smrtelníky. Také mi nesedělo, že někdo kdo se tak důkladně zdržuje stádnosti a zakládá si na svébytné osobnosti je ve skutečnosti povoláním voják, tohle mi úplně neštimuje dohromady. I když kdo ví jaké důvody ho vehnaly tam kde je, to už Hesse nepopisuje. Co je však na tomto dílku úžasné jsou stejně jako u Stepního vlka možnosti výkladu. A to mám rád, když autor nechává "pracovat" i čtenáře. Co když nakonec ani žádný reálný Demian nebyl? Ne, tentokrát se nedá operovat s možností snu jako u Stepního vlka, ale nebyl nakonec Demian jen projekcí Sinclairovi duše? Jednou z několika bytostí, které mu pomohli vypořádat se sám se sebou, se svým osudem, odlišností? Když se zraněnému Sinclairovi na konci knihy naposledy "zjeví" Demian říká mu totiž toto: "Musíš se obrátit do sebe a naslouchat a zjistíš, že jsem v tobě uvnitř."
A nebyl tam nakonec vždy?

Atuin
10.11.2013

Jeho texty jsou zajímavé tím že nejsou dlouhé, ale jsou hutné a prosycené jako nejsou ani některé romány. Jeho vytříbený, jemný až galantní styl zachází s každým slovem tak obratně a tak láskyplně jako by to bylo něčí nemocné srdce. Z mého pohledu Demian přesáhl Stepního vlka, a to čímsi vlastním, je více obatnější a obraznější.

Amaranta
20.09.2013

Tak já jsem Demiana v MHD (i meziměstské HD) četla a prostor si na něj udělala. Stačí pár slov a jsem uvnitř. Je pravda, že s odtupem (nechávám) času - po Stepním vlkovi - se mi D. četl lehčeji a zároveň (snad) důkladněji...

"Co není v nás samých, to nás nevzrušuje." str. 123

"Všude totéž! Všude hledají "svobodu" a "štěstí" někde za sebou, ze samého strachu, že by je někdo mohl upamatovat na jejich vlastní odpovědnost a připomenout jim jejich vlastní cestu." str. 150

"Ano, musíme nalézt svůj sen, pak se cesta usnadní. Avšak neexistuje žádný trvalý sen, každý je vystřídán novým, a žádný nesmíme chtít připoutat." str. 155

Dva úryvky od konce zastupují kritiku a řešení v návaznosti na sebe. Jedno těžší než druhé.

cturad
15.09.2013

Hesse je můj oblíbený autor, ale s dočtením Damiana jsem měla problém.

hladko
06.12.2012

Hermann Hesse toho jistě měl mnoho co sdělit, zvláště když dokázal napchat poměrně úzkou knížku tolika myšlenkami. Jak zde zmínil JP, opravdu je lepší knihu nezbiflovat na jeden zátah, ale jen pomaloučku si ji vychutnávat, aby člověk sebou nechal všechny myšlenky v poklidu projít a doznít. Spíše jsem si liboval v první části knihy věnované dětskému myšlení a smýšlení, kdy pro mě bylo snažší vcítit se do hlavní postavy Sinclaira. Období dospívání mi přišlo myšlenkově podstatně hutnější a složitější (jak objevné:), ale o to méně protínalo můj pohled vnímání života, světa, nebo společnosti. Možná je to však dáno i tím, že co se filozofického vzdělání týče, jsem na tom podobně jako přibližně desetiletý Sinclair. Na druhou stranu je občas příjemné, když si kniha sama šáhne někam hlouběji, než kam by mi moje smýšlení samotnému dovolilo. Navíc po přečtení cítím podivné svrbění v zátylku, že na cestě sám k sobě jsem opravdu téměř na začátku...anebo je to tím podzimem?

Bílá paní
28.06.2012

Opravdu nádherná, naprosto mě okouzlila. Teď váhám, jestli ji mám ukradnout z knihovny nebo ji tam poslušně vrátit (aby si ji mohlo přečíst co nejvíce lidí) a koupit si ji. Ale co ve mně tenhle příběh vyvolal se dá těžko popsat slovy; už se těším, až si ji přečtu podruhé (potřetí, podesáté...) a najdu v ní zase něco nového. Ne nadarmo má Hesse Nobelovku, jeho knihy jsou vážně mistrovské dílo. Demian není výjimkou.

JP
20.10.2011

Nevinnost dětství se střetává s nárazem dospělosti a hrůzami, které přináší a musí se po úderu otrkat a vyvinout, aby mohla dál existovat. Citlivé, skromné, pravdivé, křehké, čisté a přitom už s náznakem onoho "rozkolu duše", o němž se naplno píše teprve ve Stepním vlkovi. Demian je jako esence božství. V tomhle si to svoje každý musí najít sám. Čím pomaleji čtené, tím víc procítěné. Dle mě Hesseho nejlepší kniha. Takto lehce a jednoduše bych si přál umět vyprávět.