Blahorodi
komentáře u knih
Zříceniny hradů, tvrzí a zámků - Jižní Čechy
Tomáš Durdík
Něco textu, hodně fotek, koho zajímá historie či hrady, nemůže tuto knihu minout. Skvělý počin.
Hledání zmizelého věku
Zdeněk Smetánka
Tak poutavé, čtivé, napínavé, živé a poučné čtení o archeologii, aby člověk pohledal!
Narcismus – vnitřní žalář
Heinz-Peter Röhr
Dozvěděl jsem se spoustu zajímavého, ale nucené lepení poznatků na pohádku mi přišlo místy až křečovité.
Dějiny středověkého mnišství
Hugh Lawrence
Pro mne jedna ze zásadních knih o středověku.
Život středověké vesnice : zaniklá Svídna
Zdeněk Smetánka
Není to tak čtivá kniha, ale přesto je to čtení fascinující autorovým přístupem k výzkumu.
Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech
Jiří Úlovec
Nemyslím si, že kde co předci postavili, tam to již musí navěkdy zůstat neměnné. Nicméně, i tak to bylo velmi smutné čtení. Pokud se nedokážeme postarat o to cennější z naší historie, co od nás vlastně čekat?
Eliška Přemyslovna: Královna česká
Božena Kopičková
Přišlo mi, že často přání bylo otcem myšlenky, a tak se obraz Elišky Přemyslovny za každou cenu vylepšoval.
Legenda o Ostojovi
Zdeněk Smetánka
Historii jsem měl vždycky rád a četba knih Zdeňka Smetánky mě přivedla ke studiu archeologie (žel, na další Smetánky jsem již nenarazil, a tak studia zase zanechal). Jeho přehled, důraz na propojování znalostí a metod více oborů, trpělivé skládání obrazu doby, to je úžasné.
Deníky Josefa Pekaře
Josef Pekař
Jako historik byl Josef Pekař velice všetranný, a jako člověk moudrý a prozíravý a – nebojím se napsat – velký myslitel. Bylo velice podnětné nahlédnout od jeho úvah o jeho tak zajímavé současnosti. Někdy se to povede, že kdo dobře zná minulost, dokáže poučeně komentovat současnost.
Pouť nenávisti
Ellis Peters (p)
Příběh zajímavý, logický, celkem neobvykle nechává autorka některé „kladné“ postavy jednat nejen kladně, je to pak celé plastičtější, než když jsou někteří jenom dobří (Rhun). Líbilo se mi obecnější a dost přesné nahlédnutí do středověku, kdy se mocní bili o moc, ale kdo tím skutečně trpěl a velmi vážně, byli často obyčejní lidé. Jen jsem se trochu ztrácel v odkazech na minulé díly, nerad jsem zjistil, že si některé příběhy moc nepamatuji, ale ono jich také bylo několik dost podobných.
Nemohu nezmínit, že překlady Stanislavy Pošustové mi zatím v sérií připadají nejlepší.
Šachové figurky
Peter May
V něčem skvělé, v něčem méně, příběh Roddyho myslím není uzavřen a přijde mi to nefér vůči čtenáři, smrtí zbytečně moc... jak se psalo v jiném díle série, v minulém století byly na ostrově jen dvě nebo tři vraždy, s touhle sérií jich najednou přibylo až až.
A celou sérii jsem si lámal hlavu, kolik tak je hlavním postavám let. Vystupováním, myšlením, příběhy mi často přišli jako padesátníci (Donald Murray, Piskoř, Artair), přitom výpočtem mi vycházejí někde mezi pětatřiceti a čtyřiceti. A to mi často nehrálo.
Muž z ostrova Lewis
Peter May
Celkem brzo má čtenář dost indicií, aby si poskládal, jak vše asi tak bylo a kdo je pachatelem toho hlavního. Pak už mu jenom příbývají další a další detaily do jasného obrazu, proto linka vyšetřováni není tak napínavá, i když o překvapení a šmodrchanece není nouze.
Že mě celkově víc zajímá Fin než Tormod, tentokrát pro mne retrospektivy byly celkem dlouhé a nezáživné (zejména zpočátku, kdy člověk nevěděl, k čemu to bude mířit), ve Skále pro mne skvěle fungovala konfrontace minulosti a současnosti, to zde takové nebylo. Závěr se mi nelíbil, jak je kniha celou dobu poklidná, jako by se na závěr snažila nahnat nějaké napětí, najednou Fin, hlava bystrá, co si všímá malých detailů a má správná tušení, nebere telefony a nezajímají ho hlasové schránky a všechno se musí rozuzlit klasicky detektivkovsky na místě, kam všichni spěchají jako o závod...
Vnitřní promluvy Tormoda mi pak přišly místy trochu naivně napsané, asi jako když mladý herec hraje starého. Ale jinak se knížka četla velice dobře, člověk jako by s postavami byl přímo na místě.
Skála
Peter May
První více než půlka knihy byl úžasný čtenářský zážitek, až popis cesty na An Sgeir mi přišel zdlouhavý, bez napětí, bez děje, plný zbytečných popisů. Ve druhé půlce už jsem četl střídavě nadšeně, střídavě méně. I jsem si říkal, jestli těch tragických zážitků není na jednoho člověka až příliš. Konec a pointa v něčem překvapivá a skvělá, v něčem spíš už příliš šroubovaná a přetažená. Trochu zvláštně na mne působilo střídání osob, kdy vzpomínky byly vyprávěny v první osobě, současnost ve třetí.
