Blasut
komentáře u knih
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Rowlingová psát prostě umí, to se jí musí nechat, a protože jsem přečtla už i další dvě knihy se skvělým duem Strike-Robin, můžu říct, že i tenhle žánr jí sedí. Takový smysl pro detail, jaký má Rowlingová, se jen tak nevidí a chápu, že někomu to možná může přijít až moc, ale zase vás to vtáhne do děje a opravdu máte pocit, že po těch londýnských ulicích kulháte spolu se Strikem. Taky vykreslení prostředí londýnského showbyznysu mě hodně zaujalo. Krimi-linka i postavy jsou hodně zajímavé, snad jen chování vraha je až trochu moc zvláštní a závěr tudíž lehce přitažený za vlasy. Co si opravdu nemůžu vynachválit i v dalších knihách je ta chemie mezi Robin a Cormoranem, už jenom kvůli tomu si to stojí za to přečíst.
Playground
Lars Kepler
Asi by bylo lepší, kdyby autorské duo vydalo knihu pod jiným pseudonymem, takhle mají čtenáři moc velká očekávání a jsou zklamaní jenom proto, že v knize není Joona Linna (i když kdo četl pozorně, i toho Joonu tam najde, byť jenom na pár řádcích). Mně se ale kniha líbila i tak, zajímavě vymyšlený svět, klasické drsné keplerovské scény i zajímavé postavy, i když hlavní postavě teda trvá dost dlouho, než si vzpomene, že má vojenský výcvik. Popisy prostředí jsou teda někdy zbytečně zdlouhavé a ukecané a v příběhu je až moc zásahů typu deux ex machina. Celkově je to ale napsané dobře, pořád to člověka nutí číst dál, Kepler opět nezklamal.
Dobrý motiv pro vraždu
Susan Hill
Ohromně mě to zaujalo, autorka umí skvěle vykrestlit nejrůznější postavy a jejich myšlení, že se do nich člověk úplně vcítí. Moc zajímavý děj, dlouho jsem si myslela, že vím kdo je pachatel, a na konci pak takový šok, prostě super.
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Musím přiznat, že nejdřív jsem se teda do toho nemohla vůbec začíst a přišlo mi to skoro až jako parodie na severskou detektivku, ale postupně mě to hodně chytlo a druhou půlku a obzvlášť konec jsem zhltla rychle, příběh opravdu pěkně graduje a napětí se hezky postupně stupňuje přesně tak, jak to má podle mě v detektivce být. Podobně to bylo s postavami, které mi nejprve připadaly spíš směšné, ale nakonec se jejich chování vyjasnilo a přišly mi dobře vykreslené. Totéž platí pro vyšetřovatelské duo, které je na severskou detektivku dost neobvyklé, ale musím souhlasit, že je to vlastně příjemná změna, a dost jsem si je oba oblíbila, takže dám autorovi ještě určitě šanci.
Temné mraky
Susan Hill
Opět skvěle vykreslené nitro všech postav. Líbí se mi, jak si autorka hraje se čtenářem, celou dobu si myslíte, že něco víte, a pak zjistíte, že všechno je úplně jinak fakt. Co mě hodně zaujalo, je zobrazení toho, jak se rodina a okolí pachatele vyrovnávájí se skutečností, že jejich dítě/soused atd. je vrah.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Oproti Kukačce celkově dynamičtější, to se mi líbilo. Ale postavy mi tentokárat přišly trochu nereálné a strašně nesympatické, byla tam na mě moc velká koncentrace magorů. Ta jeho maželka se mi strašně zprotivila, už když ke Strikovi přišla poprvé a nějak jsem s ní nedokázala soucítit. Vůbec největší magor byla teda postava vraha, mít takový žaludek a pak se takovým šíleným způsobem zbavovat důkazů a celou dobu se chovat úplně normálně, no nevím, to mi teda hlava nebrala. Ale co se mi opět hodně líbilo, bylo stupňující se napětí mezi Robin a Strikem, zato Mathewa nesnáším čím dál tím víc.
Mráz
Bernard Minier
Hodně napínavé čtení. Celá kniha má skvělou, opravdu doslova mrazivou atmosféru a odehrává se v zajímavém prostředí. Postavy jsou celkem promyšlené a jejich motivy většinou uvěřitelné. Co ale působí někdy dost šroubovaně jsou repliky postav, kam se autor někdy dost uměle snaží vměsnat svoje filozické, sociální nebo politické úvahy. Podobnost se severskými detektivkami je vidět i v postavě hlavního vyšetřovatele, který často kašle na různé předpisy i principy slušného chování, a přesto je to geniální vyšetřovatel, fyzicky v podstatě nezničitelný superman, který se sice zadýchává do schodů, ale jinak přežije všechno bez újmy. Občas ho osvítí spásné myšlenky a napadají neuvěřitelné asociace, díky kterým případ nakonec vyřeší, což se ovšem neobejde bez šílené honičky s prohnaným pachatelem. Za detektivku bych knihu ale tak úplně nepovažovala, protože vyšetřování tam skoro žádné neproběhne, ale jako thriller je to určitě zajímavé a hodně se mi líbilo vykreslení zla, které se táhne celou knihou.
Švábi
Jo Nesbø
Oproti pozdějším Nesboho knihám spíš slabší, i když kniha je celkem napínavá a díky Nesboho stylu se čte dobře a rychle. Rozuzlení vraždy podlě mě bylo zbytečně překombinované, je až neuvěřitelné, že by někdo takhle dokonale promyslel vraždu a následné zakrytí stop a odvrácení podezření od sebe, to mi přišlo trochu přitažené za vlasy a při stíhání pachatele na závěr působí Harry skoro jak nezničitelný superman. Ale jinak pěkné vykreslení atmosféry města, to Nesbo umí vždycky. Taky postavy jako vždycky u Nesboho dobře promyšlené a zajímavé, akorát nechápu, že se Harrymu hned všichni vždycky se vším svěří :D
