Po dlouhé době čtení, které mě chytilo a nepustilo. A dostala jsem přitom velkou dávku emocí. Andy Weir vás Spasitelem srazí na kolena pořádným úderem na solar a nemůžete se tomu vůbec bránit, i když tušíte, co přichází. Pro všechny milovníky sci-fi povinná četba :)
Kniha má své světlé i stinné části, přesto si myslím, že šlo o zajímavé čtení na docela mrazivé téma. Škoda, že další díly nejsou v češtině. Docela by mě zajímalo, jak autor celý příběh uzavřel. Takto znám jenom část a ne celý kontext.
Ke knížce jsem se dostala přes kriminální sérii s Lucasem Davenportem. Netušila jsem, že autor napsal i sci-fi. Příběh přináší zajímavá zamyšlení i nad lidstvem.
Inu, čekala jsem to trochu jiné, určitě to mělo potenciál i na jiné uchopení tématu. Asi bych zařadila do jiného soudku než fantasy, v některých momentech to bylo příliš realistické :D ale pobavilo :)
Nejrychleji přečtené zrnko temnoty. Temné, syrové, přímočaré… Až do konce. Nedalo se odložit. Pasáže s popisem zbraní jsem přeskočila, proto 4,5 hvězdičky. Příliš mě to brzdilo.
Když jsem začala příběh číst, říkala jsem si, že to vypadá na další zpracování ve stylu filmu Smlouva s ďablem. Hrdinka si vyzkouší různé životy, které by mohly být ty pravé… Jenomže… Není to klišé. Příběh dává naději. Naději všem, kteří si myslí, že už jsou navždy ztraceni… A naději potřebují všichni.
Krásná jednohubka na letní čtení někde u vody :) Nemusíte se příběhu bát, i když jde o Zrnko temnoty. Není to o temnotě kolem nás, ale jenom o tom, co nosíme v sobě. I když… Temná zákoutí lidské duše mohou být strašidelnější než filmový krvák.
Dala bych víc hvězdiček, nebýt těch zdlouhavých pasáží. Celé dílo by se s klidem vešlo do jedné delší povídky. Hodně textu jsem přeskakovala, protože mi přišlo, že je to zbytečná omáčka. Námět dle mého nebyl nechutný (některé horory jsou mnohem krvelačnější). Dosaďte si místo speciálního masa třeba hovězí a máte z toho něco, co se děje každý den kolem nás. A když si vezmete do důsledků, o čem knížka je, pak možná budete souhlasit s tím, že největší bestií na světě je člověk. I o tom je celkem vydařený závěr.
Knížka se četla skvěle, je to takové oddechové čtení k vodě (;-). Staré legendy ožívají, čtenář je natěšený. Ale… Závěr. Mám z něj trochu nejisté pocity a podivnou pachuť. Opravdu je tak fádní, jak vyzní, nebo je to po notné dávce fantazie geniální dějový zvrat? Myslím si, že to bylo poněkud uspěchané a určitě to šlo podat lépe…
Chvíli jsem byla zmatená, protože tam zase byla kočka a vrtalo mi hlavou, jestli jsem si nepůjčila špatný díl :D Opět skvělý příběh, co nezatíží hlavu a pobaví :)
O něco lepší než Lekce smrti, ale je poznat, že jde o román ze začátku psaní pana Deavera. Příliš dlouhá rozsáhlá vysvětlování, která brzdila spád a děj. A myslím si, že lidé z branže si asi u toho rvou pomyslné vlasy. Příliš moc fantazie, až se to zdá být nereálné (tehdy i dnes).
Být to první kniha od pana Deavera, asi bych další jeho romány moc nečetla. Je poznat, že je to jeho ranné dílo. Příběh byl zajímavý, zvláště pojetí dětských postav, ale vrahovo konání bylo stěží uvěřitelné. Chvílemi bylo až nadlidské (v záporném slova smyslu).
U knížek by se neměl člověk ptát, zda tím chtěl autor poodhalit něco ze svého života. Přesto mě právě u tohoto příběhu napadá, jestli Tomáš Marton nepíše i ze své zkušenosti. Zřejmě toho o beznaději ví hodně. Tato novela se těžko škatulkuje, protože má v sobě mnoho žánrů. Pohádka? Horor? Celý dojem mi místy kazil kostrbatý text. Možná ten příběh ještě potřeboval uležet. A uhladit.
Bavila jsem se. O něco lepší než první díl. Dobře doplňuje a trochu víc rozvádí příběh Natana a Sal a přitom zajímavě uzavírá. U knížky jsem se bavila, některé dialogy mě hodně rozesmály. Nenáročný příběh ke čtení na dovolené u vody.
Bohužel, přeskakování mezi postavami, aniž by bylo hned jasné, o kom text je, byl zajímavý ze začátku, ale pak už mě to spíše rozčilovalo. Nevím, zda to mělo čtenáře víc vtáhnout do děje… Pokud ano, nepovedlo se. Příběh jsem dočetla jen proto, abych se ujistila, že mé domněnky jsou správné. Některé věci byly příliš bijící do očí, takže závěr nepřekvapil. Škoda. Na to, jak je knížka chválená v recenzích, mě tolik neuchvátila.
Díky povídce Pes se zlatýma očima v antologii Smečka jsem poznala spisovatele Tomáše Martona a rozhodla se, že až mu vydají nějakou knihu, rozhodně si ji přečtu. Netušila jsem, že to bude tak rychle a bylo pro mě překvapující, že do toho šel s povídkami. U prvotiny bych to nečekala. :) A byla to dobrá volba. Pan Marton mě opět pobavil svým stylem humoru a také postrašil hororovými scénami. V knížce jsou povídky různých žánrů, stylově od hororu po sci-fi. I když bych řekla, že ty hororové povídky mu jdou o fous lépe, nakonec mě dostal závěrem. Povídka Zrcadla má veliký přesah se zajímavým poselstvím. A čtenář musí přemýšlet nad otázkami, které nejsou vyřčeny, ale z děje vyplývají. A Apartmá v sedmém byla super třešnička na dortu :)