Nejlepší kandidát
Stanislav Biler
Dobře jsem se bavil zejména, když se děj týkal médií, píáristů, podivných hovorů s call centry nebo když slečna Johanna s někým zabředla do rozhovoru. Její postava byla vůbec zdařilá. Naopak, popisy cest, krajin nebo výletů mi přišly vyloženě zbytečné. V projevech Novákových, někdy i různých postaviček v médiích, bych uvítal méně textu a více kritiky/humoru/satiry. Konec mi přišel hodně ustřihnutý, jako by to autora přestalo bavit, tak z toho utekl.
Bylo to pro mne čtení spíše oddychové, na téma, které mám tuze rád, vyšinuté postavičky mě dost bavily, na druhou stranu, že bych po přečtení měl potřebu se nějak zamýšlet, že by mi kniha přinesla nový pohled, to se nestalo, dokonce ani nemám pocit, že by kniha mohla být kritikou či před něčím varovat. Na to je příliš absurdní, nereálná či obecná. Za mne je to škoda, mohla z toho být skvělá satira, sonda do toho, proč média nezvládají svou funkci a proč jsou lidé apatičtí. Ale zase se chci držet toho, že by čtenář neměl autorovi podsouvat svá očekávání jako měřítka, kterými knihu hodnotí.
Kniha o snobech
William Makepeace Thackeray
Ve své době to musela být pecka, provokativní, vtipný, snad až sžíravý text. Dnes již, dle mého soudu, zestárl a nemá moc co říct, snad jen jako dokument doby.
Saturnin se vrací
Miroslav Macek
Že pokračování Saturnina napíše Miroslav Macek a že to bude (z mého pohledu) pokračování dobré, vtipné a první knihy důstojné, toho bych se vskutku nenadál. A vlastně je to zcela v duchu malých, neuvěřitelých příběhů, které se v obou knihách vypráví…
Kniha není nijak výrazně dějová, je postavena na slovním a formulačním humoru, v tomto ohledu bych řekl, že obojí je zcela v duchu původního Saturnina. Srovnávání se ubránit nelze, ostatně kniha se na původní děj zhusta odvolává, ale po pár stránkách jsem si druhý díl osahal a jen se dobře bavil. Některé pasáže dle mne dosahují vtipu až geniality prvního Saturnina (výlet na tvrz), a za to klobouk dolů.
Vadilo mi snad až příliš opakované chválení krás slečny Barbory, postavy Jiřího a doktora Vlacha mi přijdou upozaděné a méně výrazné, přepisování již známých příběhů a povídaček se dle mne dařilo se střídavými úspěchy (skon papouška a la „za mé služby se nic nestalo, jen lopatu jsme zlomili“ zachránila skvělá pointa, měření výšky barometrem také dobré, sloh o odvaze již ne, ten nic nového oproti tradované verzi nepřinesl). Že se autor rozhodl děj zcela umístit na chatu a do prázdnin, mi nijak nevadilo, neb šlo o čtení příjemné. Jen tak těžko postižitelná věc, jako je duch doby, na mne z prvního Saturnina sálal daleko silněji, než z tohoto pokračování.
Sedmikostelí
Miloš Urban
Do knihy jsem se začítal dost těžce. Množství odboček, úvah, předlouhých popisů, retrospektiv, popisů halucinací/vidění, to mě až mučilo. Také defilé podivných a ještě podivnějších postav v celé knize, ani tomu jsem nepřišel na chuť. Děj se na mne vleče příliš pomalu, zajímavých či vtipných myšlenek nebo postřehů je málo, bizarností naopak moc, detektivní linka utopená, navíc brzy odhadnutelná, a to ostatní mě tak nezaujalo. Přitom středověk je mé oblíbené období a gotiku zbožňuji.
Logikou knihy samé – jak je sama gotika někdy strohá a krásná v jednoduchosti, decentnosti, tak přesně taková kniha není. Možná jsem jen čekal mnoho, možná jsem na podobné fantazie příliš racionální, chladný psí čumák.
Pražská konspirace
Petr Turoň
Jsem z knihy rozpačitý. Je mi více než sympatické, že si činí legraci z různých konspiračních teorií, jejich šiřitelů a internetových diskusí, ale humor mi přijde docela jednoduchý, někdy dost prvoplánový. Chápu také, že nejde o detektivní román, ale vyšetřování případu mě začalo bavit až někde po sté stránce, do té doby jsem se do čtení trochu nutil – napětí ani zápletka se příliš nebudují, postavy či spíše skupinky a jejich příběhy se míhají celkem rychle a takové přeskakování mi přišlo spíše rušivé. Pointa mě pobavila.
Panna v ledu
Ellis Peters (p)
Čtení dobré a zajímavé, ale zde již na mne bylo až přilíš podivných zvratů a náhod, kdy někdo před někým utíká, ale náhodou mu vběhne přímo do náruče, nebo kdy fortnýř, který má hlídat bránu, zrovna v bráně není, aby jí mohl někdo nepozorovavě projít…
Děkuji, mám se výborně
Ivan Medek
Skvělé tak, že snad nemám slov. Pana Medka jsem si velice vážil, byl skutečnou elitou našeho národa.