babiočka komentáře u knih
Další vynikající příběh z nemocničního prostředí s napínavým dějem tak, jak je u autora už neodmyslitelné. Mně se kniha velmi líbila.
Částečně klamná anotace.
Děj knihy je i s nadhledem směšný a chabý.
Za mě proto nic, co by stálo za věnování další pozornosti této autorce.
Ale jo, něco jako Angelika po anglicku ;-)
Děj má spád, je docela zajímavý a až na některé příliš podrobné popisy solidní odpočinková četba.
Za mě ani tento díl nebyl nic ohromujícího.
Děj i konec předvídaletný a nebýt těch zcela zbytečných erotických "vycpávek", měla by knížka v podstatě pár stránek. Proto považuji rozdělení celého příběhu do dvou knih za velikánské mínus a podle toho i hodnotím.
Ovšem pro autorku víc knih určitě znamená... ;-)
Ačkoliv se ráda začtu do příběhů z dob dávno minulých, tohle mě ničím nezaujalo.
Prostě mi to celé připadalo, že autorka jen opsala podrobnou rodinnou kroniku a nakonec z toho vyšel "román" bez jakékoli jiskry. Negativně k tomu přispěl i trochu těžkopádný text a možná i neustálé "řešení" otázky té pravé víry.
Tuto knížku, včetně nepřečteného dvoudílného pokračování, posílám dál, tímhle svůj volný čas marnit nechci.
Existuje totiž spousta jiných knih, v nichž jsou historické události zpracované daleko lépe a zajímavěji.
Nádherný a zároveň nesmírně smutný příběh. Přestože ho autorka dokázala velmi citlivě odlehčit i humornými rodinnými situacemi a prožitky, nedá se tato knížka číst bez zásoby kapesníků.
Rozvleklý, místy nudný a docela nereálný mišmaš současnosti, minulosti, červené knihovny a rádoby detektivky...
Mě příběh neupoutal, nemá v podstatě žádnou dynamiku a ke konci jsem už měla jen dojem, že jsou všichni příbuzní.
Po přečtení této knihy nemám vůbec dobrý pocit a jsem docela naštvaná.
Nesdílím totiž autorčino nadšení ze života ve společnosti, která se řídí krédem "Prázdná ruka není milována..."
Moc hezká pohádka ;-) Jako odpočinkovou četbu vřele doporučuji.
Detektivka zasazená do historie - podle mne zaručený čtenářský požitek.
Celý příběh je znamenitě zpracovaný a to nejen dovedně použitým starobylým vyjadřováním, ale i autorovou obdivuhodnou slovní zásobou a jeho znalostí dějin.
Za velmi vydařené také považuji ztvárnění ústřední postavy Heřmana, drsňáckého rytíře s laskavou duší.
No, a pachatele hrůzných činů můžete v patřičně napínavém ději tipovat pomalu až do konce.
Čtenářům tuto knížku vřele doporučuji.
Hezký čtivý příběh. Romantika, dobrodružství i částečný pohled na život v okouzlujícím prostředí Nového Zélandu. Jen mi nějak nesedí název knihy s jejím obsahem. O jakési zakázané písni tam, podle mého názoru, žádná zmínka není.
Moje celkové hodnocení viz komentář u 1. dílu, i když tento díl je už malilinko čtivější.
Autorčina představa byla možná dobrá, ale její zpracování pokládám za nezdařené.
Kdesi kdysi žila byla dvacetiletá žena s chováním naivního dítěte, která svou neuvěřitelnou krásou vzbuzovala v mužích enormní zájem, až posedlost... :-))
Podobných sladkobolných příběhů je v literatuře nepřeberné množství a nejsou tak plytké, jako tento román.
Hned v prvním svazku mě, mimo jiné, už dost otrávil zdlouhavě opakovaný děj - Šarlota myje nádobí, poklízí kuchyň, obstarává hospodářská zvířata, pere prádlo a skotačí s mladým Frankem. A to, že se tam nekonečněkrát objevuje výraz "sedl/a si na patu" mě zcela dorazilo.
Kromě toho je v textu obou dílů šílené množství pravopisných chyb!
Někde chybí písmenka nebo celá slova, jinde jsou zase navíc. Jsem ochotná přehlédnout absenci větší meziřádkové mezery u děje, který na sebe přímo nenavazuje.
Ovšem chyby, jako například: "pud sebezáchovi" (1. díl - str. 245), "u stodoli" (2. díl - str. 5), "podívat se na chlapi" (2 . díl - str. 186), jsou u česky píšícího autora neomluvitelné stejně, jako naprosto nedbalá práce korektora!
S přihlédnutím k faktu, že se jedná o autorčinu prvotinu, a zejména k odvaze prezentovat obě knihy v takovémto stavu hodnotím aspoň jednou*
Toto líčení 80. let minulého století není, bohužel, ani zábavné natož vtipné.
Divím se, že tak "hrozné" dětství autorka vůbec ve zdraví přežila. Mám potomky přibližně v jejím věku, ale na své dětství nevzpomínají s takovým despektem jako ona.
Autorka píše s mírným nadhledem o situacích, které se v životě skutečně dějí.
Mně se knížka moc líbila, přestože jsem některé momenty musela zhluboka prodýchat.
Adriena měla, nastěstí, dost přátel s pomocnou rukou a i když byla trochu naivní a submisivní, dokázala si i jít za svým cílem. Ovšem největší "bomba" celého příběhu je poslední věta :-))
Takové ploché deníčkové vyprávění, které mě zrovna nezaujalo. V knize jsou některé situace nedostatečně objasněné a jakoby useknuté.
Zarazil mě i do očí bijící nesmysl vztahující se ke dni svatby.
Citace:
"...No, dnes je pondělí prvního srpna, takže osmého srpna? OK, osmého srpna..." (str.109)
"Usedáme ke stolu a mámě oznamujeme, že již máme termín svatby..."
""Neee," uklidňuje ji Iko. "Bereme se až v SOBOTU, máš pět dní na přípravu," dodává s úsměvem." (str.112)
"Je PÁTEK, ZÍTRA se vdávám..." (str.114)
Kapitola třináctá - SVATEBNÍ DEN: "Je osmého srpna dva tisíce šestnáct, sedm hodin ráno..." (str.117)
P.S. Dne 8.8.2016 bylo pondělí, a ne sobota, jak je uváděno v textu!
Nějak mi neladí obrázek sexy slečny na přebalu a název knihy s jejím obsahem.
Jinak děj je docela zajímavý až na zbytečně dlouhé pasáže o výtvarném umění a s tím spojené finanční machinace.
Celkový dojem z četby mi ale úplně zkazil naprosto nesmyslný překlad některých vět.
Tahle kniha mi nějak nesedla. Přišlo mi, že se všechno hrozně táhne a pro mě to nemělo vůbec žádný spád.
Pro mě celkem jednotvárný a málo uvěřitelný příběh o rodinné terapeutce, která si nedokáže poradit s problémy ve vlastní rodině a neustále se nimrá ve svých pocitech.